Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

KatapultTisk


Charakteristika: Hardrocková skupina

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1971
Text

Katapult (Mahagon), původně západočeská hardrocková skupina, životní projekt kytaristy a skladatele Oldřicha Říhy.  
 
Skupina vznikla 1971 v Plzni původně pod názvem Mahagon a její jádro tvořili „Olda“ Říha (kytara, zpěv) a Jiří „Dědek“ Šindelář (basová kytara), kteří spolu hráli už v 60. letech v kapele Black Stars. Po zákazu činnosti v kraji si jako základnu zvolili Prahu, kde ovšem působila renomovaná skupina téhož názvu. Proto se 1975 přejmenovali na Katapult podle skupiny s krátkou životností, soustředěné kolem zpěváka Viktora Sodomy, v které hrál na bicí Anatol Kohout. Když nastoupil k Říhovi, s nímž se znal ze společného působení v českobudějovické kapele Sinners, doporučil převzít její název, který Sodoma použil na třech singlech a pak od něj upustil. Katapult odehrál několik koncertů se zpěvačkou Ludmilou Podubeckou a po jejím odchodu zůstal trvale jako trio, které je bez účasti Říhy a Šindeláře nemyslitelné.
 
Katapult se od samého počátku opíral o tvorbu svého leadera, ale ještě než mu v květnu 1976 vyšel první singl s Říhovými skladbami Půlnoční závodní dráha a Lesní manekýn, Kohout skupinu opustil a na jeho místo přišel Jaroslav Kadlec. Druhou píseň opatřil textem pražský rádce a patron Katapultu Ladislav Vostárek a dal tím vzniknout autorské dvojici, která úzce spolupracovala do 1981 a se střídavými výsledky odrážela výtky odborníků, kteří v textech viděli slabinu skupiny. Vostárkovi se nicméně podařilo přesvědčit Supraphon, že hard rock s doteky inspirace skupinou Rolling Stones do jeho katalogu patří a právě v Katapultu má představitele tohoto žánru. Na čas tak vznikl monopol, který vyhnal náklady singlů Katapultu do rekordních výšek (Hlupák váhá – 150 000 kusů v roce 1977). Této mety dosáhlo rovněž živé album, k jehož nahrání v kulturním domě v Praze na Novodvorské se posadil k bicím Anatol Kohout. O fenoménu „Katapult“ se začaly vést diskuse nejenom v odborném tisku (viz Jak Katapult rozdělil národ, článek Petra Dorůžky v Melodii 16, 1978, č. 9), ale také ve stranických sekretariátech. Zákaz skupiny zasáhl i Prahu, díky záštitě Středočeského krajského kulturního střediska, kde byl Katapult registrován, však nedosáhl celostátní platnosti. Na druhé straně byly i akce, kde skupina hrát nechtěla, ale musela. To byl v roce 1979 případ jejího nepříliš vhodného bloku v doprovodném programu festivalu Bratislavská lyra.
 
Právě za rok 1979 Katapult prvně vyhrál titul Zlatý slavík, stále však řešil neuralgický bod na postu bubeníka, kde se neuchytil Milan Tutsch ze skupiny Citron a nahrávání druhého alba a slovenské turné znovu zachraňoval Anatol Kohout. Další, kdo dostal příležitost, byl Jiří „Mamut“ Stárek, který bubnoval s Katapultem ještě za Sodomy, toho však 1981 vystřídal navrátilec Kadlec. To už měl Katapult za sebou hektický rok, kdy se svým prvním studiovým albem Katapult 2006 dosáhl enormního prodeje 270 000 exemplářů, ale přímo z ústředí KSČ přišel příkaz, aby další gramofonová produkce skupiny byla zastavena (bez udání důvodu, s narážkami na „nevhodné chování“ příznivců skupiny). Protože byla současně zakázána v Praze, odehrálo se  předání Zlatých slavíků, které Katapult získal podruhé, mimořádně v Bratislavě. Skupinu podpořil respektovaný kytarista Ota Petřina, který s ní odehrál některé koncerty.
 
Jak nesmyslné byly tyto  represálie proti rockové hudbě, o tom se trojice Říha, Šindelář a Kadlec (tedy kompletní Katapult) přesvědčila, když 1983 nalezla způsob, jak se vrátit na gramofonové desky – použila totiž hlavičky Studiová skupina Oldřicha Říhy. Celkem vydala čtyři singly, z nichž zejména úvodní Diskomóda se stala hitem, který by ovšem s rockovou image Katapultu příliš nesplynul. Dalším paradoxem bylo v roce 1984 vydání knihy Pavla Frýborta Jen jednou dostat šanci (podle písně z alba Katapult 2006), která byla původně zamýšlena jako scénář pro celovečerní film s Katapultem. Frýbort tu popisuje autentické zážitky ze zákulisí skupiny, u níž pouze změnil název na Paralax.
 
V roce 1985 se vydavatelství Panton odvážilo vydat Katapultu singl Motorka/Signál „odjezd“. Skupina využila uvolnění, jaké do Prahy jednou za pět let vnášela spartakiáda, a zahrála v Paláci kultury pro její účastníky. S písní Rovnováha pronikla do televizního vysílání a Panton s ní začal připravovat album. V tom okamžiku si Supraphon vymínil, že album vydá sám: po šestileté pauze, kdy nahrávky Katapultu byly šířeny na „pirátských“ kazetách, vyšlo LP Rock de luxe,  uvedené singlovým hitem Někdy příště. Koncem roku 1986 odešel bubeník Kadlec a nedlouho poté tragicky zemřel. Pavel Lopata ho nedokázal nahradit a situaci zachránilo v průběhu roku 1987 angažování Milana Balcara. Nespokojenost se zvukem alba Rock de luxe následkem chvatu, v jakém se nahrávalo, vedlo skupinu k rozhodnutí pořídit si vlastní mobilní nahrávací studio. Použila ho už počínaje říjnem 1987 na čtyřměsíčním turné, z jehož nejlepších záznamů vzešlo album Pozor, Rock! Live 1988.
 
