A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity PalackéhoTisk


Charakteristika: Hudebněvýchovné pracoviště Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Datum narození/zahájení aktivity:1.8.1960
Text
Literatura

Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, založena 1. 8. 1960, Olomouc.

 

Odbornou přípravu učitelů všeobecné hudební výchovy na národních školách po 2. světové válce zajišťovaly středoškolské učitelské ústavy a pedagogická gymnázia. V Olomouci v září 1950 otevřené čtyřleté pedagogické gymnázium bylo o čtyři roky později přejmenováno na Fučíkovu pedagogickou školu, ze které pak v roce 1959 vznikl Pedagogický institut jako vysoká škola, na které měli studenti – budoucí učitelé po 3. ročníku ještě před promocí 10 měsíční povinnou tzv. řízenou praxi. Na této škole bylo zřízeno oddělení hudební výchovy, jako součást katedry výchov, slučující hudební, výtvarnou a tělesnou výchovu. Z tohoto oddělení pak v roce 1960 vznikla samostatná katedra hudební výchovy s deseti vyučujícími a do jejího čela byl postaven Ladislav Daniel. V roce 1964 se olomoucký Pedagogický institut změnil na Pedagogickou fakultu, která se stala součástí Univerzity Palackého. Katedra, jež připravovala budoucí učitele hudební výchovy na základních školách prvního i druhého stupně (hudební výchova pro 2. stupeň se studovala v kombinaci s dalšími předměty), se rozšířila o další členy i externí vyučující (např. ze zrušeného Pedagogického institutu v tehdejším Gottwaldově přešli do Olomouce Ferdinand Váňa, František Kohoutek a Jaromír Borovička). Na katedře byly vyučovány jak teoretické, tak i praktické disciplíny. Přednášky a semináře z dějin hudby, nauky o hudebních formách a nástrojích vedl Ladislav Daniel, harmonii se základy polyfonie vyučoval Jan Petzold, hudební estetiku a sociologii Vladimír Přikryl, metodiku hudební výchovy Libor Melkus, později Zdeňka Švábová, praktické hudební disciplíny, jako je hra na hudební nástroj (odborní asistenti Zdeněk Fridrich, František Rohánek, Pavel Klapil, Mojmír Zedník, Jaroslav Václavek), intonace, hlasová výchova a sborový zpěv (Josef Vaca, Jan Bukovjan, Karel Jarolím). Předmět lidová píseň učil nejprve Ladislav Daniel a později Pavel Klapil. Z řady pedagogů i studentů na pracovišti působila celá řada sólových interpretů, komorních seskupení, symfonický orchestr řízený Karlem Jarolímem, smíšené a dívčí (ženské) sbory apod.

Vedoucí katedry Ladislav Daniel (od jejího vzniku až do roku 1972) byl iniciátorem tzv. olomouckého modelu škol s rozšířenou hudební výchovou a také orientoval pracoviště k hudebněpedagogickému výzkumu a práci s experimentálními metodami (např. intonace a sluchová analýza se staly významnou oblastí olomouckého hudebně psychologického a psychofyziologického zkoumání). Vlastní studium hudební výchovy se realizovalo ve specializacích: 1) Učitelství pro 1. stupeň základní školy, 2) Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň ZŠ (po roce 1980 i pro střední školy) – hudební výchova v kombinaci s českým nebo ruským jazykem, 3) Učitelství (a také Vychovatelství) pro mládež vyžadující zvláštní péči. V letech 1980–90 došlo ke sloučení katedry hudební výchovy s katedrou hudební vědy a výchovy na Filozofické fakultě olomoucké univerzity, z níž přišli pedagogové Vladimír Hudec, Pavel Čotek, Libor Melkus, Jan Vičar, Stanislav Běhal a Jana Glogarová. Členy tohoto velkého pracoviště se dále stali violoncellista a hudební historik Zdeněk Grasse, sbormistr Leoš Švagera, varhaník Petr Planý, Jiří Luska, Květoslava Folprechtová, klavíristky Anna Hutáková, Svatava Střelcová a Lena Pulchertová. Vedoucím katedry zůstal Pavel Klapil, který ji vedl v letech 1972–91. Od vzniku olomouckého festivalu Svátky písní se členové katedry výrazně podíleli na organizování mezinárodních konferencí a seminářů o dětském sborovém zpěvu.

