Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Orchestr Gustava BromaTisk


Charakteristika: jazzový a swingový orchestr

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1940
Text

Orchestr Gustava Broma, jazzový a swingový orchestr, zahájení činnosti 1940, Brno.

 

V květnu 1940 založil saxofonista Gustav Brom (vlastním jménem Gustav Frkal) swingový big band ve složení: Milan Synek (Sančo) – altsaxofon, Antonín Šubrt – tenorsaxofon, Miroslav Hrdlička – trumpeta, Karel Šmehlík – klavír, Ota Kučírek – bicí. Kapela poprvé vystoupila 15. června 1940 v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Orchestr hrál pravidelně nejprve v hotelu Pasáž (později Slovan) v Brně, později se přesunul do Oázy a postupně rozšiřoval svou členskou základnu. Orchestr brzy doplnili saxofonisté Věroslav Čudek, Karel Šeda, Karel Krautgartner, Eduard Podlásek a Milan Ulrych, trumpetisté Mirko Foret, Alfa Šmíd a Láďa Bareš, trombonista Rudolf Plachý (Dódyn), kontrabasista Radomír Kala, bubeník Jiří Pijáček, kytarista Miroslav Plíčka, klavírista Jiří Venclík a Jaroslav Decker. Gustav Brom střídavě zpíval, hrál na altsaxofon a na kontrabas. Po doplnění orchestru se soustředil už jen na zpěv a dirigování. Během války si orchestr zachoval dvanáctičlenné obsazení: 4 saxofony, 3 trumpety, pozoun a rytmická skupina (kontrabas, kytara, klavír a bicí). Mezi nástrojové inovace patřilo využívání lesního rohu a tuby, což bylo v tehdejší době neobvyklé.

Orchestr se z kavárenské kapely brzy vypracoval na koncertní a rozhlasové těleso. Spolupráci s rozhlasem navázal již v roce 1942, kdy mu brněnská stanice vyhradila každou středu odpoledne půlhodinu přímého vysílání. Později se stala spolupráce s rozhlasem a gramofonovými společnostmi spolu s koncerty v tuzemsku i zahraničí základem existenčního zázemí orchestru. Od šedesátých let orchestr účinkoval nejen v zemích východního bloku, ale i na koncertech a jazzových festivalech v západních zemích.

Hned po válce začal orchestr vystupovat v sále dnešního obchodního domu Rozmarýn v Zemském domě a později v kavárně Savoy. Odehrál dva koncerty v Bratislavě a poté v kavárně Vltava v Praze, což byla pro orchestr velká příležitost. Hudebníci zde také navázali kontakty s pracovníky švýcarského velvyslanectví, s pražskými jazzmany a umělci, a také s Karlem Vlachem, do jehož orchestru se přesunuli Karel Krautgartner a Milan Ulrych. Karel Šeda opustil kapelu kvůli divadelnímu angažmá, Mirko Foret a Jaroslav Zvoník založili v Praze vlastní soubory. Bromův orchestr ale brzy doplnili další muzikanti a dále hráli ve složení: hráči na trumpetu Vladimír Kotas, Alfa Šmíd a Antonín Elich, trombonisté Rudolf Bláha, Jiří Štěpánek a Stanislav Smitka, saxofonisté Oskar Kmoníček, Věroslav Čudek, Boly Kotula, Otto Dvořák, Květoslav Procházka a Antonín Salaba. Do rytmické skupiny se vrátil Radek Kala a doplnil ji Zdeněk Procházka, Miloš Chládek a na čas bubeník Havlín-Zuna. U klavíru se střídali Jacek Sadovský a Evžen Straka. V poválečných letech natočil orchestr první tři desky pro gramofonovou firmu Esta, kde byly nahrány dvě anglické skladby, swingová úprava ruské písně Políčko, pole, ruská píseň Oči černé a dvě skladby Gustava Broma: Snění ve dvou a Plá krása světel, na nichž Brom zpíval společně s Věrou Rackovou-Štuchalovou.

