Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Dědina, IvoTisk


Charakteristika: Skladatel, pianista a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:28.9.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.11.1999
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Dědina, Ivo (pseud. Yvo Gabriel Dědina d’Anceaux), skladatel, pianista a dirigent, narozen 28. 9. 1922, Praha, zemřel 12. 11. 1999, Amsterdam.
 
Syn Jana Dědiny a Jeanne Marie Anceaux, učil se od šesti let klavírní hře nejprve v Praze, později v Nymburce u profesorky Anny Polmanové a ředitele kůru Vlastimila Hofmanna, u nějž studoval též hru varhanní, teorii, formy a skladbu. Ve dvanácti letech napsal své první kompozice. Na konzervatoři v Praze, kam byl doporučen Emilem Františkem Burianem, studoval v letech 1941–47, klavír u Josefa Páleníčka, skladbu u Otakara Šína a po jeho smrti (1943) u Aloise Háby, Otakara Jeremiáše, Jaroslava Řídkého, Sergeje Trailina, Karla Boleslava Jiráka, Emila Axmana a Miroslava Krejčího, u nějž absolvoval provedením svých Tří písní o štěstí 21. 6. 1947 (Jarmila Faltová – zpěv, autor – klavír). Již 17. 4. 1944 byl uveden v Umělecké besedě jeho malý balet Malborough jede do boje a v roce 1945 vyšly tiskem jeho Písně na verše korejské a čínské. V letech 1946–68 byl korepetitorem baletu Národního divadla v Praze a souběžně účinkoval v jeho orchestru a doprovázel zpěváky a tanečníky na koncertech a estrádách.
Volné chvíle trávil často u pěvkyně Ady Nejedlé nebo ve svém bytě s mladými, stejně jako on komunismem málo nadšenými umělci a intelektuály jako byli malíř Antonín Karásek, literát Jaroslav Král, či tanečníci Jaroslav Čejka a Ladislav Tajovský, s nimiž besedoval a byl hlavní osobou improvizovaných domácích koncertů, které doplňovaly řídnoucí veřejné uvádění Dědinových koncertních skladeb (v Praze: Písně na verše korejské a čínské v Lucerně 1950, Flamenco tamtéž 1953, Španělské písně na Ledeburských terasách 1956 (2x) a v Divadle hudby 1960 atd.). Údaje o provedeních v jiných městech a v zahraničí jsou útržkovité.
Pronásledování pro tyto a jiné projevy jeho politického a náboženského smýšlení (mimo jiné věřil v reinkarnaci), ho vedlo k emigraci v roce 1968. Po krátkém zaměstnání v Rakousku jako kapelník byl korepetitorem v Salle Pleyel v Paříži (1969–87, od roku 1980 jako externista) a 1980–84 na konzervatoři v St. Maur u Creteil poblíž Paříže. I v zahraničí pokračoval v komponování, provozovány byly však většinou jen příležitostné balety na lehká témata, které skladatel nepovažoval za závažné a proto si jejich partitury neukládal.
V posledním období života se prohloubil jeho trvalý zájem o ochranu ohrožené přírody, obdiv jejíchž krás vyjádřil ve sbírce klavírních skladeb Vody, dokončené krátce před smrtí. Ta přerušila práci na třídílném baletu a dvou operách s vlastními librety o tragických následcích nesouladu lidského jednání s vyššími principy dharmy (nezištnost, nenásilí, čestnost).
