Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Barová, AnnaTisk


Charakteristika: pěvkyně-mezzosopranistka, hudební pedagožka

Datum narození/zahájení aktivity:30.3.1932
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.9.2015
Text

Barová, Anna (roz. Brandtnerová), pěvkyně-mezzosopranistka a hudební pedagožka, narozena 30. 3. 1932, Plzeň, zemřela 23. 9. 2015, Brno.

Po maturitě na gymnáziu absolvovala kurs mikrobiologie a biochemie Vysoké školy zemědělské v Praze. Poté navštěvovala pěvecké oddělení pražské konzervatoře (1951–54) a v roce 1959 absolvovala AMU pod vedením Jana Kühna a Kamily Ungrové. Již během studií zpívala ve sboru opery Městských divadel v Lipsku (od roku 1956), po absolutoriu přijala angažmá jako sólistka a následovala tak svého manžela, barytonistu Jiřího Bara, který byl členem lipského operního souboru od roku 1956. Zpívala zpočátku altové role, jednou z prvních byla Lola v Sedláku kavalírovi Pietra Mascagniho a Končakovna v Knížeti Igorovi Alexandra Borodina. Přes role v operách Wolfganga Amadea Mozarta se dostala k dílům Giuseppe Verdiho, ve kterých v letech 1959–69 vytvořila řadu postav, k nejdůležitějším patřila Ulrika v Maškarním plese.

V roce 1969 přešla (i se svým mužem) do brněnského operního souboru, kde působila až do roku 1992. Její nejvlastnější doménou byl lyrický mezzosoprán. K nejdůležitějším postavám, které v Brně ztvárnila, patřily titulní role v opeře George Bizeta Carmen (1970), Olga v Evženu Oněginovi Pjotra Iljiče Čajkovského (1971), Stařenka v Její Pastorkyni Leoše Janáčka (1972, 1984), paní Meg ve Falstaffovi Giuseppe Verdiho (1973), Suzuki v Madame Butterfly Giacoma Pucciniho (1974), Rosina v Lazebníkovi Sevilském Gioacchina Rossiniho (1976), Káča v opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča (1980), Oktavie v Korunovaci Poppey Claudia Monteverdiho (1981) a Matka v Osudu Leoše Janáčka (1987). S brněnským divadelním souborem také několikrát vystoupila na festivalu Smetanova Litomyšl v různých operních představeních a v roce 1994 jako sólistka v Rekviem Antonína Dvořáka pod taktovkou Jiřího Pinkase. V březnu 2014 byla při udělování cen DIVA uvedena do Síně slávy Národního divadla Brno. Hostovala rovněž v Slezském divadle Opava a v Národním divadle Praha, kde vystoupila v roce 1968 v opeře Giuseppe Verdiho Maškarní ples a v roce 1983 v provedení Čerta a Káči Antonína Dvořáka.

Anna Barová se rovněž věnovala koncertní činnosti. Své pěvecké umění představila posluchačům v mnoha evropských zemích, například v Německu, Francii, Rakousku, Itálii, Španělsku, Lucembursku ad. V Brně patřila ke stálým interpretům staré hudby. Už v roce 1973 byla sólistkou prémiového koncertu cyklu Hudební mládež, na programu byla Missa quinis vocibus super Dolorosi martyr Kryštofa Haranta z Polžic a Ecco mormorar l’onde, Jo mi son giovinetta Claudia Monteverdiho. V roce 1974 následovalo Rekviem Karla Blažeje Kopřivy a v roce 1976 československá premiéra Combattimenta di Tancredi e Clorinda Claudia Monteverdiho v realizaci Arnošta Parsche a Miloše Štědroně. V roce 1976 v cyklu Kruh přátel hudby uvedla jako sólistka písňovou tvorbu italských barokních a raně barokních skladatelů za doprovodu Vratislava Bělského (varhany, cembalo) a Vratislava Lukáše (violoncello). V roce 1977 byla obsazena v titulní roli obnovené světové premiéry barokní opery Euridice Giulia Cacciniho v originálním znění a na starých nástrojích. Party realizovali opět Miloš Štědroň a Arnošt Parsch, dílo nastudoval Lubomír Mátl, účinkoval Brněnský akademický sbor a Collegium pro musica antiqua Brno. V roce 1982 byl obdobně realizován průřez operou Claudia Monteverdiho Návrat Odysea do vlasti, i když tentokrát doprovázel Brněnský komorní orchestr pod vedením Jiřího Mottla a Moravské kvarteto. Mezi dalšími skladbami, ve kterých byla v cyklech Kruh přátel hudby sólistkou, byly Sub olea pacis et palma virtutis (1983) Jana Dismase Zelenky, kantáta Geist und Seele wird verwirret (1985) Johanna Sebastiana Bacha, Mesiáš (1985) Georga Friedricha Händela a v roce 1987 Il ballo delle Ingrate Claudia Monteverdiho.

