Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Fukačová, JitkaTisk

(Kupčíková)

Charakteristika: Muzikoložka a redaktorka

Datum narození/zahájení aktivity:12.1.1936
Text
Literatura

Fukačová, Jitka (roz. Kupčíková), muzikoložka, redaktorka, narozena 12. 1. 1936, Krásensko (Vyškov).
 
Manželka muzikologa Jiřího Fukače (provdaná 1958), matka violoncellistky Michaely Fukačové.
Do 1954 žila v Račicích u Vyškova jako dcera ředitele školy a varhaníka, za středoškolských studií ve Vyškově (maturita 1954) se učila hře na klavír u Miloše Havelky, veřejně vystupovala a účastnila se klavírních soutěží. Studovala hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (u Jana Racka a Bohumíra Štědroně, 1954–59, promovaná historička na základě práce Brněnská opera po osvobození. Dramaturgie, dějiny a repertoár Janáčkovy opery v Brně v letech 1945–1958, PhDr. s prací Kittlova opera „Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza), klavír dále u Viléma Vaňury.
 
V letech 1959–61 působila na Lidové škole umění ve Vyškově a od 1960 krátce v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Celoživotně sepjala svou práci s Československým rozhlasem v Brně. Zprvu pracovala jako archivářka a v letech 1962–92 (s několikaletým přerušením v době tzv. normalizace) jako redaktorka a dramaturgyně hudebního vysílání se specializací na hudebně vzdělávací pořady a operní hudbu; práce dramaturgická byla úzce a záslužně spjata s výrobou pořadů.
 
V hudebně vzdělávací oblasti se jako redaktorka i autorka pořadů a pásem věnovala širokému spektru témat, což představovalo exkurzy do dějin hudby od počátků po současnost, skladatelské profily, besedy, výklady skladeb, připomínky výročí osobností, událostí, institucí apod. Propagovala hudbu autorů 20. století, zvláště skladatelů brněnských (zejména Leoše Janáčka) a Bohuslava Martinů. V pravidelných pořadech představovala mladé umělce (například posluchače JAMU) a především špičková brněnská tělesa (Státní filharmonie Brno, soubor Janáčkovy opery, Moravský komorní orchestr, Collegium musicum brunensae, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Janáčkovo a Moravské kvarteto, Vachův sbor moravských učitelek, Akademické pěvecké sdružení Moravan, Kantiléna a další). Od 1965 byla autorkou pravidelného celostátně vysílaného čtrnáctideníku Z brněnského hudebního života, v němž přinášela informace a recenze o významných událostech (tj. premiérách, vědeckých setkáních, životních jubilejích atp.). Pravidelně připravovala novoroční anketní pořady, shrnující pozitiva i negativa brněnské kulturní scény. Tým externích spolupracovníků sestavila z významných muzikologů (zejména členů univerzitní katedry muzikologie), kterým poskytovala rovněž platformu pro prezentaci odborných témat a badatelských projektů, a z osobností ze světa interpretačního umění. Zvláštní pozornost byla věnována brněnským hudebním výročím, v rozhovorech byly zachyceny četné významné osobnosti (například poslední Janáčkovi pamětníci, hosté ze zahraničí – například Gottfried von Einem, Kurt Honolka, Albert Wellek, Hans Heinrich Eggebrecht). Pravidelná byla spolupráce s podzimním Mezinárodním hudebním festivalem Brno (v prvních letech byla členkou dramaturgické komise), zaznamenávána byla i mezinárodní muzikologická kolokvia a rozhlasová soutěž Prix musical de Radio Brno.
 
Úzce spolupracovala s dalšími brněnskými redakcemi, zvláště s redakcí zpravodajskou  (pravidelné příspěvky do Kulturního zápisníku) a literární (například Obzor), občas se studii v Ostravě a Bratislavě, hlavně s hlavní redakcí hudebního vysílání v Praze, na jejímž vysílání se podílela jak samostatnými vzdělávacími pořady a cykly, tak účastí v celostátních programových řadách (Slovo o hudbě, Okénko do hudebního života, Tribuna mladých umělců, Portréty, Hudba, kterou mám rád, Z operního světa, Echo, Světem hudby, Znáte tuhle hudbu, Hudba po škole a po práci, Přítomnost v hudbě, Výpravy do říše tónů, Nedělní divadelní večery a další). Prostřednictvím pražského zahraničního vysílání představovala brněnskou hudební scénu i v řadě evropských zemí.
 
