Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hammer, Jan 1)Tisk


Charakteristika: skladatel, aranžér, kontrabasista a vibrafonista

Datum narození/zahájení aktivity:15.9.1919
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.5.1989
Text
Literatura

Hammer, Jan 1),skladatel, aranžér, kontrabasista a vibrafonista, narozen 15. 9. 1919, Nýřany, zemřel 2. 5. 1989, Praha.

 

Pocházel z rodiny, která v něm podporovala vztah k hudbě a vedla jej od dětství ke hře na klavír a housle. Později se naučil hrát na kontrabas a uplatnil se s ním během studia na gymnáziu v Praze ve studentském orchestru Petra Ledna. Po maturitě (1939) se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity, studia mu však přerušilo plošné uzavření českých vysokých škol v celém Protektorátu Čechy a Morava. Hammer byl již v té době členem souboru Hot kvintet Emila Ludvíka, takže v něm zůstal a v průběhu okupace se živil jako hráč na kontrabas a vibrafon. Zde si osvojil jazzovou melodiku a hudebně se vypracoval. Občas dle potřeby vypomáhal i pěvecky. U Emila Ludvíka působil od roku 1938 do roku 1941, kdy růst a rozvoj souboru přerušilo válečné dění a Ludvík byl deportován do Terezína. Soubor se rozpadl a Hammer přešel do jazzového septetu Elit Club, vedeného trombonistou Janem Čížem. Rok nato vstoupil do skupiny Rytmus 42 (1942–44) a následně do hudebního tělesa Swing Stars a současně do orchestru Kamila Běhounka (oboje 1945–46). V této době se také začal více věnovat jazzové kompozici. Roku 1946 opět navázal spolupráci s orchestrem Rytmus, kde projevil svůj talent pro hru na vibrafon.

Souběžně s postupující hudební kariérou se vrátil ke studiu medicíny, na kterou se zapsal hned po skončení války a absolvoval ji v roce 1948, kdy obdržel doktorský titul a začal se věnovat lékařskému povolání. I v tomto oboru dosáhl značných úspěchů; v roce 1960 získal titul kandidáta věd, specializoval se na kardiologii a pro léta 1968–69 mu bylo uděleno stipendium ve Spojených státech amerických. Zasloužil se rovněž o vybudování koronárního oddělení v Thomayerově nemocnici v Praze.

Poválečná léta byla významná i v jeho osobním životě; oženil se roku 1947 se zpěvačkou Vlastou Průchovou a následující rok se jim narodil syn Jan, pozdější významný jazzový hudebník. S manželkou se setkával i na hudebním poli – zpívala v jeho vlastní kapele, kterou založil roku 1951 a kromě Průchové v ní figurovali další představitelé tehdejší jazzové scény (Míša Polák, Luděk Hulan, Jiří Verberger, Jiří Jirmal). Od roku 1952 příležitostně koncertoval s různými dočasnými hudebními uskupeními, například na pravidelných jam sessions v pražské kavárně Hybernia s orchestrem Ferdinanda Petra, ve Varieté Drahňovský a jinde. Zhruba od poloviny šedesátých let se také začal uplatňovat v Redutě, zprvu při vzpomínkových pořadech Jazz kolem Pygmalionu, ve vystoupeních s manželkou (z roku 1964 pochází jejich scatový duet Čtyři bratři, který byl nahrán na desku Supraphonu a v jehož doprovodném triu hraje i jejich syn Jan) či s triem kytaristy Rudolfa Daška. V této době občas vystupoval i se svým druhým dítětem – dcerou Andreou, která byla zpěvačka.

Jeho syn Jan mezitím odešel do emigrace a usadil se roku 1970 ve Spojených státech amerických, což rodičům nepřidalo na jejich kariéře v tehdejším komunistickém režimu. Průchová již nezpívala tak často, následně také přebrala péči o své vnuky, když se u dcery Andrey rozvinula psychická choroba. Hammer občas vystupoval s manželkou na Vokalíze či na hudební přehlídce Jazz Praha. I přes své řidší koncertování byl ale stále nadšeným propagátorem jazzové hudby a významným organizátorem hudebního dění. Již v padesátých letech byl spoluzakladatelem a předsedou Kruhu jazzové moderní a taneční hudby, následně prezidentem Federace československých jazzklubů a předsedou Československé jazzové federace. Spoluzaložil Mezinárodní jazzový festival Praha (IFJP) a působil v jeho komisi, organizoval festivalové jam sessions a spolu s Ivanem Poledňákem se jako odborný poradce podílel na vzniku dokumentárního filmu z prvního ročníku festivalu. Mimoto byl členem různých hudebních porot a byl i literárně činný.

Je považován za průkopníka swingového a scatového zpěvu; také ve hře na kontrabas i vibrafon se sám svým hraním vypracoval na pozoruhodnou technickou úroveň a ovládl jak swingový, tak později bopový výraz (v Praze si zahrál například s belgickým bopovým souborem Roger Rose). Své hudební vzory viděl ve hře na kontrabas v Bobu Haggartovi a ve hře na vibrafon v Lionelu Hamptonovi. Jako skladatel a aranžér se uplatnil v mnoha hudebních uskupeních, kde působil; skládal jak instrumentální kompozice, tak jazzem ovlivněné písně, při kterých často spolupracoval s textařem Jaromírem Hořcem (mezi nejpopulárnější patřily Na počátku bylo blues, Náš dědeček, Blues pro malého chlapce, Dej mi A, Rozmarné stvoření, Docela všední obyčejný den, Všechno je prosté). 


Literatura

EJ.

Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století, 1. díl, A–J (Praha 1999).

 

www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/402592-jan-hammer.html

www.nyrany.cz/mesto/o-meste/nasi-rodaci/jan-hammer

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 1.9.2016