Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Zuska, PetrTisk


Charakteristika: Tanečník, choreograf a šéf baletu

Datum narození/zahájení aktivity:3.8.1968
Text
Literatura

Zuska, Petr, tanečník, choreograf a šéf baletu, narozen 3. 8. 1968, Praha.
 
Začínal v Tanečním divadle Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy a vystupoval ve stejně zaměřené skupině Unia Nova. Profesionální angažmá nastoupil v Pantomimě Na zábradlí 1987–89 a hrál v inscenacích Sny, Funambulles 77 a Noss. U Ladislava Fialky také zahájil studium choreografie a režie pantomimy na katedře tance Akademie múzických umění v Praze a dokončil je (po Fialkově smrti) u Ctibora Turby (1994) v době, když již byl od 1989 sólistou Pražského komorního baletu. Talentovaný, všestranně disponovaný interpret tančil v Pražském komorním baletu sólo v Triu g moll Bedřicha Smetany (1991), Muže ve Zjasněné noci Arnolda Schönberga (1991), sólo ve Špásování (1991), Janíčka v Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka (1992) a další. V Pražském komorním baletu byl stálým hostem i po roce 1992, kdy odešel do Národního divadla v Praze (titulní postava Smrti ve Smrti a dívce, 1997; Chlapec v Chlapci a smrti, 1997) a byl sem zván jako hostující choreograf (Šibeničky, 1994; Seul, 1995; V mlhách, 1996; Komboloi, 1997; Sonáta Leoše Janáčka, 1999; Mariin sen, 2002). Sólistou v Národním divadle byl šest let (1992–98), tančil Sólo v Polní mši a Návratu do neznámé země (1992), Snového dvojníka v Malém panu Friedemannovi a Normana Batese v Psychu (1993), Jerryho v Někdo to rád… (1994), titulní roli v Čajkovském (1994). Osobitý výkon podal v postavě Hněvu rodu Kapuletů v Gounodově opeře Romeo a Julie (1994), z dalších rolí to byl Pramen v Řece (1995), José v Carmen George Bizeta/A. Schneider-Rossmyho (1997), Tybalt v Romeovi a Julii (1998), Sergej Jesenin v Isadoře Duncan (1998), většinou v inscenacích Libora Vaculíka (hostoval také v Brně jako Quasimodo v jeho Zvoníkovi od Matky Boží, 1993). Z Národního divadla v Praze odešel do Ballett Theatre v Mnichově (sezóna 1998–99), kde účinkoval v titulech Going to Dark, Stamping Ground, Juliet Letters, The Last Step of The Virgin, Kreaturen a byl autorem choreografie Triple Self na hudbu Dmitrije Šostakoviče (1999). V dalším angažmá v Ballett Augsburg byl v roce 1999, kde byl hlavním aktérem choreografií Jochenna Heckmanna (Shaker Loops, Paradise Twice, Tripping through the Blue, Little Fields, Sofa–Wanted). Následující rok byl již v angažmá Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Tančil široký repertoár od experimentů, přes moderní díla (choreografie Jiří Kylián, Nacho Duato, Ohad Naharin) až po klasické baletní tituly (Louskáček). V roce 2001 hostoval v Německu a Kanadě. V Laterně magice v Praze postavil v inscenaci Graffiti duet  Les bras de mer (2002; do repertoáru Národního divadla zařazeno 2004), který mimo jiné vynesl hlavní pár, interprety Evu Horákovou a Pavla Knolleho, na nominační post Cen Thálie 2002. V 2002 měla v Lotyšské národní opeře v Rize premiéru choreografie Clear Invisible (2002).
 
Od počátku své choreografické kariéry, kterou neodděluje od dráhy interpreta, se projevoval osobitou, citlivou a muzikální stavbou svých děl (Pan Theodor Mundstock, 1991; Causa Franz Kafka, 1991; Homage de Joan Miro, 1993; Ven z hlubiny, Národní divadlo 1994). Spolupracoval s řadou tanečních souborů, na muzikálech, pohybových a tanečních projektech. V Národním divadle v Praze byl jmenován 2003 šéfem baletu a uvedl choreografie Mezi horami (2002) a Ways 02 (2002). V roce 2004 přesvědčivě nastudoval s posluchači konzervatoře na scéně Národního divadla Ravelovo Bolero. Získal Cenu ČLF 1993 za postavu Normana Batese a Cenu Thálie 1993, v Hamburku cenu Prix Dom Perignon 1999 za choreografii Triple Self.
Literatura
I. Lexika
Kdo je kdo (Praha 1998, s. 701).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000, s. 378, 401).
Český taneční slovník (Praha 2001).
Kdo je kdo (Praha 2002, s. 772).
 
II. Ostatní
Almanach Ceny Thálie (Praha 1994).
Holeňová, Jana: Schůdné cesty Cest (Divadelní noviny 1994, č. 15, s. 5).
Red: Představujeme osobnosti baletu ND – Petr Zuska (Taneční listy 32, 1994, č. 8, 3. s. obálky).
Holeňová, Jana: Starý zákon v baletu (Taneční listy 33, 1995, č. 9, s. 3).
Holeňová, Jana: Petr Zuska, Starý zákon v umění (Elekta, Praha 1995, s. 7).
Dobrovská, Wanda: Před premiérou Komboloi (Harmonie 1997, č. 9, s. 18).
Dercsényiová, Lucie: Komboloi (Harmonie 1997, č. 11, s. 14).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 151).
N.V.: Otázky pro Petra Zusku, Orfea jevištního pohybu (Literární noviny 28. 5. 1997).
Vašut, Vladimír: Pavel Šmok na přeskáčku (Praha 1997, s. 57).
Paseková, Dana: Petr Zuska v zahraničí (Taneční listy 36, 1999, č. 8, s. 12).
Janeček, Václav: Petr Zuska na skok v Praze (Taneční listy 37, 2000, č. 10, s. 18).
Boková, Kateřina - Paseková, Dana: Rozhovor se stávajícím a nastávajícím šéfem baletu ND …S Petrem Zuskou (Taneční listy 38, 2001, č. 8, s. 7).
Holeňová, Jana: Portrét Petra Zusky, Motýlí efekt (Národní divadlo Praha, 2002, s. 8).
Ročenky Česká divadla (Praha 1995–2003).
Vašek, Roman: Jak se dá tančit s motýly (MF Dnes 20. 9. 2003).              
Boková, Kateřina: Mladá krev na prknech (Taneční listy 40, 2004, č. podzim, s. 16).
Boková, Kateřina: Motýlí efekt na scéně ND (Taneční listy 40, 2004, č. podzim, s. 11).
Derscényiová, Lucie: Balet ND opět pokročil k současnosti (Lidové noviny 2. 7. 2004).
 
Jana Holeňová
Text

Datum poslední změny: 24.3.2009