Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka

Tisk

(Janáčkův máj)

Charakteristika: festival

Datum narození/zahájení aktivity:6.5.1976
Text
Literatura

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, hudební festival, zahájení činnosti 6. 5. 1976 (Janáčkův máj), 2018 (Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka), Ostrava.

 

A. Historie festivalu (koncerty symfonické, komorní, sborové, operní a baletní představení) 

Kořeny – ostravské festivaly před Janáčkovým májem

Janáčkův máj – hudební festival socialistických zemí (1976–1989)

Mezinárodní hudební festival – Janáčkův máj (1990–2017)

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka (od r. 2018)

 

B. Přidružené akce

Muzikologická konference Janáčkiana

Výstavy jako doprovodné akce festivalu; filmové produkce

Koncerty vítězných skladeb soutěže Generace 

 

A. Historie festivalu (koncerty symfonické, komorní, sborové, operní a baletní představení) 

Kořeny – ostravské festivaly před Janáčkovým májem

Tradice hudebních festivalů v Ostravě vznikla již na začátku 40. let minulého století, kdy se v tomto městě konal pod vlivem pražské iniciativy Václava Talicha Český hudební máj 1940. Ten zahájil 30. dubna 1940 v Městském divadle koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů, ostravská česká opera připravila šest festivalových představení (mj. Smetanovu HubičkuJanáčkovu Její pastorkyňu), na symfonických koncertech Ostravské filharmonie, řízené Janem Pešatem, a divadelního orchestru, který vedl Jaroslav Vogel, zazněly Smetanova Má vlast (11. května), symfonické sklady Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Leoše Janáčka i kantátová díla Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstera a Bedřicha Smetany (spoluúčinkovaly ostravské pěvecké sbory řízené Františkem Míťou Hradilem a Josefem Schreiberem). Po 2. světové válce uskutečnil ostravský operní šéf Zdeněk Chalabala, před svým odchodem do Prahy v květnu 1947 festival, inspirovaný Pražským jarem – Ostravské hudební jaro. Byla na něm provedena operní díla Smetanova, Dvořákova, Kovařovicova a Foersterova se sólisty ostravské opery a hostujícími pražskými umělci Miladou Musilovou, Marií Podvalovou, Štěpánkou Štěpánovou, Janem Konstantinem a dalšími (divadelní orchestr řídili Zdeněk Chalabala a František Jílek). Tento spíše operní festival byl ale ukončen 30. května Smetanovým cyklem symfonických básní Má vlast. Také v dalších letech 1948 a 1949 se v Ostravě konal vždy v květnu operní festival spolu s provedením Smetanovy Mé vlasti v interpretaci operního orchestru.

Od roku 1950 se vžil pro jarní hudební festival název Ostravský máj. Na jeho zahajovacím koncertu byla uvedena spojenými orchestry ostravského divadla a Československého rozhlasu za řízení dirigenta Otakara Trhlíka Schulhoffova 6. symfonie („Symfonie svobody“)Beethovenova 5. symfonie „Osudová“. Dobovou zvláštností byl koncert nového Hornického uměleckého souboru, který hrál a zpíval pod taktovkou Rudolfa Kubína budovatelské písně a kantáty ostravských skladatelů. Na ostatních koncertech (již jen komorních) vystoupili sovětští umělci, kteří účinkovali ten rok na Pražském jaru, jako např. Emil Gillels, David Oistrach, Vladimir Jampolskij, Zara Doluchanovová. Hudbu mnoha žánrů přinesly festivaly v následujících letech 1951–53. Ostravská opera s šéfem Rudolfem Vašatou přispívala do programu těchto festivalových ročníků inscenacemi děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Ludwiga van Beethovena, Petra Iljiče Čajkovského a dalších. Symfonické koncerty, třeba v roce 1951, přinesly mj. hudbu Arama Chačaturjana, Dmitrije Šostakoviče, ale také Gokieliho Píseň o velkém vůdci či dobou ovlivněné kompozice ostravských skladatelů, jako např. Kubínovu Ostravu budující. Na komorním koncertu hrálo duo Alexandr Plocek a Josef Páleníček, na sborovém koncertu zpívalo Pěvecké sdružení moravských učitelů. Také o rok později účinkovalo na Ostravském máji Pěvecké sdružení moravských učitelů, vrcholem festivalu byla Beethovenova 9. symfonie v provedení divadelního orchestru a sboru, posíleného pěvci moravskoslezského Lumíru, řízeného Rudolfem Vašatou, se sólisty Ludmilou Dvořákovou, Ludmilou Komancovou, Janem Hlavsou a Jiřím Heroldem. V roce 1953 byla vrcholem festivalu premiéra Čajkovského Čarodějky v nastudování Rudolfa Vašaty s Ludmilou Dvořákovou v hlavní roli.

