Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kneislová, MarieTisk


Charakteristika: Tanečnice a baletní mistryně

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1820
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.2.1866
Text

Kneislová, Marie, tanečnice, baletní mistryně, narozena ? 1820, ?, zemřela 19. 2. 1866, Praha.
 
Na jeviště Stavovského divadla vstoupila ještě jako ochotnice v Tylově Fidlovačce (1834). Jako žačka baletního mistra Johanna Raaba byla angažována od podzimu 1835 do baletního sboru a debutovala v Raabově komické pantomimě Die Fassbinder s hudbou kapelníka Kinského (byla na ceduli jmenována mezi vedlejšími osobami). I když byla sboristkou, nacházíme její jméno mezi tanečnicemi různých kvartetů, allemand a quodlibetů za Raaba (1837–39) a v menších sólových rolích jako byla Dorotka (v pantomimě Tyrolové, 1840) nebo v převleku za Hrabětě (v pantomimě Ďábel v každém koutě, 1845) za Paola Rainoldiho. Poté zřejmě z pražského divadla odešla a ve Stavovském divadle ji zaznamenáváme až v letech 1852–59, opět jako sboristku s tím, že v Horscheltem uváděné Giselle například tančila matku Berthu a od prosince 1857 do dubna 1858 převzala funkci baletní mistryně a aranžovala polku, cikánský tanec a valčík (20. 12.), mazurku (12. 1.), dále tance do Čarovného závoje (2. 2.) a tance do nově studované opery Bálová noc (3. 3.). Almanach Stavovského divadla z roku 1860 psal, že v minulé sezóně Marie Kneislová odešla. Kam, nevíme. V Praze se ovšem objevila znovu v sezóně 1864/65, když se po odchodu Václava Reisingera stala baletní mistryní Prozatímního divadla za ředitele Františka Liegerta. Jako sólové tanečnice měla v souboru Marii Hentzovou a Kateřinu Svobodovou a jako jediného tanečníka mladého Emila Feigerta, k tomu třináct sboristek. První prací bylo její aranžování tanců do opery Židovka (28. 3. 1864) a do Flotovovy opery Alessandro Stradella (3. 4. 1864), následovaly tance do Tylova Jiříkova vidění (17. 4.) a jeho Lesní panny (28. 9.). V jejím repertoáru byly různé tance jako „polka coquette“, „polka gracieuse“, „skotský tanec“, „krakoviak,“ „kozácký tanec“ apod. Větší taneční plochy se uplatnily v Gluckově opeře Orfeus a Euridika, kterou poprvé uvedl na své benefici kapelník Jan Nepomuk Maýr (17. 12. 1864). Zde aranžovala Kneislová „veliký tanec fúrií a pekelných duchů, tanec blažených duchů a „menueto gracioso“. Uspořádala také tance do velké fantastické hry se zpěvy a tanci (16. 10. 1864) na hudbu sestavenou od kapelníka Čecha, nazvanou Život ve snách, kde mladého rozervance hrál Chvalovský, jeho mnohonásobně sužovaného sluhu Jindřich Mošna a královnu víl slečna Slavická. Kneislová ve hře uvedla „Okouzlené květiny, Pas de trois, mimickou scénu Chycený lovec, Kankán a Skupení vil“. Kneislová také vedla baletní školu, kterou uplatnila v komickém baletu o l jednání nazvaném Kulhavý ženich (19. 3. 1865). V představení na Žofíně, který si od května 1865 ředitel Liegert pronajal, dávala (14. 5. 1865) Taneční směs : Štýrský tanec, Valčík, Mouřenínský tanec (provede pan Feigert a žákyně baletní školy), Polka, tančí sl. Hentzova, Stará a mladá, tančí sl. Caliopoliti, Mazurka, provede sbor baletní. Jako tanečnice Kneislová v tomto období již dávno nepůsobila, výjimkou byla „komická polka“, kterou si zatančila 5. června 1865 s tanečnicí Caliopoliti. Na své benefici (10. 8. 1865) pak ještě uvedla divertissement Květiny, v němž Motýlka tančil Emil Feigert; Květiny zopakovala v říjnu již ve Stavovském divadle, kam s ní přešly dvě sólistky (Rehwaldová a Svobodová) i Feigert, a jehož baletní mistryní se tam stala v sezóně 1865/66. Divadelní cedule Stavovského divadla uvádí ještě 13. 2. 1866 od ní aranžované pas de deux, což staví dosud známé datum jejího úmrtí v pochybnost.
Literatura
I. Lexika
Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988).
Český taneční slovník (Praha 2001).

II. Ostatní
Almanachy Stavovského divadla, 1838, 1842–47, 1854 a 1864, Královského českého zemského divadla v Praze, 1865.
Divadelní cedule Stavovského a Prozatímního divadla.
Archivalie
Almanachy Stavovského divadla,1838, 1842–47, 1854 a 1864, Královského českého zemského divadla v Praze, 1865, divadelní oddělení Národního muzea v Praze.
Divadelní cedule Stavovského a Prozatímního divadla, divadelní oddělení Národního muzea v Praze.

Božena Brodská
Text

Datum poslední změny: 18.3.2009