Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hermanová, LjubaTisk


Charakteristika: zpěvačka a herečka

Datum narození/zahájení aktivity:23.4.1913
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.5.1996
Text

Hermanová, Ljuba (roz. Luběnka Herrmannová), zpěvačka a herečka, narozena 23. 4. 1913, Neratovice, zemřela 21. 5. 1996, Praha.

 

V rodných Neratovicích se učila hrát na housle. Díky své matce, která byla ochotnickou herečkou, měla již od mala vztah k divadlu. V roce 1924 se odstěhovala z Neratovic do Prahy, kde začala navštěvovat gymnázium a hodiny klavíru. Po roce však přešla na reálné dívčí gymnázium. Za svého dětství v letech 1924–25 poprvé hrála v Nuslích v Divadle na Fidlovačce a mimo jiné zpívala i na kůru v nuselském kostele Gounodovo Ave Maria. Přihlásila se na konzervatoř, ale při přijímací zkoušce si jí všiml Ladislav Brom, který jí slíbil angažmá v divadle Aréna na Smíchově. Proto nikdy konzervatoř nenavštěvovala. K premiéře nastudované hry Jak se dělá milion nedošlo, jelikož Osvobozené divadlo, které pronajalo svou budovu k hraní, se nepohodlo s Bromem kvůli repertoáru. Na to však na sebe upoutala pozornost vystoupením v revue s písní Tiše hučí Niagara. Poté působila ještě ve Švandově divadle ve veselohře Slepičárna, ale ve svých devatenácti letech přešla do Slovenského národního divadla, kde se v té době uvolnilo místo. Na Slovensku působila dva roky a byla obsazována do mnoha her a operet – Polská krev, Země úsměvů, Ples v hotelu Savoy, Hraběnka Marica a Kvítek Havaje. Během svého angažmá v Bratislavě ještě hostovala v Divadle na Vídeňce v operetě Oscara Strausse Dvě smějící se oči. Protože dostala nabídku hrát ve filmu Peníze nebo život, přešla pak na jednu sezónu do Osvobozeného divadla. Zde jako jediná žena hrála i na forbíně. Vystupovala po boku Jiřího Voskovce a Jana Wericha v hrách Kat a blázen a v revue Vždy s úsměvem. V roce 1934 nahrála své první album s písní Zakázané ovoce. Po konci sezóny v Osvobozeném divadle přešla do Malé operety na Vinohradech a hrála zde v operetě Svůdná Ljuba. V roce 1936 z operety na Vinohradech přešla ještě před válkou do Nového divadla Oldřicha Nového, kde vytvořila mnoho rolí. V hudební komedii Další, prosím z roku 1936 zpívala svůj první šanson v životě. Nezapomenutelnou byla v Mam’zelle Nitouche v roce 1938. Objevila se v komediích Krejčí na zámku a Moje sestra a já. V divadle Oldřicha Nového působila do roku 1939. Během druhé světové války nemohla hrát v divadle ani ve filmu, neboť její otec pocházel z židovské rodiny. Po konci války si změnila své příjmení na Hermanová a v roce 1947 působila v Divadle V + W, kde hrála ve veselohře Přišel na večeři. Poté nastoupila do divadla Karlín, jehož uměleckými šéfy byli Oldřich Nový a Jan Werich. S Janem Werichem hrála vDivotvorném hrnci, kde zpívala písně Nedostatek a Když z chudáka se stane boháč. Po boku Oldřicha Nového ztvárnila role v hudebních komediích: Plukovník chce spát, Moje žena Penelopa a Mam’zelle Nitouche. Zpívala v operetách Polská krev a Orfeus v podsvětí. S Vlastou Burianem, který do divadla přišel v roce 1950, vystupovala v hrách: Paní Marjánka, matka pluku, Nebe na zemi, Lumpacivagabundus a Tři mušketýři. Dále hrála v hudebních komediích Akulina, Marné chytračení a Keto a kote. V padesátých letech z divadla odešla a působila na zájezdech po boku Rudolfa Cortéze, se kterým vytvářela písničkové pořady. Ve druhé polovině 50. let se v pražském klubu Reduta seznámila s Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem a Waldemarem Matuškou a začala po vzniku divadla Na zábradlí v roce 1958 působit právě tam. Vytvořila zde roli ve hře Kdyby tisíc klarinetů, z níž ji její píseň Láska, to jsou jen písmena, proslavila. Ve filmové verzi hry však neúčinkovala. Po vytvoření divadla Semafor uvažovala o tom, že by přešla z divadla Na zábradlí, ale nakonec setrvala a byl jí vytvořen recitál Nejlepší rocky paní Hermanové, který pro ni připravili Václav Havel a Miloš Macourek. V roce 1964 pak vystupovala ještě v recitálu od Jaroslava Dietla Kdo jste, Ljubo Hermanová?. Hrála také v pantomimě Ladislava Fialky Devět klobouků pro Prahu, se kterou jezdila do Německa a Maďarska. Po sedmi letech působení v divadle Na zábradlí přešla na rok do Večerního Brna. V Brně pobývala v letech 1967–68 a vystupovala v recitálu Mít zelené tělo. Poté odjela znovu do Prahy, ale vystupovala již také více za hranicemi republiky. Na půl roku působila ve Stuttgart Reunitz Theater, kde byl první ženský kabaret. Dostala také možnost angažmá v Rusku a v Národním divadle v Praze, ale z obojího sešlo. Je známa svými písněmi Já mám ráda Políra, Blázni z povolání, Život je jen náhoda, Praha je Praha, Turek v Praze, Tam za mořem piva, Proč taky nejsem dáma, Jak je ta láska krásná a Potkala jsem ho, pršelo. Vytvořila také mnoho filmových rolí ve filmech: Vražda v Ostrovní ulici, Jsem děvče s čertem v těle, U svatého Antoníčka, Pán na roztrhání, Až se vrátíš, Dobrý voják Švejk, Ta naše písnička česká, Cácorka, Nezlobte dědečka, Otec Kondelík a ženich Vejvara a Bezdětná. Měla také hrát hraběnku Stradovou ve filmu Císařův pekař. Hermanová během svého života pořádala koncerty, estrádní vystoupení, hostovala i v Ostravském divadle ve hře Zpívající Benátky, vystupovala v televizi a byla známá především jako operetní subreta a šansoniérka.


