Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kepler, JohannesTisk


Charakteristika: Astronom, matematik, autor textů o hudbě

Datum narození/zahájení aktivity:27.12.1571
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.11.1630
Text
DíloLiteratura

Kepler, Johannes, astronom, matematik, autor textů o hudbě, narozen 27. 12. 1571, Weil der Stadt (u Stuttgartu), zemřel 15. 11. 1630, Řezno (Regensburg).
 
Kepler navštěvoval seminář v Adelbergu a Maulbronnu, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Později studoval teologii na univerzitě v Tübingenu (studia ukončil v roce 1591), jeho učitelem byl mimo jiné významný astronom Michael Mästlin (1550–1631). V období mezi lety 1594–1600 byl učitelem matematiky na škole v Štýrském Hradci (Graz). V roce 1600 odešel do Prahy, kde se stal asistentem Tycha de Brahe – císařského matematika a astrologa na dvoře císaře Rudolfa II. O rok později, po Tychově smrti, zaujal Kepler jeho pozici. V Praze vznikla velká část jeho spisů o astronomii. Setrval zde až do roku 1612.
 
Kepler se proslavil zejména jako astronom, astrolog (sestavoval horoskopy, ale stavěl se k nim se skepsí) a matematik. Společně se svým předchůdcem Tychem de Brahe měl k dispozici díky podpoře císaře Rudolfa II. na tu dobu snad nejmodernější astronomickou observatoř v Evropě. To umožnilo Keplerovi přístup k přesným astronomickým údajům, na základě nichž posléze formuloval své převratné teze o pohybu planet, známé také jako „Keplerovy zákony“ (celkem tři). První dva zákony publikoval ve spise Astronomia nova (1609), třetí zákon v rámci rozsáhlého spisu Harmonices mundi libri V (1619).
 
Ačkoli hudbě nevěnoval žádný samostatný spis, během celé své vědecké dráhy se vytrvale zabýval otázkou vztahu mezi zákonitostmi platnými v hudbě a organizací kosmu. Vycházel přitom z pythagorejského pojetí univerzálnosti hudební harmonie a metodologicky z platónské geometrie (studoval antické autory, zejména Ptolemaia a jeho spis Harmonika). Problematice vztahu hudebních modů a intervalů – geometrie – pohybů planet se podrobně zabýval ve spisu Harmonices mundi libri V. Kepler se řadí mezi poslední představitele spekulativní hudební kosmologie.

Dílo
Teoretické spisy obsahující texty o hudbě
Mysterium cosmographicum  (celý název: Prodromus dissertationum cosmographicarum, continens Mysterium cosmographicum de admirabili proportione orbium coelestium deque causis coelorum numeri, magnitudinis, motuumque periodicorum genuinis propriis, demonstratum per quinque regularia corpora Geometrica, Tübingen 1596).
Harmonices mundi libri V (Linec 1619).
 
Další spisy
De Fundamentis Astrologiae Certioribus (1601).
Nova dissertatiuncula de fundamentis astrologiae certioribus ad cosmotheoriam spectans cum prognosi physica (1602).
Astronomiae Pars Optica (1604).
De Stella nova in pede Serpentarii (1604).
Astronomia nova Aitiologetos seu physica coelestis tradita commentariis de motibus stellae Martis ex observationibus Tychonis Brahae (1609).
Dissertatio cum Nuncio Sidereo (1610).
Dioptrice (1611).
De nive sextangula … (1611).
Nova stereometria doliorum vinariorum (1615).
Epitome astronomiae Copernicanae (1618–1621).
Tabulae Rudolphinae (1627).
Somnium (1634).
Literatura
I. Lexika
NewGrove2.
MGG1.
MGG2.
 
II. Knihy, sborníky, články (výběr)
Werner, Eric: The Last Pythagorean Musician: Johannes Kepler (in: Aspects of Medieval and Renaissance Music: a Birthday Offering to Gustave Reese, ed. J. LaRue a kol. autorů, New York, 1966, s. 867–882).
Walker, D. P.: Kepler’s Celestial Music (Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, Vol. 30, 1967, s. 228-250).
Dickreiter, Michael: Der Musiktheoretiker Johannes Kepler (Berne – Munich 1973).
Brackenridge, J. B. & Rossi, M. A.: Johannes Kepler’s on the More Certain Fundamentals of Astrology Prague 1601 (in: Proceedings of the American Philosophical Society, Vol. 123, No. 2, Apr. 27, 1979, s. 85-116).
Godwin, Joscelyn: Music, Mysticism and Magic (London & New York, Routledge & Kegan Paul 1986).
Stephenson, Bruce: The Music of the Heavens: Kepler’s Harmonic Astronomy (Princeton, 1994).
Gentner, Dedre – Brem, Sarah – Ferguson, Ronald W. – Markman, Arthur B. – Levidow, Bjorn B. – Wolff, Phillip – Forbus, Kenneth D.: Analogical Reasoning and Conceptual Change: A Case Study of Johannes Kepler (The Journal of the Learning Sciences, Vol. 6, No. 1, Conceptual Change, 1997, s. 3–40).
Dykast, Roman: Keplerovo novoplatonské zdůvodnění působivé síly tercií a sext (in: sborník z Výroční konference České společnosti pro hudební vědu 2002 „Nové poznatky o hudbě v zemích Koruny české od počátků do roku 1622“, Praha 2004).
Dykast, Roman: Hudba věku melancholie (Praha, Togga 2004).
 
III. Edice, online edice
Caspar, M. a kolektiv autorů, eds.: Johannes Kepler: Gesammelte Werke I– XXII (Munich 1938–postupně vychází dosud).
Harmonices mundi libri V (Bologna, Forni Editore 1969).
http://digital.slub-dresden.de/sammlungen/werkansicht/276582896/0//1/ – online digitální edice spisu Mysterium cosmographicum (1596).
http://fermi.imss.fi.it/rd/bdv?/bdviewer/bid=000000367744# – online digitální edice spisu Mysterium cosmographicum (1596).
http://echo.mpiwg-berlin.mpg.de/ECHOdocuView/ECHOzogiLib?mode=imagepath&url=/mpiwg/online/permanent/library/Q3PS4XU5/pageimg – online digitální edice spisu Harmonices mundi libri V (1619).
 
IV. Odkazy
http://www.craigmccollough.com/pages/music_theory/keplerian_hindemith.pdf
http://www.math.muni.cz/math/biografie/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Kepler
http://courses.science.fau.edu/~rjordan/bios/Kepler/Kepler_bio.htm
http://www.phil.muni.cz/fil/scf/kepler.html
 
Martin Celhoffer
Datum poslední změny: 8.7.2008