Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Baletní soubor Slezského divadla v OpavěTisk


Charakteristika: Baletní soubor

Text
Literatura

Baletní soubor Slezského divadla v Opavě.
 
V převážně německé Opavě hrály v 18. století kočovné divadelní společnosti italskou operu,v níž zařazovaly podle zvyklostí efektní tableaux a balety jako mezihry (baletní výstup Pas de deux, jako mezihra v Jak se to dělá, tak to jde aneb Škola mravů, 1782; Děvčata na žatvě neboli Myslivci potrestaní bohem lásky Kupidem s činohrou Parodie, aneb: Co se může zlepšit, 1834). V angažmá tu byl (1812) stálý profesionální baletní mistr Johann Heiss se svou ženou Caroline, v letech 1835–38 tu působil Paolo Rainoldi, 1849–53 zde vystupovala Johanna Bidschofska, roku 1856 Lydia Thomson z Londýna i Pepita de Oliva (1857). Další zmínky o tanci jsou až z 20. století. V roce 1920 zde hostoval ostravský soubor s Labutím jezerem v choreografii Achille Viscusiho. V Opavě hostoval podobně jako v Ostravě a Praze Max Semmler se svou inscenací Legendy o Josefovi (1927), roku 1933 zde vystoupil ansámbl Jelizavety Nikolské a další. S proměnou politické, národnostní a kulturní situace po druhé světové válce se ujala divadla v Opavě česká opera a činohra. Balet byl po celou dobu své existence, která byla administrativně ukončena roku 1992, služebně podřízen opeře, ale uváděl i samostatné premiéry. Prvním šéfem baletu byl v sezóně 1945–46 Josef Škoda (Coppélia, Bolero 1945 atd.). Po něm se na tři sezóny ujal vedení ansámblu Jiří Němeček (1946–49; Baletní koncert, 1946; Z pohádky do pohádky, 1946; Královna loutek, 1947; Princezna Hyacinta, 1948). Stejně jako Němeček začínal zde jako tanečník i další šéf baletu Boris Slovák (1949–50), vystřídán byl Antonínem Smolíkem (Slovanské tance, 1949). Vedoucím souboru a choreografem byl v sezóně 1951–52 Ladislav Hunka (Valčíky, Filosofská historie, Polovecké tance, 1952). Léta 1953–58 byla návratem Borise Slováka, který dal souboru osobitou uměleckou tvář a profesionální základ, na repertoár zařadil Zbojnickou baladu (1953, ch. Jiřina Kokrhánková-Ryšánková), Labutí jezero (1954), Viktorku (1955), Maškarádu (1955), Bachčisarajskou fontánu (1956), Sněhurku a Čarodějnou lásku (1957). Významnou éru vytvořila Hana Machová v letech 1958–1962. Volila dramaturgii klasických titulů (Coppélia, 1959; Louskáček, 1962), českých baletů (Lašské tance, Nikotina a Don Juan Václava Kašlíka, 1961), slavných komorních děl (Prométheus, 1962) a nových netradičních titulů realizovaných pohybovým slovníkem s prvky moderních trendů (Nová Odyssea, 1960). V období 1963–66 soubor vedla Věra Sošková, v operách jako choreograf hostoval Jaroslav Brůha (1964) a Mirka Vlášková (Divadlo za bránou, 1965). František Vychodil byl baletním šéfem v letech 1967–83, která znamenala pro baletní soubor emancipovanou a v inscenační podobě možnostem souboru přiměřenou a vyrovnanou kvalitní etapu (Z pohádky do pohádky, 1967; Slovanské tance, 1968; Pohádka o Honzovi, 1969; Louskáček, 1970 a 1981; Les Préludes, 1971; Coppélia, 1972; Andersen, 1973; Nestinarka, 1974; Prométheus, 1975; Spící krasavice, 1976; Kamenný kvítek, 1980; Sněhurka, 1982 atd.). Vychodila vystřídal ostravský sólista Petr Asmus (1983–85). V roce 1986 vedla soubor Věra Sošková a vedoucím baletu v letech 1987–89 byl František Szepessy. Od roku 1989 neměl balet svého šéfa a pohostinsky zde připravovali inscenace František Vychodil, Ivan Hurych, Kateřina Pelzerová a Libor Bernklau. Baletní soubor byl roku 1992 zrušen, tanečníci vystupovali v tanečních scénách oper a operet. Samostatné premiéry byly v průběhu devadesátých let uváděny sporadicky (1998, Špalíček, ch. Ivan Hurych).
Literatura
I. Lexika
Koegler, Horst: Friedrichs Ballettlexikon (Hannover 1972, s. 413). Koegler, Horst: The
Concise Oxford Dictionary od Ballet (Oxford – New York 1987, s. 298).
Encyklopedie Českého divadla (Praha 2000, s. 434–435).
Český taneční slovník (Praha 2001).
 
II. Ostatní
Deutsches Bühnen Jahrbuch (Berlin, 1939–44).
Ročenka Slezského národního divadla v Opavě 1947–48 (Opava 1948).
Přehled činnosti československých divadel, Divadelní ústav (Praha 1958).
Sborník Divadelní žatvy: Aktiv o problémech současného baletního umění, Svaz čsl. divadelních umělců (Brno 1960, s. 57).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945–60 (Praha 1960).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 25, 47–48).
Sch: Z Opavy (Taneční listy 6, 1968, č. 3, s. 17).
Sborník referátů Baletní seminář, Svaz čsl. divadelních a filmových umělců (Brno 1964, s. 8).
Boženek, Karel, Weimann, Mojmír: 50 let českých profesionálních divadelních představení v Opavě (Opava 1969).
Maršík, Jiří:  Slezské divadlo v Opavě (Taneční listy 7, 1969, č. 3, 3. s. obálky).
Boženek, Karel: Historický vývoj opery v opavském Slezsku a stručný pohled na opavskou operu po roce 1945, rkp. (Divadelní ústav 1970).
Fujerová, Jan: Opava má jen služební balet (Taneční listy 11, 1973, č. 6, s. 12).
Moravcová, Věra: Bulharský balet v Opavě (Taneční listy 12, 1974, č. 6, s. 4).
lg: Kamenná kvítek v Opavě (Taneční listy 18, 1980, č. 6, s. 5).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta (Praha 1983).
Sborník Slezské divadlo Z. Nejedlého v Opavě 1945–1985 (Opava 1985).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986).
Tázlarová, Jitka: Neuvěřitelná skutečnost. Národnímu umělci Jiřímu Němečkovi (Taneční listy 25, 1987, č. 1, s. 14).
Puhač, Vladimír, Zbavitel, Miloš: Přehled uměleckých pracovníků a repertoáry 1945–1989 (Opava 1989).
Přibylová, Ivana: Premiéra v Opavě (Taneční listy 27, 1989, č. 6, s. 24).
Machalická, Jana: Opava, divadlo jako dopravní podnik (Divadelní noviny 3, 1994, č. 12, s. 7).
Zbavitel, Miloš: Kalendárium dějin divadla v Opavě, Matice slezská (Opava 1995).
Siegel, Jaroslav:  Jaroslav Čejka a jeho bláznivý svět, Humor a Kvalita (Praha 1996, s. 13,17–19, 43, 47, 93).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 74, 134, 141).
Ročenky Česká divadla, Divadelní ústav (Praha 1960–2003).
 
Jana Holeňová
Datum poslední změny: 21.1.2009