Diskografie

Portrét Ljuby Hermanové (LP, Supraphon 1968; CD, 2009);

Český šanson 1970 (LP, Supraphon 1971; CD, 2013);

Ljuba Hermanová (LP, Supraphon 1977; CD, 2009);

Večer s Ljubou Hermanovou (LP, Supraphon 1983);

Račte vstoupit (CD, Supraphon 1993);

Já mám ráda políra (CD, B&M Music, 1996);

Český hit století 1 (CD, Radioservis 1999);

Tyátr Ljuby Hermanové (CD, Radioservis 2002);

Herci zpívající: originální nahrávky Čs. rozhlasu (CD, Radioservis 2002);

Ljuba Hermanová Gold (CD, Popron 2004);

Pop galerie (CD, Supraphon 2008);

Perličky filmového plátna 1932–1969 (CD, Supraphon 2010).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

EJ.

Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl, A–J (Praha 1999).

 

II. Ostatní

Suchý, Ondřej – Dudek, Oldřich: Ljuba jako vystřižená (Praha 1986).

Suchý, Ondřej: Ljuba Hermanová … a co jsem ještě neřekla (Praha 1993).

Vašák, Vašek: Jó, to tenkrát … aneb slavní čeští senioři (Praha 1996, s. 129–140).

Rohál, Robert: Lesk a bída slavných českých žen (Praha 2002, s. 109–132).

Suchý, Ondřej: Ljuba Hermanová (Praha 2003).

 

Kateřina Kučerová

Datum poslední změny: 7.4.2017