Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

FlamengoTisk


Charakteristika: Rocková skupina

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1966
Text

Flamengo, pražská rocková skupina.
 
Skupinu založil v srpnu 1966 bubeník Přemysl Černý, který si ze svého předchozího působení v Mahagonu přivedl spoluhráče Františka Francla (kytara), Pavla Fořta (doprovodná kytara) a Eduarda Vrška (klávesy). Doplnili je Jiří Čížek (basová kytara) s praxí ze skupiny Tornado a zpěváci Petr Novák a Viktor Sodoma, někdy také Pavel Sedláček. Právě střídání u mikrofonu komplikovalo skupině hledání vyhraněného stylu a řešením nebylo ani brzké nahrazení Sodomy (přijal nabídku od Matadors) Karlem Kahovcem, které si spolu s Vrškovým odchodem na vojnu vyžádalo prohození některých nástrojů: Kahovec se stal doprovodným kytaristou, Fořt basistou a Čížek klávesistou. Petr Novák si ze svých začátků ve skupině George & Beatovens přinesl chlapecky naivní, o to však podmanivější písně typu Já budu chodit po špičkách a Povídej, které neobyčejně souzněly s cítěním teenagerů a na rozhlasové hitparádě Houpačka obsadily nejvyšší pozice bez ohledu na problematickou kvalitu „sklepních“ nahrávek. Jejich vydání na deskách si vyžádalo pořízení profesionálních snímků, proto Flamengo v červnu 1967 dokončilo v dejvickém studiu Supraphonu natáčení serie, z níž  vzešel jeho první singl s tituly Já budu chodit po špičkách a Povídej, ale i výsledky Kahovcovy tvorby Svou lásku jsem rozdal, Poprava blond holky a Co skrýváš v očích, které dostaly prostor na dalších SP. K nepřehledné situaci ještě přispěla kombinace Kahovcovy novinky Paní v černém a snad nejsilnějšího Novákova počinu Náhrobní kámen (písně roku 1967 podle ankety Zlatý slavík) na singlu s pořadovým číslem tři a nazpívání další Novákovy skladby Džbán Pavlem Sedláčkem. Nízké náklady desek zdaleka neuspokojily zájem o tyto písně, které dnes patří do zlatého fondu české pop music, jistě i zásluhou autora všech textů Ivo Plicky.
 
Když se Flamengo v červnu 1967 rozloučilo s Petrem Novákem a po odchodu Jiřího Čížka na čas oželelo varhany, mělo za sebou už první zahraniční turné v Polsku. Úspěch na festivalu v Bělehradu a účinkování ve Spolkové republice Německo utvrdily skupinu v přesvědčení, že je na naší scéně nedoceněná, a porážku v podzimním Beat Cupu 67 (po jarním vítězství), jakož i postup do finále prvního československého beatového festivalu přijala s pocitem křivdy. I přes hráčskou zdatnost, kterou ještě umocnilo odstoupení Přemysla Černého, který se soustředil na manažerskou práci a za bicí posadil Joe Erno Šedivého, přetrvával problém s repertoárem. Flamengo stále více sázelo na převzaté rhythmandbluesové a soulové hity (Land Of 1000 Dances, I Got You, Hold On I´m Coming, In The Midnight Hour, Knock On Wood, Get Off Of My Life Woman – tímto snímkem byla skupina zastoupena na sampleru 2. Čs. Beat Festival 68), opájelo se bluesmanem Johnem Mayallem, jehož No Reply zařadilo v roce 1969 na svůj první anglicky zpívaný singl, ale na koncertech si neodpustilo ani sladkobolné Massachusetts od Bee Gees. Jistě i to byl jeden z důvodů, proč se Flamengo po dalším nezdaru na druhém beatovém festivalu rozešlo v lednu 1969 s Kahovcem a na další angažmá do SRN odjelo s Ivanem Khuntem, objevem ze skupiny Syrinx, který zpíval vsedě od hammondek. Ve Frankfurtu nad Mohanem se k Flamengu připojila Angličanka Joan Duggan a v červnu 1969 na dvou koncertech v Praze potvrdila příklon Flamenga k bluesovému repertoáru, převzatému od Janis Joplin, kapel Canned Heat a Jethro Tull, Screamin´ Jay Hawkinse a dalších. Na singlech Flamenga zanechala zpěvačka z Newcastlu jedinou stopu v podobě evegreenu Summertime a po svatbě s Františkem Franclem oba skupinu opustili.
 
Neustálé výměny zpěváků oddalovaly realizaci kýženého debutového alba kapely, kterou už mnozí odepsali, ačkoliv její nejlepší chvíle měly teprve přijít. Opět to souviselo s personálními změnami, konkrétně s postupným příchodem trojice Kulhánek, Mišík a Kubík. Tak se zrodila silná sestava Vladimír Mišík (zpěv), Ivan Khunt  (varhany, zpěv), Pavel Fořt (kytara), Jan Kubík  (tenorsaxofon, flétna, klarinet), Vladimír Guma Kulhánek (basová kytara) a Jaroslav Erno Šedivý (bicí), jež 20. 12. 1971 excelovala na Beatových Vánocích v pražské Lucerně s materiálem, který v následujícím roce vyšel na LP Kuře v hodinkách, mnohými odborníky považovaném za vůbec nejlepší album české rockové historie. Základem úspěchu bylo navázání spolupráce s básníkem Josefem Kainarem, který připravil verše pro sedmidílnou suitu, výsledného tvaru se však nedožil. Na hudbě se nejvíce podepsali Mišík a Kubík, i když autorského kreditu se menším dílem dostalo všem hudebníkům a textem Stále dál přispěl stálý spolupracovník skupiny a iniciátor desky Hynek Žalčík. Předchozí stylové eskapády a profesní pády byly rázem zapomenuty:  Flamengo náhle promluvilo aktuální řečí vyspělého rocku, čerpajícího z nejlepších anglosaských tradic (Steve Winwood, Van Morrison, Roger Chapman) i slovanské zpěvnosti. Ani tento evidentní umělecký zdar se však nestal pojítkem v souboru, který po vydání svého manifestu neustál sílící tlak politické "normalizace" a  definitivně se rozpadl.
Diskografie
Kuře v hodinkách (Supraphon, 1972, reedice 1991);
The Best Of Flamengo (Supraphon, 1967–1971).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Balák, Miroslav, Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách (Indies Records, 1998).
 
II. Ostatní
Hrůza, Honza: Flamengo (Melodie 1967, č. 3, s. 65).
Tůma, Jaromír: Flamengo – začátek lepší éry? (Melodie 1969, č. 7, s. 204).
Tůma, Jaromír: Flamengo (Repertoár malé scény 1969, č. 8, s. 31).
Sís, Petr: Flamengo (Aktuality Melodie 1970, č. 5, s. 1).
Ondrášek, Tomáš: Flamengo: Kuře v hodinkách (Melodie 1990, č. 10, s. 314).
Víšek, Pavel: Legenda jménem Flamengo (Melodie 1994, č. 6, s. 6).
Opekar, Aleš: Flamengo – míchání stylů i osob, část první (Rock & Pop 1998, č. 3, s. 64).
Opekar, Aleš: Flamengo – míchání stylů i osob, část druhá (Rock & Pop 1998, č. 4, s. 64).
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 12.7.2003