Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Emingerová, KateřinaTisk


Charakteristika: Hudební spisovatelka, klavíristka, skladatelka a pedagožka

Datum narození/zahájení aktivity:13.7.1856
Datum úmrtí/ukončení aktivity:9.9.1934
Text
DíloLiteratura

Emingerová, Kateřina, hudební spisovatelka, klavíristka, skladatelka a pedagožka, narozena 13. 7. 1856, Praha, zemřela 9. 9. 1934, tamtéž.

V rodině pražského advokáta JUDr. Jana Emingera se jí dostalo nejlepšího vzdělání (do otcovy smrti roku 1876); na návštěvu přicházeli přední umělci té doby: František Škroup, Bedřich Smetana, Adolf Čech, František Skuherský, Ludevít Procházka, bratři Vojtěch a Jan Hřímalí, Josef Paleček, vídeňský tenor Gustav Walter a jiní. Matka, Julie Emingerová, byla v klavíru žákyní Josefa Prokše, později vystupovala úspěšně v ochotnických divadlech (hrála česky a německy). Ze sourozenců vynikla též sestra Helena Emingerová (1858–1943), která  byla známou malířkou a grafičkou (označována  za průkopnici sociální grafiky); v mládí se též intenzivně věnovala hudbě. Kateřina Emingerová studovala u Josefa Jiránka (1806–82), prastrýce později známého pianisty a pedagoga Josefa Jiránka (1855–1940), v jeho hudebním ústavě na Václavském náměstí v Praze, posléze u Karla ze Slavkovských (v jeho hudebním ústavě) a u Ludevíta Procházky. Zdokonalovala se dále u Jindřicha Kaana a v Berlíně u Karla-Heinricha Bartha na Hochschule für Musik (1882–83). Klavírní studia završila státní zkouškou.Veřejně začala vystupovat od počátku sedmdesátých let. První samostatný koncert pořádala ve svých devatenácti letech (25. 3. 1876) v sále  Konviktu. Skladbu studovala soukromě u Zdeňka Fibicha a Vítězslava Nováka. Komponovala údajně od svých třinácti let. Kromě sólového vystupování se od roku 1872 uplatňovala jako korepetitorka a interpretka komorní hry. Vystupovala například s Antonínem Bennewitzem, Ferdinandem Lachnerem, Otakarem Ševčíkem a Aloisem Nerudou (premiérovala Klavírní trio f moll Zdeňka Fibicha, 9. 5. 1873 v Praze, na koncertu ve prospěch jáchymovských pohořelých, referoval Dalibor 1873, s. 140). Od sedmdesátých let komponovala taneční skladby, které měly velký ohlas na pražských plesech. Zvláště polka Upomínky získala oblibu při masopustě v roce 1873. Výnos z vydání byl věnován ve prospěch fondu pro zbudování Národního divadla. V lednu 1879 byla provedena její čtverylka Slovanská kytice na koncertě ve prospěch postavení Palackého pomníku na Žofíně. Od září 1890 působila na pražské konzervatoři, nejprve jako korepetitorka studentů pěvkyně Matyldy Mallingerové-Schimmelpfennigové (například Antonína Karase Harfnera, Otilie Dvořákové-Novákové,Vilemíny Hájkové), od roku 1911 jako profesorka obligátního klavíru, korepetice a komorní hry. Na pražské konzervatoři působila celkem třicet osm let (pensionována v roce 1928). Doprovázela na školních večerech a posléze na dalších veřejných koncertech, kromě již jmenovaných, zpěváky, kteří si záhy vydobyli značné renomé: Pavla LudikaraBoženu DurasovouBedřicha Plaškeho, koncertní pěvkyni Magdu Dvořákovou (tu na výslovné přání jejího otce, Antonína Dvořáka; na některých koncertech roku 1902 zaskočila místo Josefa Suka) a další.  Později vystupovala v souvislosti se svými přednáškami o hudbě, které doplňovala klavírními a jinými ukázkami, spoluúčinkovalo při nich například České kvarteto, Pěvecké sdružení pražských učitelek, sbor Typografie, opět Bedřich Plaške a další zpěváci: Vilém Zítek, Jan Konstantin, Anna Jordánová-Slavíková, z klavíristů Jan Heřman, Anna Krčmářová a další. Přednáškami (za celý život asi sto) si vydobyla uznání nejen pražského publika (přednášela mimo jiné příležitostně na konzervatoři v Brně,  pak pro širší veřejnost v Plzni, Lounech, Jindřichově Hradci a jinde); pro velkou oblibu si několik cyklů jejích přednášek objednala Obec pražská; konaly se zvláště ve Sladkovského sále Obecního domu, výtěžek z nich byl často určen dobročinným účelům. Roku 1916 se podílela na hudební části výstavy na Staroměstské radnici Praha 1750–1850 ve spolupráci s architektem J. Fantou a historikem umění V. V. Štechem. Velký úspěch zaznamenala zvláště svou přednáškou v Paříži (ve francouzštině) o starých českých mistrech uspořádanou národním sdružením Union francaise (3. 5. 1923) v Salle de Géographie, kterou iniciovala sestra malířky Zdeňky Braunerové Anna Bourgesová a pařížská Akademie. Na ní Kateřina Emingerová přednesla mimo jiné klavírní skladby Jiřího Antonína Bendy, Josefa Myslivečka, Františka Xavera Duška, Leopolda Koželuha, Jana Ladislava Dusíka a Václava Jana Tomáška. Na francouzské publikum sympatizující s novou Československou republikou působilo poznání historie české hudby ve výběru děl těchto skladatelů objevně. K vydání připravila a pro tisk revidovala především sbírky starých českých skladatelů vybraných ze sbírky houslaře Eduarda Emanuela Homolky (1860–1934) původně pro edici Barvitiovu: České sonatiny I. a II. (I. díl vyšel poprvé 1919 a poté do roku 1943 u Barvitia v šesti vydáních, výběr z obou dílů opakován po válce, v dalších vydáních u Státního hudebního vydavatelství-Artia;  tyto skladby vybrané Kateřinou Emingerovou zavedla anglická klavíristka Fanny Davies i na londýnských klavírních školách) a Výběr klavírních skladeb starých českých mistrů (vydána v historickém datu 28. 10. 1918). Znamenaly tehdy cenné i vhodně načasované obohacení české klavírní literatury. Také některé její přednášky byly publikovány knižně, v různých časopisech i denním tisku. Ke spisovatelské činnosti ji přiměla Karolina Světlá (sbory Smuteční pochod pro čtyři ženské hlasy zazněl při převozu ostatků Karolíny Světlé a jejího manžela Petra Mužáka 3. 7. 1903 na Olšanech). Emingerová tíhla ke kruhu žen intelektuálek, přátelila se s Žofií Podlipskou a Eliškou Krásnohorskou. Počátkem 20. století začala přispívat do nově vzniklých listů: Ženský svět (redakce Tereza Nováková), Ženský obzor, posléze Škola a rodina, Eva a Nová žena. Ve svých článcích a přednáškách propagovala ženy skladatelky (například Fanny Mendelssohn-Bartholdyová, Augusta Mary, Anna Holmesová, Cecile Chaminade, Johanna Müller-Herrmanová, Lise Maria Mayerová, Ethel Mary Smythová, Marie Lola Beranová-Stárková, Florentina Mallá), interpretky (Josefina Dušková, Klára Schumannová, Eleonora z Ehrenbergů,Vilemína Klaussová-Szarvádyová, Annetta Josipova, Tereza Carreňo, Vanda Landovská, Vivien Chartresová), herečky (Otilie Sklenářová-Malá, Fanny Janoušková). Po léta přispívala články do hudebních časopisů Dalibor, SmetanaHudební revue, Česká hudba a do denního tisku, zvl. do Prager Presse, Národních listůNárodní politiky. Ve svých  statích a přednáškách se věnovala osobnostem světové a české hudby (zvláště k jejich jubileím, například Fryderyka Chopina, Hectora Berlioze, dále Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Piotra Iljiče Čajkovského, z českých autorů se věnovala zvl. Jiřímu Antonínu Bendovi, Josefu Myslivečkovi,Václavu Janu Tomáškovi), publikovala své vzpomínky na Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka. Po léta zasílala do řady listů recenze o operních představeních Národního divadla, opery Vinohradského divadla, o koncertech České filharmonie, Spolku pro komorní hudbu, Pražské konzervatoře, Spolku pro pěstování písní apod.(recenze zvláště pro Dalibora, Ženský svět, Školu a rodinu). Řadu statí a přednášek zasvětila hudební výchově dětí a mládeže, zvláště pak klavírní pedagogice a také hudební dědičnosti. Zvl. poslední léta svého aktivního života věnovala záchraně hudebních památek (jmenována konzervátorkou hudebních památek v Čechách), zvláště o zachování Bertramky v její původní podobě (odvrátila plánovanou stavbu veřejné komunikace skrze její zahradu). Kromě skladeb pro taneční zábavy komponovala drobnější příležitostné skladby především pro klavír, dále písně a sbory. Její pozůstalost je uložena v Knihovně a archivu pražské konzervatoře, částečně v Památníku národního písemnictví, další materiály v Národním muzeu, Českém muzeu hudby. Své úspory odkázala pražské konzervatoři.