Těžištěm jeho tvorby byla hudba spojená s tancem, zejména krátké balety s klavírem, klavírním duem nebo malým instrumentálním souborem, případně zpěvem a klavírní cykly tanců různých národů. Některé z nich nastudovali za účelem provozování posluchači tanečního oddělení pražské konzervatoře pod vedením prof. Laurette Hrdinové, v jejíž choreografii byla mimo jiné uváděna od 10.11. 1947 taneční scéna podle starofrancouzské písně Babí léto Tanečním divadlem Borise Milce, v němž Ivo Dědina s Harry Macourkem realizovali klavírní doprovody. V roce 1948 byla spolu s adaptací barokního dramatu Hra o sv. Janu Nepomuckém uvedena v divadle DISK na absolventském představení baletní třídy L. Hrdinové, která v roce 1949 vytvořila ze svých odchovanců jádro baletního souboru v Ústí nad Labem. Pak byla v její choreografii uváděna obě díla i zde, na podzim 1950 též úprava slovenského lidového tance Čierny Balog. Transformace starověkého motivu do světa současné mládeže Orfeus špatně rozsápaný uvedlo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci 21. 4. 1963 v choreografii Františka Sládečka. Dědinova díla byla uváděna i jinde a mezi interprety byli též členové baletu Národního divadla v Praze Elena Tanasco, Zdena Bronislavská, Bohumil Augustin a Antonín Landa (1955–57 šéf baletu).
V baletní fantasii Apsara a Šiva „Apsara po váhání přijme od Šivy otrávenou květinu. Nutno dávat, abychom mohli přijmout, a zemřít pro znovuzrození.“ Baletní pantomima Pafnucius a krásná Eusebie má podtitul “...zrcadlo všem hříšníkům, s tanci pro potěšení, se zpěvy pro poučení”. Dramatická satirická revue Faust s použitím upraveného známého příběhu kritizuje marnosti a nedostatky tohoto světa, v němž nedokáže uspět ani sám ďábel. Početné jsou klavírní skladby, z nichž mnohé souvisejí s tancem. Písní napsal Ivo Dědina víc než sto, jednotlivých nebo spojených určitým námětem do cyklů. V Českém rozhlase se uplatnil scénickou hudbou a různými skladbami od vážných až po taneční, z nichž se některé staly populární a byly vydány na gramofonových deskách Supraphon: Itapa Conga (1957), Mambo Mexico (1958), Alegrias (1961). Z populární hudby kromě výše uvedených skladeb byla úspěšně provozována revue Pleiády, Moderní suita a Neony.
Hudba Ivo Dědiny je ve svém základě klavírní. Je vždy programní, její náměty jsou z různých míst a dob, všední i hluboce filozofické. Mnohde se uplatňuje humor a satira. Slohově je pozdně romantická, invenčně bohatá, většinou středně technicky náročná, místy vyžadující velké rozpětí ruky, přičemž ani hojná chromatičnost v některých skladbách nevybočuje z rámce tonality a neporušuje typickou libozvučnost.
Skládal většinou zpaměti a zapisoval jen to, co bylo nutné pro interprety. Mnoho hudby, o níž říkal „mám ji v hlavě,“ jeho smrtí zmizelo. 
Ivo Dědinu s jeho otcem uctilo město Praha pamětní deskou na domě v němž žili a tvořili (ve Verdunské ul. 23 v Dejvicích), jinou je označeno místo kde stál rodný dům (nynější Milady Horákové 109), v Amsterdamu kde zemřel je pamětní deska na domě v němž bydlel (v Tolstraat 29 A).
Dílo
Dílo hudební (výběr)
 

