Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Arbeit, MiloslavTisk


Charakteristika: pěvec-tenorista

Text
Literatura

Arbeit, Miloslav, pěvec-tenorista, narozen 7. 8. 1924, Bělkovice (Olomouc), zemřel 9. 5. 1986, Praha.

 

Studoval reálné gymnázium ve Šternberku, ze kterého přešel na obchodní akademii v Olomouci (1939–44). Ještě před maturitou byl totálně nasazen ve Stuttgartu, kde byl také dva měsíce vězněn v kárném táboře v Obersdorfu. Na přání rodičů a na základě svého vzdělání se měl stát obchodníkem. Protože dobře zpíval a v obci hrál i ochotnické divadlo, záhy odešel jako tenorista k divadlu. Zpěvu se učil nejprve soukromě, později dojížděl za profesorem pražské konzervatoře Konstantinem Kareninem. První angažmá získal ve Slezském divadle v Opavě (1945–46) jako člen operního souboru. Po ukončení vojenské prezenční služby se stal členem Krajského oblastního divadla v Olomouci, nejprve jako člen operního souboru (1948), po úspěšném debutu v roli Alfréda v operetě Netopýr (1949) Johanna Strausse a poté Popiela v Polské krvi (1950) Oskara Nedbala se stal sólistou operety.

V sezóně 1950/51 nastoupil do angažmá v Krajském oblastním divadle v Českých Budějovicích, kde se uvedl jako Toník v opeře Antonína Dvořáka Tvrdé palice. Zde tvořil úspěšný pěvecký pár se sopranistkou Marií Tomšů, společně zpívali v opeře V studni Viléma Blodka, hře se zpěvy Muzikantská Liduška, jako Principál a Esmeralda v Prodané nevěstě (1950) Bedřicha Smetany a Vítek a Jitka v Daliboru (1950) stejného autora. Do konce sezóny stihl ještě nastudovat role kantora Petra Vojny v Záhořanském honu (1951) Jaroslava Křičky a činoherní roli v dramatu Jan Roháč z Dubé (1950) Aloise Jiráska. V roce 1951 se vrátil do Slezského divadla v Opavě jako sólista operety. Kromě Netopýra (1952) a Polské krve (1952) vystoupil i v Mam’zelle Nitouche Florimonda Hervého a Fidlovačce Josefa Kajetána Tyla. Z dalších rolí byl oceněn jeho Chapelou v opeře Postilion z Lonjumeau (1952) Adolpha Charlese Adama.

V roce 1954 přijal nabídku Státního divadla v Brně a stal se sólistou operety. Ve své první inscenaci (Netopýr Johanna Strausse, 1954) se opět setkal s pěveckou partnerkou Marií Tomšů a režisérem Rudolfem Kulhánkem. Následovalo účinkování v československé premiéře operety Mikuláš Dačický z Heslova (1954) Miloslava Machka, v Baladě z hadrů (1954) Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Fidlovačce a operetě Polka vítězí (1955) Jaroslava Křičky. V dalších sezónách nastudoval např. role Parida v Krásné Heleně (1956) Jacquese Offenbacha, studenta Šimona v Žebravém studentu (1956) Karla Millöckera nebo dvojrole Pavla a Pabla v Baronu Všudybylu (1957) Miloslava Machka. Úspěch mu přinesly titulní role v Paganinim (1957) Franze Lehára a postava vojína Fritze Klána po boku Inky Slavíkové ve Velkovévodkyni (1957) Jacquese Offenbacha. Následovala řada dalších rolí, poslední nastudovanou v Brně byl Pablo v Polibku Čanity (1959) Jurije Miljutina. V roce 1958 účinkoval i v inscenacích komorní opery JAMU, byly to Rusalka Antonína Dvořáka, Matka a V bouři Tichona Chrennikova, V studni Viléma Blodka a Počátek románu Leoše Janáčka.

Od sezóny 1959/60 se vrátil do Opavy tentokrát jako sólista operního souboru, kde vytvořil mnoho postav klasického i moderního repertoáru a zpíval i v operetách pravidelně uváděných operním souborem. Z českých oper zpíval v dílech Bedřicha Smetany Vaška i Jeníka v Prodané nevěstě (1959), Toníka ve Dvou vdovách (1954), Lukáše v Hubičce (1953, 1961), Vítka v Daliboru (1954, 1962), Warnermana v Braniborech v Čechách (1957) a hradního Michálka v Čertově stěně (1960). Z děl Antonína Dvořáka to byla především postava Prince v Rusalce (1951, 1960) a kantora Bendy v Jakobínu (1962), z děl Zdeňka Fibicha vytvořil Césara v Nevěstě messinské (1960). Z českých děl 20. století ve Zvíkovském rarášku (1960) Vítězslava Nováka nazpíval pana Dačického, ve Sluhovi dvou pánů (1964) Jana Hanuše roli Truffaldina a v pohádce Žvanivý slimejš (1959) Jiřího Pauera postavu Kičibeje. Účinkoval též v nastudování opery Josefa Myslivečka Medon, král epirský na festivalu Bezručova Opava v roce 1961. Ze světového repertoáru vynikl v roli Triqueta v Evženu Oněginovi (1963) Pjotra Iljiče Čajkovského a jako don Alvaro v Síle osudu (1963) Giuseppe Verdiho. Jedním z vrcholů jeho sólistické kariéry byla interpretace obtížné role Eleazara v Židovce (1963) Jacquese Fromentala Halévyho. Bohatá byla i jeho koncertní činnost, hostoval rovněž v Ostravě, Olomouci a v Národním divadle v Praze, kde v závěru kariéry zpíval ve sboru, a to od roku 1964 až do své smrti v roce 1986.


Literatura

I. Lexika

Machek, Jaroslav – Vojtěchová, Drahomíra: Přehled činnosti československých divadel 1958 (Praha 1959).
Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj (ed.): Postavy brněnského jeviště 3 (Brno 1994).
Janota, Dalibor – Kučera, Jan Pavel: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

 

II. Ostatní

Heerenová, Petra: Brněnská opera v letech 1945–1970, disertační práce (Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně 1970).
Plešák, Miroslav – Kundera, Ludvík – Ruszelák, Josef: Vivat academia (Brno 1997).


www.jihoceskedivadlo.cz/archiv
www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=6045
www.divadlo-opava.cz/repertoar/prehled-premier-od-roku-1945/

 

Lucia Ročkaiová

Datum poslední změny: 21.3.2015