Dílo

I. Dílo hudební

Skladby klavírní  (2 ruční)
Invence (rkp.);
Koncertní etuda (rkp.);
Upomínky (z roku 1872, polka věnovaná Národní Besedě, vyd. nákladem vlastním 1873, úplný výnos určen ve prospěch stavby Národního divadla v Praze, vyd. u  Em. Starého Praha 1873, též orchestrální úprava);
Sousedská (rkp.);
Mignonette-polka (1875, vyd. u J. Schindlera v Praze, též orchestrální úprava);
Ni-polka (1877/78, vyd. u J. Schindlera v Praze);
Sychrovský kvapík (z roku 1879, 1. vyd. Christopher, dále vyd. K. J. Barvitius v Praze, Barvitiova edice č. 1405, 1928, též v orchestrální úpravě);
Tarantella op. 4 (cca 1882, věnována Caroline Raczyńsk, roz. d´Oettingen-Wallerstein, vyd. C. A. Klemm, Lipsko-Drážďany-Chemnitz, též orchestrální);
Polka melancholická (10. 1. 1897, věnováno sestře Julii Emingerové, vyd. jako Hudební příloha Zlaté Prahy, roč. V., 1901, č. 2, Praha, – pořádal Karel Kovařovic, vyd. J. Otto, instrumentoval Jindřich Feld);
Valse mignonne (rkp.).

Skladby klavírní (4 ruční)
Sváteční pochod (20. IV. 1899, rkp.);
Ukolébavka (rkp.).

Skladby pro housle a klavír
Polonéza (rkp.);
Sonáta (26. 6. 1881, rkp.).

