Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Molavcová, JitkaTisk


Charakteristika: Zpěvačka, herečka, spisovatelka, moderátorka, saxofonistka a skladatelka

Datum narození/zahájení aktivity:17.3.1950
Text
DíloDiskografieLiteratura

Molavcová, Jitka, zpěvačka, herečka, spisovatelka, moderátorka, saxofonistka a skladatelka, narozena 17. 3. 1950, Praha.

 

Roku 1971 absolvovala studium na střední průmyslové škole grafické (obor polygrafie a knihtisk); při studiu se vzdělávala ve hře na klavír, na kytaru, banjo, saxofon i na středověké hudební nástroje (psalterium, kantele, trumšajt, loutna, lyra). Současně se věnovala zpěvu. V roce 1970 nastoupila po úspěšném konkursu do Divadla Semafor (jako jedna ze semaforských „girls“ zpívala zde v originále zvláště francouzské šansony); zahájila spolupráci s dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, odtud v roce 1971 přešla do souboru Jiřího Suchého a stala se pro několik následujících desetiletí Suchého hereckou a pěveckou partnerkou, jež plně nahradila tragicky zemřelého Jiřího Šlitra a v některých ohledech (herecká dispozice, kvalita pěveckého projevu) jeho přínos i přesáhla. Molavcová účinkovala v semaforských hrách Ten pes je Váš?, Čarodějky, Kytice, Zuzana v lázni, Elektrická puma, Člověk z půdy, Smutek bláznivých panen, Dr. Johann Faust, Praha 2, Karlovo nám. 40, Každý má svého Leona, Jonáš, dejme tomu v úterý, kde v roce 1985 (5. 3. 1985) poprvé vytvořila Jiřím Suchým inspirovanou komickou postavu Slečny Žofie Melicharové, zamilované hospodyně Suchého v roli stárnoucího kabaretiéra; tato figura se stala její životní rolí, v níž později ve dvojici se Suchým vystoupila i ve filmech Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb jak je důležité míti Melicharovou (1988). Od počátku devadesátých let byla Molavcová neodmyslitelnou součástí dalších her Jiřiho Suchého, s nimiž Divadlo Semafor putovalo poté, co muselo opustit scénu v pasáži Alfa, po různých pražských jevištích (mj. v Divadélku Karlínek, jež bylo zničeno při záplavách v roce 2002, a od roku 2005 (první sezóna 2005/06) v nově vybudovaném Divadle Semafor v Praze-Dejvicích, kde sídlí dosud. Divadlo uvedlo mimo jiné hry Nižní Novgorod, Mé srdce je Zimmer frei, Víkend s Krausovou, Jako když tiskne, Sukně smutnou jehlou spíchnutá, Lysistrata, Patero důvodů pro voo doo, Sekta, Tak co, pane barone, Kytice, Hodiny jdou pozpátku, Šlitr s námi (a zlý pryč), Mamzelle Nitouche, Život je náhoda v obnošené vestě, Vocaď pocaď aneb Zuzana má doma zebru, Dal si růži do polívky, Já jsem otec Bemle, Začalo to akordem, Levandule, Život je náhoda v obnošený vestě, Kam se poděla Valérie a další. V inscenaci Dobře placená procházka, kterou v roce 2007 režíroval na scéně pražského Národního divadla Miloš Forman, vytvořila roli Tety z Liverpoolu.

Herecky i pěvecky se Molavcová brzy po nástupu do Divadla Semafor uplatnila také mimo divadlo a nabídla publiku obsáhlý, výrazově i tématicky mimořádně pestrý repertoár (mimo jiné písně Ladislava Štaidla a Ondřeje Suchého Adie, Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Barevná holka, Jiřího Baura a Jana Wericha Bleška a veška, Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Jitrocel, Jacquese Brela a Pavla Kopty Lásko má, Ferdinanda Havlíka a Jiřího Suchého Letní večer, Jaromíra Klempíře a Ondřeje Suchého Málem atd.). Molavcová je autorkou hudební složky písní Pere-li paní na text Ondřeje Suchého, Rozkvetlá zahrada (text Jiří Suchý), Uhořelá (text Miroslav Florian), Život je zápletka (Jiří Suchý) atd., dobovými hity byly v její interpretaci písně Teď hádej, Hej Tony, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky, Náledí a další.