Hlavním pořadatelem a organizátorem dalších festivalových ročníků se stal nově vzniklý Ostravský symfonický orchestr. Zahajovací koncert festivalu dne 3. května 1954 (s programem: předehra k opeře Libuše Bedřicha Smetany, slovanská rapsodie Taras Bulba Leoše JanáčkaDvořákova 9. symfonie Novosvětská) je uváděn jako vůbec první oficiální koncertní vystoupení orchestru. Orchestr řídil šéfdirigent Otakar Pařík a Ostravský máj se stal od dalších ročníků jakýmsi „nadstavením“ koncertních sezon. Ovšem vedle festivalových vystoupení „rezidenčního“ Ostravského symfonického orchestru (od roku 1963 Státní filharmonie Ostrava a od r. 1971 Janáčkova filharmonie) na Ostravských májích vystupovala i další orchestrální a sborová tělesa domácí i zahraniční. V roce 1954 to byly jednak Vašatův Ostravský komorní orchestr se sovětskými sólisty Alexandrem Kornějevem (flétna) a Danielem Šafranem (violoncello), jednak Pěvecké sdružení moravských učitelů s Janem Šoupalem, v dalších ročnících např. v roce 1955 Leningradská filharmonie (první půli koncertu řídil hostující Kurt Sanderling, v druhé pak Jevgenij Mravinskij) a pak v roce 1967 pod Arvidem Jansonsem, v roce 1958 Slezská filharmonie Katovice s Karolem Stryjou, o rok později Orchestr Všesvazového rozhlasu a televize (dirigent Arvid Jansons), v roce 1961 to bylo dvojí vystoupení Státního symfonického orchestru SSSR s Konstantinem Ivanovem a Genadijem Rožděstvěnským a také v letech 1967 a 1975 dvakrát hrála v Ostravě na Janáčkově máji Moskevská filharmonie s Kirilem Kontrašinem. Na několika komorních koncertech v každém ročníku pak účinkovali přední zahraniční umělci (jejich ostravská vystoupení byla většinou spojena s koncertováním na Pražském jaru, jako např. Julliardovo kvarteto či Trio italiano d´archi) a také významní domácí umělci – sólisté i komorní soubory.

 

Janáčkův máj – hudební festival socialistických zemí (1976–1989)

Festival vznikl v roce 1976 přejmenováním Ostravského hudebního máje na Janáčkův máj – hudební festival socialistických zemí. Tento politicky motivovaný název festivalu měl – kromě negativních stránek – i svá pozitiva. Skladby Bély Bartóka, Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče, díla polských, maďarských i sovětských soudobých skladatelů atd. jednoznačně obohacovala program prvních ročníků festivalu. Sólisté i symfonické orchestry přijíždějící tehdy do Ostravy ze Sovětského svazu a dalších zemí východního bloku měli ve většině případů vysoce nadprůměrné kvality – uveďme např. klavíristu Vladimíra Krajněva, houslistu Pavla Kogana a mnohé další. Také na Janáčkově máji pravidelně zaznívala díla Leoše Janáčka, jehož kompoziční odkaz se festival dodnes snaží uvádět v reprezentativních podobách. V Ostravě např. zazněla Milošem Štědroněm a Leošem Faltusem rekonstruovaná symfonie Dunaj i skladatelův Houslový koncert „Putování dušičky“.

