Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kotvald, PetrTisk


Charakteristika: Zpěvák

Datum narození/zahájení aktivity:8.7.1959
Text

Kotvald, Petr, zpěvák, narozen 8. 7. 1959, Žatec.
 
Po maturitě na střední průmyslové škole elektrotechnické v Chomutově (1978) dosáhl 1984 inženýrského titulu na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze (obor dálkového zpracování dat). V Žatci navštěvoval Lidovou školu umění, kde se věnoval zpěvu a hře na kontrabas. Od svých šestnácti let působil v amatérských skupinách a hlásil se do pěveckých soutěží. V letech 1977–79 se zúčastnil festivalu Mladá píseň v Jihlavě a napotřetí ho vyhrál; tam si ho též povšiml kapelník Karel Vágner. Také na Děčínské kotvě se Kotvaldovi nejvíce dařilo na třetí pokus, když 1982 (už ve dvojici se Stanislavem Hložkem) získal Cenu za nejlepší interpretaci.
 
Vágner v lednu 1981 nabídl Kotvaldovi profesionální smlouvu a současně přijal Hložka. Plnil tak přání Hany Zagorové, která chtěla oživit své koncerty tančícími sboristy. Když Vágner rozpoznal potenciál mladého páru, umožnil mu četná nahrávání a svěřil mu samostatné programové vstupy. Tato investice se Vágnerovi bohatě vyplatila v roce 1982, kdy Kotvald a Hložek nazpívali jeho píseň na text Pavla Žáka Holky z naší školky a zbořili všechny dosavadní představy o kupních možnostech domácího gramofonového trhu. Prodejem 1 300 000 singlů ustanovili dnes už prakticky nepřekonatelný rekord a získali v tehdejších podmínkách ojedinělou Zlatou desku. K + H vyvolali u teenagerského publika vlnu emocí a euforie, jakou tato země od počátků rock´n´rollu nepoznala. Písně měnili v choreograficky promyšlená čísla a přinášeli hit za hitem: Bantam, Oh Suzi, Diana, Trápení, V pohodě, Bílá královna. Střízlivěji na jejich působení pohlížela hudební kritika. Ta vytýkala projektu prvoplánovou komerčnost a infantilnost, která poznamenala rovněž image Hany Zagorové. K podobnému poznání dospěl i senzitivní a pro taneční umění hlouběji zaujatý Kotvald (1984 se oženil s tanečnicí, kterou později začlenil do svých show) a na konci roku 1985 oznámil Vágnerovi svůj úmysl odejít na sólovou dráhu.
 
V roce 1986 založil Petr Kotvald skupinu Trik (vlastně převzal a stylově usměrnil artrockový Index Y), kterou si držel do poloviny 90. let. Jako vhodný kontrast ke svým vokálně tanečním kreacím pozval do programu k jazzu inklinující šansoniérku Hanu Křížkovou, s níž se znal z jihlavského festivalu. Produkci nahrávek převzal bývalý trumpetista Vágnerova orchestru Jindřich Parma, který našel v Kotvaldovi ideálního interpreta pro své taneční hity na bázi synthipopu a housu (Pražský haus, Noční proud, Bourák, Gejzír, Kdekdo je dál, Je v tahu, Satelit, Smlouvej, Sexyland, Mumuland, Marilyn), ale i pro skladby volného tempa (Milujem se čím dál víc, Už po nás, lásko má, jdou); na výběru jednatřiceti největších hitů Petra Kotvalda z roku 1999 má Parma dvacet pět autorských kreditů. S Parmovou pomocí Kotvald ovládl v letech 1987–90 diskožebříček Supraphonu, který ho za to ocenil Duhovou deskou. Čeští diskžokejové vyhlásili Pražský haus nejlepší taneční nahrávkou roku 1988 a zpěvák postoupil na třetí místo v anketě Zlatý slavík. V následujícím roce 1989 přesvědčil i hudební kritiky, kteří ho v anketě Ceny Melodie zařadili na druhé místo v kategorii „pop“ – zřejmě jim nezůstala skrytá druhá interpretační poloha Petra Kotvalda, jeho zaujetí pro evergreeny, šansony a filmové melodie. Sotva by se našel jiný český zpěvák, který by současně interpretoval písně od Kate Bush a Charlese Aznavoura, Carole King a Stinga. Z této nostalgie vzešlo 1997 album Pan Petr Kotvald, zpěvák s písněmi od Charlese Chaplina, George Gershwina, Jacquese Brela, Tima Hardina, ale i Stevieho Wondera, Freddieho Mercuryho, Eltona Johna a Jindřicha Parmy, které se znalostí žánru zaranžoval a do elegantních smyčců zahalil Eduard Parma starší. Deska byla zároveň tvůrčím počinem textařem Pavla Cmírala, jehož podíl na repertoáru Petra Kotvalda je srovnatelný s významem Jindřicha Parmy. Z odlišného, zpravidla vynalézavějšího materiálu pocházely písně, které Kotvaldovi na tělo psala autorská dvojice Ondřej SoukupGabriela Osvaldová.
 