V průběhu více než čtyř desetiletí působení na jevišti Divadla Semafor vyrostla Molavcová v osobitý typ komičky. Jako herečka se prosadila také ve filmu a v televizi (mimo jiné televizní pořady Já ubohá děvečka, Reklamy Jitky Molavcové, Ty hvězdičko malá, Znám tvůj sen. Molavcová rovněž účinkovala v muzikálech Toulavý Engelbert, Vrabci z devátého poschodí, dále v činoherních inscenacích Malostranské povídky; dabovala řadu filmů, vystupovala v pořadech pro děti (Malé televizní kabarety, připravované Ondřejem Suchým a Oldřichem Dudkem, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice, Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice, Kylián atd.; propůjčila svůj příjemný, kultivovaný a mimořádně tvárný hlas televiznímu Večerníčku Káťa a Škubánek a Berta a Ufo, pro nejmenší diváky připravovala televizní pořady Kouzelná školka a působila v zájezdovém Divadélku pohádek Jitky Molavcové. Početná je její účast ve filmové tvorbě (mimo jiné Amadeus Miloše Formana, Hvězda padá vzhůru Ladislava Rychmana, Lidé z metra Jaromila Jireše, Žena pro tři muže Jaroslava Papouška atd.). Účinkovala také v televizním seriálu Saský lesk, pruská sláva v někdejší Německé demokratické republice; jako moderátorka uváděla společně s Otou Nutzem televizní seriál Kolotočr a pořady s Jiřím Suchým. V Hudebním divadle Karlín utvořila v incenaci hry Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka Golem společně se Suchým ženskou polovinu dua Prach a Popel, velký úspěch jí přineslo několikaleté účinkování v hlavní roli Dolly Leviové v muzikálu Hello Dolly (za tento výkon byla vyznamenána Cenou Thálie za rok 1996). V Radošínském národném divadle měla hlavní roli Mařenky v muzikálu Nevesta predaná Kubovi. V inscenaci Chevalierových Zvonokosů v Hudebním divadle v Karlíně vytvořila roli Eulalie Čuříkové. V Semaforu vytvořila role Dorničky ve hře Kytice (1972), Varvary ve hře Nižnij Novgorod, mimořádného úspěchu dosáhla v roli Soni Valskové v americkém muzikálu Každý má svého Leona, dále hrála v komediích Víkend s Krausovou a Pokušení svatého Antonína.

V roce 1970 získala první cenu v soutěži Talent, roku 1989 cenu za herecký výkon ve filmu Jonáš a Melicharová, 1990 Cenu Vlasty Buriana jako nejlepší komik roku, 1996 Cenu Thálie za roli Dolly v muzikálu Hello Dolly, 1997 Cenu Masarykovy akademie umění za uměleckou tvůrčí činnost. V roce 2012 byla navržena do širší nominace na cenu Thálie za roli Žanety Borské v představení Divadla Semafor Hodiny jdou pozpátku.

Molavcová se však neomezuje pouze na tvorbu divadelních a komických rolí; účinkuje v duchovních prostorách, v kostelích a v kaplích. Vystoupila mimo jiné v roli Smrti v inscenaci se středověkou tématikou – disputace Jana ze Žatce Oráč a smrt (za tuto roli byla nominována na cenu Thálie 1996), v hlavní roli v barokním melodramatu Jiřího Antonína Bendy Ariadna na Naxu, v Meditaci o lásce a naději; dále spolupracovala s Janáčkovým kvartetem při realizaci projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka. V roce 1987 uvedla premiéru hry Vetešník v anglické verzi ve Finsku. Molavcová vystupovala rovněž pro české krajany ve Spojených státech amerických, v Kanadě, v Austrálii, v Tasmánii, ve Švýcarsku, ve Francii atd. Moderovala Ceny Týtý a Ceny Thálie. Dále napsala pohádkové kníhy Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti, Malé pohádky Jitky Molavcové. Vystupovala rovněž v poetické vinárně Viola (Písně zbožné, milostné a darebné – 1994). Věnuje se také recitaci melodramu, spolupracovala s Komorní filharmonií, zpívá a recituje v latině, francouzštině, němčině a polštině. Vystupovala na četných koncertech ve Spojených státech, v Kanadě a v Austrálii.