Od 1. ledna 1946 přesunul orchestr své působiště do Společenského domu ve Zlíně. V létě hrál v lázeňských městech v Luhačovicích a v Teplicích a poté byl tři měsíce angažován v bratislavském rozhlase, kde získal sedm vysílacích hodin týdně. Během svého bratislavského působení nahrál orchestr sérii tanečních skladeb slovenských autorů v moderním aranžmá. V tu dobu odehrál několik koncertů na Slovensku a na Moravě. Repertoár se skládal ze skladeb známých světových swingových autorů jako Benny Goodman, Fletcher Henderson, Artie Show nebo Duke Ellington i ze skladeb českých hudebníků (Jan Rychlík, Vlasta Kloc, Kamil Běhounek, Leopold Korbař), slovenských tanečních písní (Gejza Dusík, Karol Elbert, Andrej Lieskovský) i z několika vlastních písní. S orchestrem vystupovali jako sólisté další umělci: zpěvačka Věra Racková, trumpetisté Jaroslav Zvoník a Alfa Šmíd, houslista Ela Podlásek aj. Před přelomovým únorem roku 1948 stihl orchestr vystoupit na několikaměsíčním turné ve Švýcarsku. Šéf tanečního orchestru v Praze Harry Osten poté hudebníkům nabídl dlouhodobé angažmá v hotelech Hilton v evropských metropolích, kvůli změně politické situace však nemohlo být realizováno.

Po návratu ze Švýcarska začal orchestr znovu vystupovat v brněnské kavárně Pasáž v tzv. švýcarském obsazení (trumpeta, saxofonová a rytmická sekce). Do kapely nastoupil saxofonista František Navrátil. Kavárna si nemohla dovolit platit velký orchestr, proto hrál pouze ve složení šesti hráčů po vzoru sextetu Bennyho Goodmana. Do kapely se vrátil tenorsaxofonista Milan Ulrych, stále zde hrál Alfa Šmíd a nově byli angažování pianista Lubomír Novosad, kytarista Antonín Julina, kontrabasista Luděk Hulan a bubeník Ivan Dominák. Gustav Brom zpíval a hrál na klarinet a na housle. V tomto složení soubor hrál až do roku 1953.

Prvních patnáct let existence orchestru bylo především obdobím hledání vlastního interpretačního výrazu, přičemž se mu podařilo neztratit kontakt s vývojem světové jazzové hudby. V padesátých letech se komorní skupina rozšířila na velký big band. Do orchestru přišel znovu altsaxofonista František Navrátil a saxofonovou sekci doplnili Josef Hruška a Václav Zouzal, kterého brzy vystřídal Miroslav Rocker. S trombonistou Stanislavem Veselým měl orchestr devět členů. V tomto obsazení orchestr přešel v lednu roku 1954 do kavárny Rozmarýn, kde hrál jen krátce a brzy přijal nabídku Společenského domu ve Zlíně. Odtud příležitostně vyjížděl na koncerty do Brna, Prahy a do dalších měst, přičemž vše produkčně zaštitoval Krajský dům osvěty v Brně. Koncertů postupně přibývalo a brzy se staly hlavní činností orchestru namísto doprovodného hraní k tanci. V roce 1954 pozvali zástupci hudební agentury Německé demokratické republiky Orchestr Gustava Broma na lipský veletrh. Díky úspěchu na tomto druhém zahraničním zájezdu, kde se orchestr představil jako kapela hrající dixieland, jazz, cool i taneční písně, dostali hudebníci možnost účastnit se koncertů v dalších, i západních, zemích.

