Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Lumír

Tisk


Charakteristika: pěvecký spolek

Datum narození/zahájení aktivity:0.6.1881
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1961
Text
Literatura

Lumír, pěvecký spolek v Moravské Ostravě, začátek činnosti v červnu 1881, Ostrava, ukončení činnosti 1961, tamtéž.

 

Vznik prvního českého pěveckého spolku v tehdejší Moravské Ostravě, tj. v červnu 1881 založeného Lumíru, inicioval slezskoostravský učitel Karel Jaromír Bukovanský. Prvním sbomistrem se stal Václav Ludwig, do té doby vojenský kapelník, který přišel do Ostravy v roce 1877, stal se dirigentem hornické kapely, kterou v roce 1896 začlenil do proslulé Spojené hornické kapely. Se smíšeným sborem účinkoval při všech příležitostech, které tehdy český národní život v Ostravě poskytoval, tj. na koncertech, při zábavách, slavnostních mších apod. V obdobných aktivitách pokračovali také Ludwigovi následovníci, zejména Eduard Bartoníček, který přišel do Ostravy v dubnu 1887 a – udiven nedisciplinovaností zpěváků – obnovil už dříve existující intonační kurzy pro mladé zpěváky. Velmi dbal na stylový výběr na koncertech uváděných skladeb (včetně vlastních) a rozšířil též do té doby jen velmi málo pěstované umělecké kontakty sborů z moravských měst. V červnu 1890 se sbormistrem Lumíru znovu stal Václav Ludwig, který na 24. května 1891 připravil – k 10. výročí trvání spolku – jubilejní koncert, mající na programu mj. i dvě kantáty (Dvořákův HymnusBendlova Švandu dudáka). Jejich provedení – inspirované olomouckým provedením Dvořákova oratoria Svatá Ludmila 21. dubna 1888 – stálo na samém počátku pozdějších ostravských provedení velkých kantátových skladeb v letech 1906–14 ve spolupráci se spolkem Záboj. Ve druhé polovině prvního desetiletí 20. století připravil Eduard Bartoníček – tentokrát s moravskoostravským Lumírem – hodnotná provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile (2. prosince 1906), Bendlovy kantáty Švanda dudák (5. dubna 1908) a Dvořákova oratoria Svatá Ludmila (12. a 13. března 1910). V dubnu toho roku se však stal sbormistrem Lumíru Edvard Rund, tehdy už více jak dva roky sbormistr Záboje. Ten pak od jara roku 1911 téměř až do vypuknutí 1. světové války dokázal – s dokonalým smyslem pro řád a efektivitu umělecké práce – nastudovat a provést před ostravským publikem náročná vokálně-instrumentální a ryze instrumentální díla Hectora Berlioze (Faustovo prokletí a Dětství Ježíšovo), Karla Bendla (Smrt Prokopa Velikého), Františka Neumanna (Bouři), Bedřicha Smetany (Mou vlast), Ludwiga van Beethovena (Symfonii č. 9 d moll), Vítězslava Nováka (Bouři), Antonína Dvořáka atd.

Oba ostravské spolky Lumír a Záboj často spolupracovaly při společných koncertech, např. v období let 1927–30 prováděly za řízení Edvarda Runda kantátovou tvorbu Bedřicha Smetany (Českou píseň), Antonína Dvořáka (Svatební košile), Zdeňka Fibicha (Jarní romanci), Karla Bendla (Švandu dudáka), Leoše Janáčka (kantátu Amarus) i sborovou tvorbu Smetanovu, Dvořákovu, Janáčkovu, Foerstrovu, Křičkovu atd. Po Rundově smrti se stal sbormistrem obou spolků Josef Schreiber, který např. v roce 1932 provedl s oběma sbory, se sólisty, Orchestrem Národního divadla moravskoslezského Dvořákova díla Stabat mater i Requiem. Na počátku roku 1935 Schreiber rezignoval na funkci sbormistra Lumíru a ponechal si jen vedení Záboje. Sbormistrem Lumíru pak byl po celá 40. léta Josef Kubenka.

Politické poměry po roce 1948 značně omezily koncertní činnost spolku, která nedosáhla předválečné úrovně (přesto v letech 1946–56 provedl Lumír na svých koncertech i několik významných sborových a kantátových děl, za což v roce 1956 obdržel Cenu města Ostravy). Přízeň publika se navíc stále zřetelněji upínala k jiným dobovým formám posluchačského přístupu – oblibu si získávali zpěváci Alexandrovova pěveckého souboru sovětské armády a obdobných souborů hrajících a zpívajících různé častušky a písně budovatelského charakteru. Nebylo proto divu, že tradiční pěvecké sbory, jako byl Lumír jen živořily a časem ukončily svou činnost. V případě Lumíru to bylo až v roce 1961.

 


Literatura

I. Lexika

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2013, s. 566).

 

II. Ostatní

Svozil, Oldřich: 75 let pěveckého sboru Lumír v Ostravě (Ostrava 1958).

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1987).

Stolařík, Ivo: Umělecká hudba v Ostravě (Ostrava 1997).

Mazurek, Jan: Hudební život českých obyvatel Ostravy v období 1880–1918 (Ostrava 1999).

Mazurek, Jan – Steinmetz, Karel a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).

Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan – Kusák, Jiří – Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava 2014).

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 10.1.2019