Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Čok, VilémTisk

(Vilibald; Vilčo)

Charakteristika: Rockový zpěvák, basový kytarista, textař, skladatel a herec

Datum narození/zahájení aktivity:7.9.1961
Text

Čok, Vilém („Vilibald“, „Vilčo“), rockový zpěvák, basový kytarista, textař, skladatel a herec, narozen 7. 9. 1961, Mladá Boleslav.
 
Ačkoliv se vyučil spojovým technikem, tento obor ho živil pouhý rok. O synově budoucnosti rozhodla matka, která ho 1973–77 posílala do Lidové školy umění, kde si osvojil základy hry na kytaru. Čokova první skupina na škole se nazývala Exploze, známější však byl punkový Zikkurat, u jehož založení stál v roce 1978. Roku 1981 přijal nabídku Michaela Kocába a stal se nástupcem Ondřeje Soukupa na postu basového kytaristy skupiny Pražský výběr, ale i občasným zpěvákem zvláštního skřehotavého pojetí (řečeného „čokání“). Vedle vzdělaného klávesisty a zpěváka Michaela Kocába, virtuózního kytaristy Michala Pavlíčka a introvertního bubeníka Jiřího Hrubeše působil Vilém Čok jako potrhlý excentrik a samorostlý živel, neznalý hudebních konvencí a zákonitostí, ale jestliže jeho kariéra přetrvala dvě desetiletí, svědčí to nejenom o Čokově talentu, ale i promyšlenosti jeho uměleckých kroků. Sotva se zviditelnil s Pražským výběrem jako autor a zpěvák hitu Na václavským Václaváku, postihl ho v březnu 1983 zákaz skupiny. Z rockového suterénu, hraní po barech, znovu šplhal vzhůru jako zpěvák a basový kytarista skupiny Moped, objevu Rockového maratónu, pro který složil mimo jiné hudbu k písni Pro peníze peníze, singlu z roku 1986. Kromě toho bodoval jako zpěvák ve svérázném duetu s Jiřím Kornem Karel nese asi čaj na hudbu Michaela Kocába a hostoval u Michala Pavlíčka ve skupině Stromboli, s kterou nazpíval populární rockovou „halekačku“ Ó hory, ó hory, kterou si sám otextoval. V září 1986 se vrátil do řad podmíněně uvolněného Pražského výběru, který poupravil svůj název na Výběr. Činnost skupiny se znovu utlumila 1987 po rozhodnutí bubeníka Klaudia Kryšpína, který se nevrátil ze zahraničního zájezdu. Politické změny, k nimž došlo na konci 80. let, odvedly Kocába z hudebního pódia na politickou scénu. Pokud se v následujících letech Výběr znovu sešel, bylo to většinou za výjimečných okolností, např. na koncertech S.O.S. Rasismus a Adieu Soviet Army, na oslavě šedesátin prezidenta Václava Havla, nebo na miniturné k propagaci alba Běr. Žádnou další autorskou příležitost už basový kytarista Výběru nedostal.
 
Na konci roku 1988 se tudíž Vilém Čok spojil s bývalým spoluhráčem ze skupiny Zikkurat, klávesistou Otou Balážem, který končil ve skupině Tango, a s kytaristou Marsyasu Petrem Roškaňukem založili skupinu Nová růže, kterou doplnil bubeník František Hönig. Čok jí dal do vínku zhruba dvacet vlastních písní, které od něho Kocáb nepřijal. Nejvíc se ujal jeho text ke společně zhudebněné písni Anděl fantazie, s níž se Nová růže zúčastnila festivalu Bratislavská lyra. Seskupení výstředně oblékaných individualit vytrvalo u svého „čistého rock´n´rollu“ (Čokův termín) anebo „pop–metalu“ (názor části odborné kritiky) jen do 1992 a bylo poslední, v kterém se Čok podřídil kompromisům. „Ota Baláž nosil věci typu Elton John a já zase tvrdý kytarovky," vrátil se s časovým odstupem v Rock & Popu 1996 (č. 11, s. 46) k příčinám nesouladu. Od rozpadu Nové růže už byl svým pánem, zprvu jako leader tria Delirium tremens se Stanislavem Jelínkem (kytara) a Františkem Hönigem (bicí) resp. Delirium s Petrem Henychem (kytara) a Danem Šůrou (bicí). Jeho proslulé „hýkání“ ustoupilo a proměnilo se ve svébytný a zajímavý vokální projev; vynikly a uplatnění nalezly i Čokovy herecké kvality.
 