Když se v nových společenských podmínkách roku 1990 Šindelář rozhodl odcestovat na delší dobu do USA, Katapult oznámil ukončení činnosti. Nic na tom nezměnilo ani vydání alba Taste Of Freedom, kde Katapult doprovodil irského přítele, zpěváka skupiny Winter´s Reign Robbieho „Animal“ Hurleyho, který si anglicky otextoval a nazpíval písně, které ho v repertoáru skupiny zaujaly. Říha po špatných zkušenostech se Supraphonem začal podnikat pod vlastní značkou Pop & Rock. V roce 1993 vydal Monitor CD 13 fláků od Kaťáků, kde si se známými hity po svém způsobu pohráli mimo jiné Olympic (v písni ), Yo Yo Band (Někdy příště), Vilém Čok se skupinou Delirium (Půlnoční závodní dráha) a L. F. Hagen s Propast Bandem (Nalaď si život do A dur). To už byl zpátky Šindelář a s ním i Katapult, který se na několika neformálních koncertech přesvědčil, že zájem o jeho produkce se vrací. 30. 10. 1983 se skupině dostalo satisfakce, když vystoupila v pražské Sportovní hale před legendárními Deep Purple. Podobně se v následujícím období setkala na společném pódiu se skupinami Slade a Sweet a když 18. 8. 1995 otevírala na brněnském velodromu koncert před britskými Status Quo, s Říhou a Šindelářem opět bubnoval Kohout, který zastoupil vážně ochořelého Balcara. Říha rozšířil své podnikání o vydavatelství Katapult Records a po dohodě s distributorem Monitor EMI vydal nové studiové album Chodníkový blues. Kohout převzal výuku Šindelářova syna a 1996 Katapult prvně vystoupil ve čtyřech lidech, když na zdvojené bicí hráli Kohout a čtrnáctiletý Michal Šindelář. O dva roky později už junior zvládal svůj nástroj natolik, že Kohout skupinu definitivně opustil. Katapult opět koncertoval s Deep Purple a Status Quo a v roce 2000 si na velkém turné připomněl čtvrtstoletí své existence.
Diskografie
Katapult (živě, Supraphon 1978);
2006 (Supraphon 1980, reedice Pop & Rock 1993);
2006 (anglická verze, Supraphon/Artia 2001);
Rock de luxe (Supraphon 1986);
Pozor, Rock! Live 1988 (Supraphon 1988, reedice Sony Music/Bonton 2000);
...a co rock´n´roll!!! (Supraphon 1989);
Taste Of Freedom (se zpěvákem Robbiem „Animal“ Hurleym, Supraphon 1991);
Hit Album (SP 1976-1988) (kompilace, Supraphon/Pop & Rock 1991);
Hit Album 2 (kompilace, Supraphon/Pop & Rock 1994);
Chodníkový blues (Katapult Records/Monitor EMI 1995);
Konec srandy (Katapult Records/Monitor EMI 1999);
Zlatá deska 25 let live (Katapult Records/Monitor EMI 2000).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Aleš Opekar).
 
II. Ostatní
Švarcová, Jitka: Katapult nepatří do středověku (Gramorevue 1977, č. 12, s. 16).
Dorůžka, Petr: Jak Katapult rozdělil národ (Melodie 16,1978, č. 9, 270).
Černý, Jiří: Katapult (Melodie 17, 1979, č. 5, s. 158).
Krůta, Jan: Katapult na oběžné dráze (Mladý svět 1980, č. 5, s. 18).
Tůma, Jaromír: Katapult na konci dětských snů (Melodie 18, 1980, č. 3, s. 69).
Frýbort, Pavel: Jen jednou dostat šanci (Praha: Práce 1984).
Kytka, Ivan: Katapult - story bez svatozáře (Melodie 24, 1986, č. 8, s. 4).
Tůma, Jaromír: Katapult nehraje habaďůru (Mladý svět 1986, č. 41, s. 31).
Tůma, Jaromír: Katapult odevzdává rock na klíč (Mladý svět 1988, č. 31, s. 31).
Lindaur, Vojtěch: Pozor, Rock! Live 1988 (recenze alba, Melodie 27, 1989, č. 3, s. 92).
Cafourek, Ivan: ...a co rock´n´roll!!! (recenze alba, Melodie 27, 1989, č. 8, s. 252).
Ondrášek, Tomáš: Taste Of Freedom (recenze alba, Melodie 28, 1991, č. 9, s. 27).
Knechtl, Karel: Hit Album (SP 1976-1988) (recenze alba, Melodie 29, 1992 , č. 6, s. 32).
Bošnakov, Petr: Legenda po dvaceti letech (Melodie 1995, č. 6, s. 10).
Korál, Petr: Rockeři do důchodu nechodí aneb Nic se nemění ani po dvaceti letech (Rock & Pop 1995, č. 19. s. 22).
Topercer, Jaroslav: Z hudby pro učně (časem) rodinnou kapelou (Melodie 1998, č. 7, s. 6).
Jakoubek, Jakub: Katapult aneb Konec srandy (Melodie 1999, č. 6, s. 24).
Říha, Oldřich, Bošnakov, Petr: Katapult Story (Forma 2000).
Sleeve-note alba Zlatá deska 25 let live (Katapult Records/Monitor EMI 2000).
 
http://www.katapult.cz/
 
Jaromír Tůma
Text

Datum poslední změny: 3.3.2009