Ve druhé polovině padesátých let se orchestr orientoval především na dixieland a west-coast jazz. První skladba ve west-coastovém stylu Locomation byla nahrána v roce 1958 u Supraphonu, následovala Medvědí stopa (1959), Dudácký foxtrot (1961) a další skladby. Orchestr ale hrál i komerční dixieland a taneční hudbu, což některým členům orchestru nevyhovovalo, protože se chtěli více zaměřit na moderní jazz. Kvůli těmto neshodám soubor opustili Lubomír Novosad, Alfa Šmíd, Antonín Julina a Miroslav Folprecht, na jejich místo nastoupili kontrabasista Luděk Hulan a trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička. Gustav Brom poté z orchestru vyřadil kytaru a přidal lesní roh (Jan Kulíšek) a tubu (Emil Janeček), čímž s trumpetou a trombónem vznikla čtyřčlenná žesťová sekce. Využití těchto nástrojů patřilo mezi největší inovace Orchestru Gustava Broma. Další novinkou byl Hniličkův vlastnoručně vynalezený hudební nástroj nazvaný hnilofon, který v sobě spojoval prvky tuby, trubky a lesního rohu. Orchestr měl nyní ve west-coastovém stylu celkem deset hráčů: tři saxofony, čtyři žesťové nástroje, klavír, kontrabas a bicí. V roce 1958 z orchestru odešli Ivan Dominák, Miroslav Rücker, Josef Hruška, František Malát a Luděk Hulan. Tyto hudebníky nahradili tenorsaxofonista Ivan Inochovský a po něm Bronislav Horák, barytonsaxofonista Josef Audes, klavírista Oldřich Blaha, kontrabasista Milan Pilar a po něm Milan Řežábek a bubeník Václav Skála. V roce 1957 vznikla a byla nahrána na svou dobu jedinečná skladba Egyptská suita autorů Jaromíra Hniličky a Luďka Hulana. V roce 1960 na sebe orchestr upozornil sérií vystoupení s významným neworleanským klarinetistou Edmondem Hallem (bývalým členem All Stars Louise Armstronga). V roce 1961 vznikla známá Hniličkova skladba Pozdrav astronautovi na text Pavla Pácla oslavující Jurije Gagarina. Komerčně úspěšná píseň umožnila orchestru vycestovat do Sovětského svazu a později i do západních zemí. Na repertoáru měl tehdy především autorské jazzové a dixielandové skladby, které měly v zahraničí velký úspěch.

Gustav Brom podporoval vznik menších skupin (comb) uvnitř souboru. Většina nových podnětů vycházela od Jaromíra Hniličky a Josefa Audese, kolem kterých se vytvořilo hardbopové combo. Hnilička také napsal první jazzovou mši u nás Missa jazz pro orchestr a sbor. Uvnitř skupiny vzniklo i dixielandové combo, vibrafonové combo Alfy Šmída (vibrafon) a Antonína Juliny (kytara) a trombónové duo Jana Formánka a Mojmíra Bártka.

Po pěti letech west-coastového jazzu se tento směr vyčerpal. V roce 1960 z orchestru odešel tubista Emil Janeček, do souboru se vrátil Alfa Šmíd a přišel další trumpetista, Michal Jánoš, který byl po dvou letech nahrazen Lubomírem Řezaninou. V roce 1962 se do souboru vrátil kytarista Antonín Julina. Od roku 1963 až do konce šedesátých let se soubor ustálil na dvanácti členech, nejprve v tomto složení: dirigent a zpěvák Gustav Brom, klavírista Oldřich Blaha, kytarista Antonín Julina, bubeník Václav Skála, kontrabasista Milan Řežábek, altsaxofonista a klarinetista František Navrátil, tenorsaxofonista Bronislav Horák, barytonsaxofonista Josef Audes, trumpetisté Jaromír Hnilička, Alfa Šmíd a Lubomír Řezanina, hráč na lesní roh Jan Kulíšek a trombónista Stanislav Veselý. Později docházelo pouze k personálním výměnám, nástrojové obsazení se ustálilo. Bronislava Horáka vystřídal Zdeněk Novák, Stanislava Veselého Josef Pelc a později Mojmír Bártek a Jana Kulíška nahradil Jan Formánek. S orchestrem pravidelně spolupracovala zpěvačka Helena Blehárová.

Orchestr si uchoval vedení melodických linií a péči o tónovou kulturu z west-coast jazzu, tradiční swing nahradilo modernější pojetí, tzv. třetí proud, v němž vyvrcholily Bromovy jazzové inovace. Z kapely v tomto stylu komponovali především Jaromír Hnilička a Karel Velebný. Vzniklo několik autorských skladeb (Šmídova Oktávie, Hniličkova Ještěrka nebo Kulíškův a Blahův Dudácký foxtrot pro lesní roh). Orchestr hrál i písně podobné jazzovému šansonu (Sedláčkův Mráz na ústech, Nikodémovo Už svítá, Blahův Poslední vlak). V šedesátých letech nahrál mnoho skladeb pro Supraphon, autory byli většinou Jaromír Hnilička, Antonín Julina nebo Oldřich Blaha. V roce 1960 nahrál pro Československý rozhlas v Brně skladbu Nepomlouvej mě/Please don´t talk about me when I´m gone od Samuela Howarda Stepta a se slavným Edmondem Hallem nahrávky Rytmus savany a Ja-da. V roce 1962 byly nahrány Blahovy skladby Cesta do neznáma a Jak malované ráno a v roce 1963 Hniličkovy písně Bažina a Útesy se sólistkou Helenou Blehárovou.