Molavcová, která začínala jako půvabná mladičká dívka s kytarou, dosáhla virtuozity nejen díky svému ojedinělému komediálnímu talentu, ale také soustavným prohlubováním hereckého projevu. Její dobře rozeznatelná barva hlasu, schopnost výrazově přesného uchopení zadaných rolí, spolehlivá intonace (skvěle uplatněná v a capellových duetech s Jiřím Suchým) a věkem téměř nedotčený exteriér učinily z Jitky Molavcové jednu z předních českých hereckých a pěveckých osobností v daném oboru.


Dílo

I. Dílo literární:

 

Molavcová, Jitka: Pohádky a písničky pro šikovné děti (Exact service 1993);

Petráň, Jan: Molavcová, to přece víte, že vás miluju (Blízká setkání – Formát 1997);

Petráň, Jan: Malé pohádky Jitky Molavcové (Primus 2000);

Molavcová, Jitka: Pohádky z pastelky (B. M. S. 2004).

 

 

II. Dílo hudební:

 

Písně (výběr)

Molavcová, Jitka (hudba) – Suchý, Jiří (text): Rozkvetlá zahrada;

Molavcová, Jitka (hudba) – Suchý, Jiří (text): Život je zápletka;

Molavcová, Jitka (hudba) – Suchý, Jiří (text): Není špás.

 

Filmy, televizní pořady, inscenace, seriály, televizní filmy, dabing (výběr)

Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna (1969);

Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna (1971);

Jan Skácel aneb Kolik příležitostí má růže (1973);

Písničky roku ´73 (1973);

Toulavý Engelbert (1973);

Zlatovláska (1973);

Třicet panen a Pythagoras (1973);

Hvězda padá vzhůru (1974);

Enyky benyky (1974);

Muž, který se spustil (1974);

Francouzské pohádky (1975);

Znám tvůj sen (1976);

Malý televizní kabaret (1977);

Tajemství proutěného košíku (1977);

Hastrmanská povídka (1978);

Kaleidoskop dobré pohody (1978);

Silvestr hravý a dravý (1978);

Haló, tady Orchestr a balet Československé televize (1979);

Písničky z celuloidu (1979);

Ring volný (1979);

Kabaret U dobré pohody (1980);

Žena pro tři muže (1979);

Prázdniny pro psa (1980);

Benefice Orchestru Karla Vlacha (1981);

Pohádka o mokrosuchém štěstí (1981);

Povídka malostranská (1981);

Šmoulové (1981);

Začalo to karafiátem (1981);

Doktorská pohádka (1982);

Jojo (1982);

Káta a Škubánek (1982);

Rok má dvanáct měsíců (1982);

Taneček přes dvě pekla (1982);

Návštěvníci (1983);

Amadeus (1984);

Koloběžka první (1984)

Slané pohádky (1984)

Písničky známé a nejznámější s Orchestrem Karla Vlacha (1984)

Zpívánky (1984);

O chytrém Honzovi (1985);

Přijď, ať zase omládnu (1985);

Saský les a pruská sláva (1985);

Žáku Kašku, nežeň se (1985);

Reklamy Jitky Molavcové (1985);

Dostaveníčko ve Znojmě (1986);

Jonáš a Melicharová (1986);

Lásko má (1986);

Plaváček (1986);

Smutek bláznivých panen (1986);

Dámská jízda (1987);

Nechte to koňovi (1987);

Páni Edisoni (1987);

Vltavská víla (1987);

Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988);

Kalhoty od krejčího ze Lhoty (1988);

My se vlka nebojíme (1988);

O Budulínkovi (1989);

O čarovné Laskonce (1989);