U příležitosti 10. výročí autorovy smrti začalo skenování a zveřejňování jeho rukopisů. Skladby zařazené do prvního a druhého dílu jsou označeny * a **. Jsou uloženy v Holandsku v Městském archívu v Amsterodamu, v České republice jsou k dispozici v Hudebním informačním středisku a budou též v Národní knihovně, v archívu Národního divadla v Praze, v knihovnách hudební fakulty AMU, Pražské konzervatoře a Divadelního ústavu. Postupně budou zpřístupňovány další skladby.

 

Klavírní skladby
Aladinova lampa;
A ma mère dédiés (Věnováno matce). Sonatina pro klavír (1942–45);
*Antické nálady. 3 náladové skladby pro klavír nebo pro 2 flétny a harfu;
*Antické tance (3 části);
**Břízy. Valčík z baletu „Zámek Slunce“;
**Čerkeské tance (3 části);
Dětská I a Dětská II (1942);
Fantaisie sur adage de Tchaikovsky;
**Mazur. Tanec pro klavír (1952);
*Orientální melodie (9 částí);
Polichinelle;
Popol-vuh. Indiánský mythus o 3 částech (1960);
*Pták Jü. Suita o 4 částech podle čínské pověsti, též jako balet;
Řecká suita (1953);
Středověké tance (1944);
Suita 1960;
Španělsko-cikánské tance (1953);
*Tance ve španělském slohu (20 částí);
Tarantella (1952);
Titanic. Sonáta;
Valse mélancolique d-moll a gis-moll (1942);
Valse pour Mr. Goubé;
**Vody. Suita o 10 částech (1999).
 
Kytarové skladby
**Arabesky (4 části);
**La pastorita, v albu Sólo kytara, SNKLHU Praha 1956.
 
Písně s doprovodem klavíru
A Toi. Krátká píseň na skladatelův francouzský text (1996);
Cikánská. 2 písně, slova K. H. Mácha a Ada Nejedlá (1945);
Deštivý den. Píseň a tanec, slova Jaroslav Král (1957);
**Divoké labutě. Cyklus 9 písní na památku Beneše Knüpfera, na slova českých básníků a F. I. Tjutčeva;
Fais dodó (harmonizace francouzské ukolébavky);
Hoch s achátovýma očima, slova Ada Nejedlá (1952);
Jen jednou za měsíc. Píseň podle Tisíce a jedné noci (1950);
Koleda in A, koleda G dur, slova Václav Padrta;
**Kupte si chlapce, slova Adolf Heyduk;
L’oiseau s’envole (harmonizace francouzské písně);
Le Prisonnier de Nantes (harmonizace francouzské písně);
Melpomene, slova Jan Rejsa z Kolkovic;
Moje modlitba. Píseň se zamýšleným klavírním nebo varhanním doprovodem na skladatelův text *;
**Neopatrná pastýřka, slova Jaroslav Král;
Nocturno, na verše V. Frida (1941);
**Oči věčnosti, slova Reinhold Pipper;
Odmítaná láska. Arabská píseň (1952);
**Pasou husy na lučině, slova Karla Hynka Máchy;
*Písně na verše dálného východu. 10 písní (1952);
*Písně na verše korejské a čínské. 4 písně pro nižší hlas a klavír, texty přeložili B. Mathesius (1) a Zd. Vančura (2-4), vyd. A. J. Boháč v srpnu 1945;
**Písně o štěstí. 3 písně, slova J. V. Sládek a J. Vrchlický (1947);
**Písně ve španělském slohu. 8 písní, texty anonym ze 16. stol. a vlastní;
**Romantické písně, slova J. V. Sládek, K. H. Mácha a A. Nejedlá;
Sapho, slova Ada Nejedlá;
Sulejka. Píseň na slova J. W. Goetha (1955);
*Ten, který sedí před tebou. Píseň na báseň Sapho v českém a francouzském překladu;
**Ukolébavka, slova Josef Václav Sládek;
Úpravy 23 českých a moravských lidových písní;
Znaky lásky.
 
Melodramy
*Antické melodramy na Ovidiovy texty, s klavírem (3 skladby);
*Antické mimy. Suita ze 3 melodramů s klavírem, slova Marcel Schwob.
 
