Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

ŽentourTisk

(Hemenex)

Charakteristika: Pražská rocková skupina

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1981
Text

Žentour (Hemenex), pražská rocková skupina, zahájení aktivity 1981.
 
Soubor založil 1981 jazzově zaměřený klavírista Jan Šulc, který mu z počátku ponechal název své předchozí formace Hemenex. V řadách studentů pražské konzervatoře vyhledal nové spoluhráče – kontrabasistu Jana Černého (ve skupině hrál na basovou kytaru), flétnistu Petra Ackermanna (klávesy) a fagotistu Václava Kabáta (bicí), a na doporučení zpěvačky Jany Koubkové přijal z vokálního septetu jejího Horečka bandu studenta práv Janka Ledeckého, který v novém působišti hrál na kytaru a zpíval. Mladá garnitura tíhla k rocku (zejména Černý a Ledecký se silně orientovali na Rolling Stones) a k recesistické nové vlně, proto Šulc přistoupil na změny. Vzdal se kláves, stal se druhým kytaristou a podle jedné ze svých skladeb zvolil název Žentour. Na koncertní premiéře před programem skupiny Abraxas na podzim 1982 v pražském klubu Na chmelnici výstředně oděná skupina použila množství jevištních gagů a uvedla písničky, které skládala na texty z učebnice pro zvláštní školy. Jan Šulc později zdokumentoval toto období na dvou CD, která se však nedostala do prodeje.
Po schůzce ambiciózního Jana Černého s Ladislavem Štaidlem soubor dal na radu hitmakera, v únoru 1983 se rozešel s MUDr. Šulcem (ten se stal zakládajícím členem Vítkova kvarteta, v kterém dodnes působí) a hledal image, která by mu otevřela cestu do médií a nahrávacích studií. Žentour zcivilnil svou prezentaci na koncertech, jeho texty zvážněly. Některé se staly generační výpovědí („soused říká, že jsem chuligán...pro mě mluví v cizím kódu,“ – citát z písně Sousedé), jiné se nevyhýbaly společenské kritice. Zřejmě i díky této angažovanosti skupina unikla zákazům, které v té době postihovaly soubory víceméně nepřesně spojované s trendem nové vlny.
Ačkoliv se Černý ujal vedení v kapele, Žentour se kolektivně hlásil k autorství skladeb (v některých z nich probleskly u nás nepříliš obvyklé prvky reggae a funku) a jako kapela bez frontmana se představil na pódiu dvou ročníků festivalu Vokalíza (1983/84), na přehlídce Hudba mladé generace a na 2. ročníku Rockového maratónu 1985. Kompilaci z této akce, vydanou Pantonem, otevřel právě Žentour písní Postrach královen, která vyšla také na druhém singlu skupiny, po debutovém Múzy / Telefon. 1985. kdy se Žentour profesionalizoval, přijal Václav Kabát angažmá ve Filmovém symfonickém orchestru a nahradil ho David Koller, který se současně stal druhým nejvíce vytěžovaným zpěvákem po „jaggerovském“ Ledeckém. Oba si libovali v nedbalé výslovnosti, která se stala akceptovaným zlozvykem a jedním z poznávacích znamení pražského rocku. Zpěvačkou Žentouru „pro jednu příležitost“ se stala i herečka Ivana Chýlková, kterou skupina doprovodila na scéně Disku v jevištní adaptaci novely spisovatele Tibora Déryho Pomyslná reportáž o americkém pop festivalu, absolventském projektu studenta režie pražské DAMU Petra Poledňáka. Šest Poledňákových divadelních písní v podání Chýlkové, Ledeckého, Renaty Workové a Karla Greifa vyšlo na SP a EP Pantonu. Poledňák se posléze Žentouru odvděčil zrežírováním úspěšného koncertního představení Múzy v presu. V něm už hrál na kytaru Michal Šenbauer a skupina, vyznávající positivismus prostřednictvím hesla „no problem“, se těšila z kladného přijetí debutového alba Žentour 001, organizovala fan klub, vydávala vlastní časopis, objevila se ve filmech Zelená léta a Můj hříšný muž a nevynechala žádný dosažitelný festival včetně Ost – West Treffu ve Wunsiedelu v tehdejší NSR. Koncem 1987 se však silná sestava roztrhla, postupně odešli Koller (založil vlastní kapelu Lucie), Ackermann (stal se vyhledávaným zvukovým mistrem) a Šenbauer (dnes vede skupinu České srdce), dlouho nepobyli ani jejich nástupci, kytarista Jan Šedivý, bubeník Jára „Gaspa“ Kašpar a kytarista Petr Vaněk. V hitech Nenechme si lhát, Utajený světadíl a Promilujem celou noc (bronzová Bratislavská lyra 1989), jakož i na albu Žentour 003 (1990) se skupina představila jako kvintet, v kterém bubeník Pavel Skala a doprovodné vokalistky Alena Suková (přišla z Ratataplanu) a Helena Dlasková (z Laury a jejích tygrů) doplnili dominující tandem Ledecký – Černý. Samotný Černý programoval syntezátory a nahrával kytaru, basovou kytaru i klávesové nástroje. „Je to dokonale odvedená práce, chytře využívající playbacky a vše moderní, co je nám dostupné,“ hodnotil tento koncept recenzent Rock & Popu (1990, č. 6, s. 24) po koncertu Žentouru, který se konal 6. 6. 1990 ve vyprodaném sále pražské Lucerny. S albem se prodalo 150 000 nosičů a Žentour za ně převzal Zlatou desku. Ještě před odchodem Ledeckého (1992) na sólovou dráhu se skupina rozloučila LP Žentour 005, která však – jakkoli byla ozdobená účastí hostů (mimo jiné Věra Špinarová) – nedosáhla ohlasu předchozí „trojky“. „Při vzniku 005 jsme s Honzou Černým měli docela problémy s komunikací, a to se do výsledku samozřejmě promítlo,“ připustil po čase Janek Ledecký (Melodie 1998, č. 12, s. 18).                                    
Diskografie
Žentour 001 (Supraphon 1986);
You Drive Me Crazy (vl. Žentour 002, anglická verze „jedničky“, Supraphon/Artia 1987);
Žentour 003 (Tommü 1990);
Žentour 004 (anglická verze „trojky“);
Žentour 005 (Monitor 1991).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Balák, Miroslav & Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách, Indies Records 1998. 
 