Za svůj život nazpívala také množství nahrávek, pozornost si zaslouží rozhlasová nahrávka Studia Brno cyklu písní Bohuslava Martinů Nipponari pro ženský hlas a komorní orchestr, kterou nahrála se Státní filharmonií Brno pod vedením Františka Jílka. Dále početné nahrávky vyšly ve vydavatelství Supraphon. Od roku 1990 působila jako pedagožka zpěvu na JAMU. Publikovala ve sborníku Hlas, mluva, řeč (2. část pod názvem Řeč, mluva, hlas). V roce 2011 vyšlo její skriptum věnované problematice zpěvu Proč zpíváme? opisující jak historické aspekty související se zpěvem, tak anatomii hlasového orgánu a psychologické faktory, které ovlivňují výkon a kvalitu hlasu.


Diskografie

Diskografie (výběr):

Leoš Janáček: Osud (Supraphon 1976, 1995) – Orchestr opery Státního divadla v Brně, František Jílek;
Antonín Dvořák: Čert a Káča.(Supraphon 1979, 1993) – Jiří Pinkas;
Leoš Janáček: Její pastorkyňa (Supraphon 1979, 2006) – Orchestr opery Státního divadla v Brně, František Jílek;
Josef Bohuslav Foerster: Eva (Supraphon 1984, 1996) – Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Leo Marian Vodička.
Antonín Dvořák: Rusalka (výběr) (Supraphon 1984, 2003) – Česká filharmonie, Václav Neumann;
Bohuslav Martinů: Hry o Marii (Supraphon 1985, 1993) – Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Jiří Bělohlávek;
Vítězslav Novák: Lucerna (Supraphon 1986, 2002) – Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, František Vajnar;
Antonín Rejcha: Nový žalm (Supraphon 1988) – Pražský filharmonický sbor, Dvořákův komorní orchestr, Lubomír Mátl;
Antonín Rejcha: Rekviem (Supraphon 1989, 2005) – Pražský filharmonický sbor, Dvořákův komorní orchestr, Lubomír Mátl;
Svatopluk Havelka: Epistola de M. Hieronymi de Praga (Supraphon 1990) – Česká filharmonie, Václav Neumann;

Antonín Dvořák: Mše pro sóla, smíšený sbor a varhany D dur (Supraphon 1992) – Pražský filharmonický sbor, Dvořákův komorní orchestr, Lubomír Mátl, Josef Kšica;
Leoš Janáček: Neznámý I. / Čekám tě (Supraphon 1994);
Rudolf Karel: Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Smrt Kmotřička (Supraphon 1997);
Bohuslav Martinů: Tři přání (Supraphon 1997) – Orchestr Janáčkovy opery v Brně, Václav Nosek.

Literatura

I. Lexika

Dufková Eugenie – Srba, Bořivoj (ed.): Postavy brněnského jeviště 1 (Brno 1984).
Tomeš Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století, 1. díl, A–J (Praha 1999).
Janota, Dalibor – Kučera, Jan Pavel: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

 

II. Ostatní

Heerenová, Petra: Brněnská opera v letech 1945–1970 (disertační práce, Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1970).
Pospíchalová, Barbora: Provozování staré hudby v Brně mezi lety 1970–1990 (diplomová práce, Masarykova univerzita, 2012).

 

www.ndbrno.cz/o-divadle/barova-anna

www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=2362

 

Lucia Ročkaiová

Datum poslední změny: 24.9.2015