 

Mezinárodní hudební festival – Janáčkův máj (1990–2017)

Od počátku 90. let se festival Janáčkův máj zbavil omezení, která jej tížila od jeho vzniku. Tato skutečnost se projevila výrazným obohacením dramaturgie, rozšířením možnosti volby interpretů a začleněním Janáčkova máje do festivalových struktur nadnárodního charakteru, tj. do Evropské asociace festivalů i Asociace hudebních festivalů České republiky. Orientace na kvalitu se stala rozhodující prioritou každého ročníku festivalu, který si tak získal mezinárodní prestiž a zájem hudební veřejnosti Ostravy i širšího regionu. Většina koncertů Janáčkova máje se koná v ostravských koncertních a divadelních sálech, ale s přibývajícími léty se festivalové produkce rozšiřují i do dalších měst, jako jsou Frýdek-Místek, Opava, Třinec, Krnov, Český Těšín, Fulnek a další. Mnoho koncertů se uskutečnilo také na zámcích v Ostravě-Porubě, v Hradci nad Moravicí, v Kravařích či v Rothschildově zámečku v Ostravě-Vítkovicích, kde se konaly sólové či komorní koncerty. Duchovní a hlavně varhanní skladby jsou interpretovány v chrámech v Ostravě, Ludgeřovicích i jinde a jako velmi ojedinělé místo slouží také Hornické muzeum Pod Landekem, kde jsou prováděny především koncerty jazzové hudby.

Rezidenčním tělesem festivalu byla Janáčkova filharmonie Ostrava, ale v každém festivalovém ročníku účinkovaly minimálně tři významné české či zahraniční orchestry, jako např. Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Královská filharmonie Liverpool, Japan Philharmonic Orchestra, Mnichovský komorní orchestr, Lisztův komorní orchestr či komorní orchestr Kamerata Baltica s dirigentskými osobnosti, jako Jiří Bělohlávek, Zdeněk Mácal, Serge Baudo, Krzysztof Penderecki atd. Jasným cílem bylo především zprostředkování kvality, profesionality skrze program a úspěch očekávaný při produkci koncertů. Pozitivním faktem je, že koncept festivalu neustále rozšiřuje světový rozsah přizvaných interpretů a drží ustálenou stylovou podobu. Festival je členem Asociace hudebních festivalů České republiky a ředitel Jaromír Javůrek byl v letech 1996–2013 zvolen prezidentem této asociace.

V novém tisíciletí zařadil festival do svého tradičního programu artificiální komorní, orchestrální či sborové hudby také programy tvořené kvalitní nonartificiální hudbou (vystupovali např. Emil Viklický, Jiří Stivín, Michal Prokop, Karel Růžička atd.). Díky nemalé finanční podpoře sponzorů a města Ostravy, kdy se daří získat špičky hudební kultury (sólisty Miši Majského, Dmitrije Sitkovetského, vynikající zahraniční orchestry atd.), stal se Janáčkův máj – i díky své orientaci na hudbu svého „patrona“ – neodmyslitelnou součástí každoročního ostravského hudebního dění i důležitou položkou českého i mezinárodního hudebního života.

 

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka (od r. 2018)

V roce 2017 po ukončení 42. festivalového ročníku byl schválen návrh ředitele Janáčkova máje Jaromíra Javůrka, prezidenta České hudební rady a významného představitele Asociace hudebních festivalů v České republice, na sloučení dvou hudebních slavností konaných v místech od sebe nepříliš vzdálených – Janáčkova máje a Janáčkových Hukvald – v jeden festival. Sloučení, jež bylo motivováno vhodnějším ekonomickým zajišťováním jednoho velkého hudebního festivalu, potvrdilo Memorandum o finanční participaci na pořádání Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka podepsané dne 23. prosince 2017 hejtmanem Moravskoslezského kraje Ivo Vondrákem, primátorem Statutárního města Ostravy Tomášem Macurou, starostou Hukvald Luďkem Bujnoškem, ředitelem Janáčkova máje Jaromírem Javůrkem a předsedkyní Janáčkových Hukvald Alenou Lévovou. A tak se ve dnech 21. května až 1. července 2018 uskutečnil další ročník festivalu pod novým názvem Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který přinesl celkem 31 koncertů v Ostravě a blízkém okolí.

