Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Cerha, JiříTisk


Charakteristika: Zpěvák, aranžér, skladatel, člen skupin C + K Vocal a Spirituál kvintet

Datum narození/zahájení aktivity:10.6.1943
Text
DíloLiteratura

Cerha, Jiří,  zpěvák, aranžér,  skladatel, člen skupin C + K Vocal a Spirituál kvintet, narozen 10. 6. 1943, Praha.

Maturoval 1961 v oboru zahradník na střední zemědělské technické škole, pak studoval  obor herectví na divadelní fakultě AMU (studium nedokončil), a obor sociologie na filosofické fakultě Univerzity Karlovy (studium rovněž nedokončil). Hudební vzdělání získal na pražské Lidové škole umění (tzv. Lidové konzervatoři) v oboru skladba a aranžování, kde byl žákem Harryho Macourka a Věroslava Neumanna (do 1984).  V roce 1966 založil společně s Ladislavem Kantorem postupně několik amatérských vokálních souborů, 1970 Cerha a Kantor z tohoto jádra utvořili vokální soubor C + K Vocal.  Činnost souboru byla trvale opřena o skladatelský podíl Cerhův, zároveň byl Cerha významnou osobností jako interpret, jehož baryton dodával soundu C + K Vocalu charakteristickou barvu. V letech 1971–78 byl členem souboru Divadla Semafor (zpíval ve hrách Kytice a Zuzana v lázni), 1978–90 skladatelem ve svobodném povolání, 1991–98 hudebním dramaturgem, vedoucím souboru C + K Vocal  v Divadle Labyrint. Od 1988 působí jako vedoucí souboru C + K Vocal a je členem souboru Spirituál kvintet, od 1998 je pedagogem Pražské konzervatoře (obory skladba a aranžování).

Vedle činnosti v souboru se věnoval i činnosti mimo  C + K Vocal (pozornost vyvolal v roce 1984 jeho skladatelský podíl na pořadu Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové z veršů Jana Rejžka a Edwarda Leara v pražské poetické kavárně Viola). Je také autorem mnoha scénických hudeb (zejména z let 1991–98, kdy napsal hudbu k cca dvaceti inscenacím), písní pro Divadlo Semafor, pro Realistické divadlo v Praze a pro Divadlo v Příbrami. Činnost pro soubor C + K Vocal nepřerušil ani po roce 1989, kdy je současně (od roku 2000) členem vokálně-instrumentálního souboru Spirituál kvintet, vedeného Jiřím Tichotou. V roce 1977 získal soubor C + K Vocal Cenu Melodie. Cerhovy vlastní skladby, z větší části psané na Kantorovy texty, ale také texty Františka Halase nebo Françoise Villona (A co..., Na kraji, Óda na konec betonové revoluce, Ponorná řeka, Vteřiny a další), a jeho svérázné vokální úpravy skladeb cizích autorů  charakterizuje smysl pro působivou vokální sazbu, melodická neotřelost a stylová blízkost ke swingovému hudebnímu typu.
Dílo
Dílo hudební

