Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Baletní soubor Severočeského divadla opery a baletuTisk


Charakteristika: Baletní soubor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1909
Text
Literatura

Baletní soubor Severočeského divadla opery a baletu (původní název baletní soubor Městského divadla v Ústí nad Labem), zahájení aktivity 1909.
 
V německém divadle, otevřeném v roce 1909, byla taneční složka součástí operních a především  operetních inscenací. V čele souboru se vystřídali němečtí baletní mistři (Emma Dathe, Metella Barbarina, Phadra Dohler, Helene Mirbach, Sussi Hahl, Oti Kuhnel, Rudolf Reichert, Kurt Hessky, Mizzi Popp, Adi Kuhn, Andrei Jerschik, Alfredo Bortoluzzi, Thea Maas). V ústeckém divadle hostovali před válkou (1909–44) významní tanečníci a skupiny např. Harald Kreutzberg, Valeska Gert, Trude Brod, Sent M‘ahesa, škola Elisabeth Duncan, Gertrud Bodenweiser, Tanzgruppe Günther München, Ensembel Jutta Klamt, Ballett Derra de Moroda, Masami Kuni, Ballett Karl Godlewski, Rita Rita (Markéta Peštová-Kyliánová), duo Saša Machov – Marie Krejčí, i zde vystoupil Max Semmler s inscenací Legendy o Josefovi Richarda Strausse (1925). Po skončení druhé světové války nastala radikální národnostní, politická a kulturní proměna města. Spolu s operou byl založen samostatný balet. Prvním baletním šéfem byl Antonín Smolík (Z pohádky do pohádky, 1946; Slovanské tance, 1948). Novinku Josefa Bartla a Mamon a Coppélii připravil (1948) další šéf Slavibor Jindřich. Významnou etapu vytvořila choreografka Laurette Hrdinová v letech 1949–53 s třídou prvních absolventů konzervatoře v Praze. Repertoár tvořilo na dvacet titulů v novodobém, netradičním pojetí (Hra o sv. Janu Nepomuckém, Lašské tance, 1949; část Spalíčku, Kramářské tance, Babí léto, Rumunské tance, Studená válka, část z Romea a Julie a Ptáka Ohniváka, 1950; Don Juan Ch. W. Glucka, Maškaráda, Španělské capriccio, Polovecké tance, Viktorka, Malá noční hudba, 1951). Hrdinová, která zde spolupracovala s Marianou Tymichovou a Zorou Šemberovou, se vrátila s tanečníky do Prahy a šéfem baletu se stal Josef Judl (1953–58). Doplnil ansámbl o řadu elévu a zvolil repertoár, který  znal od svého učitele Achille Viscusiho a z předešlých angažmá (Plzeň, Brno a Liberec) – Z pohádky do pohádky, 1953; Labutí jezero, 1954; Šeherezáda, Ples kadetů, Bachčisarajská fontána, 1955; Sněhurka, 1956; Pohádka o Honzovi, 1957; Zásnuby s překážkami, 1957. O nekvalitní situaci v souboru se zmiňoval i tisk a vedení divadla přijalo Pavla Šmoka jako nového šéfa (1958–60). Šmok nastudoval netradiční, divadelně působivé tituly (Dvořákovy Valčíky, Svatební košile, Karneval, 1958; Sedm krasavic, Sluha dvou pánů, 1959; Louskáček; Nová Odyssea, 1960). Šmokovo působení znamenalo i nástup nových osobností a interpretační růst sólistů. Šmok odešel v roce 1960 do Ostravy a v Ústí nad Labem hostoval Luboš Ogoun (Vůl na střeše, 1960) a jako nový šéf nastoupil na období 1961–74 Robert Braun (Kamenný kvítek, 1961; Dva dny na Měsíci, 1961; Šípková Růženka, 1962; Coppélia, 1962; Vítr ve vlasech, 1963; Cesta bouře, 1963; Slovanské tance, 1964; Poslední pampeliška, 1964; Labutí jezero, 1965; Z pohádky do pohádky, 1965; Giselle, 1966). Jeden rok (1964) byl soubor administrativně spojen s libereckým ansámblem. Robert Braun hostoval ve Štýrském Hradci a v Ústí ho zastupoval 1966–68 Gustav Voborník, jehož inscenace zvýšily uměleckou úroveň souboru (Viktorka, Třírohý klobouk, 1966; Podivuhodný mandarín, Balada o námořníkovi, 1967; Bachčisarajská fontána, 1967). Roku 1969 se Robert Braun vrátil a pokračoval v předchozím trendu nekomplikovaných choreografií a režií (Pohádka o Honzovi, Othello, 1969; Louskáček, 1970; Gajané, 1972; Sněhurka, 1973; Večery slavných baletů, 1970, 1971). Ke konci kariéry Roberta Brauna byl zastupujícím šéfem Zdeněk Weidenthaler, k inscenacím byli zváni hosté (Josef Škoda, Jiří Blažek). V praxi hostujících choreografů pokračoval šéf let 1974–77 Viktor Malcev – Emerich Gabzdyl připravil Jak Honza ku štěstí přišel [Pohádka o Honzovi] a Mirandolinu (1975), Jiří Blažek Stvoření světa (1976). Nástupem Hany Machové 1977–88 nastalo období kvalitativních změn v promyšlené dramaturgii hudebně kvalitních titulů a vyšší inscenační a choreografický výsledek jevištní práce. Machová uvedla přes dvacet titulů, např. Ferdu Mravence (1977), Kaliakru, Nedbalky a Šťastnou sedmu (1978), Marnou opatrnost, Návrat ztraceného syna a Kašlíkova Dona Juana (1980), Popelku (1981), Divadlo za bránou a Coppélii (1982), O loupežníku