Čok vystupoval mimo jiné v Maďarsku, Itálii, Německu, Francii a USA. Stal se vyhledávanou postavou pro pražské muzikálové inscenace: Pěna dní, Jesus Christ Superstar (pět sezón v letech 1993–98), Krysař, Kráska a zvíře, Johanka z Arku. Počátkem 90. let byl obsazen do hlavních rolí ve filmech Pražákům, těm je hej! režiséra Karla Smyczka a V žáru královské lásky režiséra Jana Němce. Zpíval na soundtracku Pražského výběru k filmu Hledám dům holubí, který 1985 vydal na EP Panton. Neodmítal ani dabování hudebních filmů, ani natáčení coververzí hitů zahraničních (např. Ná ná ná od Cozyho Powella) i domácích (Plakalo bejby z repertoáru Petra Spáleného). Rozptyl jeho vokálních vstupů a výstupů je velký. Čokův hlas, popřípadě nástroj, nalezneme na samplerech dětských písniček Bu--bu Show 1 a 2 a Písničky z Rosy, na singlu se skladbami Oty Petřiny (Televize, Sen), na sampleru Czech Masters Of Rock Guitar (s Petrem Roškaňukem), na singlu s „metalovou dechovkou“ Metalinkou, na LP Věry Martinové Dál jen vejdi, na albu Petra Kotvalda Hyde park, na LP Marty Kubišové Někdy si zpívám..., na singlu Petry Janů Krásná hokejistka/Vůně párků, na singlu skupiny Leška Semelky S.L.S. Támhle se ten zázrak blíží (s Bárou Basikovou a Marcelou Březinovou), na albu Bára Basiková (s Novou růží) atd. Celkově se Vilém Čok hlásí k autorství stovky textů a šedesáti zhudebněných písní.
Diskografie
Stromboli (2 LP, Panton 1987);
Výběr (Supraphon 1988);
Pražský výběr (natočeno 1982 pod názvem Straka v hrsti, Panton 1988);
Nová růže (Supraphon 1990);
Nová růže ´91 (Bonton 1991);
Zikkurat 1979–82 (2 LP se Zikkuratem, AG Kult 1991);
Delirium Tremens (Bonton 1992);
12 fláků (Bonton 1993);
Na václavským Václaváku (live, Bonton 1994);
Vilém Čok (Forte 1966);
Běr (s Výběrem, Sony Music Bonton 1967);
Braňče s kouzemi (Sony Music Bonton 1998);
Čok´o´láda (retrospektiva na 2 CD, Sony Music Bonton 2000).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
 
II. Ostatní
Horáček, František: Pražský výběr, ročník 1982 (Melodie 1982, č. 2, s. 50).
red.: Jak to slyším (Melodie 1988, č. 3, s. 26).
Tůma, Jaromír: Jak uchopit Novou růži (Mladý svět 1989, č. 1, s. 31).
red.: Na co hraju? (Melodie 1989, č. 2, s. 56).
Špulák Jaroslav: Nová růže – křest LP (recenze koncertu, Rock & Pop 1990, č. 15, s. 24).
Špulák, Jaroslav: Nová růže musí mít ostré trny (Rock & Pop 1990, č. 17, s. 14).
Tůma Jaromír: Nová růže v novém režimu (Mladý svět 1990, č. 40, s. 31).
Hartman, Ivan, Špulák, Jaroslav: Veselá příhoda z natáčení (Rock & Pop 1991, č. 24, s. 13).
Kučerová, Markéta: It´s Only Čok´n´Roll But I Like It (Melodie 1992, č. 4, s. 1).
Hartman, Ivan: Utrpení knížete Wilibal´da (Rock & Pop 1992, č. 8, s. 10).
Dbalá, Kateřina: Co mě nezabije, to mě posílí (Rock & Pop 1996, č. 11, s. 46).
Topercer, Jaroslav: Do pekla s kytarou na krku (Melodie 1996, č. 12, s. 6).
Skalka, Miloš: Braňče s kouzemi? No jistě! (Melodie 1998, č. 10, s. 31).
Materna, Aleš: Pražský výběr na cestách (Spark 1998, č. 12, s. 50).
Krofta Nikolas: Stylové uzavření dekády (Spark 2000, č. 6, s. 99).

http://www.vilemcok.com
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 17.9.2003