Balety
*Apsara a Šiva. Jednoaktový balet s malým orchestrem nebo klavírem;
**Babí léto (La vieille). Balet na téma starofrancouzské písně s klavírem, instrumentace Václav Kafka;
Čierny Balog. Úprava slovenského lidového tance (1950);
Hra barev. Balet – symfonie;
Hra o sv. Janu Nepomuckém. Baletní scéna;
Les sottises humaines. Krátký balet;
Malborough jede do boje. Komorní balet na téma starofrancouzské písně;
Mlékařka a hrnec mléka (La laitière et le pot au lait). Malý balet;
*Modrý bůh. Balet na motivy z „Orientálních melodií“, s doprovodem klavíru;
Orfeus špatně rozsápaný. Balet s doprovodem 2 klavírů;
Prasklá kůže bubnu;
Tanečnice s hadem. Taneční groteska (1967).
 
Jiné hudebně dramatické skladby
**Faust. Dramatická satirická revue s použitím hudby Ch. Gounoda a Alberta Williama Ketèl- beye na libreto J. C. Pavlína a skladatele, texty písní Jaroslav Král, Jan Vašátko a skladatel;
Chateau du Soleil. Balet-pantomima;
Pafnucius a krásná Eusebie. Baletní pantomima o 3 dějstvích;
Pleiády. Revue o 17 částech (1. a 3. chybí);
Vzpoura květin. Zpívaná a tančená féerie.
 
Orchestrální skladby
Fénix. Symfonická báseň (nedokončeno);
*Italská suita (3 části), pro malý orchestr nebo pro klavír;
*Sicilský pastorel, pro malý orchestr nebo klavír.
 
Kantáta
**Ave Maria, pro sbor, sóla a varhany na latinský text (1996).
 
Jazzová a populární hudba
Dívka a nůž. Taneční jazzová fantasie (1967);
Exotika. Kuplet, slova Jaroslav Král (1962);
Itapa - Konga. Exotický tanec (1956);
Kakao. Mambo;
Malá mince. Taneční píseň, slova Jan Vašátko;
Mambo Mexiko. Tanec pro klavír (1957);
Moderní suita;
Mráčky sčítám na obloze. Píseň hydrometeorologa, slova Jan Vašátko;
**Mraky. Slow-fox;
Neony;
O la-la. Píseň a tanec (1957);
Vzdálená tvář. Píseň (slow-fox) s klavírem, slova Miroslav Kovářík;
Za svitu luny. Píseň, slova Jan Vašátko;
**Živočichopis. 6 jazzových bajek s klavírem, slova Miloš Macourek.
 
Nedokončené, nezvěstné, zamýšlené a sporné skladby
Balety, psané ve Francii. Zachován pouze valčík Břízy z baletu Zámek slunce;
El Šedom (Sodoma), Narkissos, Slavík a růže. Zamýšlené balety na vlastní libreta, které měly být prováděny společně;
Operetta seria antiqua Jan Nepomucký (jde zřejmě o alternativní název Hry o sv. Janu Nepomuckém, uváděné všude jako baletní scéna, která má i textovou složku);
Orfeus našich dnů. Balet (jde zřejmě o alternativní pojmenování baletu „Orfeus špatně rozsápaný“);
Rusalka či Rusálek. Zamýšlená opera na vlastní libreto, volně podle Kvapila a Andersena;
Zkáza domu Usherů. Zamýšlená opera na vlastní libreto, námět E. A. Poe.
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001, s. 8, 52, 104, 106, 176, 279, 329, 344, 345, 372)
 
II. Biografie
Dostupné na těchto místech: Archiv Akademie věd, Národní ústřední archiv, Divadelní ústav, Archiv Národního divadla v Praze, Český hudební fond, o.p.s., knihovna Pražské konzervatoře, knihovna AMU, Městská knihovna v Praze, České muzeum hudby, Památník národního písemnictví, Archiv Národního muzea v Praze,Vlastivědné muzeum v Nymburce, Polabské muzeum v Poděbradech, strojopis Pavlína kromě jmenovaných institucí též v Národní knihovně.
Mrázek, Pavel: Žil jsem ve vyhnanství s umělcem (2001, strojopis).
Mrázek, Pavel: Zápas s nepřízní tříhlavé časoobludy (2002, strojopis).
Mrázek, Pavel: Du nègre blanc à la blanche corneille (2002, strojopis ).
Pavlín, J. C.: Je později než se domníváte (2003, strojopis).
 
