Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v OstravěTisk


Charakteristika: Baletní soubor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1919
Text
Literatura

Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, zahájení aktivity 1919.
 
Stálý baletní soubor existoval v Ostravě od založení divadla v roce 1919. Prvním baletním mistrem se stal Achille Viscusi, který navázal na předcházející ostravské produkce Otto Häuslera (1912 a 1917). Soubor složil převážně z žáků místní baletní školy, přijatých elévů, k sólovým úkolům přivedl z Brna svoji neteř Marii Dobromilovou a Hanu Olšovskou. V krátké době nastudoval mimo jiné Coppélii (1919), Labutí jezero a Slovanské tance (1920), Louskáčka (1921). Po jeho odchodu (i s řadou tanečníků) vedl soubor Ivo Richard Stuchlý (1924–27), poté krátce Loris Relský. Roku 1927 tu pohostinsky nastudoval Max Semmler Legendu o Josefovi a do role  Josefa obsadil Emericha Gabzdyla. Šéfem a choreografem v Ostravě byl v letech 1929–34 Saša Machov (Čarodějná láska, Javotta, 1929; Harlekýnovy milióny, 1930; Iris, 1931 atd.). Pět let (1934–39) vedl soubor Jaroslav Häusler, který se vedle baletů (Labutí jezero, 1936; Pokušení sv. Antonína, Pták Ohnivák, Nosáček, 1937) zaměřil i na revuální produkci. V roce 1939 se z Brna vrátil na místo šéfa Emerich Gabzdyl. Zkonsolidoval, rozšířil a technicky zvýšil úroveň ansámblu. Německá okupace a uzavření české scény vývoj zbrzdily, přesto Gabzdyl, dirigent Vladimír Brázda a další provozovali baletní produkce ve vlastním aranžmá. Nová vývojová etapa přišla po roce 1945, kdy se Gabzdylův tým rozrostl o sólistické osobnosti a padesátičlenný sbor. Na repertoáru se objevily i české původní balety (Ondráš, 1951; Honza a čert, 1954; Florella, 1960; Paraboly, 1966; Maryčka Magdónova, 1977 a jiné) a další úspěšné inscenace (Don Juan Richarda Strausse, 1957; Kamenný kvítek, 1958; Podivuhodný mandarín, 1961). V době, kdy Emerich Gabzdyl vyučoval na pražské Akademii múzických umění, vedl balet Robert Braun (1953–54). Na dobu 1961–64 přijal k sobě Gabzdyl jako choreografa Pavla Šmoka, jehož inscenace rozšířily dramaturgický a stylový výběr o nové inscenační přístupy a taneční techniky, a tím i interpretační vzestup výkonů sólistů (Viktorka, 1961; Pygmalion, 1963; Rosssiniana, Picassiáda, 1963; Svědomí, Závrať, 1964 a další). Emerich Gabzdyl byl povolán do Národního divadla v Praze a jeho nástupcem (1972–89) se stal Albert Janíček (Coppélia, 1973; Peer Gynt, 1973 a 1987; Spící krasavice, 1974; O loupežníku Rumcajsovi, 1975; François Villon, 1976; Romeo a Julie, 1982; Tři mušketýři, 1985; Galathea, 1986), který zval k inscenování baletů i hosty (Olga Skálová: Sylfidy, 1979; Jiří Němeček: Matčino pole, 1980; Alexander Lemberg: Notre Dame de Paris, 1981; Jozef Zajko: Giselle, 1984; Marná opatrnost, 1985; Luboš Ogoun: Sen noci svatojánské, 1988). Janíček angažoval jako choreografa Zdeňka Prokeše (1980–83), který uváděl zejména domácí novinky (Horko, 1981; Broučci Tibora Freša, 1982; Manon, 1984) a zformoval ambulantní těleso Mladý balet. Dalším choreografem byl v Ostravě v období 1987–91 Zdeněk Boubelík. V divadle se choreograficky uplatnil i sólista Ivan Hurych (Spěch a Planeta, 1986; Sluha dvou pánů, 1987; Coppélia a Stvoření světa, 1988 atd.). Petr Koželuh, šéf baletu 1989–92, se snažil o dramaturgickou, personální i scénickou proměnu ansámblu (Petruška, 1990; Popelka, 1991, ch. Luboš Ogoun; Odysseus, 1992). Po jeho odchodu vedl soubor v sezóně 1992–93 Ivan Hurych (Spící krasavice, 1992) a na místo šéfky nastoupila Libuše Králová (1993–96), která na repertoár uváděla tituly, která znala ze svých předešlých angažmá (Legenda o lásce, Bachčisarajská fontána, 1993; Z pohádky do pohádky, 1994) a zvala hosty s jejich staršími inscenacemi (Daniel Wiesner, Jiří Kyselák). Igor Vejsada je šéfem a choreografem ostravského baletu od roku 1996 (The Beatles, 1997; Giselle, 1997; Tance Rudolfa II., 1998; Bílé sny, 1999; Sylfidy, Duch růže a Paquita, 2000; Dvořákstory, Čas tance pro tři, 2001; Coppélia, 2002; Eva- Time of Dance 3, 2003) a zařazuje mezi tituly i práce domácích a zahraničních choreografů (Pierot, 1996, ch. Daniel Wiesner; Krátké příběhy, ch. Derek Williams, 1996; Requiem, ch. Eddy Toussaintt, 1998; La Mistrine, ch. Eric Trottier, 1999; Stmíváníčko, ch. Libor Vaculík, 1999; Don Quijote, ch. Rafael Avnikjan, 1999; Pole orná, válečná a zorná, ch. David Slobašpyckyj 2001; Labutí jezero, ch. Irene Strode, 2002; Louskáček, ch. Jaroslav Slavický, 2002; Anna Karenina, ch. Jozef Sabovčík, 2003).
Literatura
I. Lexika 
Koegler, Horst: Friedrichs Ballettlexikon (Hannover 1972, s. 209, 541).
Koegler, Horst: The Concise Oxford Dictionary of Ballet (Oxford – New York 1987, s. 384).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000, s. 337–347).
Český taneční slovník (Praha 2001).
 
