Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Beneš, JáraTisk

(Jaroslav)

Charakteristika: Skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:5.6.1897
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.4.1949
Text
Literatura

Beneš, Jára (vl. jm. Beneš, Jaroslav), skladatel, narozen 5. 6. 1897, Praha, zemřel 10. 4. 1949, Vídeň.
 
Po studiu na pražském gymnáziu (do roku 1915) a na technice byl zapsán jako mimořádný posluchač oddělení skladby a instrumentace pražské konzervatoře, od roku 1919 do 1920. Poté se vzdělával v oblasti hudby sám. Přechodnou dobu v roce 1920 byl kapelníkem v Bukurešti, na podzim 1921 byl krátce kapelníkem ve Vinohradské zpěvohře. Zde byla uvedena jeho první opereta na text L. Nováka Příboj lásky. Po další celý život byl kapelníkem a skladatelem na volné noze. Zprvu psal scénické hudby k činohrám, poté začal s tvorbou operet a hudby k filmům. Baletní pantomimou Zlatý závoj uvedenou v premiéře v Národním divadle v Praze 24. 8. 1921 se stal uznávanou osobností v okruhu českých skladatelů. Napsal také balet Babička pokračuje (1929), jenž byl pokračováním Nedbalovy operety Z pohádky do pohádky. V roce 1930 složil hudbu k filmu C. k. polní maršálek, podle stejnojmenné hry Emila Artura Longena v režii Karla Lamače s Vlastou Burianem v titulní roli (zároveň jeho první role ve zvukovém filmu). Po triumfu tohoto filmu se stal nejvyhledávanějším skladatelem filmové hudby třicátých let. Složil hudbu k dalším čtyřiatřiceti filmům, z nichž nejpopulárnější byly To neznáte Hadimršku (1931, režie Martin Frič a Karel Lamač), Anton Špelec, ostrostřelec (1932, režie Martin Frič), Matka Kráčmerka (1934, režie Vladimír Slavínský), Konečně sami (1934, režie Miroslav Cikán) a v neposlední řadě Přednosta stanice (1941, režie Jan Sviták).
V operetní tvorbě se uplatnil od roku 1931, kdy složil operetu C. k. polní maršálek, podle stejnojmenného filmu, veliký úspěch měla jeho opereta U svatého Antoníčka (premiéra 1. 7. 1932, 320 repríz), ve které uplatnil svoje nadání komponovat na lidové a folklorní motivy. Z tohoto kusu se nejvíce ujal slowfox Ty můj svatý Antoníčku. Z hlediska spolupráce s libretisty je důležitá opereta Pařížanka (prem. 3. 2. 1933), ve které poprvé spolupracoval se čtveřicí libretistů Tobis (vl. jm. Karel Pavlík) – Špilar (vl. jm. Václav Milota) – Mírovský (vl. jm. Václav Miškovský) – Rohan (vl. jm. Vladimír Veselý), kterým zůstal věren po zbytek života. Životním úspěchem byla opereta Na tý louce zelený (premiéra 28. 6. 1935 v Tylově divadle v Nuslích) o dvanácti obrazech, z venkovského života s mysliveckou tematikou. Měla 465 repríz a byla úspěšně uváděna i v zahraničí (Belgie, Rakousko, Německo, USA). Instrumentoval ji L. Macák a v roce 1936 ji v upravené verzi zfilmoval Karel Lamač. Valčík z této operety Já bych chtěl mít tvé foto byl vyznamenán první cenou na festivalu valčíků v Paříži v roce 1936. Žádná další opereta neměla již takový význam. Z dalších děl uveďme např. Uličnice (1936, šlágr Já mám devět kanárů), Ztracená varta (1936, reaguje na zhoršující se politickou situaci), Píseň domova (1939, spolupráce s Jiřím Baldou a L. Bromem, na začátku okupace posiluje národní vědomí). Ke konci kariéry psal hlavně pro Divadlo U Nováků vedené Járou Kohoutem (Já + on = ona, Potápka, Slon mezi porculánem, Zaječí pacička). Na konec života se Beneš přestěhoval do Vídně, kde uvedl svých posledních pět děl.


Literatura

ČSHS.
EJ.
 
Antonín Libicher

Datum poslední změny: 29.1.2009