V první polovině šedesátých let se začal orchestr prezentovat na festivalech, čímž navázal kontakty s dalšími soubory u nás i v zahraničí. V roce 1962 se muzikanti zúčastnili prvního jazzového festivalu v Karlových Varech a ve Varšavě a v roce 1964 v Praze. Velké úspěchy sklidil orchestr na jazzovém festivalu v Manchesteru i u odborných kritiků. Na festivalu v Antibes prezentoval soubor vlastní skladby, ale i repertoár zahraničních hudebníků. Od roku 1965 hrál pravidelně v brněnském kině Jalta, kde realizoval pořady moderní taneční hudby. V druhé polovině šedesátých let hrál orchestr především autorské skladby Jaromíra Hniličky nebo Oldřicha Blahy.

V roce 1967 přišel do orchestru americký bubeník Bill Moody a saxofonista Miroslav Petr. Orchestr se začal více orientovat na komerční rockovou a populární hudbu. Pravidelně s ním vystupovali další zpěváci – Milan Černohous a Vladěna Pavlíčková., ale i zpěváci a instrumentalisté ze zahraničí. S americkým trumpetistou Maynardem Fergusonem vydal společnou LP desku Maynard § Gustav (1968). V roce 1969 vyjel Orchestr Gustava Broma jako orchestr amerického dirigenta Ray Conniffa na dvouměsíční turné po Evropě. Bromův orchestr se objevil mezi první desítkou big bandů v anketě kritiků amerického Down Beatu a čelné místo si dlouho držel v evropských anketách Jazz Fora, polského organizátora Mezinárodní jazzové federace. Sólisté – barytonsaxofonista Josef Aires, trombonista Mojmír Bártek a trumpetista Jaromír Hnilička - se podíleli velkou mírou i na repertoáru souboru. Doplňovali je především saxofonisté František Navrátil a Zdeněk Novák, tenorsaxofonista Günter Kočí. Orchestr vyjížděl často do zahraničí, zúčastnil se festivalů v Innsbrucku, Bernu a Molde, vystoupil také v Norsku, Holandsku, Velké Británii, Belgii i Švýcarsku.

V roce 1970 slavil orchestr výročí třiceti let od svého vzniku. Na jubilejních koncertech hrál v následujícím složení: trumpetisté Artur Pavlíček, Jaromír Hnilička a Milan Michna, trombonisté Jan Formánek a Mojmír Bártek, saxofonisté František Navrátil, Zdeněk Novák, Míla Petr a Josef Audes, klavírista Josef Blaha (který začal kromě klasického piana používat i elektrické varhany), kontrabasista Imre Móži a bubeník Václav Skála. Na pražském jazzovém festivalu v roce 1970 získal Gustav Brom Cenu Jaroslava Ježka.

Na počátku sedmdesátých let došlo opět k personálním i nástrojovým změnám. Z orchestru odešel Alfa Šmíd a Imre Móži. Orchestr doplnil dirigentův syn Gustav Brom mladší jako trombónista, Igor Vavrda jako hráč na melodickou kytaru, instrumentalista a aranžér, Vítězslav Vavrda jako bubeník, Jan Hubáček jako baskytarista a aranžér a po tragické smrti Josefa Blahy v roce 1973 Milan Vidlák jako klavírista. V roce 1972 se až do ukončení existence orchestru ustálilo následující nástrojové složení: tři trumpety, tři trombóny, čtyři saxofony, klavír, melodická kytara, basová kytara, dva bubeníci. Na kratší dobu odešli z kapely Artur Pavlíček a František Navrátil, angažován byl Václav Holub, místo Milana Michny nastoupil Jindřich Šmek. Po jeho odchodu se vrátil Artur Pavlíček a na delší dobu tak doplnil ustálenou trumpetovou sekci (Václav Holub, Jaromír Hnilička a Artur Pavlíček). Po dobu nepřítomnosti Františka Navrátila hrál s orchestrem Bronislav Horák. V roce 1975 odešel ze souboru Zdeněk Novák. Saxofonovou sekci doplnil Dušan Húščava. Od roku 1974 spolupracovali s orchestrem zpěváci Petr a Hana Ulrychovi. Hudebně se orchestr orientoval na moderní swing, třetí proud i na sólové improvizační kreace free jazzu a klasického dixielandu, ale také na moderní populární hudbu s melodickými prvky rocku a afrokubánské hudby. V 70. a 80. letech se bromovský dixieland až na malé výjimky odmlčel a nastoupil swingový revivalový repertoár (Glenn Miller, Count Basie). Nejpopulárnější deskou se stalo LP Gustav Brom hraje swing (1978).