K významným změnám na tehdejší katedře hudební vědy a výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého došlo v devadesátých letech 20. století. Jan Vičar, který se tehdy vrátil z Prahy do Olomouce, se totiž zásadním způsobem přičinil o obnovení oboru hudební věda na Filozofické fakultě UP a tím i o opětovné rozdělení pracoviště na Pedagogické fakultě (od roku 1990 působil Vičar jako vedoucí nově zřízené hudebněvědné sekce na katedře věd o umění, od roku 1992 samostatné katedry muzikologie na FF). Z katedry hudební vědy a výchovy Pedagogické fakulty se tedy na Filozofickou fakultu dále vrátili Vladimír Hudec, který byl na konci 80. let rektorem JAMU v Brně, Alena Burešová (ta však na Pedagogické fakultě působila jen externě, neboť v 80. letech byla na katedře teorie kultury FF) a Stanislav Běhal, naopak na katedru hudební výchovy (nyní už bez slova „věda“ v názvu pracoviště) přišel muzikolog Karel Steinmetz a další pedagogové Jiří Lexa, klavíristé Ladislav Pulchert, sbormistři Jiří Klimeš a Pavel Režný, skladatel Vít Zouhar, pěvkyně Věra Žílová a Jana Hladíková. Vedení katedry se ujala klavíristka Svatava Střelcová, kterou v roce 1992 vystřídal Karel Steinmetz.

V době Steinmetzovy éry vedení pracoviště (1993–2005) se při zachování standardní kvality výuky zvýšila úroveň vědecké i umělecké činnosti pedagogů. S tím souviselo zajištění kvalifikačního růstu pracovníků katedry i získání akreditace jednak doktorského studia v oboru Hudební teorie a pedagogika (později i jeho anglická mutace Music Theory and Education), jednak práva konat v tomto oboru habilitace a profesorská řízení. Z pracoviště odešlo několik starších členů a místo nich nastoupili dva pěvci olomoucké opery Jaroslav Majtner a Petr Martínek, muzikolog Lubomír Spurný, instrumentalisté Květuše Raueová-Fridrichová, Jaroslav Vraštil, Marie Horáková, Jana Šumníková a mladší pedagogové Jaromír Synek, Jaromír Hanzlík (umělecký vedoucí souboru Damian, a organizátor letních olomouckých festivalů Baroko a Opera Schrattenbach) a Gabriela Coufalová. V té době se podstatně snížil průměrný věk členů katedry pod 50 let. V letech 1996 až 2007 bylo pracoviště pořadatelem pravidelných jarních muzikologických konferencí a také se navázalo na vydávání sborníků Acta univerzitatis Palackianae Olomucensis Facultas Paedagogica – Musica (Hudební věda a výchova 5–10). Jako výrazná pomoc učitelům základních uměleckých škol se projevilo získání akreditace olomouckého pracoviště pro obor Učitelství hudební výchovy a hry na nástroj, nebo zpěvu. Na katedře působí univerzitní smíšený pěvecký sbor Ateneo a mnohá studentská komorní, folklorní a jazzová seskupení.

V pořadí pátým vedoucím katedry hudební výchovy v Olomouci se stal v roce 2005 dřívější prorektor UP a proděkan Pedagogické fakulty Jiří Luska, který pokračoval dosavadním směrem rozvoje katedry. Pracoviště získalo několik významných grantů a zintenzivnila se činnost v oblasti internacionalizace (zvl. mobility studentů i pedagogů – hostujících profesorů). Poté co byl vedoucí katedry Jiří Luska v roce 2007 jmenován profesorem v oboru Hudební teorie a pedagogika, na katedře působili tři profesoři, čtyři docenti a osm odborných asistentů, většinou s vědeckou hodností Ph.D. Dva starší profesory Pavla Klapila a Karla Steinmetze, kteří se stali v roce 2011 externími spolupracovníky, nahradili nově jmenovaní profesoři Petr Planý a Vít Zouhar. Mezi pedagogy katedry se zařadili nedávní absolventi magisterského a pak doktorského studia na olomoucké katedře Gabriela Všetičková, Lenka Kružíková a Filip T. Krejčí.


Literatura

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého 1964–1984 (Olomouc 1984).

Steinmetz, Karel: Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (in: Jezuitský konvikt. Sídlo Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2002, s. 325–334).

Pocta pracovníkům (1964–2006) – Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (Olomouc 2006).

Dějiny Olomouce 2 (Olomouc 2009, s. 360, 429–30, 484).

Vičar, Jan a kolektiv: Hudba v Olomouci 1945–2013 (Olomouc 2014, s. 507–513).

Luska, Jiří: O činnosti katedry hudební vědy a výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v období 1980–1985 (in AUPO Musica II - Hudební věda a výchova 4, s. 161–168).

Lyko, Petr: K vývoji hudební pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci (in: Janáčkiana 2016. Sborník z 33. ročníku mezinárodní muzikologické konference, Ostrava 2017, s. 177–180).

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 10.5.2017