Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kolessa, Mykola FilaretovyčTisk


Charakteristika: Skladatel, dirigent a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:6.12.1903
Datum úmrtí/ukončení aktivity:8.6.2006
Text

Kolessa, Mykola Filaretovyč, skladatel, dirigent a pedagog, narozen 6. 12. 1903, Sambor (Ukrajina), zemřel 8. 6. 2006, Lvov (Ukrajina).
 
Po studiích hry na klavír na Vyšší hudební škole Mykoly Lysenka (dnes Státní hudební akademie Mykoly Lysenka) ve Lvově se v roce 1924 stal krátce posluchačem lékařské fakulty krakovské univerzity. Záhy se vrátil do Lvova, aby studoval na tajné ukrajinské univerzitě založené na protest proti zpolonizované oficiální lvovské univerzitě. Touha stát se muzikantem jej ještě v témže roce přivedla do Prahy, kde se zapsal na fakultu filozofie a slavistiky Karlovy univerzity. Na univerzitě navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého, pod jehož vlivem napsal stať Beethoven – revolucionář. Zároveň byl zapsán na hudební fakultu Ukrajinského pedagogického ústavu Mychajla Drahomanova, který nabízel vzdělání ukrajinským emigrantům v Československu. Zde jej učil harmonii a hru na klavír Fedir Jakymenko a základy dirigování Platonida Ščurovská. V roce 1925 nastoupil přímo do druhého ročníku oddělení kompozice a dirigování pražské konzervatoře, kde se vzdělával ve skladbě u Otakara Šína, v harmonii a kontrapunktu u Jaroslava Křičky, ve formální analýze u Karla Boleslava Jiráka, v dirigování u Metoda Doležila, Pavla Dědečka a Otakara Ostrčila. Jeho diplomovou kompozicí na konzervatoři byla Ukrajinská suita, kterou na jaře 1928 zahrál orchestr České filharmonie za řízení Františka Stupky; skladbu vřele přijal Alexandr Glazunov, jenž byl tehdy na návštěvě Prahy. V roce 1928 postoupil do mistrovské třídy Vítězslava Nováka, kde studoval v ročníku s Jiřím Srnkou a Alexandrem Moyzesem. První ročník studia u Nováka zakončil klavírní suitou Passacaglia, Scherzo a fuga inspirovanou barokními formami, již výrazně ocenil Alois Hába, u něhož Kolessa navštěvoval semináře. Druhý ročník zakončil Klavírním kvartetem a jeho absolventskou skladbou mistrovské třídy byla Variace na vlastní téma pro symfonický orchestr z roku 1931, kterou také zahrál orchestr České filharmonie s dirigentem Františkem Stupkou.
Po návratu do Lvova se stal dirigentem několika haličských souborů včetně orchestru Lvovské státní filharmonie a orchestru Lvovské opery. Zároveň působil na katedře dirigování Lvovské státní konzervatoře Mykoly Lysenka (dříve Vyšší hudební škola Mykoly Lysenka). V této instituci zastával v letech 1953–65 funkci rektora. Poté stál v čele katedry dirigování. V roce 1974 odešel do důchodu, ale až do roku 2000 zde působil jako profesor-konzultant.
Mykola Kolessa je autorem mnoha orchestrálních děl (včetně dvou symfonií) a řady komorních skladeb. Jeho skladatelský vývoj determinovala řada faktorů. Kolessa pochází ze známé haličské intelektuální a hudebnické rodiny. Jeho otec Filaret Kolessa je spolu s Klimentem Kvitkou považován za zakladatele ukrajinské hudební folkloristiky jako vědecké disciplíny. I blízký vztah k folklóru poznamenal styl Kolessovy tvorby. Tonální, rytmické a intonační zvláštnosti ukrajinské lidové hudby se mu staly způsobem vyjádření národnosti v hudbě. V tvorbě Mykoly Kolessy nacházíme úpravy ukrajinských lidových písní respektující regionální