Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Rössler, AntonTisk

(Reisler; Russler)

Charakteristika: Tanečník, baletní mistr a učitel společenského tance

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1743
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.3.1786
Text

Rössler, Anton (psán také Reisler nebo Russler), tanečník, baletní mistr a učitel společenského tance, narozen 1743, Praha, zemřel 19. 3. 1786, Vídeň.
 
Narodil se v rodině hudebníka Bohumíra Rösslera, z jehož tří synů se dva věnovali tanci a baletu v divadle: Anton a jeho mladší bratr Franz (1758–87). Anton se oženil ve Vídni s vdovou Marianne Aichingerovou, se kterou vyženil sedm nevlastních dětí a se kterou měl ještě dceru Josefu Rösslerovou, pozdější herečku ve vídeňských dvorních divadlech.
První zmínky o Rösslerovi máme z pražského Divadla v Kotcích, kde jako sedmnáctiletý tančil v letech 1760–62 v operách a singšpílech, které tehdejší principál Joseph von Kurz uváděl. U baletního mistra Paola Cavazzy tvořil pár spolu s Antoniou de Kurz. Kam poté odešel, přesně nevíme, nástupem Mingottiho v Praze se celý baletní soubor vyměnil. V roce 1769 byl již Rössler sólistou ve Veroně. Z Verony totiž psal Wolfgang Amadeus Mozart dopis své sestře, v němž se zmiňoval o divadle: „Je zde první tanečník, jenž se nazývá pan Rössler. Je to Němec a tančí obdivuhodně...“(ve Veroně v té době též působil Paolo Cavazza a jeho rodina). Z Itálie přešel Rössler do Vídně, kde byl v letech 1770–72 sólistou u Jeana George Noverra v Divadle u Korutanské brány. Byl uváděn jako Antonio Rösler di Praga (tančil např. roli Maumma  v baletu Eher ein Tod als die Sklaverey od baletního mistra Françoise Casseliho, 1771). Noverre dal Rösslerovi příležitost uvést v roce 1772 každý měsíc nový balet v Divadle u Korutanské brány. V jeho choreografii tu vznikly novinky: v červnu Der holländische Fischfang, oder Ach, welch ein Zufall (Holandský rybolov aneb jaká náhoda), v červenci balet Die glücklich gewordenen Studenten, oder Das Zauberkabinet (Šťastní studenti, aneb Kouzelný kabinet), v srpnu Die verachteten Grasermädchen, oder Die besrtaften Jäger (Opovrhované žnečky trávy, aneb potrestaní lovci), v říjnu Krönung der Königin von Golkonda (Korunovace královny z Golkondy).V listopadu následoval balet Der siegende Amor (Vítězný Amor) a v prosinci dva tituly, a to Die Freudensbeziehungen des anverwandtendes Hanswurst wegen dem ins Vaterland zurückgekommenen alten Grosspapa (Přátelské vztahy příbuzného Hansvursta k dědovi, který se vrátil do vlasti) a Die Rekruten, oder Die Unglücksfälle der Liebe (Rekruti,aneb Nešťastné případy lásky). V únoru 1773 zaznamenáváme jeho poslední balet pro Vídeň, Die beschützte Unschuld, oder Der bestrafte Zauberer (Chráněná nevinnost, aneb Potrestaný čaroděj). V té době byl Rössler zároveň baletním mistrem ve společnosti Johanna Böhma, která působila v letech 1771–77 v Brně. Jeho spojení s Vídní však bylo nadále úzké. V sezóně 1774–75 byl jmenován mezi sólisty Divadla u Korutanské brány a jeho mladší bratr tam byl mezi figuranty. V Angioliniho baletu Bauernballet, jenž se hrál od ledna do října roku 1775, tančil sólovou roli. Z prosince téhož roku se zachoval dopis hraběti Prokopu Černínovi, v němž se Rössler ucházel o místo učitele tance v jeho rodině za 20 zlatých měsíčně. Zřejmě hledal uplatnění mimo Böhmovu společnost. Nakonec hrabě Černín dohodl s Rösslerem, že nastoupí