 

B. Přidružené akce

Muzikologická konference Janáčkiana

V roce 1977 se konala v rámci 2. ročníku Janáčkova máje dne 2. června v Ostravském muzeu jednodenní muzikologická konference Janáčkiana. Jejími pořadateli byly krajské organizace Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, České hudební společnosti a pak Ostravské muzeum a Krajské kulturní středisko. Konference, jejíž téma muselo být zcela podřízeno zaměření podtitulu Janáčkova máje – „festival socialistických zemí“ nemělo ani zdánlivě nic společného s Janáčkovým rusofilstvím, přivedlo však do Ostravy – stejně jako v dalších letech – významné české a slovenské muzikology. Konference se konala v „předvečer“ založení (resp. obnovení činnosti) Společnosti Leoše Janáčka. Zakládající akt společnosti se uskutečnil dne 3. června v aule Pedagogické fakulty v Ostravě za účasti několika předních janáčkovských badatelů, interpretů i propagátorů jeho díla, včetně posledního žijícího Janáčkova žáka dvaaosmdesátiletého Gustava Pivoňky. Janáčkova společnost pak až do své transformace na Mezinárodní společnost Leoše Janáčka začátkem 90. let pracovala pod hlavičkou České hudební společnosti. Při zakládání Společnosti Leoše Janáčka bylo deklarováno, že jedna část ostravské konference Janáčkiana bude věnována problematice Janáčkova života a díla a ta druhá, kopírující zaměření festivalu s podtitulem „festival socialistických zemí“ na jednotlivé hudební kultury těchto států. Tak i konference měly podtituly jako Česko-ruské a československo-sovětské vztahy v hudbě (1980), Československo-maďarské vztahy v hudbě (1981), Hudební kultury ČSSR a NDR – dvě hudební kultury socialistického typu (1982), Sovětská hudba a její vliv na českou hudební kulturu po r. 1917 (1983), Česká a slovenská interpretace po r. 1945 a její ohlas v socialistických zemích a Hudba v průmyslových oblastech (1984), Téma osvobození v české a slovenské hudbě po r. 1945 (1985), Hudba balkánských zemí jako součást socialistické kultury (1986), Stylové podněty a problémy současné polské hudby (1987), Revoluční mezníky v hudebních kulturách socialistických zemí (se zaměřením na revoluční tradice a prvky současné maďarské hudební kultury (1988). I při této „povinné dani“ tehdejší státní ideologii, zazněly na ostravských Janáčianách v období 1977–89 (hlavně v janáčkovských částech ročníků 1978, 1979, 1980, 1981, 1989, ale i v ročnících s tématy nadiktovaných zaměřením festivalu socialistických zemí) referáty muzikologů nepohodlných režimu, jako byli Jaroslav Volek, Jiří Fukač, Rudolf Pečman, Josef Kotek, Jan Kapusta, Miroslav Malura, Miloš Navrátil, Karel Boženek atd.

Po roce 1990 nastala nová éra ostravských konferencí; organizačních aktivit se ujala Katedra hudební výchovy ostravské Pedagogické fakulty (hlavně Miroslav Malura, Luděk Zenkl a Jan Mazurek, později Karel Steinmetz, zprvu i pracovník Slezského muzea Petr Koukal). Od roku 2002 se konference se konají vždy v sudých letech jako bienále. Převažovaly hudebně-pedagogická i janáčkovská témata, buď paralelně (jako dvě souběžně se konající sekce) nebo samostatně. Například s janáčkovskými tématy to byly konference v roce 1998, 2004, 2008, 2010, 2014, 2006 a 2018, v jiných ročnících to byla pedagogická témata jako například Česká hudební pedagogika a vzdělávání dospělých na počátku 21. století, Tradice a současnost vzdělávání učitelů hudby a hudební výchovy. Za dobu konání ostravských Janáčkian vystoupili se svými referáty přední janáčkovští domácí i zahraniční odborníci, jako např. Michael Beckerman a Paul Christiansen z USA, John Tyrrell, Mark Audus a Geoffry Chew z Velké Britanie, Jaroslav Volek, Jiří Vysloužil, Jiří Fukač, Svatava Přibáňová, Alena Němcová, Miloš Štědroň, Jiří Zahrádka a další. V době před rokem 1989 byly ze socialistických zemí vysílání členové spřátelených skladatelských svazů a organizací z Polska, NDR, Maďarska, Janáčkian se v roce 1986 zúčastnil i přední jugoslávský dirigent Oskar Danon.

