Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

FlamingoTisk

(Plameňáci)

Charakteristika: Ostravská instrumentální skupina

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1966
Text

Flamingo (Plameňáci), ostravská instrumentální skupina, též doprovodné těleso zpěvačky Marie Rottrové.
 
Skupinu založil 1966 trumpetista, skladatel a aranžér Richard Kovalčík jako samostatnou odnož Ostravského rozhlasového orchestru (ORO). První jazzově orientovanou sestavu s ním utvořili Miroslav Večeřa (flétna, klarinet, saxofon), Jiří Urbánek (trombon, od 1967 basová kytara), Radim Hudeček (klavír), Petr Foltera (kytara) a Jiří Plachý (bicí). S postupným nabíráním vokálních sólistů (Jaromír Löffler, Věra Špinarová, Hana Zagorová) se Flamingo stalo univerzálnějším, dalo přednost písničkové tvorbě, přistoupilo na angažmá v tanečních kavárnách v Ostravě i zahraničí (Jugoslávii, Švýcarsku, SRN, Polsku) a začalo se zaměřovat na soul a rhythm-and-blues, v případě Zagorové také na šanson. V tomto směru se vyhranilo po příchodu kytaristy Petra Němce z amatérské skupiny Royal beat, který se ukázal být platnější jako vokalista, a Marie Rottrové ze skupiny Majestic, která ve Flamingu zprvu hostovala a v březnu 1969 se stala jeho stálou zpěvačkou. To už měl soubor vydané singly u Supraphonu s vročením 1968: Já loď si dám s Löfflerem, Paroloď s Rottrovou a první hit Hany Zagorové s Kovalčíkovou skladbou Svatej kluk. V závěru toho roku se Flamingo prvně představilo pražskému publiku na druhém Československém beatovém festivalu a přestože živé záznamy na deskách (Cold Sweat s Němcem, Chains Of Fools a I Say A Little Prayer se Zagorovou, Restless s Rottrovou) prozrazují nemalé zvukové problémy, na Ostravu se začalo nahlížet jako centrum „černé“ hudby s bohatým využíváním žesťů, což korespondovalo s image hornického města. I přes četné změny v obsazení (Folteru vystřídal Jan Hasník, Plachého Radek Dominik, Dominika Vlastimil Bílek, Večeřu Rudolf Březina, Hudečka Vladimír Figar) stále platilo, že základ souboru tvořili rozhlasoví profesionálové, navyklí na každodenní nahrávání v různých žánrech. Přestože v Kovalčíkovi, Urbánkovi a Figarovi vyrůstaly autorské osobnosti a pro zpěváky psali rovněž Drahoslav Volejníček a František Trnka, skupina se nezdráhala přejímat aktuální světové hity, česky otextované Vladimírem Čortem. Jejich stylový záběr sahal od Beatles až po bubblegum a zejména v Němcově podání atakovaly stotisícovou prodejní hranici na singlech Supraphonu: Michael, Hey Jude, Jany Jany (v originále Yummy Yummy Yummy), Lásko, lásko (Suddenly You Love Me). Pozoruhodné byly duety mladé dámy Rottrové a kluka Němce (Tobogán, Volej známý číslo), které se lišily od běžného modelu zpívajících „sweethearts“. Ke specialitám Flaminga patřily také vlastní i převzaté instrumentální skladby na pomezí funky a jazzu, a také podle blivem britské rockové skupiny Nice. Dvě z nich, evergreen Sunny a Quasimodův sen od Figara, skupina zařadila na své debutové, zejména v anglické exportní verzi úspěšné album, o další tituly, zpravidla osvědčené soulové hity, se podělili sólisté Rottrová a Němec. O hráčských ambicích Flaminga svědčilo i jeho vystoupení na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze v roce 1972. To už měla skupina za sebou první velké zahraniční koncertní turné, které ji na šest týdnů zavedlo do SSSR, kde duo RottrováNěmec doplnil písničkář Jaroslav Wykrent. Ten se brzy na to stal jedním z hlavních autorů pro Rottrovou (hity Lásko... a Řeka lásky) a 1977 natočil s doprovodem Flaminga album Jak vypadá štěstí.
 
Vzrůstající popularita Marie Rottrové (vedle níž hasla hvězda Petra Němce, jehož kariéru přerušila vojenská služba a nakonec 1980 ze souboru odešel) kladla na skupinu, donucenou 1973 ke změně názvu na Plameňáky, nové požadavky. Stala se fakticky doprovodnou kapelou, navíc ji předčasná Kovalčíkova smrt roku 1975 připravila o umělecky svrchovaného a organizačně schopného lídra. Jeho místo zaujal navrátivší se Jiří Urbánek (s ním přišel i trumpetista Luděk Emanovský) a po něm 1977 Rudolf Březina. V roce 1985 Rottrová přesídlila trvale do Prahy a v prosinci 1988 uspořádala se skupinou poslední koncert. Plameňáci za ni hledali náhradu v Evě Hurychové, ale tento projekt neuspěl a skupina ukončila činnost. Další ranou bylo úmrtí Vladimíra Figara v roce 1989, jeho syn Vladimír Figar, absolvent skladby na Janáčkově akademii muzických umění v Brně, však otce dobře zastoupil u klávesových nástrojů, když se v roce 2003 Plameňáci s Rottrovou výjimečně sešli u příležitosti galakoncertu Ahoj, Ostravo!
Diskografie
(S výjimkou titulu Jak vypadá štěstí vždy s Marií Rottrovou, v letech 1973–88 pod hlavičkou Plameňáci, v exportních nahrávkách pod původním názvem Flamingo.)
 
Flamingo (Supraphon 1970, pro SSSR Melodija 1971, rozšířená reedice Bonton 1996);
This Is Our Soul (Supraphon/Artia 1971);
Marie Rottrová (Supraphon 1972);
Plameňáci a Marie Rottrová 75 (Supraphon 1976);
Pěšky po dálnici (Supraphon 1977);
Jak vypadá štěstí (s Jaroslavem Wykrentem, Supraphon 1977);
Rhythm And Romance (Supraphon/Artia 1977);
Ty, kdo jdeš kolem (Supraphon 1980);
Muž č. 1 (Supraphon 1981);
Já a ty (Supraphon 1983);
12 x Marie Rottrová (Supraphon 1985);
Mezi námi (Supraphon 1986);
Marie & spol. (Supraphon 1987);
Soul Feeling (Supraphon 1988);
Důvěrnosti (Supraphon 1989);
Všechno nejlepší... (kompilace, na jedenácti nahrávkách Plameňáci, na třech Flamingo, Supraphon 2003).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Antonín Matzner a Jaromír Tůma).
 
II. Ostatní
Tůma, Jaromír: Ostravské hity (Mladý svět 1970, č. 23, s. 10).
Černý, Jiří: K úmrtí Richarda Kovalčíka (Melodie 13, 1975, č. 4, s. 106).
Černý, Jiří: Stavěl nejkrásnější jazzový svět (nekrolog Richarda Kovalčíka, Melodie 13, 1975, č. 11, s. 340).
Tůma, Jaromír: „Barva“ ostravského soulu (sborník Rhythm & Blues, Praha 1985, s. 231–241).
Tůma, Jaromír: Flamingo (sleeve-note k reedici alba Flamingo, Bonton 1996).
 
Jaromír Tůma
Text

Datum poslední změny: 18.2.2009