jako baletní mistr v pražském Divadle v Kotcích. V poslední své sezóně u J. Böhma se mu naskytla příležitost znovu ve Vídni spolupůsobit od 17. dubna do 17. června 1776 s baletním mistrem Jeanem Georgem Noverrem v Divadle u Korutanské brány a v prvních měsících roku 1777 uvedl Rössler v Brně ještě tři velké Noverrovy dramatické baletts d´action: Die Horazier und Curiazier, ein tragischer Ballet in fünf Aufzügen von Herrn J. G. Noverre. Dargegeben vom Herrn Rösler, aufgeführet unter der Impresa des Herrn Johann Böhm, 1777, Brünn, gedruckt mit Swobodischen Schriften; Medea und Jason, Ein tragischer Ballet von Erfindung des Herrn J. G. Noverre. Die Ausführung dessen von Herrn Anton Rösler, aufgeführt auf dem Theater Brünn unter der Impresa des Herrn Johann Böhm. Brünn, gedruckt mit Swobodischen Schriften; jako poslední byl v Brně uveden balet Der gerächte Agamemnon, ein tragischer Ballet in fünf Abtheilungen von Erfindung des Herrn J. G. Noverre. Die Ausführung dessen vom Herrn Anton Rösler. Aufgeführt auf dem Theater in Brünn unter der Impresa des Herrn Johann Böhm. Brünn, gedruckt mit Swobodischen Schriften 1777. U něj je předmluva, ze které vyplývá, že v Brně dával Rössler ještě také balet Adelheid von Ponthieu, ale nezachovalo se jeho libreto. Libreto tohoto baletu bylo vytištěno v Praze v roce 1777, ale titul se v Praze nehrál. Rössler přijel do Prahy v březnu 1777 se skupinou tanečníků, ve  které bylo pět jeho nevlastních dcer Aichingerových v dětském věku (z nich známe jménem Annu a pozdější herečku ve Vídni Elisabethu), dále dva nevlastní synové, sedmnáctiletý Franz (nar. 27. 11. 1760, Vídeň, zemřel 30. 8. 1833, Vídeň) a Leopold Aichinger, a Antonův mladší bratr, Franz Rössler. V Praze našel změněné poměry, neboť v únoru 1777 zemřel hrabě Černín a podnikatel J. J. Brunian nechtěl tanečníky zaměstnat. Impresário Franz Anton Göttersdorf pak spojil Rösslerovu společnost s tanečníky pražskými a Anton Rössler se stal vedle Albertiho hlavním baletním mistrem a choreografem společnosti, která uváděla především balety a pantomimy. V Kotcích je doložen v jeho choreografii Noverrův heroicko-tragický balet Die Horazier und Curiazier (Horáciové a Kuriáciové, 31. 3. 1777), v němž roli mladého Horáce tančil Rössler a jeho milou Camilu sedmnáctiletá Elizabeth Göttersdorf. Rössler dále uvedl: Die Werbung, oder Der Soldat aus Verzweiflung (Verbování, aneb Vojínem ze zoufalství), komický balet Das Fest der Matrosen in der Sovega zu Venedig (Slavnost námořníků v Sovegu u Benátek), jako polocharakterní balet, Das Fest der Diana (Slavnost Dianina) jako vážný balet, Die Rauchfangkehrer (Kominíci) a Die Anverwandten des Harlekins (Příbuzní Harlekýna), což byly dva malé komické balety k pantomimě Feuersbrunst (Požár), Zum Glück der Bettler (Pro štěstí žebráků) byl komický balet a Die verachteten Grasmädchen (Opovrhované žnečky aneb Potrestaní myslivci) byl komický balet. Na repertoáru od dubna do konce září 1777 byly také Rösslerovy pantomimy: Harlekýn als Holzhauer (Harlekýn jako dřevorubec), Harlekins Abenteuer, oder Selten ein Unglück ohne Glück (Harlekýnovo dobrodružství, aneb Málokdy  je neštěstí bez štěstí) s hudbou Leopolda Koželuha, Harlekin als Mode-Friseur, oder Die Feuersbrunst (Harlekýn jako módní kadeřník, aneb Požár) s hudbou Františka Vrby, Der durch die Zauberey in seiner Liebe glücklich gewordene Harlekin (Kouzly ve své lásce obšťastněný Harlekýn) s hudbou Josefa Chudého, Harlekins glückliche Sklaverey und Flucht (Harlekýnovo šťastné otroctví a útěk) s hudbou Vincence Václava Maška, Wo findet man Sie? Zu Konstantinopel! (Kde ji najdeme?V Konstanci!) s hudbou Františka Vrby, Harlekin, der glücklich gewordene Gärtner, oder Das Schlachtopfer der Göttin Pallas auf einer Insel der Amazonen (Harlekýn šťastným zahradníkem, aneb bitevní oběť bohyně Palady na ostrově amazonek) s hudbou Leopolda Koželuha.