Rumcajsovi, Novou Odysseu (1983), Hirošimu, Prométhea, Louskáčka (1985), Radúze a Mahulenu, Péťu a vlka (1986), Čerta na vsi (1987); hostovali zde i František Pokorný a Libuše Hynková, Jiří Blažek, Markéta Záděrová a Robert Balogh. Šéfem baletu byl v době 1988–91 Jiří Blažek (Sněhurka, Bolero, Vůl na střeše, Otvírání studánek, 1989; Romeo a Julie, 1990). Inscenaci Pocta Mozartovi pohostinsky nastudoval Petr Veleta (1990) a vedení souboru se ujaly Blanka Honsová a Elita Erkina (1991–94), která s sebou přivedla ruské a ukrajinské tanečníky (Coppélia, Louskáček, 1992; Romeo a Julie, 1993, ch. Vasilij Medveděv;  Giselle, 1993; Z pohádky do pohádky, 1994, ch. Jurij Smoriginas). Inscenační styl zaznamenal směřování k jevištním efektu, expresivním hereckém projevu a epické šíři děje. V roce 1994 nastoupil na místo šéfa baletu Ondrej Šoth, pod jehož vedením 1994–98 byla zařazována díla soudobého tanečního divadla, často ve spolupráci s Liborem Vaculíkem (Bolero a Carmina burana, 1994; Verdiho Requiem, Moře plné slz, 1996; Čajkovského Romeo a Julie; Stmíváníčko; Mozartovo DivertimentoŠmokově choreografii, 1996; Glagolská mše; Carmen, 1997) i klasické tituly (Don Quijote, Louskáček). V roce 1998 vedli soubor manželé Marilena a Andrej Halászovi (Z pokladů Terpsichory, Paquita, Ples kadetů) a v roce 1999 byl v čele souboru Josef Starosta (Labutí jezero, ch. Růžena Mazalová, Vlastimil Harapes). Od roku 2000 je šéfem baletu Vladimír Nečas, který studiem baletů pověřuje hosty (Louskáček, ch. Jaroslav Slavický, 2001; Romeo a Julie, ch. Daniel Wiesner, 2001; Bachčisarajská fontána, ch. Alexander R. Tomskij, 2002; Farinelli, ch. Petr Šimek, 2001; Noční ptáci, ch. Petr Šimek, 2002; Aladin, ch. Gustav Skála, 2003; Čarodějná láska, ch. David Slobašpyckyj, 2004), sám debutoval jako inscenátor tzv. tradiční verze Spící krasavice (2003).
Literatura
Stadttheater Aussig Festschrift 1909–1934, Kraus und Sohn (Aussig [Ústí n. L] 1934).
Deutsches Bühnen Jahrbuch (Berlin, 1939–44).
Almanach 10 let českého divadla v Ústí n. Labem (Ústí n. Labem 1955).
jf: Baletní večer (Lidová demokracie 13. 11. 1958).
Přehled činnosti československých divadel, Divadelní ústav (Praha 1958).
red: Diváci o novém baletu (Průboj 4. 12. 1958).
Bayer, Jiří: V hledišti divadla v Ústí n. Labem (Divadelní noviny 3, 1959, č. 5–6, s. 8).
Sehnalová, E., Sedláček, E. M.: Sedm krasavic (Průboj 3. 4. 1959).
Lébl, Vladimír: Ústecká opera na předělu (Divadlo 11, únor 1960, s. 65).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945–60 (Praha 1960).
š: Baletní premiéra (Svobodné slovo 15. 6. 1961).
sch: Coppélie podruhé (Průboj 9. 12. 1962).
Schmidová, Lidka: Coppélie opět v Ústí (Průboj 8. 11. 1962).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 25, 37, 47).
L. S.: Nejmenší baletní soubor – Slovanské tance (Taneční listy 2, 1964, č. 6, s. 92).
Kröschlová, Jarmila: Výrazový tanec (Praha 1964, s. 62, 67, 70).
Almanach 20 let Divadla opery a baletu Zdeňka Nejedlého (Ústí . Labem 1965).
Sborník referátů Baletní přehlídka, Svaz čsl. divadelních umělců (Karlovy Vary 1965, s. 3, 24).
SCH. L.: Labutí v Ústí n. Labem (Taneční listy 3, 1965, č. 5, s. 5).
ls: Viktorka a Třírohý klobouk (Taneční listy 5, 1967, č. 1, s. 10).
FJ: Louskáček (Průboj 12. 11. 1970).
Fujerová, Jana: Balet na severu Čech (Taneční listy 9, 1971, č. 9, s. 13).
Fujerová, Jana: 25 let ústeckého baletu, diplomová práce katedra tance Akademie múzických umění v Praze (Praha 1971).
Koegler, Horst: Friedrichs Ballettlexikon (Hannover 1972, s. 541).
Hermanová, Věra: Plesové baletní scény (Svobodné slovo 15. 4. 1972).
Moravcová, Věra: Kamenný kvítek v Ústí nad Labem (Taneční listy 12, 1974, č. 1, s. 21).
Moravcová, Věra: Ferda Mravenec podruhé (Taneční listy 15, 1977, č. 6, s. 19).
Moravcová, Věra: Marná opatrnost v Ústí n. Labem (Taneční listy 18, 1980, č. 7, s. 10).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta (Praha 1983).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986).
Koegler, Horst: The Concise Oxford Dictionary od Ballet (Oxford– New York 1987, s. 384).
Glaser, Ladislav: Úspěch ústeckého baletu (Rudé právo 22. 4. 1987).
Sneiberg, Pavel: Pozvánka na premiéru (Průboj 2. 3. 1987).
Gabzdyl, Emerich, Vašut, Vladimír: V hlavní roli Emerich Gabzdyl (Ostrava 1988, s. 172).
Nagel Tomáš: Premiéra Sněhurky (Průboj 19. 4. 1989).
Holeňová, Jana: Tristní pocta Amadeovi (Taneční listy 29, 1991, č. 6, s. 6).
Almanach ústecké divadlo 1909-1992 (Ústí n. Labem 1992).
Mlíkovská, Jiřina: Špalíček v Ústí nad Labem (Taneční listy 30, 1992, č. 2, s. 7).
 