Písně pro hlas a klavír
An Dich (slova Maria Janitschek, rkp.);
Das Weiss sie ja schon lange (rkp.);
Frühlingslied (Geibel, 23. 5. 1880, rkp.);
Hvězda a  naděje (11. 5. 1880, rkp.);
Gute Nacht (Betty Paoli, Praha 19. 2. 1889, rkp.);
Mně zdálo se, žes´ umřela (Vítězslav Hálek, nižší hlas, dochován opis O. Horníka z roku 1890);
Dvě písně pro vyšší hlas (Ukolébavka – slova Jaroslav Vrchlický;  Na mezi – slova Josef Václav Sládek, vyd. Fr. A. Urbánek v Praze, nedat., č. 1. vydáno též jako č. 4 v Kytici nejkrasších písní českých skladatelů – upořádané Zdeňkem Fibichem, vyd. Fr. A. Urbánek, Praha);
Starosvětské písničky (Josef Václav Sládek; Na poli; Pověz mi; Zpověď. č. 1 a 3 vyd. v Edici „Česká hudba“ v Kutné Hoře, XXXVI, 1930, překlad do němčiny Otilie Malybrok-Stielerová s názvem 3 altböhmische  Bauerlieder für eine hohe Singstimme mit Klavierbegleitung, v rkp.);
Dvě písně pro vyšší hlas s průvodem klavíru (Jaroslav Vrchlický; Jarní píseň; To věděl bych rád. Nákladem Jana Válka v Praze 1931. Píseň To věděl bych rád, dat. 8. 7. 1896, poprvé pravděpodobně 31. 3. 1897);

Já hrála Chopina pro vyšší hlas a klavír (na slova Růženy Jesenské, motto: Chopin op. 15, č. 2, rkp.);
Věř, pel na křídle motýla (Jaroslav Vrchlický, v překladu Glaub nicht, vyd. jako č. 2 u Fr. A. Urbánek Praha, v Albu Dalibora III, č. 1 – 13 kusů pro zpěv a klavír vedle skladeb K. Bendla, Z. Fibicha, K. Knittla, K. Kovařovice a dalších);
Jak drahokam (Jaroslav Vrchlický; vyšlo v Albu Dalibora cca 1883 F. Urbánek);
Jen se dívej ( Jaroslav Vrchlický, rkp.);
Jung Werners Lied ( J. W. Scheffel, rkp.);
Lidé povídali (česká národní, rkp.);
Liebeszauber (rkp.);
Mocnost očí (Ladislav Čelakovský, 10. 5. 1880, rkp.);
Modlitbička (Wünsch, 31. 5. 1880, rkp.);
Na nebi i na zemi (rkp.);
Dudák ( Josef Václav Sládek, 17. 3. 1896, rkp.);
Poutník (Josef Václav Sládek, rkp.);
Kovářovic Andula (Josef Václav Sládek, 26. 4. 1896, rkp.);
Tys jako nebe snivá (Josef Václav Sládek, rkp.);
Večerní píseň (rkp.);
Princezna pampeliška, barytonová árie s klavírem na slova stejnojmenné hry Jaroslava Kvapila (rozhovor Honzův z druhého jednání, 1901).

Písně pro dva hlasy s klavírem
Tři národní písně české (pro soprán a alt): Pochybnost a láska; Holubička s poselstvím; Škoda nahrazená (10. 8. 1880, rkp.);
Ráda bych (nedokončeno, rkp.);
Dvojzpěvy  pro ženské hlasy (na slova české národní písně pro soprán a alt, Ráda bych; Když jsem nebyl doma, rkp.);
Hvězda a naděj (na slova Elišky Krásnohorské, rkp.).


Sbory ženské
Čtyři čtverozpěvy pro ženské hlasy (bez průvodu klavíru, Pozdrav jarní na vlastní slova; Jediný na slova české národní písně; Kovářovic Andula na slova Josefa Václava Sládka; Obrázek milého na slova  moravské národní písně; věnováno dámskému oktetu Hlaholu pražského, 1901, vyd. Fr. A. Urbánek v edici Zora, seš. VII, v Albu Dalibora u F. A. Urbánka). Pampelišky (Jaroslav Vrchlický; 26. 5. 1900, rkp., často zpíváno Pěveckým sdružením pražských učitelek);
Dvojzpěvy pro ženské hlasy (na slova české národní písně, pro soprán a alt; Ráda bych; Když jsem nebyl doma; rkp.);
Svatvečer (pro čtyři ženské hlasy na slova Marie Kalašové, rkp.).

Sbory mužské
Pochodně sem! (Pro čtyři mužské hlasy na slova Č. Ostravického, rkp.);
Snoubencům (M. Šedlbaurová, pro čtyři hlasy, rkp.);
Žertovné sbory pro čtyři mužské hlasy (Rekrut, slova K. Mašek, 10. 6. 1901; O diže, slova O. Přikryl, 5. 6. 1901, rkp.).

Sbory smíšené
O salutaris hostia (1901, Karlín, rkp.).

Skladby orchestrální ( původně pravděpodobně pro klavír, instrumentace asi jiní autoři, prováděno na tanečních zábavách, respektive poprvé většinou na veřejných zkouškách k pražským plesům)
Upomínky (polka, poprvé v orchestru 25. 12. 1872, vyd. pro klavír na dvě ruce);
Rusalka (polka, poprvé  25. 12. 1873 na hudební zkoušce k Šibřinkám, taneční zábavě Sokola Pražského);
Jiskry (kvapík, poprvé 6. 1. 1874 na Žofíně, na hudební zkoušce k plesu Akademického čtenářského spolku);
Vzletem (kvapík, poprvé 3. 2. 1874 na Žofíně, na plese obchodnictva pražského);
Zefyrem (kvapík, poprvé 6. 1. 1875 na zkoušce k plesu Akademického čtenářského spolku v sále Konviktu);
Mignonette (polka, věnována komtese Therese v. Lažanský, provedeno na zkoušce k plesu  hospodářského klubu král. Čes., Žofín 26. 12. 1875);
Josefínský kvapík (prosinec 1878);
Sychrovský kvapík (1879, dle Blažka instrumentoval Jan Pavlis; posléze Jaroslav Řídký; poprvé na Žofíně k šibřinkám, kapelník A. Mahr, pro salonní orchestr vyd. K. J. Barvitius Praha cca 1928);
Slovanská kytice (čtverylka, ve prospěch postavení pomníku Fr. Palackého, provedeno 4. 1. 1879 na Žofíně, vojenská kapela pěšího pluku hr. Crenneville č. 75, kapelník A. Mahr);
Lesní báje (čtverylka 1880, provedeno na Žofíně, dirigent A. Mahr);
Valčík (na koncertě ve prospěch sirotků na Žofíně 9. 4. 1882);
Vzpomínky na zámek Eisenberg (čtverylka, poprvé na zkoušce k plesu na Žofíně 26. 12. 1882);
Tarantella (věnována komtese Caroline Raczynské roz.Oettingen, poprvé v orchestrální verzi 1882, vyd. pro klavír na dvě ruce C. A. Klemm).