odlišnosti i původní vokální a instrumentální díla čpící tradiční ukrajinskou melodikou. Zde je (kromě rodinného prostředí) zřejmý vliv Vítězslava Nováka, který se v době kdy u něj Kolessa studoval, intenzivně zabýval slovenskou lidovou písní. Zřejmý je i nepřímý vliv Leoše Janáčka, jehož tvorbu Kolessa velmi dobře znal a vysoko oceňoval zejména v oblasti použití folklórního materiálu v původní tvorbě. Jiným inspiračním zdrojem byla Kolessovi evropská hudební tradice, kde se opíral zejména o baroko (hudební formy) a klasicismus (reprezentovaný zejména dílem Ludwiga van Beethovena). Nejvíce byl však ovlivněn směry modernismu (je považován za prvního hudebního modernistu v ukrajinské části Haliče). V jeho stylu nacházíme prvky neoklasicismu, neofolklorismu a impresionismu. V meziválečném období působil v řadě levicově orientovaných haličských organizacích, které byly inspirovány tendencemi umělecké avantgardy. Nikdy však nepřijal dodekafonii a z ní odvozené kompoziční postupy, jelikož se „příčily tradičním způsobům stavby hudebního díla“. Ve faktorech, které ovlivnily skladatelskou tvorbu Kolessy je třeba zmínit také nedobrovolné přijetí estetických hodnot diktovaných od roku 1939, kdy byla ukrajinská část Haliče přičleněna k Sovětskému svazu. Zejména po roce 1948, kdy nastala diskuse reagující na operu Bolšaja družba Vana Muradeliho, musel Kolessa hájit své dosavadní dílo. Bránil se tím, že vyšel ze školy Antonína Dvořáka a Vítězslava Nováka, která má „zdravé realistické směřování“. Jako každý sovětský skladatel, byl i Kolessa ve 40. a 50. letech nucen dělat umělecké kompromisy, přizpůsobovat umělecké prostředky požadavku „srozumitelnosti masám“ a psát angažované písně oslavující stranu; potom mohl nosit „hrdý titul sovětského skladatele“. Členem KSSS byl v letech 1954–90, což mu po Stalinově smrti umožnilo stát v čele lvovské konzervatoře. Z místa rektora byl však v roce 1965, kdy konzervatoř postihla silná vlna rusifikace, sesazen jako politicky nespolehlivý. Vnitřním přesvědčením nesl hůře sovětskou rusifikační politiku, než samotnou komunistickou ideologii.
Jako dirigent, specializující se zejména na díla Ludwiga van Beethovena, byl nejvíce aktivní do roku 1954, kdy přijal místo rektora a věnoval se zejména pedagogické práci. Nikdy však nevyučoval kompozici, ale pouze dirigování, což vysvětloval principiálními důvody a také obavou, aby mu za sovětské éry nemohl být vyčítán nacionalismus. Ač byl jako skladatel zapřísáhlý modernista, dirigenty vychovával na klasických dílech minulosti. Jeho pedagogickým vlivem prošli největší ukrajinští dirigenti, jakými byli Stepan Turčak, Juryj Luckiv nebo Ivan Hamkalo. Spolu s Vasylem Vytvyckým a Zynovijem Lyskem je autorem dosud jediné ukrajinské učebnice dirigování (Dyryhentskyj poradnyk,  Lvov 1938).
Mykola Kolessa je nositelem Státní ceny Tarase Ševčenka (1983) a Zlaté medaile Státní hudební akademie Mykoly Lysenka (2002). Od roku 1997 je členem Akademie věd Ukrajiny.
Diskografie
Mykola Kolessa: Vybrane (Hal rekords 2003). Literatura
Mykola Kolessa – kompozytor, dyryhent, pedahog. Zbirka statej (Lvov 1997).
Ljubov Kyjanovska: Syn stolittja. Mykola Kolessa v ukrajinskij kulturi XX viku (Lvov 2003).
Natalia Samotos-Beirle: Mykola Kolessa, dosud žijící žák Vítězslava Nováka (Opus musicum 36, 2004, č. 2, s. 27–31).
 
Petr Ch. Kalina
Datum poslední změny: 12.9.2006