Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

HeidiTisk

(Janků, Heidi)

Charakteristika: Zpěvačka

Datum narození/zahájení aktivity:23.11.1962
Text

Heidi (vl. jm. Janků, Heidi), zpěvačka, narozena 23. 11. 1962, Ostrava.
 
Pochází z muzikantské rodiny, matka vyučovala hře na violoncello, otec hrál na pozoun a další dechové nástroje. Od šesti let navštěvovala lidovou školu umění, sólový a sborový zpěv, klavír a pohybovou výchovu. Od svých 13 let Heidi tančila a zpívala ve folklorním souboru a pořídila první nahrávky v ostravském rozhlase s cimbálovou muzikou Lučina. Po deseti letech klasické pěvecké výuky neodolala populární hudbě a zpívala s různými orchestry na tanečních zábavách. První významnou kapelou, s kterou vystupovala, byly Proměny. Dříve byly známé jako Majestic, v kterém začínaly zpěvačky Marie Rottrová a Věra Špinarová. Heidi kromě toho působila v divadelním sboru Alternativa, který založili studenti Vysoké školy báňské v Ostravě. Krátce před maturitou vyhrála konkurz do skupiny přerovského zpěváka Pavla Nováka Proto a vycestovala s ní na své první profesionální angažmá do obou částí Německa. Po návratu zaujala při vystoupení na ostravské Černé louce kapelníka Ivo Pavlíka, který ji 1982–90 získal pro svou novou skupinu Supernova a stal se jejím rádcem, producentem i životním partnerem. Příjmení Janků si však ponechala z předchozího manželství.
1985 dosáhla Heidi pod Pavlíkovým vedením prvního vrcholu, když byla vyhlášena osobností roku v Televizním klubu mladých, vyhrála soutěž Intertalent a v anketě Zlatý slavík pronikla na třetí místo. V tom roce rovněž nazpívala své debutové album. 1987 zaujala Heidi na Bratislavské lyře přednesem písně Maestro, maestro v duetu se svým koncertním partnerem Leškem Wronkou. Odhalila v ní svou málo známou hlasovou polohu, vycházející z klasické výuky zpěvu, které se podrobila v dětském věku. Rok na to ji do svého bloku na bratislavském festivalu přizval Vašo Patejdl, který s ní v premiéře uvedl duet Stratený raj. Na deskách Heidi uplatnila více společných nahrávek, například Proč si o něj házet (s Marií Rottrovou, Věrou Špinarovou a Evou Volnou), Tak jdem (s Daliborem Jandou) a Havaj (se Stanislavem Hložkem).
Heidi oslovila především teenagerskou generaci svým optimismem, úsměvem, svěžestí, tanečním pohybem, který svědčí o znalostech aerobiku. Ne vždy nacházela pochopení u odborné kritiky, zejména pro svou nedbalou dikci, rozpraskané samohlásky a sklouzávání do parlanda, vlastnosti, pro které byla někdy přirovnávána k Neně, německému fenoménu nové vlny. „Když jsme začínali, přiklonila jsem se k nové vlně a novým romantikům, ale Supraphonu ani Pragokoncertu se to nelíbilo, že prý moc skáču, že mým písním chybí melodická linka,“ svěřila se v rozhovoru pro Mladý svět 1988 (č. 29, s. 31). Proto si na album Úplně všechno (1988) v duchu jeho názvu nechala napsat písně od představitelů tří generací, od nejmladšího Daniela Hádla po Vladimíra Popelku. K překvapivému spojení došlo 1990 na albu Cesta kolem těla, které produkoval rocker Miloš Dodo Doležal, zároveň interpret kytarových a baskytarových partů. Nedobrou zkušenost udělala Heidi s moravským vydavatelstvím Prolux, které vinila z nedbalé distribuce alba Ave Maria (1996).  
V druhé polovině 90. let Heidi s Ivo Pavlíkem opustila ostravskou scénu a přestěhovala se do Posázaví. V Praze se začala věnovat jevištní tvorbě. 1997 přijala roli Roberty Anny v muzikálu Jeptišky, který uvedlo Divadlo Jiřího Grossmanna, od 1998 hrála v Karlínském divadle dívku s šátkem v muzikálu Anděl s ďáblem v těle, ústřední roli dostala v muzikálu Varhana Bauera a L´ubomíra Feldeka  Sněhová královna, dále pak účinkovala v  Babičce Richarda Pachmana a hrála zlou sestru Kateřinu v Popelce.
Na vystoupeních zpívá Heidi písně Ivo Pavlíka (mimo jiné Tahiti s textem Jarka Nohavici, Kuře na grilu, Já jsem já), Jindřicha Parmy (How do you do, dobrej den, Ave Maria, Písničková vzducholoď, Zlatý důl, Do manželských postelí), Martina Hájka (Buď a nebo, Těžko se loučím), Vašo Patejdla (Fotka, Se te ne vai) a obvykle končí hitem Když se načančám, který jí v 80. letech složili Jiří Zmožek a Zdeněk Borovec. Heidi si  rozumí s dětským publikem i s ženami zralého věku, které obdivují její tělesnou kondici a mladistvý zjev.
Diskografie
Heidi a Supernova Ivo Pavlíka (Supraphon 1986);
Runnin´ Out  (anglická verze LP Heidi a Supernova Ivo Pavlíka, Supraphon/Artia 1987);
Úplně všechno (Supraphon 1988);
Novinka (Supraphon 1989);
Cesta kolem těla (Supraphon 1990);
Heidi (Anes 1992);
Ave Maria (Prolux 1996);
Zpověď (Aplaus 2000);
Zlatej důl jsem přece já (Popron Music 2002);
Buď a nebo (Česká muzika 2004).
Literatura
I. Lexika
EJ.
 
II. Ostatní
Sehnal, M.: Mladá Heidi – mladá Supernova (Melodie 1984. s. 356).
Tůma, Jaromír: Heidi (Mladý svět 1985, č. 1).
Tůma, Jaromír: Heidi zkouší úplně všechno (Mladý svět 1988, č. 29, s. 31).
Opekar, Aleš: Novinka (recenze, Melodie 1989, č. 12, s. 380).
Jireš, Roman: Sexy jeptiška Heidi Janků (Playboy 1999, č. 5, s. 16).
Motejlek, Luděk: Sněhová královna s dáblem v těle (Hobby Magazine 2000, č. 4).

www.heidi.cz

 
Jaromír Tůma
Text

Janků, Heidi,zpěvačka, narozena 23. 11. 1962, Ostrava-Vítkovice.

Pochází z hudebnické rodiny (otec hrál na pozoun a další dechové nástroje, matka na violoncello). Heidi Janků se učila hře na klavír. Nejprve se uplatnila s cimbálovou muzikou Lučina, později s popovou skupinou Proměny (původně Majestic). Od roku 1982 spolupracuje s klavíristou, skladatelem a kapelníkem Ivo Pavlíkem. Janků nahrála řadu gramofonových snímků (mimo jiné Heidi a Supernova Ivo Pavlíka – 1986, Runnin´ Out – Artia 1987, Úplně všechnoSupraphon 1987, Cesta kolem těla Supraphon 1989, Heidi – Anes 1992, Ave Maria – Prolux 1996,Zpověď – Aplaus 2000, Zlatej důl jsem přece jáPopron Music 2002, Buď a nebo – Aplaus 2004, Já jsem pořád já – Ivox (Best Of 1982–2006) 2006, Jen tak žít neumím – Ivox 2007).

Petar Zapletal


Datum poslední změny: 21.3.2011