II. Ostatní
Jehne, Leo: Vokalíza značky Nerez (recenze festivalu, Melodie 1983, č. 12, s. 372).
Brumovská, Ivana: Pop – festival (Melodie 1985, č. 2, s. 28).
Brumovská, Ivana: Žentour, Melodie 1985, č. 6, s. 9).
Zbořilová, Martina: Jméno a příjmení: Žentour (Gramorevue 1986, č. 3, s. 16).
Tůma, Jaromír: Překvapení se jmenovalo Žentour (Mladý svět 1986, č. 26, s. 31). 
Lipčík, Roman: Názor Žentour (Mladý svět 1986, č. 48, s. 20).
Tůma, Jaromír: Žentour znovu na dohled (Mladý svět 1988, č. 16, s. 31).
Tůma, Jaromír: Žentour: No problem (Mladý svět 1989, č. 43, s. 31).
Opekar, Aleš: Má to cenu jít zas o kus dál (Excentrici v přízemí, Panton 1989, s. 254). 
Špulák, Jaroslav: Žentour (recenze koncertu, Rock & Pop 1990, č. 6, s. 24).
Hartman, Ivan: Janek Ledecký: Cesta za šťastným koncem (Rock & Pop 1991, č. 19, s. 14).
Tůma, Jaromír: Petr Ackermann, muž za pultem (Mladý svět 1991, č. 30, s. 31).
Fiala, František: No problem není luxus (Melodie 1991, č. 11, s. 1).
Fiala, František: Žentour 005 (recenze alba, Melodie 1992, č. 4, s. 34).
 
Jaromír Tůma
Text

Datum poslední změny: 29.5.2007