Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Fajt, PavelTisk


Charakteristika: Hráč na bicí nástroje

Datum narození/zahájení aktivity:26.12.1957
Text

Fajt, Pavel, hráč na bicí nástroje, narozen 26. 12. 1957, Brno.
 
Pavel Fajt je hráčem na bicí nástroje evropského formátu, vycházejícím z tzv. brněnské alternativní scény osmdesátých let minulého století. Již během svých studií na VUT Brno se na krátkou dobu stal členem uskupení Nucleus, které ale opustil pro nespokojenost s jeho žánrovým zaměřením. V letech 1980–85 působil jako bubeník ve studentské formaci Ještě jsme se nedohodli. Poté příležitostně spolupracoval s folkovými hudebníky, přičemž nejvýznamnější z těchto aktivit byla spolupráce s písničkářem Václavem Koubkem.
S Ivou Bittovou několik let úspěšně vystupoval v duu v obsazení bicí-housle a na základě této spolupráce vzniklo v roce 1986 uskupení nazvané Kolektiv. To bylo později přejmenováno a pod názvem Dunaj v obsazení Jiří Kolšovský (zpěv, elektrická kytara), Josef Ostřanský (kytara), Vladimír Václavek (basová kytara) a Pavel Fajt (bicí) se stalo jedním z nejvýraznějších projevů tzv. brněnské alternativní scény na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pavel Fajt svou činnost v této formaci ukončil v roce 1992, kdy jej nahradil bubeník Pavel Koudelka.
Fajt paralelně již od roku 1980 spolupracoval s divadlem Husa na provázku, pro které vytvořil scénickou hudbu k několika představením. Je také autorem scénické hudby k představení Maska divadla Komedie (1997) a hudebně i herecky se podílel na inscenaci Hamleta Jana Nebeského (titulní role David Prachař).
V roce 1990 se společně s Ivou Bittovou a dalšími hudebníky podílel na hudbě k dokumentu o kytaristovi Fredu Frithovi Step across the border, který téhož roku získal filmovou cenu Felix za nejlepší dokumentární film roku.
V roce 1992 spolupracoval s Jimem Menesesem (bicí), se kterým nahrál pozoruhodné z improvizace vycházející album Songs for the Drums pro dvě bicí soupravy a dva hlasy. Nahrávka obsahuje skladby koncipované jako písně, u nichž jsou hlavním formotvorným prvkem rytmické figury. Vokály jsou díky tlumenému snímání z mikrofonů umístěných na krku zpěváků výrazově ekvivalentní partům bicích.
Od téhož roku začal Fajt vystupovat i se sólovým programem. Využívá rozsáhlou bicí soupravu, doplněnou tzv. akustickým kruhem: kolem ze železa, na kterém jsou natažené struny, zapojené přes zkreslující efekt.
Spolu se zpěvačkou Annou Homler, která ve své tvorbě spojuje zpěv, mluvené slovo a jevištní performanci, a belgičanem Geertem Waegemanem (klávesy, elektrická mandolína) realizoval v roce 1994 projekt, jehož výsledkem byla CD Macaronic sines a Corne de Vache.
 
Od roku 1994 se také příležitostně setkával s kytaristou Mikolášem Chadimou v projektu nazvaném Průhlední lidé, jenž v roce 1998 vyústil ve vydání stejnojmenného alba.
V roce 1995 se Fajt načas vrátil k rockovým kořenům založením formace Pluto, jejímiž členy byli Václav Bartoš (zpěv), Petr Zavadil (kytara) a Tomáš Fröhlich (baskytara). Hudební projev tohoto seskupení vycházel z rockového základu ozvláštněného melodickým bicím partem, který svou relativní komplikovaností navazoval na tvorbu Dunaje. Pluto oficiálně ukončilo činnost v roce 2000 po pěti letech úspěšného koncertování a vydání dvou alb, z nichž první získalo v roce 1998 cenu nezávislého sdružení kritiků Žlutá ponorka.
V roce 1998 začal spolupracovat se Stepanidou Boris, členkou Yakutského národního divadla, která je známá svou snahou o oživení „šamanské sibiřské hudby“. Společně se zpěvákem Václavem Kořínkem, členem formace Zuluville, realizoval projekt Ladakh, který prezentuje spojení perkusí a „šamanského“ zpěvu, spadající do žánru world music. Z jeho podnětu vznikl také projekt nazvaný Slet bubeníků – pravidelná společná koncertní turné nejrůznějších evropských hráčů na bicí nástroje. 
V letech 2000–01 byl členem souboru The Danubians, jehož dalšími členy byli zpěvačka a multiinstrumentalistka (akordeon, altsaxofon, baskytara a kytara) Amy Denio a hudebníci maďarského původu Csaba  Hajnóczy a Gabi Kenderesi. Tvorba tohoto uskupení spojovala východoevropský folklor a alternativní rock.
Od roku 2001 vystupuje se sólovým programem Drumtrek.
Diskografie
Bittová & Fajt: (Panton 1987);
Svatba (Review Records 1988);
Iva Bittová a Dunaj (Panton 1989);
Rosol (Pavian Records 1991);
Songs for the Drums (Pavian Records 1995);
Macaronic Sines (Lowlands 1995);
Pustit musíš (Rachot / Behémót 1996);
Pavel Fajt & Pluto (Indies Records 1996);
Corne de Vache (Victo 1997);
Bittová & Fajt (Bonton 1997);
Pluto: Tři (Indies Records 1998);
Průhlední lidé (Black Point 1998);
The Danubians (Cuneiform Records 2000);
DrumTrek (Indies Records 2001).
Literatura
www.fajt.cz

Wunsch, Ivan: Dunaj (Rock a Pop 4, 1998, s. 83).
Opekar, Aleš – Vlček, Josef: Excentrici v přízemí (Panton 1989).
Bezr, Ondřej: Siamská dvojčata z Dunaje vynořená (Rock a Pop 11, 2000, s. 47–49).
Bezr, Ondře: Loopy bubeníka o práci nepřipraví (Rock a Pop 6, 2001, s. 74).
Latislav, Miloš: Pavel Fajt a Stěpanida Borisova (Rock a Pop 11, 1998, s. 84).
Bezr, Ondřej: Průhlední lidé? (Rock a Pop 6, 1998, s. 46–47).
 
Ludmila Kunčarová
Datum poslední změny: 2.3.2006