DK: …balet Státního divadla v Ústí nad Labem (Taneční listy 31, 1993, č. 5, s. 3).
Kazárová, Helena: Příjemné zahájení v Ústí (Taneční listy 31, 1993, č. 10, s. 10).
Čápová, Gabriela: Nové balety v Ústí (Taneční listy 32, 1994, č. 4, s. 5).
Holeňová, Jana: Magický kruh (Taneční listy 33, 1995, č. 11, s. 11).
Hubová, Dagmar: Nahý jsem přišel na svět (Taneční listy 33, 1995, č. 9, s. 12).
Holeňová, Jana: Smrt jako téma (Divadelní noviny 1997, č. 16, s. 5).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 40, 55, 88, 90, 91, 106, 134, 148, 149).
Vašut, Vladimír: Pavel Šmok na přeskáčku (Praha 1997, s. 22–25, 67, 69, 73).
Dehner, Jan: Klasika v Ústí (Taneční listy 35, 1998, č. září, s. 6).
Vašek, Roman: Ústecké Svěcení jara (Taneční listy 36, 1999, č. 6, s. 5).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000, s. 281–285).
Český taneční slovník (Praha 2001).
Vašek, Roman: Farinelli zvučný titul, jinak nuda (Taneční listy 38, 2001, č. 10, s. 2).
Vašek, Roman: Ústecká vzpomínka na Bachčisarajskou fontánu (Taneční listy 39, 2002, č. 5, s. 5).
Ročenky Česká divadla, Divadelní ústav (Praha 1960–2003).
Skála, Gustav: Klasika ano, ne? (Taneční listy 40, 2004, č. podzim, s. 18).
Vašek, Roman: Temperamentní Ústí, v Ostravě nadále mrzne (Divadelní noviny 2004, č. 8, s. 5).
 
Jana Holeňová
Datum poslední změny: 21.1.2009