Od 1. ledna 1981 byl orchestr výhradně zastupován agenturou Pragokoncert, čímž se Gustavu Bromovi podařilo zajistit souboru solidní existenční zajištění i možnost vystupovat na koncertech v zahraničí, včetně západních zemí, i když převažovaly státy východního bloku a jejich tehdy spřátelené země. V roce 1982 vystoupil orchestr na Kubě. V té době vzniklo množství nahrávek normalizační populární hudby, na nichž orchestr spolupracoval s Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou nebo Jiřím Kornem. Kromě těchto nahrávek vzniklo i několik alb závažnější hudby, např. LP deska Polymelodus, na níž jsou nahrány především autorské skladby Jaromíra Hniličky, Josefa Audese a Mojmíra Bártka. Na začátku osmdesátých let se orchestr začal věnovat také moderním artificiálním kompozicím, vzniklo několik skladeb na texty balad Karla Jaromíra Erbena. V roce 1982 obdržel výroční cenu za rok 1981 za soustavnou interpretaci původní domácí tvorby. V roce 1983 vyzval Svaz českých skladatelů a koncertních umělců své členy k tvorbě novinek pro Orchestr Gustava Broma. Výsledkem byl koncert se skladbami Kamila Hály, Oldřicha Blahy, Vlastimila Hály, Emila Viklického, Mojmíra Bártka, Milana Dvořáka a Karla Růžičky. Orchestr vystoupil toho roku na brněnském hudebním festivalu Tradice a současnost spolu se souborem Due Boemi.

Dvojalbum Pozdrav orchestru (1981) vydané k 40. výročí založení orchestru, v němž figurovali Bromovi zahraniční hosté, obsahovalo starší písně. V osmdesátých letech nevyšla orchestru žádná vyloženě jazzová LP deska, orchestr se orientoval více na populární hudbu. V roce 1983 vystřídal František Karnok jako vedoucí trombónové sekce Miroslava Gomolu, který zde působil jen krátce po odchodu Jaromíra Formánka. Ze souboru odešli Dušan Húščava, Václav Holub, Milan Vidlák, Jan Hubáček, Václav Skála a byli nahrazeni tenorsaxofonistou Güntherem Kočím, trumpetistou Vladimírem Kreslíkem, pianistou Peterem Breinerem (později nahrazeným Miroslavem Veselým), baskytaristou Stanislavem Herkem, bubeníkem Cyrilem Zeleňákem. V roce 1988 odešel ze souboru bubeník Vítězslav Vavrda. Po smrti trumpetisty Vladimíra Kreslíka přišel do souboru Bohuš Štourač. Trumpetistu Artura Pavlíčka nahradil Bohuslav Janeček a klavíristu Petera Breinera krátce Miroslav Veselý, po jehož odchodu se u klavíru střídali Milan Vidlák a Miroslav Hanák. Tři roky byl v souboru angažován bubeník Ctibor Hliněnský a po odchodu Stanislava Herka přišel do souboru baskytarista a kontrabasista Rudolf Šmahel. V roce 1989 se orchestr zúčastnil mezinárodního jazzového festivalu v Indii. Brzy poté zemřel trumpetista Vladimír Kreslík, dlouholetý člen kapely Artur Pavlíček a poté i Josef Audes.

První vysloveně jazzové album 50 let orchestru Gustava Broma vyšlo až roku 1990 a mělo jen přehlídkový charakter pokrývající skladby od roku 1946 s těžištěm v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nejnovější skladbou na albu byla píseň Bromantique zahraničního hosta, norského tenorsaxofonisty Haralda Gundhuse z roku 1989.