II. Dílo literární

Knižní
O klavírních  skladbách starých českých mistrů (přednáška, nákladem Ženského obzoru, Praha 1905);
Republikánské vlivy v hudebním umění (vlastním nákladem Praha 1919);
Bedřich Smetana (dvě přednášky z  roku 1922: 1. Jeho život a dílo, 2. Jeho korespondence, deník, hudební referát);
Karel J. Barvitius, Praha 1923, Barvitiova edice č. 1136, 40 s.;
Obrázky ze staré hudební Prahy (přednášky z let 1921/22; Český čtenář Praha XVI, 1924, sv. 4, 110 s.).

Články

a)
Dalibor
O pěstování hudebního sluchu, D XXI, 1899 (8. 4.), č. 17, s. 125–127;
Zpěvní studie, D XXI , 1899 (8. 7.), č. 29–30, s. 221–225;
Další úvahy o zpěvu, D XXII, 1900, č. 32, s. 249–251, tamtéž  č. 34, s. 265, dokončení tamtéž č. 35, s. 274–275;
K prvnímu provedení Beethovenovy hudby k baletu „Prométheus“, D XXVII, 1905 (25. 2.), č. 15, s. 113–114 (v souvislosti s provedením na koncertu orchestru Pražské konzervatoře 26. 2. 1905);
Mezi prvním a posledním vydáním Beethovenových sonát, D XXXI, 1909 (10. 4.), č. 27, s. 207–208, dokončení tamtéž, č. 28, 1909 (17. 4.), s. 215–216;
Praha – původiště kritické činnosti K. M. z Webrů (Feuilleton), D XXXV, 1913, č. 379, s. 254–256 (květen);
Nové směry ve vyučování hře na klavír (rubrika Hudební výchova), D XXXVII, 1920  (4. 6.), č. 1, s. 7–8, pokračování tamtéž 1920 (30. 6.), č. 2, s. 18, dokončení  tamtéž 1920 (30. 7.), č. 3, s. 26;
Jiří Benda a jeho klavírní sonáty a sonatiny, D XXXVIII, 1921 (15. 10.), č. 1, s. 4., dokončení tamtéž č. 2, 1921 (20. 11.), s. 14–15;
Zpěvná Morava, D XXVIII, 1922 (1. 10.), č. 19–20, s. 131–132;
Elišce Krásnohorské – libretistce Smetanově k 75tým narozeninám, D XXIX, 1922 (1. 12), č. 2, s. 9–10;
Z „Pamětní knihy pěveckého sdružení pražských učitelek“, D XXXIX, 1923 (23. 6.), č. 14–15, s. 110–111;
Moderní hudba a lid, D XXIX, 1923 (12. 9.), č. 18–19, s. 139;
Ludvík van Beethoven (Přednáška), D XLI, 1925 (28. 1.), č. 4, s. 78–79, pokračování tamtéž, 1925 (20. 2.), č. 5, s. 103–104, dokončení tamtéž 1925 (10. 3.), č. 6, s. 131–132.

b) Hudební revue
Berlioz v Praze (z cyklu „ Praha a hudební mistři“, k 40. výročí  Berliozova úmrtí), HR II, 1909, č. 3, s. 97–111.

c) Smetana
Ženy v tvorbě Smetanově, S I, 1906 (1. 7.), č. 14, s. 177–182;
Jak se dříve hrávalo na klavír, S II, 1907 (1. 3.), č. 5,  s. 60–61.