Zvláštní pozornost věnovala operní hudbě. Zavedla tradici pravidelných měsíčních přímých přenosů z nové budovy Janáčkova divadla (otevření Janáčkovou operou Příhody lišky Bystroušky 2. 10. 1965), v souběhu s operní dramaturgií byla průběžně představována česká i světová operní tvorba; některá představení byla zaznamenávána pro archivní účely a odvysílána formou rozhlasové zkratky. Páteří vysílání bylo dílo Janáčkovo, uváděné jak z novějších, tak z archivních snímků, speciální pozornost byla věnována i dílu Bohuslava Martinů (nově byly nahrány snímky Slzy nože – světová rozhlasová premiéra 1969, Veselohra na mostě – byla převzata vydavatelstvím Supraphon a v této podobě oceněna Národní akademií v Paříži 1986 cenou Zlatý Orfeus za nejlepší vokálně dramatické dílo, Dvakrát Alexander – oceněno v rozhlasové Žatvě, Hlas lesa). Soudobé brněnské skladatele reprezentovala díla Karla Horkého, Zdeňka Blažka, Josefa Berga, Evžena Zámečníka, Zdeňka Zouhara, Pavla Blatného a dalších. V dramaturgické práci usilovala rozšířit rozhlasovou fonotéku o domácí i světovou klasiku, o rozhlasové zkratky oper i o méně uváděná díla (například Trojané Hectora Berlioze, Legenda z Erinu Otakara Ostrčila, Dědův odkaz a Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka), studiově zachycovala významné počiny brněnského operního souboru (Arnold Schönberg: Očekávání, Francis Poulenc: Lidský hlas, Darius Milhaud: Minutové opery), scény a průřezy mnohých divadelně uváděných děl (mimo jiné československé premiéry Sergej Prokofjev: Ohnivý anděl, George Gershwin: Porgy a Bess, Dmitrij Šostakovič: Katěrina Izmailova). Brněnský operní soubor prezentovala též v tzv. krajovém vysílání, kde popularitu získal dvouletý cyklus Znáte je z brněnské opery; na jeho základě vznikl Klub přátel opery (nejdřív při Československém rozhlase, pak pod patronací divadla; později působnost rozšířena i na balet).
 
Napsala několik set rozhlasových pásem, pořadů i drobnějších příspěvků (například cykly 80 let stálého českého divadla v Brně, Úsměvy v opeře, Nedělní operní matiné, Galerie sólistů Janáčkovy opery, Vítězslav Novák a Morava). Spolupracovala též s brněnským studiem Československé televize (různá témata z dějin hudby, profilové pořady Státní filharmonie Brno, Janáčkova kvarteta a dalších), do televize přenesla rozhlasový cyklus s hudební hádankou Znáte je z brněnské opery (pod názvem Schůzky s operou).
 
Publikovala přes tři sta článků, úvah, kritik a recenzí v tisku odborném (Hudební rozhledy, Opus musicum, Hudobný život), denním (Rovnost, Brněnský večerník) i jiném (Československý rozhlas a televize, později Rozhlas, Československá televize, Program – časopis Státního divadla v Brně, Gramorevue), přispívala do bulletinu Mezinárodního hudebního festivalu Brno, jehož byla zprvu spoluredaktorkou. Je autorkou strojopisné práce Repertoár brněnské opery mezi dvěma válkami (1961), autorsky spolupracovala na publikaci Hudba a média. Rukověť muzikologa (Jiří Fukač a kolektiv autorů, Brno 1998), připravila trojdílný komplet Pěvci brněnské opery 1945–1984 (Praha, Panton 1984), vydala monografii Vilém Přibyl (Praha, Supraphon 1984).
 
V rámci Československého rozhlasu byla několikrát oceněna za programově tvůrčí práci, získala řadu cen na rozhlasových Žatvách (např. první cenu za nahrávku opery Bohuslava Martinů Dvakrát Alexander, ocenění pořadu o Vilému Přibylovi Jsem pěvec této země, zvláštní prémii za pořad Pozdrav osmdesátileté Pastorkyni a další).

Literatura
Pečman, Rudolf: Jitka Fukačová / Vilém Pribyl (Opus musicum 17, 1985, č. 3, s. 95–97).
 
Ivan Poledňák
Text

Datum poslední změny: 3.7.2008