 

PŘEHLED MUZIKOLOGICKÝCH KONFERENCÍ
1977 I. ročník
Úspěchy sovětské poválečné hudební tvorby
1978 – II.ročník

Scénografické aspekty Janáčkova hudebně dramatického díla a regionálně etnické podněty v díle Leoše Janáčka 
1979 – III. ročník
Aktivity janáčkovského bádání let 1978/79 a Vztah tvorby Leoše Janáčka k folklórnímu prostředí evropského Východu   
1980 – IV. ročník
Česko-ruské a československo-sovětské vztahy v hudbě a round-table ke 3 tematickým okruhům:

a) Podněty k uplatnění Leoše Janáčka v koncepci Roku české hudby,
b) Janáčkovské úkoly hudební historiografie,
c) Bilance a perspektivy ostravských konferencí
1981 – V. ročník

Československo-maďarské vztahy v hudbě a Problematika vydávání janáčkovské monografie
1982 – VI. ročník
Hudební kultury ČSSR a NDR - dvě hudební kultury socialistického typu
1983 – VII. ročník
Sovětská hudba a její vliv na českou hudební kulturu od r. 1917 po současnost
1984 – VIII.ročník
Česká a slovenská interpretace po r. 1945 a její ohlas v socialistických zemích
1985 – IX. ročník
Téma osvobození v české a slovenské hudbě po r. 1945 a Hudba v průmyslových oblastech
1986 – X. ročník
Hudba balkánských zemí jako součást socialistické kultury
1987 – XI. ročník
Stylové problémy a podněty současné polské hudby
1988 – XII. ročník
Revoluční mezníky v hudebních kulturách socialistických zemí (se zaměřením na revoluční tradice a prvky současné maďarské hudební kultury)
1989 – XIII. ročník
Slovo v hudbě 20. století
1990 – XIV. ročník
Hudební divadlo dnes a zítra
1991 – XV. ročník
Hudba v síti institucí
1992 – XVI. ročník
Hudební tvorba po 17. listopadu 1989
1993 – XVII. ročník
Židovská kultura ve vztahu k vývoji české hudby
1994 – XVIII. ročník
Vývoj hudebních institucí po r. 1945
1995 – IXX. ročník
Hudební divadlo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
1996 – XX. ročník
Dějiny hudební výchovy (osobnosti, instituce, koncepce)
1997 – XXI. ročník
Dějiny hudební výchovy
1998 – XXII. ročník
Hudba Leoše Janáčka ve škole
1999 – XXIII. ročník
Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé
2000 – XXIV. ročník
Bohuslav Martinů - český a světový
2001 – XXV. ročník
Hudební festival jako fenomén hudební kultury 20. století
2002 – XXVI. ročník
Postavení hudby v rámci současných kulturních aktivit
2004 – XXVII. ročník
Česká hudba 2004
2006 – XXVIII. ročník
Česká hudební pedagogika a vzdělávání dospělých na počátku 21. století
2008 – XXIX. ročník
Leoš Janáček světový a regionální
2010 – XXX. ročník
Moravsko-slovenské folklorní inspirace v české a slovenské hudbě (Janáček, Novák, Martinů a jejich následovníci)
2012 – XXXI. ročník
Tradice a současnost vzdělávání učitelů hudby a hudební výchovy
2014 – XXXII. ročník

Česká hudba a svět, Leoš Janáček - včera, dnes a zítra, Hudba v regionech - regiony v hudbě

2016 – XXXIII. ročník

Leoš Janáček – Historie a současnost hudební pedagogiky I.

2018 – XXXIV. ročník

Leoš Janáček – z „pout tradice“ přes „vzpouru“ a „boj“ k „vítězství“

Historie a současnost hudební pedagogiky II.

