Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Franz, Karl Tisk

(Frantz; Karl Johann; Carlo)

Charakteristika: Hornista a hráč na violu di bordoni

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1738
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1802
Text
Literatura

Franz, Karl (Frantz; Karl Johann; Carlo), hornista a hráč na violu di bordoni, narozen 1738, Bielawa (Langen-Bielau, Polsko), zemřel 1802, Mnichov.

Narodil se na svídnickém panství (slezské Polsko) v roce 1738. Od devíti do osmnácti let pobýval a vzdělával se v hudbě a zemědělství u svého strýce z otcovy strany, který byl hornistou a hofmistrem hraběte Michaela Žerotína ve Falkenberku (nyní Niemodlin). Fitzpatrcik uvádí, že svá studia zakončil v Praze pravděpodobně jako žák Josefa Matějky. V roce 1758 (ve dvaceti letech) vstoupil jako hornista do služeb knížete biskupa Leopolda Egka v Olomouci. Podle Dlabače dosáhl ve hře na svůj nástroj takové dokonalosti, že se mu žádný jiný umělec nemohl vyrovnat − dokázal totiž krytím ruky zahrát čisté půltóny, proslul svoji virtuózní rychlostí a neobvyklým rozsahem (pět oktáv). Po smrti biskupa (15. 12. 1760) odešel do Vídně a čtrnáct let (1762−76) byl zaměstnán jako druhý hornista (prvním hornistou byl Thadäus Steinmüller) ve službách knížete Esterházyho (Paul II. Anton Esterházy de Galantha), kde působil jako Kapellmeister Joseph Haydn. Během tohoto působení se také naučil hrát na violu di bordoni, oblíbený nástroj knížete Nikolause I. Josepha, který po bratrově smrti převzal kapelu a který údajně sám hru na tento nástroj ovládal. Podle Nowaka opustil Franz kapelu poté, co hrabě ztratil o tento nástroj zájem. Podle jiných zdrojů (Meusel, Schilling, Mendel-Reissmann) byl příčinou odchodu fakt, že Franz nezískal od vrchnosti povolení k uzavření sňatku. Odešel tedy do Prešpurku a stal se hudebníkem kardinála Józsefa Batthyányho, v jehož službách setrval osm let. Kapelu údajně zrušil po nástupu na trůn císař Josef II. Podle informace Meierse uvádí Jiří Sehnal, že kapela byla však ještě v roce 1784 činná a že v seznamu členů kapely vystupoval Karl Franz jako „Poridonist“ (další ekvivalenty termínu viola di bordoni jsou paradon, paridon, pariton, viola paradon atd.) s platem 500 guldenů ročně. Po rozpuštění kapely se Franz vrátil do Vídně a zůstal zde dva roky, během nichž uspořádal celkem dvanáct koncertů. V letech 1786−88 cestoval po Německu a snažil se získat místo na některém z německých dvorů. Když se mu to nepodařilo, vypravil se do Francie, Anglie, Ruska a Holandska. Nakonec získal v roce 1787 místo na dvoře falckraběte a kurfiřta Karla Theodora v Mnichově, kde roku 1802 zemřel (Eitner mylně uvádí jako rok úmrtí 1820). Zřejmě na jeho přání zkomponoval Joseph Haydn skladbu Deutschlands Klage auf den Tod des großen Friedrichs Borussens König (Hob XXVIb:1; 1. Er ist nicht mehr! Tön’ trauernd, Baryton; 2. Entschwungen ist sein Geist; 3. Umpflanzt des grossen Friedrichs) − jedná se o smuteční kantátu na smrt Friedricha Velikého (17. 8. 1786) s doprovodem violy di bordoni. Podle některých zdrojů (Gerber, Allgemeine Deutsche Biographie) zastal Franz oba party zároveň, když ji prováděl v roce 1788 v Norimberku, při dalším provedení téhož roku v Lipsku již zpěvní part obstarala manželka tomášského kantora Johanna Gottfrieda Schichta. Viola di bordoni, kterou Franz používal, měla šestnáct střevových strun nad krkem a dalších sedm nad hmatníkem. Inspirován Franzovou virtuozitou zkomponoval Haydn hornové party ve svých symfoniích č. 13, 72, 31 a 51 a přímo pro Franze složil také některé skladby pro baryton, např. soubor divertiment pro baryton.


Literatura

I. Lexika

Meusel, Johann Georg: Teutsches Künstlerlexikon oder Verzeichnis der jetztlebenden teutschen Künstler (Lemgo 1778, 18082, s. 251).

Gerber, Ernst Ludwig: Historisch-Biographisches Lexicon der Tonkünstler (Leipzig 1790−1792, s. 439).

Dlabacz (1815, I, s. 424−425).

Fétis, François-Joseph: Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Bruxelles 1837, svazek 4, s. 186).

Gassner, Ferdinand Simon: Universal-Lexikon der Tonkunst: neue Hand-Ausgabe in einem Bande (Stuttgart 1849, s. 304).

Mendel, Hermann − Reissman, August: Musikalisches Conversations-Lexikon (Berlín 1870−1883, svazek 4, s. 44).

Allgemeine Deutsche Biographie (Leipzig 1877, svazek 7, s. 319).

Eitner, Robert: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon (Graz 1959, svazek 4, s. 64).

New Grove2 (svazek 9, s. 209).

Hoffman, Carl Julius Adolf: Die Tonkünstler Schlessiens (Breslau 1830, s. 115−116).

Hoboken, Anthony: Joseph Haydn: Thematisch-bibliographisches Werkverzeichnis (Mainz 1957, svazek 1, s. 587).

II. Ostatní

Nowak, Leopold: Joseph Haydn: Leben, Bedeutung und Werk (Zürich 1959, s. 219, 299).

Sehnal, Jiří: Kapela olomouckého biskupa Leopolda Egka (1758−1760) a její repertoár (Časopis Moravského musea 50, 1965, s. 203−230).

Carse, Adam: The orchestra in the XVIIIth century (New York 1969, s. 67).

Fitzpatrick, Horace: The Horn and Horn-Playing and the Austro-Bohemian Tradition from 1680 to 1830 (London 1970, s. 88, 117, 196−197).

Lessing, Alfred: Zur Geschichte des Baritons (in: Jahrbuch für österreichische Kulturgeschichte I, 2. Beiträge zur Musikgeschichte des 18. Jh., Eisenstadt 1971, s. 151).

Sehnal, Jiří: Das Musikinventar des Olmützer Bischofs Leopold Egk aus dem Jahre 1760 als Quelle vorklassischer Instrumentalmusik (Archiv für Musikwissenschaft 29, 1972, č. 4, s. 285−317).

Bryan, P.: Carl Franz, Eighteenth-Century Virtuoso: a Reappraisal´ (Alta musica 4, 1979, s. 67−73).

Heartz, D.: Leutgeb and the 1762 Horn Concertos of Joseph and Michael Haydn (Mozart-Jahrbuch 8, 1987, s. 59−64).

Sehnal, Jiří: Die adeligen Musikkapellen im 17. und 18. Jahrhundert in Mähren (in: Studies in Music History presented to H. C. Robbins Landon on his 70th birthday, London 1996, s. 199).

Irmen, Hans-Josef: Joseph Haydn: Leben und Werk (Köln 2007, s. 81, 97, 129).

Tereza Berdychová

Datum poslední změny: 23.9.2011