III. Ostatní
urb (Urbánek, Z.) : Dobré taneční divadlo (Národní osvobození 13. 11. 1947).
-JR-: Baletní premiéra v Ústí nad Labem (Práce - venkov 3. 12. 1949).
Strnad, J.: Premiéra tanečních hrátek (Průboj 1950, č. 23, str. 9).
Schmidová, L.: Baletní jaro v Liberci (Lidová demokracie - venkov 24. 4. 1963).
Schmidová, L.: Orfeus a Giselle v libereckém baletu (Průboj, 7. 5. 1963).
Brodská, Božena: Giselle proti Orfeovi (Taneční listy 1963, č. 5, s. 78–79).
Generální katalog hudebnin II (S.H.V. 1963), s. 128, 354, 428.
Gabey, Georgette: „La danse pour tous“, „Le Monde“ s 30. 1. 1971 (Francie).
Fujerová, Jana: Čtvrtstoletí baletu v Ústí nad Labem. Diplomová práce na AMU (1971, strojopis, s. 18–22, 110).
Pýcha, Josef: Pravda a krása. Biografie hudebníkova otce Jana Dědiny s předmluvou Ivo Dědiny (1985, strojopis dostupný v Národním archivu, Památníku národního písemnictví, knihovně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, knihovně Střední průmyslové školy grafické, knihovně Akademie věd, Městské knihovně hl. města Prahy, Umělecko průmyslovém muzeu, v archivu Národního muzea v Praze, v archivu Národní Galerie na Zbraslavi, v Polabském muzeu v Poděbradech a ve Vlastivědném muzeu v Nymburce).
Mrázek Pavel: Skladatel Ivo Dědina (Noviny Prahy 2, říjen 2002).
-pk-: Vzpomínka na nedožitou osmdesátku Ivo Dědiny a dům ve Verdunské 23 (Šestka, říjen 2002).
Šestka, říjen 2003. s. 23 „Jan a Ivo Dědinovi mají v Praze 6 desku“ – col, pk–
Právo, 1. 10. 2003, Střední Čechy s. 11, –(cie)–
MF Dnes, 1. 10. 2003, Praha, „Z Prahy a okolí – Dejvice“ –(hdk)–
Šestka, listopad 2003, s. 23 „Ze společnosti“ –(col)–
AOTS, Avril–Mai 2005, s. 4 „Le pourquoi…“ (Francie).
Blawdruk nr. 3, oktober 2005, s. 18, „Plaquette onthuld“ (Holandsko).
AOTS, Novembre 2005, s. 11 „Ivo Gabriel Dědina…“ (Francie).
AOTS, Mai–Juin 2006, s. 15 (La plaque commémorative, rue Milady Horákové) (Francie).
Divadelní noviny ročník 16, č. 11, 29. 5. 2007, s. 16 „Tři pohledy na jeden osud (Ivo Dědina)", (Josef Hermann). Pokračování v následujících číslech: 12. z 12. 6. 2007 a 13. z 26. 6. 2007.
Mouvement Janáček No 54 – Juillet 2007, page 22 (Francie): Guy Erismann: „Un compositeur franco–tchèque inconnu: Yvo Gabriel Dedina d’Anceaux“.
Archivalie
Zachované rukopisy skladeb i ostatní materiály z pozůstalosti jsou uloženy v Národním archivu v Praze.

Rodokmen Dědinů (české větve od roku 1616 do 1980, francouzské z 19. a 20. st.) je uložen v Národním archivu, archivu Akademie věd, archivu Národního muzea, památníku na Strahově a v Genealogické společnosti v Utah.

Mojmír Sobotka
Text

Datum poslední změny: 9.9.2009