d) Ženský svět
Klára Schumannová, Ž. svět III, 1899 (5. 2.), č. 4, s. 37–39;
Vdova Richarda Wagnera, Ž. svět IV, 1900 ( 20. 3.), č. 6, s. 61–62;
Tré slavných pianistek I. (Vilemína Klaussová-Szarvádyová), Ž. svět V, 1901 (20. 1.), č. 2 , s. 13–15;
Tré slavných pianistek II. (Annetta Josipova), Ž. svět V, 1901 (20. 5.), č. 10, s. 109–110;
Tré slavných pianistek III. (Teréza Careňo), Ž. svět V, 1901 (20. 12.), č. 22, s. 253–254;
Mé první setkání s paní Otilií Sklenářovou-Malou, Ž.svět VII, 1903 (5. 5.), č. 9, s. 112;
Několik osobních vzpomínek na mistra Antonína Dvořáka, Ž. svět VIII, 1904 (5. 6.), č. 11, s. 133–134;
Fanny Janoušková, Ž. svět IX,1905 (20. 1.), č. 2, s. 17–19;
Zapomenutá skladatelka (Fanny Mendelsohn-Bartholdy), Ž. svět IX, 1905 (5. 10.), č. 17, s. 229–230, pokračování tamtéž  IX, 1905 (20. 10.), č. 18, s. 242–246;
Mozart a ženy, Ž. svět X, 1906 (20. 1.), č. 2, s. 17–18, pokračování  tamtéž ,1906 (5. 2.), č. 3, s. 32;
Za Marií Petzoldovou-Sittovou, Ž. svět XI, 1907 (20. 1.), č. 2, s. 17–19;
Panna Kometová (ku sté ročnici narozenin Kateřiny Podborské), Ž. svět XI, 1907 ( 5. 11.), č. 19, s. 221–223;
Vanda Landovská (k renaissanci hry  klavírní), Ž. svět XIII, 1909 (20. 4.), č. 8, s. 117–119;
Sestry Chopinovy. K oslavě 100. ročnice skladatelových narozenin, Ž. svět XIV, 1910 (20. 2.), č. 4, s. 56–58;
O „zázračných“ dětech hudebních, Ž. svět XIV, 1910 (20. 12.), č. 22 , s. 341–342;
O nových rhytmických metodách hudebních, Ž. svět XIV, 1912 (20. 11.), č. 20, s. 281–282;
Dojmy z Dánska, Ž. svět XVIII, 1914 (5. 6.), č. 5, s. 123–124, dokončení tamtéž  XVIII, 1914 (20. 6.), č. 6, s. 143–145;
Letmo Holandskem, Ž. svět XIX, 1915 (25. 9.), č. 21, s. 353–355, dokončení tamtéž XIX, 1915 (10. 12.), č. 22 , s. 377–379;
O vývinu zpěvohry se zvláštním zřetelem na naši zpěvohru (přednáška), Ž. svět XXI, 1917 (18. 4.), č. 7–8, s. 136–138, pokračování: O Bedřichu Smetanovi, Ž. svět XXI, 1917 (25. 6.), č. 11–12 , s. 185–189, pokračování  tamtéž XXI, 1917 (25. 7.), č. 13–14, s. 240–241;
Pražská přítelkyně  Mozartova (K 130. výročí premiéry Mozartova „Dona Juana“ v Praze), Ž. svět XXI, 1917 (20. 12.), č. 21–22, s. 359–361;
Žena v reprodukci české zpěvohry ( rubrika Divadlo a hudba), Ž. svět XXII, 1918 (25. 5.), č. 9–10, s. 155–157;
U matky generála Štefánika, Ž. svět XXV,1921 (25. 10.), č. 18–19, s. 232–234;
Žena v hudbě  (úvodní slovo ke koncertu českých a světových skladatelů 6. listopadu 1923 ve Smetanově síni Obecního domu, pořádaném ženami Čsl. Národní Demokracie a družstvem  Ženského Světa – A.Holmesová, C. Chaminade, Millerová-Herrmanová, Marie Mayerová, Ethel Smythová, Beranová-Stárková, Fl. Malá), Ž. svět XXVII, 1923 (23. 11.), č. 19–20, s. 277–278;
Žena v dramatické tvorbě Smetanově (K 100. ročnici narozenin mistrových), Ž. svět XXVIII, 1924 (25. 3.), č. 5–6, s. 65–68;
Beethoven-Tomášek (jubilejní dozvuky), Ž. svět XXIX, 1925 (20. 3.), č. 5–6, s. 67–70, pokračování tamtéž  XXIX, 1925 (20. 4.), č. 7–8, s. 99–101;
O české hudební vydání (klavírní tvorby), Ž. svět XXX, 1926 (20. 2.), č. 3–4 , s. 46–48.

e) Zvon
Copánek (o W. A. Mozartovi k 27. 1. 1906), Zvon VI, 1906 (19. 1.), č. 18,  s. 274–276;
Český skladatel – příznivec Mozartův (Mysliveček), Zvon VIII, 1908 (19. 6.), č. 38, 19. 6. 1908, s. 598–599, dokončení tamtéž VIII, 1908 (3. 7.), č. 40, s. 625–626;
České styky Bedřicha Chopina (na paměť 100. roč. narozenin skladatelových), Zvon X, 1910, s. 261–262, pokračování tamtéž s. 277–278;
Andělská hudba, Zvon XI, 1911, s. 53–54;
O přátelství dvou hudebních geniů (K centenariu narozenin Lisztových), Zvon XII, 1912, s. 73–75;
Mozartiana v Čechách, Zvon XII, 1912, s. 489–496;
V chaloupce Laubově (manželům Kalvodovým na Křivoklátě), Zvon XIII, 1913, s. 33–36;
Křížek královny Dagmar (slečně Žofii Albertové), Zvon  XIV, 1914, s. 374–377;
Smetanovu „Daliboru“ k 50. narozeninám, Zvon (slavnostní číslo k 50. výročí položení základního kamene Národního divadla v Praze) [4. 5. 1918], s. 12–13;
O našich starých kantorech (Rodina Hřímalých), Zvon XIX, 1919, č. 46, s. 625–628, pokračování tamtéž XIX, 1919, č. 46, s. 637–639, dokončení tamtéž XIX, 1919, č. 47–48, s. 664–665;
Záchrana našich hudebních památek (Feuilleton), Zvon XXI, 1921, č. 13–14, s. 191–192.

f) Cyril
Dr. Dvořák a chrámová píseň, C, XLIV, 1918, s. 24.