O kočce, myšičce a červené slepičce (1989);

Stačí stisknout (1989);

Zvonokosy (1990);

Poslední motýl (1990);

Večírek nejen pro zvané (1990);

Jonáš, Melicharová a pavilon (1991);

V Praze bejvávalo blaze (1991);

Kosmická čarodějnice v Čeboni (1991);

Perplexmagazin 2. (1992);

The Best of Večírek (1992);

Tom a Jerry (1992);

Werichiáda (1992);

Putování za švestkovou vůní (1993);

Saturnin (1994);

Magda, její ztráty a nálezy (1996);

Prsten a řetěz (1996);

Žofín, ostrov vzpomínek a snů (1997);

Kouzelná školka (1999);

Semafor atd. (1999);

Tři příležitosti k smíchu … Jonáš a Melicharová uvádějí… (2000);

Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001);

Mé srdce je Zimmer frei. Levné knihy (2010);

Vohnice a Kilián (2001);

To je ta čeština (2001);

Patero důvodů pro woodoo (2005);

Večerníček má narozeniny (2005);

Berta a Ufo (2006);

Lojzička je číslo (2006);

Dobře placená procházka (2007);

Kdo hledá, najde (2007);

Fišpánská jablíčka (2008);

O bílé paní (2008);

Soukromé pasti (2008);

Jak je důležité míti Hraboše (2010);

Léta letí k andělům (dokument Noe TV, 2010);

Silvestr 2011 pokračuje (2011).

Diskografie

Diskografie (výběr):

 

12 pro Mladý svět (Supraphon 1973);

Jitka Molavcová (Supraphon 1975);

Písničky a povídání ze Semaforu – Jiří Suchý a taky Jitka Molavcová (Panton 1977);

Mojmír Balling (Supraphon 1978);

Tohle jsem já? (Supraphon 1984);

Jonáš dejme tomu v úterý (Panton 1985);

Na okně seděla kočka… (Supraphon 1990);

Minikabaret Jitky Molavcové (Multisonic 1991);

Muzikantská Liduška / Cha–cha (Supraphon 1989);

Na okně seděla kočka (Supraphon 1991);

Zlatá deska Magion (Vrba Records. 1990);

Písničky z rosy (Multisonic 1991);

Pohádky a písničky pro šikovné děti (Exact service 1993);

Já mám ráda komiky (Multisonic 1994);

Pohádky a písničky Jitky Molavcové (Supraphon 1994);

Písně zbožné, milostné a darebné – Hudba a poezie středověku (Spirála 1997) – Jitka Molavcová, Alfréd Strejček, Pavel Jurkovič;

Káťa a Škubánek (Supraphon 1998);

Zpívánky s Jitkou Molavcovou (Sony Music-Bonton 1998);

Malý televizní kabaret (Universal 1999) – reedice MC;

Pohádky z pastelky (B. M. S. 2004);

Teď hádej (Areca Multimédia 2005);

Pop galerie (Supraphon 2010).

Literatura

I. Lexika

EJ.

 

II. Ostatní

Černý, Jiří: Vyhrála talent „70“, ale vyhráno nemá (Melodie 10, 1972, č. 1, s. 15).

Kolář, Jan: Jitka Molavcová – Lidová šansoniérka, nebo herečka? (Melodie 12, 1974, č. 8, s. 229).

Horáček, František: Jitka Molavcová (Melodie 14, 1976, s. 127).

Kolář, Jan: Jitka Molavcová: „Promiňte, že jsem tady“ (Gramorevue 21, 1985, č. 3, s. 9).

Kolář, Jan: S Jitkou Molavcovou o dvou životech (Scéna 1985, č. 25–26, s. 71).

Zapletal, Petar: Dolly Jitky Molavcové v Karlíně (Hudební rozhledy 50, 1997, č. 1, s. 25).

Zapletal, Petar: Jak Jiří Suchý unáší tureckou houslistku (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 5, s. 22–23).

Zápal, David: Jitka Molavcová – Kosmická čarodějnice slaví 60 (Aha-společnost, 20. 3. 2010).

 

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 19.9.2012