Slovník české hudební kultury 

Slovník české hudební kultury

Portál Centra hudební lexikografie při Ústavu hudební vědy

Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
 
A B C Č D E F G H Ch I J K L M N
 
O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž  

» šlágr «

v názvosloví nonartificiální hudby výraz pro skladbu, která dosáhla vysoké (třeba i krátkodobé) obliby. Analogicky funguje výraz hit, poněkud odlišný význam má slovo evergreen.

Slovo šlágr je alternativou německého výrazu Schlager, který se objevil 1881 ve vídeňském tisku (zřejmě souvislost se slovem Schlag = úder, rána; přeneseně též „charakteristický ráz“). Proti přejímání německého výrazu do češtiny a zvl. proti zavedení výrazu do odborné terminologie byly vznášeny četné námitky. Úsilí o hledání vhodnějšího výrazu vyústilo ve 30. letech 20. stol. v anketu, avšak navrhované názvy (např. buchar, časovka, davovka, chyták, poutač) se neujaly. Neprosadil se ani starší, spíše argotový výraz odrhovačka. Pejorativně ovšem působí i výraz šlágr, a to jak vlivem německé etymologie, tak v důsledku podbízivosti, jakou se vyznačovala zvl. šlágrová produkce za první republiky a okupace, kdy se termín vžíval. Z hudební terminologie přešel pak výraz šlágr i do mimohudebních reklamních sloganů. V současné české jazykové praxi se výrazem šlágr označují nejen skladby s přesně vymezitelným širokým dopadem (např. Cikánka, Škoda lásky, Píseň pro Kristýnku, Včera neděle byla), ale též tradičnější nonartificiální produkce vůbec, např. pololidové, lidovkové a trampské písně (sem patří i sentimentální popěvky, označované spontánně jako cajdák, doják,slaďák apod., německy Schnulze), písničky z operet a fil-mu 30. a 40. let apod.

Po druhé světové válce se začal i v českém prostředí prosazovat anglický, dnes již mezinárodně vžitý výraz hit. Toto slovo má analogickou etymologii (rána, trefa), avšak jak v původním anglosaském, tak i v českém kontextu postrádá pejorativní přídech (naopak vyjadřuje obdiv nad úspěchem, a to i tržním). Slovo hit bývá vztahováno spíše na projevy moderní populární hudby, z nichž alespoň některé se vyznačují vyšší esteticko-uměleckou kvalitou. Úspěch hitů je přitom stále častěji podmiňován nikoliv jen povahou skladby, ale i vyhraněnou interpretací (viz např. písně Beatles). Uplatnění výrazu šlágr (resp. šlágrová oblast) pro celý okruh tradiční i moderní populární hudby není tudíž vhodné.

Šlágrem či hitem se stává jen malá část nonartificiální hudební produkce. O tom, zda se projev takto prosadí, rozhoduje složitá souhra okolností. Produkt musí mít určité vlastnosti a záleží i na tom, zda se k potenciálním zájemcům dostane ve vhodném okamžiku, na vhodném místě a adekvátním způsobem. Jde tu o uspokojení určité potřeby, jež však může být vyvolána teprve oním produktem. Tyto mechanismy se studují přímo v zájmu prosazení šlágrů či hitů. Významnou úlohu zde hrají producentské osobnosti typu G. Martina (Beatles), Ph. Spectora (E. Presley ad.), trojice Holland-Dozier-Hollad (zpěváci tzv. Detroid soundu) ad. Šlágry i hity se vyznačují výraznou kumulací standardizovaných rysů, jež uvnitř jednotlivých stylově žánrových okruhů zachovávají typickou strukturu hudby, textu, aranžmá a interpretace. Těmito rysy působí též produkce na analogicky standardizované recipienty (tj. na skupiny, k nimž se populární hudba dostává ustálenými cestami, zvl. skrze masová média). Musí zde však fungovat i moment ozvláštnění, tj. překvapivý kompoziční, textařský či aranžérský nápad. Základní strukturně typologická stabilita zaručuje tedy možnost možnost odezvy, dílčí prvky nového však odlišují danou skladbu od jiných „šedivějších“ produktů a upoutávají na ni pozornost. Pro šlágr či hit bývá příznačný zejména výrazný melodický incipit a úderný, dobře zapamatovatelný textový slogan (často souvisí s názvem).

Zvláštním případem šlágru či hitu je útvar nazývaný evergreen (anglické slovo, znamenají „věčně zelený“). Jde o skladbu dlouhodobě životnou nebo schopnou čas od času nových aktualizací. V češtině funguje obdobně slovo trvalka. Výrazem evergreen se míní zhruba 4 typy hudebních projevů: 1. co do kvality prověřené starší písně z éry swingu a z oblasti muzikálu (I. Berlin, G. Gershwin, C. Porter, I. Dunajevskij, J. Ježek apod.), jež se repertoárově stále vracejí, mnohdy i jako podklad jazzové improvizace, 2. oblíbené melodie různého etnického i časového původu (lidové či zlidovělé písně typu Santa Lucia, La Paloma; oblíbené operní a operetní melodie typu árie toreadora z Bizetovy Carmen; drobná dílka mistrů i úryvky z jejich větších děl, např. Dvořákova Humoreska, Fibichův Poem), 3. projevy výrazně charakterizující určité vývojové údobí (např. rockový evergreen Rock Around the Clock), 4. ustálený repertoár určitého stylově žánrového okruhu (např. tradičního jazzu, country & western atd.; pro tento případ je vhodnější anglické označení standards).

Bibliografie
F. Bachmann: Lied - Schlager - Schnulze (Lpz. 1961). V. Pletka: Přehledný soupis edic kupletů a šlágrů na konci 19. a v první polovině 20. století (HVě 1, 1964, č. 2, s. 317 - 348). THJ 1964 - 1965 (P 1965, s. 44 - 60). J. Kotek: Jak se dělá šlágr-hit (Me 4, 1966, č. 8 - 9, s. 198 - 200, č. 10, s. 232 - 233). HVě 4, 1967, č. 1, s. 22 - 44, č. 2, s. 328 - 338, č. 3, s. 440 - 454. P. Czerny - H. P. Hofmann: Der Schlager (Bln 1968). V. Karbusický: Mezi lidovou písní a šlágrem (P 1968). J. Kotek: Šlágr a jeho společenská apercepce v letech 1949 - 1966 (HVě 6, 1969, č. 1, s. 57 - 91). J. Kotek: Šlágrový trh v Československu v letech 1949 - 1966 podle prodejnosti čs. gramofonových desek a některých dalších kvantitativních ukazatelů (P 1969). J. Kotek: Písničky, které jsme měli rádi (Me 7, 1969, č. 6, s. 170 - 172, č. 7, s. 214). Schlager in Deutschland (Wiesbaden 1972). L. Dorůžka: Populárna hudba - priemysel, obchod, umenie (Ba 1978). E. F. Burian: Nejen o hudbě (P 1981). [JKk - IP]

Lexikografie
PHSN I, s. 393. Malát 5, s. 141, 340. Riemann III, s. 847. MEH, s. 217, 551. EJ I, s. 92, 128, 335, 347. MEH(Č), s. 639.


 
© Webdesign tvorba WWW Firmadat