g) Ženský obzor
O klavírních skladbách  starých českých mistrů (rubrika Hudební přehled), Ž. obzor XVI, 1918, č. 5–6, s. 131–136;
Bedřich Smetana „Má vlast“- přednáška, Ž. obzor XIX, 1924, č. 3–4, s. 33–39;
Giusseppe Verdi, Ž. obzor XXII, 1927, č. 5–6, s. 69–71, dokončení  tamtéž XXII, 1927, č. 7–8, s. 102–107;
Z dopisů Elišky Krásnohorské, Ž. obzor XXIII, 1928, č. 1–2, s. 1–3, pokrač. tamtéž č. 3–4, s. 37–39;
P. I. Čajkovskij (přednáška pořádaná pražskou obcí dne 9. listopadu 1930 ve Sladkovského síni Obecního domu v Praze ve prospěch sirotčí péče), Ž. obzor XXV, 1931, č. 4–5, s. 58–61;
Umělec a hudba (o A. Rubinsteinovi), (rubrika  Hudba), Ž. obzor XXV, 1931, č. 4–5, s. 66–67;
První Smetanova Mařenka (K stému výročí jejích narozenin), Ženský obzor XXVI, 1932, č. 1–2, s. 18–21.

h) Hudební výchova

Hra na klavír a zdravověda, HV II, 1921, č. 4, s. 58–59;
Prázdninové vzpomínky (o klavíru). (Feuilleton), HV V, 1924, č. 8, s. 112–114;
František Schubert, HV IX, 1928, č. 4, s. 39–42.

i) Za hudební výchovou (Plzeň)
Úvaha o základech hudební výchovy, Za h.v. I, 1925, č. 2, s. 24–26.

j) Národní kultura
Jiří Benda (K 200. roč. jeho narozenin), Nár. k. I, 1922, č. 3–4, s. 118–121;
O zpěvohrách Smetanových I, Nár. k. III, 1924, č. 1–3, s. 21–29, dokončení tamtéž, č. 4, s. 101–107;
Václav Jan Tomášek (K 150. výročí jeho narozenin), Nár. k. III, 1924, č. 10, s. 330–338;
F. Chopin, Nár. k.  IV, 1925, č. 6, s. 230–233.

k) Hudební besídka
V. J. Tomášek, H. besídka I, 1924/25 (květen 1925), č. 9, s. 129–131;
O Jiřím Bendovi (K 150. výročí prvního provedení jeho melodramatu „Ariadna na Naxu“, H. besídka II, 1925 (prosinec), č. 4–5, s. 73–75.

l) Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze
Škroupův „Dráteník“ (na 100letou paměť jeho premiéry dne 2. února 1826 ve Stavovském divadle v Praze), ČSpsč v Praze, XXXIV, 1926, s. 101–104.

m) Hudba a škola
O dědičném hudebním nadání v rodinách našich českých učitelů (Brixi, Dusík), HŠ II, 1929, č. 3, s. 36–38, pokračování (Foersterovi, Jiránkové) tamtéž II, 1929, č. 4, s. 57–58, pokračování  (Jiránkové)  tamtéž II, 1930 (leden), č. 5, s. 68–69, dokončení (Jiránkové, Jeremiášové) tamtéž  II, 1930 (únor), č. 6, s. 87–88.

n) Škola a rodina
Antonín Dvořák (přednáška na paměť 25. výročí smrti mistrovy), Šk. a rodina II, 1928/9, č. 8, s. 116–118, pokračování tamtéž II, 1928/9 č. 9, s. 131–133;
Jak se v Čechách hrálo a hraje až dosud  na klavír (přednáška), Šk. a rodina IV, 1930/31, č. 7, s. 100–101, pokračování tamtéž IV, 1930/31, č. 8, s. 124, dokončení tamtéž IV, 1930/31, č. 9, s. 130;
Goethe a náš skladatel Tomášek, Šk.a rodina V, 1931/32, č. 8 (duben), s. 113–114;
Eleonora z Ehrenbergů, první Smetanova „Mařenka“ (ke 100. ročnici jejich narozenin 1. listopadu 1832), Šk. a rodina  VI, 1932/33 (říjen), s. 27–28;
O českém slavíku – Jindřišce Sonntagové, Šk. a rodina VI, 1932/33 (červen), s. 125–126;
Bedřich Smetana jako hudební referent, Šk. a rodina VII, 1933/34, č. 6 (únor), s. 81–83.

o) Nová žena
Hudba a žena (předneseno v moravsko-ostravském rozhlase), N. ž. V, 1930, č. 2, s. 6–9.

p) Česká hudba
Vzpomínání, ČH XXXIV,1930 (30. 11.), č. 5–6, s. 27–28.

q) Za hudebním vzděláním
Eliška Krásnohorská skladatelkou, Zhvzd II, 1927, č. 5, s. 81–83;
Karel Maria z Webrů (Přednáška), Zhuvzd IV, 1928, č. 3 s. 33–38.

r) Československé divadlo
O zapomínaných prvních průkopnících Smetanových, Českosl.divadlo II (VII), 1924 (30. 9.), č. 14, s. 210, pokračování 1924 (18. 10.), č. 15, s. 227.