 

Výstavy jako doprovodné akce festivalu; filmové produkce

Janáčkův máj od svého založení se vymykal běžným festivalům, mj. i tím, že v jeho programu byly každým rokem výstavy, ve své převážné většině výtvarného umění – obrazů, ale i grafik, plastik či fotografií ostravských i mimoostravských umělců Jana Václava Sládka, Karla Harudy, Václava Uruby, Stanislava Hanzíka, Drahomíra Tůmy, Karla Říhovského, Jany Pivovarské, Jana Christofotiho, Karla Hercíka a dalších, včetně fotografů Miloše Poláška, Oldřicha Bíny, Františka Řezníčka či Petra Grima, které byly většinou zaměřené na hudební motivy a inspirační vliv hudby, mj. též Janáčkovy. Také filmové umění provázelo festival (sice nepravidelně) od 80. let. Například v roce 1981 byl uveden v rámci festivalu filmový přepis Rusalky v hlavní roli s Magdou Vašáriovou, Vláčilův film Koncert na konci léta, v němž postavu Antonína Dvořáka vytvořil Josef Vinklář nebo německý snímek Beethoven. V dalších letech to byly snímky Igora Talankina Čajkovskij s Innokentijen Smoktunovským, Božská Emma s Božidarou Tursonovovou, Krškův film Z mého života o Bedřichu Smetanovi s Karlem Högrem či Jirešův film Lev s bílou hřívou o Janáčkovi a mnoho dalších hraných a televizních filmů, většinou zachycující jak hudebně-dramatická díla (Dalibor, Aida, Othello, Carmen, Labutí jezero apod.), tak životní osudy významných skladatelů apod.

 

Koncerty vítězných skladeb soutěže Generace 

Od roku 1979 měl každý festivalový ročník zařazen koncert nazvaný „Matiné Generace“, na němž byly provedeny vítězné skladby soutěže mladých skladatelů Generace. Tato soutěž vyhlašovaná pořadateli – ostravskou Krajskou organizací Svazu českých skladatelů a koncertních umělců později Asociací hudebních umělců a vědců – Tvůrčí centrem Ostrava, Československým /Českým/ rozhlasem Ostrava a Janáčkovým májem se stala v roce 2012 soutěží mezinárodní, neboť byla rozšířena o soutěžící a porotce ze zemí Višegradské skupiny České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska. A tak na koncertech Janáčkova máje zazněly od přelomu 70. a 80. let minulého století do dneška vítězné sklady autorů Ivana Kurze, Milana Slavického, Sylvie Bodorové, Otomara Kvěcha, Juraje Filase, Lukáše Hurníka, Pavla Kopeckého, Jana Grossmanna, Michala Košuta, Vojtěcha Mojžíše, Libora Ščerby, Jana Vičara, Radomíra Ištvana, Radka Tichavského, Petera Cóna, Milana Kaňáka, Iris Czeghiové, Pavla Nováka-Zemka, Václavy Černohorské, Víta Zouhara, Michala Janošíka, Aleše Pavlorka, Markéty Dvořákové, Sylvie Smékalové a dalších. Ze zahraničních skladatelů to byli např. Jakub Polarczyk, Paweł Pietruschewski, Przemyslaw Scheller, Mikolaj Laskowski, Balasz Keskés, Máté Bella, Laczko Bálint Péter Tornyai či Dominik Kopcsay, Peter Javorek, Martin Lang.


Literatura

I. Lexika

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy II (Ostrava 2013, s. 41–42).

 

II. Ostatní

Javůrek, Jaromír a kol.: Janáčkův máj – moravský hudební klenot (Ostrava 2007).

Steinmetz, Karel: Ostravské hudebněvědné konference (In: Ševčíková, Veronika a kol.: Hudební teorie a pedagogika na Ostravské univerzitě 1995 – 2011, Ostrava 2011, s. 22–28).

Javůrek, Jaromír: Hudební festival jako prostředek kultivace společnosti s přihlédnutím k Mezinárodnímu hudebnímu festivalu Janáčkův máj (disertační práce, Pedagogická fakulta Univerzity Paleckého, Olomouc 2013).

Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan: Janáčkovské festivaly na Moravě (In: Janáčkův máj. 40. ročník mezinárodního festivalu, Ostrava 2015, s. 14–25).

Vičar, Jan a kol.: Generace? - Česká skladatelská generace sedmdesátých let 20. století  v odstupu čtyř desetiletí (Praha 2017).

Bátor, Milan: Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy se spojí v jeden festival. Nejtěžší bude zvyknout si na nový název, říká Jaromír Javůrek (In: Ostravan.cz, internetový deník pro kulturu a umění http://www.ostravan.cz/44463/). 

 

www.mhflj.cz

 

Karel Steinmetz

 

Datum poslední změny: 10.1.2019