Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bakulovi zpěváčciTisk


Charakteristika: Dětský pěvecký sbor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1920
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1934
Text
Literatura

Bakulovi zpěváčci, dětský pěvecký sbor, zahájení aktivity 1920, ukončení aktivity asi 1934.
 
Zakladatel František Bakule, jehož jméno sbor nesl, byl jediným sbormistrem tohoto tělesa. Přesvědčený o hudební vychovatelnosti každého člověka, přijímal mezi zpěváčky všechny chovance svého ústavu, aniž by zjišťoval jejich pěvecké a hudební předpoklady. Uplatňoval zde vlastní metody nácviku písní kontrastující s tehdejší běžnou praxí. Nechtěl totiž vychovávat zpěváky profesionální, ale spíše lidové, u nichž se zaměřoval hlavně na probuzení zpěvnosti a její další rozvoj. Zpěváčci se tedy nezabývali hudební teorií či intonací z listu, ale učili se písně náslechem s důrazem na vyjádření a prožití textu, jelikož Bakule chápal zpěv jako zušlechtěnou mluvu.
Zpočátku zde působilo dvanáct tělesně postižených dětí, ale brzy přibývaly i zdravé děti z pražských ulic, které vzal Bakule pod ochranu svého ústavu, a těleso se tak rozrostlo na čtyřicet zpěváčků. Jak postupem času děti dorůstaly, a sbor se měnil ve smíšený, rozšiřoval se i repertoár. Základem zůstala i nadále česká a slovenská lidová píseň, nově byly přibírány úpravy umělých sborových skladeb Pavla Křížkovského, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstra a dalších. Přímo pro sbor psali úpravy i původní skladby někteří současní skladatelé, zejména Josef a Jaroslav Křička. Do repertoáru byly zařazovány i skladby v cizích jazycích pro účely zahraničních vystoupení.  
Sbor vystupoval nejprve v Praze a okolí, často ve školách, ale brzy podnikl také řadu koncertních cest za hranice – do USA (1923), Německa (1924 a 1925), Dánska (1926), Švýcarska (1927), Francie (1929) a Maďarska (1930). Za dobu své existence nastudoval 324 sborových skladeb, z toho 21 v cizích jazycích, 85 nahrál na gramofonové desky. Dohromady absolvoval 3296 koncertů, z nichž bylo 335 v zahraničí.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
 
II. Ostatní
Fiala, Jaroslav: Bakulovi zpěváčci (Listy Hudební matice 3, 1923, č. 2, s. 61–64).
Úspěch zájezdu „Bakulových zpěváčků” do Saska k Lužičanům a Němcům (Československá republika 1924, 28. 11., č. 328, s. 6).
Durdíková-Faucherová, Lída: Věstník Bakulova ústavu (Praha 1934).
Gregor, Vladimír: František Bakule a hudební výchova (Estetická výchova 17, 1976/77, č. 4, s. 94–95).
Gregor, Vladimír: Hudební výchova v pracovní škole s polytechnickým vzděláváním (Hudební nástroje 15, 1978, č. 4, s. 125 a č. 5, s. 156–157).
Gregor, Vladimír: František Bakule a jeho dětský pěvecký sbor (Ostrava 1982).
Zenkl, Luděk: Bakulovi zpěváčci (Opus musicum 15, 1983, č. 6, s. 174).
Titzl, Boris: To byl český učitel. František Bakule, jeho děti a zpěváčci (Praha 1998).
Faucher, François: Frantisek Bakule. L´enfant terrible de la pédagogie tchèque (Paříž 1998); český překlad: František Bakule. Enfant terrible české pedagogiky (Praha 1999).
 
Magdalena Kaczorová
Datum poslední změny: 3.4.2008