Recense (podpis většinou šifrou E.)
- o koncertu orchestru  Národního divadla v Rudolfinu  24. 11. 1896, dir. Oskar Nedbal, program: Dvořák, Nedbal (Scherzo–Caprice), Lalo, Beethoven, (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 1896 (20. 12.), č. 1, s. 16, tamtéž  recense 3. koncertu Českého spolku pro komorní hudbu s Českým kvartetem, s. 16–17;
- o 4. koncertu Čes. spolku pro komorní hudbu a 41. populárním koncertu Umělecké besedy 6. 1. 1897 v Rudolfinu (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 1897 (5. 2.), č. 4, s. 61–62;
- o koncertu Českého spolku pro komorní hudbu, České kvarteto před odjezdem do Ameriky (prvé provedení K. Bendla Smyčcového kvartetu F dur op. 119), Ženský svět 1897 (20. 2.), č. 5, s. 78;
- o 7. koncertu Čes. spolku pro komorní hudbu – České kvarteto před odjezdem do Ameriky, oznámení o tvorbě žen-skladatelek v zahraničí, Ženský svět 1897 (20. 2.), č. 5, s. 78;
- hodnocení Verdiho Violetty na ND, a koncertu na ND: Rimský-Korsakov: Májová noc, koncertu Umělecké besedy 15. 2. 1897 ad. (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 5. 3. 1897,  č. 6, s. 92;
- kritika Markytánky od B. Godarda, za řízení Mořice Angra (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět č. 7, 20. 3. 1897, s. 107;
- o provedení zpěvohry Domácí cvrček Karla Goldmarka (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 1897 (5. 4.), č. 8, s. 120–121;
- kritika 3. koncertu ČF, dir. V. J. Safonov, vystoupil mj. Th. Koenemann, Ženský svět 1897 (20. 4.), č. 9, s. 138;
- hodnocení provedení opery Sedlák a kavalír P. Mascagniho a Komediantů Leoncavalla
(rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 1897 (5. 1.), č. 2, s. 3–32;
- o koncertu Českého spolku pro komorní hudbu, koncert Umělecké besedy 6. 1. 1897 v Rudolfinu, příprava nastudování Mozartova Dona Giovanniho v Praze ad. (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět 1897 (5. 2.), č. 4, s. 61–62;
- hodnoceni Nešverovy „Perdity“, kritika koncertu České filharmonie 24. 4., Dvořák – Vodník, Ženský svět 1897 (5. 6.), č. 12–13,  s. 173;
- o sebraných spisech Hanse Bülow uspořádaných Marií Bülow (manželkou), kritika tenoristy Wernera Albertiho v opeře Trubadur od G. Verdiho ad., Ženský svět 1897 (20. 7.), č. 15, s. 193;
- o koncertu houslistky Vivien Chartresové v Rudolfinu a písňovém koncertu 26. 1. v hotelu Central v Praze (Hanna Veltrová a Marie Dvořáková), Ženský svět X, 1906 (5. 2.), č. 3, s. 35;
- referát o 7. koncertu Českého spolku pro komorní hudbu s Českým kvartetem a s V. Tanějevem (autor osobně přítomen, mj. provedení jeho Klavírního kvintetu op. 30), hodnocení koncertu Spolku pro pěstování písně (18. 12. 1911) a koncertu ke 100. výročí narození F. Liszta – orchestr Pražské konzervatoře řídil za onemocnělého J. Kaana František Spilka, klavír Aurelie Kaanová), rubrika Literatura a umění, Ženský svět XVI, 1912 (5. 1.), č. 1, s. 8–9;
- recense baletu O. Nedbala Andersen na Národním divadle, koncert Spolku pro pěstování písní 19. 12. 1914, opera Debora J. B. Foerstra ve Vinohradském divadle (rubrika Divadlo a umění), Ženský svět XIX, 1915 (10. 1.), č. 1, s. 15–16;
- recense knihy J. Löwenbacha: B. Smetana a Dr. L. Procházka.Vzájemná korespondence (vyd. Umělecká beseda v Praze), Ženský svět XXV, 1921 (25. 10.), č. 18–19, s. 242;
- o provedení Beethovenova Fidelia na Národním divadle – Ostrčilovo nastudování, (rubrika Divadlo a hudba), Ženský svět , s. 117–119, tamtéž (v rubrice Z koncertní síně) o koncertu Spolku pro moderní hudbu, mj. o provedení Klavírní sonáty op. 14 R. Karla Janem Heřmanem, dále o 2. koncertu sezony Spolku pro pěstování písně, o koncertu ČF ( Ot. Jeremiáš ad.), a koncertech Sdružení čes. učitelek hudby, 6. koncert Na Slovanech a koncert 9. 4. z děl V. Nováka (mimo jiné o provedení výběru z Novákova  klavírního cyklu Mládí Annou Práškovou).
- představení Verdiho Dona Carlose na Nár.divadle v Praze 22. 6. (Ziková, Krásová, Kočová,
Křikava, dir. J. Charvát), Škola a rodina VI, 1932/33, s. 16.
- o pohostinském vystoupení ruského dirigenta Nikolaje Malko v Národním divadle 18. 3. v Musorgského Borisi Godunovovi (rubrika Divadlo a hudba), Škola a rodina III,1929/30, č. 8, s. 128.- Nikolaj Malko v Národním divadle v Čajkovského Evženu Oněginovi (rubrika Divadlo a hudba), Škola a rodina IV, 1930/31, č. 1 (září), s. 16.
- Slavnostní koncert Ženské národní rady, říjen 1930 ( rubrika Divadlo a hudba), Škola a rodina IV, 1930/31, č. 2, s. 32.
- Koncert Pavla Ludikara ve Smetanově síni Obecního domu v Praze (rubrika Divadlo a hudba), Škola a rodina IV, 1930/31, č. 2, s. 32.
- o 9. populárním varhanním koncertu Bedřicha Wiedermanna 14. 12. 1930 (rubrika Hudba a divadlo), Škola a rodina IV, 1930/31, č. 5, s. 79.
- 50. výročí smrti Richarda Wagnera (rubrika Hudba), Škola a rodina VI, 1932/33, s. 90 a tamtéž o Pavlu Ludikarovi v Národním divadle 18. 2. 1933, s. 90.
- o jubilejních slavnostech Národního divadla v Praze (rubrika Divadlo-hudba-literatura), Škola a rodina VII, 1933/34, č. 5, s. 79–80.
- koncert k 10. výročí existence Ženské národní rady dne 1.12. 1933 v sále  Lucerna Praha, program z děl Dvořáka a Suka, vystoupili mj.Rudolf Firkušný, Julie Wildová-Maxiánová, Škola a rodina VII, 1933/34, č. 5, , s. 80 .
-o  jubilejním koncertu na oslavu 15.výročí Čsl.republiky pořádaném FIDAC 29.11.1933 ve Smetanově síni Obecního domu, koncert žáků a profesorů Pražské konzervatoře, na programu Smetana, Novák, Suk, Škola a rodina VII, 1933/34, č. 5, s. 80.