II. Ostatní
Martínek, Vojtěch: Divadlo Moravsko-slezské v moravské Ostravě, Nové české divadlo 1928–29 (Ostrava 1929, s 111).
Sborník Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě 1919–29 (Moravská Ostrava 1929).
Deutsches Bühnen Jahrbuch (Berlin, 1939–44).
Přehled činnosti československých divadel, Divadelní ústav (Praha 1958).
Almanach  40 let ostravského divadla 1919–1959 (Ostrava 1959).
Sborník Divadelní žatvy: Aktiv o problémech současného baletního umění, Svaz čsl. divadelních umělců (Brno 1960, s. 11, 54, 70).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945-60 (Praha 1960).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 8, 25, 41–44, 51).
Pokorný, František: Ostravský baletní triptych (Taneční listy 1, 1963, č. 10, s. 158).
Kröschlová, Jarmila: Výrazový tanec (Praha 1964, foto příloha č. 6).
Paseková, Dana: Večer tří baletů (Taneční listy 2, 1964, č. 7, s. 103).
Sborník referátů Baletní seminář, Svaz čsl. divadelních a filmových umělců (Brno 1964, s. 8, 49, 61).
Sborník referátů Baletní přehlídka, Svaz čsl. divadelních umělců (Karlovy Vary 1965, s. 2, 76–93, 143, 144, 170).
SCH. L.: Labutí jezero v Ostravě (Taneční listy 3, 1965, č. 7, s. 13).
Hošková, Jana: Opožděná premiéra- Studna lásky (Taneční listy 5, 1967, č. 3, s. 8).
Kremševskaja, Galina: Balet z Ostravy (Taneční listy 8, 1970, č. 9, s. 13).
Glaser, Ladislav: Sovětský choreograf v Ostravě (Taneční listy 12, 1974, č. 2, s. 5).
Moravcová, Věra: Spící krasavice v Ostravě a problémy kolem ní (Taneční listy 13, 1975, č. 2, s. 3).
Almanach 60 let Státního divadla v Ostravě 1919–1979 (Ostrava 1979).
Hošková, Jana: Mladý balet Ostravy (Taneční listy 19, 1981, č. 6., s. 8).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta (Praha 1983).
Brodská, Božena: Manon v Ostravě (Taneční listy 23, 1985, č. 9, s. 22).
Michalkovič, Jaroslav: Zůstane Ostrava Popelkou? (Taneční listy 23, 1985, č. 1, s. 10).
Holeňová, Jana: Spěch a Galathea v Ostravě (Scéna 1986, č. 8, s. 12).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986).
Gabzdyl, Emerich, Vašut, Vladimír: V hlavní roli Emerich Gabzdyl (Profil 1988).
brz: Choreografka Libuše Králová, šéf baletu Státního divadla v Ostravě (Taneční listy 32, 1994, č. 8, s. 17).
Holeňová, Jana: S Iljou Rackem o ostravském baletu (Taneční listy 34, 1996, č. 1, s. 10).
Siegel, Jaroslav: Jaroslav Čejka a jeho bláznivý svět, Humor a Kvalita (Praha 1996, s. 43, 44; 46, 47, 120).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 149, 162, 163).
Vašut, Vladimír: Pavel Šmok na přeskáčku (Praha 1997, s. 25–27, 67, 68–70).
Holeňová, Jana: 90 let ostravského baletu, Almanach 1919–1999 Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (Ostrava 1999).
Holeňová, Jana: S Igorem Vejsadou (Taneční listy 36, 1999, č. 4, s. 5).
Vašek, Roman: Ostravský balet ve skvělé formě (Taneční listy 36, 1999, č. 6, s. 3).
Kazárová, Helena: Čas tance v Ostravě (Taneční listy 37, 2000, č. 1, s. 6).
Vančurová,Olga: Sylfidy, Duch růže a Paquita v Ostravě (Taneční listy 37, 2000, č. 6, s. 3).
Dercscényiová, Lucie: Dvořákstory v Ostravě (Taneční listy 38, 2001, č. 1, s. 2).
Vančurová,Olga: Coppélia aneb Dívka s emailovýma očima (Taneční listy 38, 2002, č. 6, s. 2).
Ročenky Česká divadla (Praha 1960–2003).
Vašek, Roman: Temperamentní Ústí, v Ostravě nadále mrzne (Divadelní noviny 2004, č. 8, s. 5).
 
Jana Holeňová
Datum poslední změny: 21.1.2009