S orchestrem vystoupila za dobu jeho existence celá řada hudebníků a zpěváků z celého světa: Edmond Hall, Dizzy Gillespie, Maynard Fergusson, Bill Moody, Hans Koller, Peter Herbholzheimer, Duško Gojkowich, Dick Carter, Jimmy Pratt, Clark Terry, Ted Curson, Ray Conniff, Gerry Scott, Jimmy Whitherspoon, Džuli Čocheli, Diana Ross, The Supremes, VOX, Bill Ramsey, Sonja Salvis, Betty Dorsey a další.

Gustav Brom vedl soubor až do své smrti v roce 1995. Od té doby vede orchestr slovenský dirigent Vlado Valovič a manažer Tibor Lenský a orchestr má nyní podobu příležitostného tělesa. Jeho členové pocházejí z Brna (mezi dlouholeté členy patří Mojmír Bártek, Jaromír Hnilička a Milan Vidlák), z Prahy (mladí saxofonisté Marcel Bárta, Štěpán Markovič nebo Pavel Pivarčim), z Ostravy (tenorsaxofonista Rudolf Březina) i z Bratislavy (trumpetista Juraj Bartoš, kytarista Matuš Jakabčic, basista Juraj Griglák, bubeník Cyril Zeleňák). Od devadesátých let se orchestr orientuje na komerční a populární hudbu. V roce 1996 vydal soubor CD Gustav Brom Big Band – legenda a v roce 1997 orchestrální CD Gustav Brom Big Band s výhradně zahraničním repertoárem standardů.


Diskografie

Gery Scott (LP, Supraphon 1960);
Jazz Souvenirs (LP, Supraphon 1962);

Dancing with Gustav Brom and his orchestra (LP, Supraphon 1962);
Gustav Brom Jazz (LP, Supraphon 1965);

Swinging the Jazz (LP, Saba 1967);

Orchestr Gustava Broma (LP, Supraphon 1968);
Chvíle lásky (LP, Supraphon 1969);
Maynard a Gustav (LP, Supraphon 1969);
Missa Jazz (LP, MPS records 1969);
Světové evergreeny s texty Josefa Kainara (LP, Supraphon 1970);
Chvilka pro písničku (LP, Supraphon 1970);

Gustav Brom goes pop (LP, MPS, 1971);
Moravská svatba / Slunovrat (LP, Supraphon 1975);
Plays For You Pop Jazz And Swing (LP, Opus 1976);
Polymelomodus (LP, Supraphon 1977);
Audio-Foiré 77 (LP, Supraphon 1977);
Gustav Brom hraje swing (LP, Supraphon 1978);

Svet filmov (LP, Opus, 1979);
Pozdrav orchestru (LP, Supraphon 1981);
Polka party (LP, Opus 1981);
Tancujte s námi 1–5 (LP, Opus 1977–1983);
Dárek na památku (LP, Supraphon 1984);
Yesterday´s song (LP, Opus 1984);
U nás jaro nekončí, Melodie Ludvíka Podéště (LP, Supraphon 1985);
Gustav Brom orchestra (LP, Opus 1988);

50 let Orchestru Gustava Broma (CD, Supraphon 1991).
Maynard + Gustav (CD, Panton 1995);
Legenda (CD, Musica 1996);
Krokodýlí slzy (CD, Český rozhlas Brno 1996);
Krokodýlí slzy podruhé (CD, Radioservis 2003);
Hallelujah time, skvělých 65 let s orchestrem (CD, Supraphon 2005);
Gery Scott & Gustav Brom (CD, František Rychtařík 2006);

Literatura

Brom, Gustav – Zapletal, Jiří – Majer, Jiří: Můj život s kapelou (Praha 1994).
Balák, Miroslav – Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách (rocková LP diskografie 1960–1997) (Brno 1998).
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 (Praha 2002).

Podmelová, Lucie: Zlatá éra jazzu v Orchestru Gustava Broma. Bakalářská diplomová práce (Brno 2011).

Bobák, Martin. Třetí proud na repertoáru orchestru Gustava Broma. Magisterská diplomová práce (Brno 2012).

www.jazzmusicarchives.com/gustav-brom.aspx#discography

 

Iveta Šedová

Datum poslední změny: 3.9.2015