Generace (pořad v Divadle Ateliér, 1972–75, LP Supraphon 1977);
Čas her – Defilé (Divadlo Ateliér 1977);
Hodina  mezi psem a vlkem (1978, hudba ke hře Daniely Fischerové v Realistickém divadle, texty Françoise Villona, instrumentace Ota Petřina; realizovány byly pouze čtyři předpremiéry, poté bylo představení zakázáno a již nebylo nikdy uvedeno);
Krajiny duše,  krajiny těl (komponovaný pořad, Branické divadlo 1979);
Cela číslo 43, skladba pro šest hlasů, C + K Vocal (1980, výstava výtvarníků Berana Kulhánka, Sozanského a Bukovského v Terezíně; předčasně uzavřena);
Balada o zemi (sedm písní na texty Ladislava Kantora, Františka Halase a Françoise Villona, 1983, LP Supraphon 1985);
Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové (písně na texty Jana Rejžka a Edwarda Leara, Poetická vinárna Viola 1984);
Všechno nebo nic (pět písní pro Helenu Arnetovou na texty Ladislava Kantora, LP Panton 1985);
V nijakém městě (devět písní pro Helenu Arnetovou na texty Ladislava Kantora, Ivana Wernische a Pavla Šruta, LP Panton 1990);
Causa Krysař (pět písní na texty Ladislava Kantora a Pavla Šruta, LP Supraphon 1990, totéž pod názvem Causa comedia jako televizní film, Česká televize 1991);
Signály z města DUR (Branické divadlo 1991);
Travestie (hudba ke hře Toma Stepparda v Realistickém divadle 1991);
Dadaopera (Divadlo Labyrint, na zájezdech v Německu a v Anglii 1992);
Veslo a růže (muzikál – rocková legenda o sv. Vojtěchu, autoři Tomáš Vondrovic a Karel Kříž, Divadlo Labyrint, na zájezdech v Egyptě, Itálii a Polsku 1993, Česká televize 1995);
Pokořitelé Tróje (tetralogie, Divadlo Labyrint 1994);
Cestou do Betléma (skladba na text Jakuba Demla pro C + K Vocal, violoncello a flétnu, 1994);
Perikles (William Shakespeare, hudba a písně k inscenaci Divadla Labyrint, 1995);
Protéus (Paul Claudel, hudba a písně k představení Divadla Labyrint 1995);
Listování Starým zákonem (písně pro dětské studio na texty ze Starého zákona, Divadlo Labyrint 1995);
Jsme jací jsme (písně na texty Jacquese Préverta pro dětské studio Divadla Labyrint 1996);
Sněhurka a sedm malých mužíčků (písně na texty Františka Hrubína pro dětské studio Divadla Labyrint 1996);
Sonety na texty Williama Shakespeara (patnáct písní, Divadlo Labyrint 1996, CD Vydavatelství Františka Rychtaříka 1997);
Hanebný polibek (hudba k představení Divadla Labyrint 1997);
Božské Aristofanie (Aristofanes, sbory, Divadlo Labyrint 1997);
Pokořitelé Tróje (tetralogie, záznam České televize 1998);
Vánoce s C + K Vocalem (pro sbor, klavír, violoncello a flétnu na texty Evangelia sv. Matouše, šest písní na texty ze Starého zákona, jedenáct koled, CD vydavatelství Apollorecord , též inscenováno v České televizi 1999);
Velikonoční písně (2000);
Křídla holubic (skladba na CD Spirituál kvintetu, 2002);
Démoni a divoucí divy (šestnáct písní na texty Jacqeuse Préverta, Emmy Henninesové-Ballové, Kurta Schwitterse,Velemira Chlebnikova, Franze Werfela a Philippa Soupaulta pro C + K Vocal, klavír, violoncello, flétnu a perkuse, CD vydavatelství Spojené náhody 2002).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Františka Horáčka).
Kdo je kdo v České republice, Osobnosti české současnosti (Praha 2002).

II. Ostatní
Horáček, František: Zkouška odolnosti ideálů  (Melodie 11, 1973, č. 12, s. 372).
Profil (Melodie 13, 1975, č. 5, s. 155).
Černý, Jiří: O bláznivé urputnosti C  + K Vocalu (Melodie 13, 1975, č. 5, s. 197).
Burian, Jan: C + K Vocal po pádu pochybností  (Melodie 16, 1978, č. 5, s. 133).
Kolář, Jan: Přimět lidi reagovat (Melodie 19, 1981, č. 2, s. 52).
Horáček, František: Nerozbitné ideály C + K Vocalu (Melodie 21, 1983, č. 11, s. 340).
Dále rozhovory  v Lidových novinách (17. 10. 2002), v Týdeníku Rozhlas (2003, č. 9), v časopise Country and Western (2003, č. 3) a další.

Petar Zapletal
Datum poslední změny: 28.2.2006