Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hrabě, Václav

Tisk


Charakteristika: Básník, prozaik, textař a hráč na tenorsaxofon

Datum narození/zahájení aktivity:13.6.1940
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.3.1965
Text
DíloDiskografieLiteratura

Hrabě, Václav,básník, prozaik, textař a hráč na tenorsaxofon, narozen 13. 6. 1940, Příbram, zemřel 5. 3. 1965, Praha.

Dětství strávil v Lochovicích v okrese Beroun. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole (1954–57) v Hořovicích, kde se na hudební škole učil hře na housle, klarinet a saxofon se uplatnil jako hudebník v tamním amatérském jazzovém orchestru, který spoluzaložil. Vystudoval na Vysoké škole pedagogické v Praze obory čeština a dějepis (1957–61, závěrečná práce o poezii Jiřího Šotoly). V průběhu studia hrál na klarinet a saxofon při četných jam-sessions v pražských klubech Reduta, Olympic, Pygmalion atd. Po návratu z vojenské základní služby (1961–63) byl postupně pomocným dělníkem podniků Pražská stavební obnova a Stavby silnic a železnic, osvětlovačem v poetické vinárně Viola, vychovatelem v učňovském internátě podniku Průmstav, knihovníkem v Městské lidové knihovně, jazzovým hudebníkem a lektorem poezie v časopise pro kritiku a literaturu Tvář, který vycházel v Praze v letech 1964–65 a 1968–69. Debutoval v roce 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenských časopisech Zápisník a Československý voják. Do Tváře Hrabě přispíval básněmi, publicistickými články a reportážemi; psal také pro časopis Divoké víno. Vystupoval v recitačních programech v poetické vinárně Viola (jejím zaměstnancem byl v srpnu až říjnu 1964), v Redutě a v sále Olympik v Praze. Od podzimu 1964 byl učitelem Základní devítileté skoly v Praze 5. V pražské vinárně Viola v roce 1966 a v brněnském Malém divadle hudby a poezie byly v roce 1967 recitovány Hrabětovy verše.

Za autorova života nebyla tvorba Václava Hraběte publikována. Po předčasné smrti byly jeho texty zveřejněny v časopise Divoké víno a v dalších periodikách. Jeho syn Jan Miškovský (1962) vydal po otcově smrti část Hrabětova díla (mimo jiné Blues pro bláznivou holku, Blues).

Pro oblast populární hudby, k níž měl Hrabě úzký vztah díky svému zájmu o beatnickou poezii, měla v prvé polovině šedesátých let zásadní význam jeho básnická a textařská tvorba; její značnou část vytvořil v průběhu vojenské základní služby, strávené zčásti v nemocničním ošetřování. Hrabě, který patřil k beatnické generaci, vycházel ve svých básních z rytmu jazzové hudby, zejména z klasického formového schématu tradičního dvanáctitaktového blues. Česká televize natočila v roce 2000 o Hrabětovi dokumentární film Zemřel mlád 24 let v režii Lenky Cingrošové. Hrabě je autorem divadelní hry Margot,jejíž rukopis je ztracen. Jeho texty zhudebnili Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma, Ty II., Jam Session, Tma stéká do kaluží, Kdybych už měl umřít), dále Vladimír Veit (gramofonové album Variace na renesanční téma z roku 2004). Hrabětovy verše zhudebňovaly také české folkové a rockové skupiny (Bára & Matyáš, Bombus Terrestris, Vespol, Na šikmé ploše, Rauš, Kalma, TNTa další), inspirativně ovlivnily Hrabětovy texty také Karla Kryla, Jana Buriana a dalších.

Svými texty Hrabě výrazně poznamenal moderní českou rockovou hudbu. Zemřel nešťastnou náhodou na otravu svítiplynem.


Dílo

Dílo literární

 

Próza

Třicet a jedna noc aneb zápisky z živého domu (Tvář, 1964, č. 7).

Cestou Ne cestou (Tvář, 1964, č. 9–10).

Horečka (Divoké víno, 1967, č. 6–7; Praha 1999) – povídka.

 

Poezie

Stoptime. Docela malé divadlo (1967).

Stoptime. Poetické pásmo (Praha 1969).

Blues v modré a bílé (Praha 1977).

Korunovační blues (rozmnoženina, DILIA, Praha 1981).

Černé nebe nad městem (Mnichov 1985).

Blues pro bláznivou holku (1990).

Blues pro bláznivou holku (Praha 1990).

Blues (1995).

Blues pro bláznivou holku (Praha 1999).

Hrabě, Václav (texty) – Baňka, Pavel (fotografie): Blues (Praha 1999; 2010).

Diskografie

Poezie a jazz II., hraje SHQ Karla Velebného, recituje Jan Tříska (Supraphon 1967);

Podej mi ruku a projdem Václavák, LP Václava Neckáře, píseň Jana Neckáře na text Václava Hraběte (Supraphon, 1979);

Pár tónů, které přebývají, hrají Vladimír Mišík + ETC…, recituje Miroslav Kovářík (Panton 1989);

Vladimír Mišík + ETC… (Supraphon 1980);

Vladimír Mišík + ETC… (Supraphon 1987);

Vladimír Mišík + ETC… (Supraphon 1991);

Vladimír Mišík + ETC… (Supraphon 1993);

Vladimír Mišík + ETC… (Supraphon 1994).

Literatura

I. Lexika

EJ.

Bibliografická databáze Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, autor hesla Miroslav Zelinský, 1995.

 

II. Knihy

Hlinka, Jiří: Nevyjasněná úmrtí 2 (Praha 1999).

Žák, Jiří: 12 taktů pro Václava Hraběte (Praha 2010).

 

III. Články, stati, studie

Matys, Rudolf: Nekrolog (Tvář 1965, č. 4).

Kovářík, Miroslav: Potulný zpěvák blues (Univerzita Karlova 1966, č. 20).

Černý, Jiří: Pár tónů, které přebývají (sleevenote, Panton 1989).

Hoffmann, Bohuslav: Bluesový hrabě své generace (Iniciály 1990, č. 14–15).

Kovářík, Miroslav – Miškovský, Jan: Malá chvíle tak akorát na jeden tulipán. Osudy díla Václava Hraběte po smrti (doslov a biografie in:  Blues pro bláznivou holku, Praha 1990).

Hoffmann, Bohuslav: Vývojové souřadnice poezie Václava Hraběte (Česká literatura, 1994, s. 225).

Tesař, Milan: Básníci ve folku. Václav Hrabě (Folk a Country, 2000, č. 2, s. 37).

Bystrov, Michal: Zbytečná variace na Hraběte (Lidové noviny, 9. 9. 2004).

 

IV. Televizní pořady

Nevyjasněná úmrtí. Zemřel mlád 24 let (Česká televize, režie Lenka Cingrošová, 2000).

 

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 18.3.2011