S Hložkem se Kotvald znovu sešel v polovině 90. let z podnětu Hany Zagorové, když v nahrávacím studiu nazpívali nové verze písní Spěchám a Jinak to nejde. Oba byli hosty Kotvalda na jeho 3000. koncertu, který uspořádal 24. 9. 1996 v pražském Paláci kultury. V říjnu 1998 se trojice spojila na vzpomínkových koncertech v Hradci Králové, Ostravě a Praze. V roce 2000 Kotvald absolvoval turné s Leonou Machálkovou a skupinou Lunetik. Poslední "reunion" Kotvalda a Hložka se uskutečnil 11. 12. 2003 ve vyprodaném Velkém sále Lucerny v Praze a byl připomínkou dvaceti let, které uplynuly od vzniku písně Holky z naší školky.
Diskografie
Holky z naší školky (se Stanislavem Hložkem, Supraphon 1983, reedice 2003);
V pohodě (se Stanislavem Hložkem, Supraphon 1984);
Pro dva tři úsměvy (se Stanislavem Hložkem, Supraphon 1985);
Jinak to nejde (se Stanislavem Hložkem, Supraphon 1985);
Feelin´ Good (se Stanislavem Hložkem, Supraphon/Artia 1985);
Přísně soukromá sci-fi (Supraphon 1988);
Pražský haus (projekt Hipodrom Jindřicha Parmy, Supraphon 1990);
Gejzír (Supraphon 1990);
Disco Parma Brothers (projekt Jindřicha a Eduarda Parmových, Supraphon 1991);
Konto 87-88-89-90-91 (kompilace, Supraphon 1991);
Hyde Park (Supraphon 1991);
Můj hlas (Tommü Records, 1992);
Dívej se (Tommü Records, 1993);
Tyrkys a lásku v očích mám (Bonton 1995);
Petr Kotvald MCMXCVI (Česká gramofonová společnost, 1996);
3 000. koncert (live, P.K. Art 1997);
Pan Petr Kotvald, zpěvák (Bon Art Music 1997);
Největší hity (kompilace na 2 CD, Sony Music/Bonton 1999);
Vánoce přicházejí... (Sony Music/Bonton 1999);
Taxitotak neber (Sony Music/Bonton 2001);
Planeta svádění (Sony Music/Bonton 2003).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Leo Jehne).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
 
II. Ostatní
Vanderka, Arne: Páni kluci a jejich holky (Melodie 21, 1983, č. 1, s. 11).
Kotvald, Petr a Hložek, Stanislav: Jak já to slyším (Melodie 22, 1984, č. 2, s. 47).
Tůma, Jaromír: Poctivý Trik Petra Kotvalda (Mladý svět 1986, č. 47, s. 31).
Cafourek, Ivan: Přísně soukromá sci-fi (recenze LP, Melodie 27, 1989, č. 1, s. 28).
Lauermann Miloš: Škatulky středního proudu se nebojím (Melodie 27, 1989, č. 6, s. 167).
Špulák, Jaroslav: Kotvaldova sázka na pracovitost a schopnost (Rock & Pop 1990, č. 2, s. 8).
Fiala, František: Gejzír (recenze LP, Melodie 28, 1990, č. 6, s. 188).
Knechtl, Karel: Hyde Park (recenze LP, Melodie 30, 1992, č. 3, s. 35).
Tůma, Jaromír: Hůř nám už nebude (Melodie 30, 1992, č. 5, s. 24).
Cafourek, Ivan: Můj hlas (Melodie 30, 1992, č. 7, s. 32).
Jakoubek, Jakub: Jsem tvrdej středoproudař (Melodie 1996, č. 7, s. 27).
Tlučhoř, Jiří: Publikum se vrací k českému popu (Právo 20. 9. 1996).
Jakoubek, Jakub: Petr Kotvald, jubilant (Melodie 1999, č. 5, s. 28).
Veverka, Přemysl: Nejen mistr basů (Praha 1999, Multisonic, s. 163).
Jireš, Roman: Petr Kotvald si to tak nebere (Playboy 2001, č. 6, s. 10).
 
http://www.kotvald.cz/
 
Jaromír Tůma
Text

Datum poslední změny: 3.3.2009