Stati v denním  tisku
Unsere alten Kantoren (výběr z přednášky „Obrazy ze staré hudební Prahy“ z 13. 11. 1921 v Obecním domě), Prager Presse 16. 11. 1921;
Die erste tschechische Theatersängerin (zkrácená přednáška), Prager Presse 14. 12. 1921.
Berlioz in Prag, Prager Presse 16. 7. 1922, s. 5;
Mé vzpomínky na mistra Smetanu, Tribuna VI, 1924 (2. 3.), č. 53, s. 2–3;
Žena v hudbě, Venkov (příloha Žena –Domov), 1927 (23. 10.), s. 3;
Giuseppe Verdi (Feuilleton), Národní listy 31. 1. 1901;
Edvard Grieg ( Feuilleton), Národní listy XXXXIII,17. 3. 1903, č. 75, s. 1;
Hektor Berlioz (Feuilleton), Národní listy 12. 12. 1903;
Mozart a Praha (Ke 150. ročnici narozenin skladatelových) (Feuilleton),  Národní listy 15. 1. 1906;
Tiché jubileum českého umělce (o Karlu ze Slavkovských) (Feuilleton), Národní listy ,  20. 11. 1917, s. 1–2;
První přednáška Češky o naší hudbě v Paříži (Feuilleton), Národní listy 1923;
Hudba a hudebníci při dvoře Rudolfa II v Praze (Feuilleton), Národní politika XXX, č. 211, 2. 8. 1912, s. 1–2;
O zapomenutém českém skladateli (J. L. Dusík) (Feuilleton), Národní politika XXXI, č. 98, 11. 4. 1913, s. 1–2;
Z pražských sbírek soukromých (Feuilleton), Národní politika XXXII, č. 150, 3. 6. 1914, s. 1–2;
Z hudební staré Prahy (Feuilleton), Národní politika XXXIII, č. 168, 19. 6. 1915, s. 1–2;
Na kůru svatovojtěšském (Feuilleton), Národní politika XXXIII, č. 349, 18.12.1915, s. 1–2.

Edice
Výběr klavírních skladeb starých českých mistrů ( F. Dušek, L. Koželuh, J. L. Dusík, V. J. Tomášek, J. H. Voříšek), vyd. Karel J. Barvitius v Praze 1918, Barvitiova edice 458;
České sonatiny I  pro klavír na 2 ruce ( F. Dušek, J. Mysliveček, J.Vaňhal, vyd. cca 1919, K. J. Barvitius  Praha, Barvitiova edice č. 667, (druhé vydání i s anglickým a francouzským textem. U Barvitiova vydáno do roku 1943, 6x);
České sonatiny II pro klavír na 2 ruce (J.Benda, J. Mysliveček, anonymus, L. Koželuh, J. L. Dusík, K. J. Barvitius v Praze, Barvitiova edice č. 770). Vydání opakováno, výběr z dílu I. a II. Čes. sonatin  jako Sonatine boemiche v Ed. Musica antiqua 17, SNKLHU – Artia Praha 1965 a v Ed. Musica viva historica 5, SHV– Artia,  Praha 1966;
K. Czerny (psáno K.Černý), Třicet snadných etud. Výběr z opusů 139, 261, 599 a 821, K. J. Barvitius Praha 1922, Barvitiova edice, č. 971;
Pro 2 ruční klavír upravila:  Z. Fibich, Maličkosti pro klavír na 4 ruce op. 19,  č. 4 (Rococco Gavotte), F. A.Urbánek, Praha;
Giuseppe Concone (1810–1861), 50 hlasových cvičení op. 9 (podle metody L. Doetscherové), Orbis Praha 1950;
Dalibor C. Vačkář:  Šumavské dojmy op. 3, cyklus 8 náladových skladeb pro klavír 2 ruční, K. J. Barvitius v Praze 1926, edice č. 1335.

Literatura

I. Lexika
ČSHS.
OSNND.

PHSN.
New Grove2.

II. Ostatní
Jonášová, Helena: Kateřina Emingerová, Výroční zpráva za školní rok 1924–25 (Státní konservatoř hudby v Praze), Praha 1925, s. 26–28.
Jonášová, Helena: Kateřina Emingerová, Ženský obzor XXV, č. 1–3, 1930, s. 40, Ženský obzor XXV,č. 6–7, 1931, s. 94 (informace o 75. narozeninách K. E.)
Píšová-Procházková, Kamila: Čtyřicet let činnosti prof. K. Emingerové, Česká hudba XXXIV, č. 5–6, 30. 11. 1930, s. 25–26.
Tomášková-Nováková, Jaromíra: Kateřina Emingerová (k 75. narozeninám v červenci), Hudba a škola III, 1931, č. 9–10, s. 148–149.
Mallá, Florentina: Prof. K. Emingerová, Škola a rodina IV, 1930/31 (květen), č. 9, s. 129–130.
nekrolog – šifra H. D, Tempo XIV, 1934, č. 3, s. 95 (uvedeno chybně datum narození).
nekrolog – šifra L. B., Hudební výchova XV, 1934, s. 111.
Blažek Vlastimil: Katinka Emingerová, Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, nakl.Vyšehrad Praha 1936, s. 237–242.
Vojtíšková, Lenka: Sté výročí narození Kateřiny Emingerové , Hudební rozhledy 1956, s. 635.

Markéta Hallová

Datum poslední změny: 6.3.2006