Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Volek, MikiTisk

(Michael)

Charakteristika: Rock´n´rollový zpěvák, pianista, kytarista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:21.5.1943
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.8.1996
Text

Volek, Miki  (vl. jm. Volek, Michael), rock´n´rollový zpěvák, pianista, kytarista a skladatel, narozen 21. 5. 1943, Uherské Hradiště, zemřel 14. 8. 1996, Praha.
 
V patnácti letech se jeho domovem stala Praha, kde o dva roky později prvně vystoupil na veřejnosti: na středoškolském večírku zahrál na klavír a v soutěži talentů v kavárně Alfa se umístil lépe jako tanečník než jako zpěvák. Hlásil se ke studiu hry na bicí na pražskou konzervatoř, nebyl však přijat. Jeho životním programem se stal rock´n´roll, přesněji řečeno rhythm and blues tvrdého ražení, jak ho odposlouchal od svých oblíbenců Little Richardse, Chuck Berryho a Fats Domina, ale i Ray Charlese a Sam Cookea. Tuto orientaci sdílel s Pavlem Sedláčkem, kamarádem ze sousedství, s nímž se pustil do nácviku anglických textů. Roku 1961 založil Volek s přáteli, patřícími dnes většinou k renomovaným osobnostem, skupinu Crazy Boys, o rok později byl jedním z Golden Stars. V obou kapelách hrál na klavír Miroslav Berka, který ho představil Petru Jandovi. Na Jandovo pozvání začal Volek 1963 jezdit po zájezdech se vznikající skupinou Olympic, která byla zpočátku jakýmsi „all stars bandem“ pražského beatu. S Olympikem Volek vstoupil na prkna divadla Semafor ve hře Ondráš podotýká. Zpíval zde pět písní (také Zloděje dobytka z repertoáru Bobbyho Darina, píseň však na desky nazpíval Karel Gott), a skladatel Karel Mareš a textař Jiří Štaidl pro něj napsali Fůru chyb. V roce 1965 vyšla píseň na zpěvákově prvním singlu s Olympikem, jeho podíl na gramofonové produkci skupiny byl však zanedbatelný (dále už jen Smutný holič z Liverpoolu a Tak už to nejde dál na EP z roku 1966, Cinderella na SP a LP pro export). Olympic pod Jandovým vedením totiž následoval vývoj udávaný anglickými soubory a postupně se zbavoval sólistů a jako poslední odešel v dubnu 1966 Miki Volek; s Jandou několik let poté pořídil jako novinář rozhovor pro týdeník Mladý svět.         
 
Volek se stal záhy nepřehlédnutelnou postavou českého beatu a rocku. Bílé vlasy, černé brýle, kožená bunda a rukavice, prsteny a řetězy mu dodávaly image v době, kdy toto slovo ještě nebylo u nás běžné. Chraplavým hlasem a zdánlivě obhroublým projevem, který byl ve skutečnosti velice stylový, emocionální, přitom však kontrolovaný, nadchl publikum, budil pozornost, provokoval polemiky, dráždil úřady. Bohužel to byl právě Volek, kdo nejvíc doplatil na změny, jimiž rocková hudba v šedesátých letech prošla a které symbolizují pojmy jako Beatles a Rolling Stones. To ho přivedlo do nostalgických kapel s kytaristou Petrem Kaplanem (Old Boys v roce 1966, Mickey & Rock´n´Roll All Stars na 1. československém beatovém festivalu v roce 1967, Samuels, též Samuels Band, v sezóně 1968/69 a na 2. ročníku festivalu), po zájezdu do Polska se však parta roztrhla. Na straně B singlu Pantonu z roku 1969 se skryla jediná solidní nahrávka Volka se Samuels: There´s A New Moon Over My Shoulder. Následovaly pozapomenuté singly u Supraphonu v roce 1972 (duet s Monikou Hálovou Já hvězdu ti dám a Hej, hory, hory s doprovodem Tanečního orchestru Československého rozhlasu) a koncertní paběrkování s Metropolitan Jazz Bandem, Classic Rock´n´Roll Bandem a od 1976 se skupinou Transit, vedenou basovým kytaristou Vladimírem Tomkem.
 
Z ústraní vytrhl zpěváka Petr Janda, který v květnu 1980 inicioval a s Olympikem doprovodil oslavy Čtvrt století rock´n´rollu s koncerty v Bratislavě, Brně, Plzni a Praze. Na dvou představeních v pražské hale Slavie mimořádně vyniklo Volkovo charisma. Jeho nahrávkami z tohoto miniturné Rip It Up, Long Tall Sally a Shake, Rattle And Roll vrcholilo živé album Rock And Roll, které v následujícím roce vydal Supraphon. Zdařilé koncerty vyvolaly novou vlnu zájmu o zpěváka a revival hudby, která mu byla nejbližší. Dramaturg Pantonu Michal Bukovič toho 1984 využil k realizaci alba Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek! Bukovič a Eduard Krečmar nově otextovali některé klasické rock´n´rolly, z nichž nejvíce vešla ve známost Long Tall Sally jako Já ti píšu, Sally, šest melodií zkomponoval (jako autor málo známý) sám Volek, doprovod obstarala formace Labyrint pod vedením kytaristy Pavla Fořta. Ani počeštění vyhlášených originálů však zpěvákovi nedopomohlo zpěvákovi k prodloužení  comebacku, jaký by si zasluhoval.       
„Zpěvák je jakýsi muzikoterapeut,“ prohlásil 1985 Miki Volek. Sám se doma léčil poslechem Ray Charlese, ale po smrti matky se samotářsky žijící legendě nevyhnuly problémy s alkoholem a nadužíváním léků a Volek, odkázaný na invalidní důchod, psychicky i zdravotně chátral. První idol českého rock´n´rollu prošel jako nejeden z jeho vzorů příznačnou křivkou od slávy ke zmaru.
Diskografie
Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek! (Panton 1984, reedice 1993). Literatura
I. Lexika
EJ.
 
II. Ostatní
Černý, Jiří: Zpěváci bez konzervatoře (Praha 1966, s. 138).
Raffersberg, Miroslav: Místy nostalgické povídání s Miki Volkem (Melodie 7, 1969, č. 9, s. 274).
Vanderka, Arne: Návrat ztraceného syna? (Melodie 23, 1985, č. 8, s. 12).
Tůma, Jaromír: Čtyři hrají rock (Praha 1986, s. 52). 
Skalka, Miloš: Do rokenrolového nebe (Melodie 1996, č. 9, s. 15).
Lindaur, Vojtěch, Konrád, Ondřej: Bigbít (Praha  2001, s. 28).
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 17.9.2003