Anton Rössler odešel z Göttersdorfovy společnosti v říjnu 1777, neboť v souboru docházelo k neshodám a Göttersdorf měl finanční obtíže. S celou rodinou odešel k principálovi J. J. Brunianovi, čímž si zřejmě nepolepšil, poněvadž jeho společnost v Kotcích byla v nesnázích a zadlužena.O Rösslerově repertoáru z této doby nevíme. Po rozpadu Brunianovy společnosti oznámil 13. 3. 1779 herec – podnikatel Johann Tilly, že angažoval baletního mistra Rösslera s jeho rodinou aby mu umožnil ve svízelné situaci obživu. V té době vymáhali herci a tanečníci dosud nezaplacené gáže z minula a jsou doloženy některé kvitance, které Rössler podepsal (například poukázka ze dne 17. února 1779 na 55. zlatých, které dostal Rössler od hraběte Claryho na zaplacení dlužné činže, aby se mohl vystěhovat). Kdy z Prahy odešel, není také známo. Připojil se ke společnosti J. B. Mayera, která v létě hrála v předměstské boudě a v roce 1780 v budově Zemského stavovského divadla ve Štýrském Hradci. Rössler jako zahajovací představení tu uvedl Adelheid von Ponthieu (27. 4. 1780). V sezóně 1781–82 působil u principála Františka Jindřicha Bully v Linci, kde uvedl Noverrův balet Weiss und Rosenfarb (Bílý a růžový). Rössler byl považován svými současníky za nejvýznamnějšího vídeňského choreografa, jenž obstál v takové konkurenci, jako byl Jean Georges Noverre nebo Gasparo Angiolini. Uváděl Noverrův repertoár, což bylo tehdy velkou módou, a zároveň dovedl svými vlastními lidovějšími tituly zaujmout jak šlechtu, tak měšťanské obecenstvo. Když měl podmínky, tak úroveň jeho inscenací byla zřejmě výjimečná.
Literatura
Theaterjournal für Deutschland vom Jahre 1777 (leden) (Gotha, 1777, s. 110).
Taschenbuch von der Prager Schaubühne auf das Jahr 1778 (Prag 1778, s. 117n).
Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst,Literatur,Musik,Mode und geselliges Leben, (Wien 1833, s. 740).
Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters (I, Prag 1883, s. 236n, 338n, 352; II., Prag 1885, s. 39).
Šebesta, E.: Rejstřík osob na Novém městě (Československé divadlo II, 1924, s. 242).
Šebesta, E.: Pražské období 1778-79 ve světle čísel (Československé divadlo III, seš. 15 z 16. 10. 1925, s. 228).
Howlet, Jasper: Mozart and Terpsichore (Ballet 4, 1947, No 2, s. 56n).
Raab, Riki: Ballettreformator J.G.Noverre in Wien (Wien 1957, s. 123–139).
Zerchmeister, G.: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärtnerthor von 1747 bis 1776 (Wien 1971, s. 308, 333).
Winter, Maria Hannah: The Pre-Romantic Ballet (London 1974, s. 146).
Brodská, Božena: Balet v Kotcích, (Divadlo v Kotcích, ed. F.Černý, Praha 1992, s. 93n.).
Archivalie
Knihovna Národního Muzea v Praze, oddělení zámeckých knihoven, fond Křimice, 3134, 3135, 3136 (libreta oper); fond Radenín, 677/1881, přív.7 (libreto).
Dopis Antona Rösslera hraběti Černínovi z 16. 12. 1775, Státní archiv Třeboň, rodinný archiv Černínů VIII F.X).
 
Božena Brodská
Text

Datum poslední změny: 18.3.2009