Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Brožák, Daniel

Tisk


Charakteristika: skladatel a hudební teoretik

Datum narození/zahájení aktivity:13.4.1937
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.8.2017
Text
DíloLiteratura

Brožák, Daniel, skladatel a hudební teoretik, narozen 13. 4. 1947, Písek, zemřel 13. 8. 2017, Leustetten (Německo).

 

Žil a tvořil v Döderholzenu, později v Leustettenu a přechodně i v Písku. Jako skladatel byl ovlivněn avantgardou, serialismem, aleatorikou a ostatními technikami, se kterými experimentovala Nová hudba. Studoval houslovou hru (Vladimír Rejšek) a dirigování (Karel Fiala) na konzervatoři v Praze (1962–68). V té době se stal koncertním mistrem Pražského komorního studia. Zahraniční erudici nabyl na konzervatoři v Haagu. V tomto městě studoval skladbu u Petera Sehata, instrumentaci u Luise Andriessena.  Zabýval se  i elektroakustickou hudbou, do které jej zasvětil Jan Boerman a základy počítačové kompozice mu poskytl Gottfried Michael Koenig. Počáteční umělecký zájem věnoval Brožák Bachovým sonátám pro sólové housle. Dále se zabýval i skladateli, jako jsou Niccolò Paganini a Eugène Ysaÿe.

Daniel Brožák vypracoval teorii „intervalových tónin“ (1977) zásadně vycházející z temperovaného ladění a kompozičně modelované hudební matérie. Z této teorie vychází rozdělení do půltónových triád s inverzním komplementem (1, 2, 3 = 4, 5, 6). Systemizované archetypy tu nabývají grafickou podobu rotujících obrazců (trojúhelníků). Tento objev ovlivnil i tvorbu Zbyňka Vostřáka, který jeho řady používal ve svých pozdních dílech.  Skladatel se zabýval i hudebním softwarem. Je autorem kompozičního programu Composer ACC. Nové estetické horizonty hudby přinášel Brožákův kompoziční program Isokwant, jehož prostřednictvím bylo možné simulovat mnohé stylové fáze hudebního umění.  Tuto programovou verzi přepracoval do automatické softwarové fixe Isonaut 2 vyznačující se operační rychlostí, praktičností a všestranností.

Skladatel Daniel Brožák se vedle filmové a tradičně zaměřené hudby, zabýval zejména experimentální tvorbou, stejně jako kompozicí elektroakustickou a počítačovou (Yamaha kvartet č. 7). Odborné školení si doplnil v Institutu pro sonologii v Utrechtu (u Gottfieda Michaela Koeniga) a na Královské konzervatoři v Haagu (u Jana Boermana a Petra Schata). Skladatel si navíc rozšířil své znalosti, když působil v Amsterdamu na Stichting voor Electroinstrumentale Muziek. Brožák pracoval také s liturgickou tematikou, o čemž svědčí pozoruhodné opusy Papež Jan Pavel II. a Missa Pacis op. 35. V roce 1993 zpracoval kompozičně progresívní Quaternion op. 113 vytvořený na podkladě počítačového programu Global.

Byl činný i organizačně. Podílel se na založení Společnosti pro podporování Nové Hudby se sídlem v Salcburku s pobočkou v českých Pasekách u Temelína. Postavil na vlastní náklady Elektroakustické a počítačové studio Společnosti Nové Hudby v Písku. Závažnou součást skladatelovy kreativity, tvoří rovněž jeho přednášková aktivita. V srpnu roku 1993 vystoupil Brožák v Písku s podnětným referátem Xenofóbie a současné umění vysloveným u příležitosti semináře Umění a víra. Zabýval se filozofickou kontemplací o postavení soudobého komponisty ve společnosti, kognitivní významovostí tvorby, umělým a uměleckým, sociologickou estetičností i axiologickými otázkami hudebního umění.


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Memento (1973).
Rigorosum (1975).
Panychida za Dmitrije Šostakoviče (1975).
Tape compositions op. 6 (1976).
Crescendo op. 14 (1977).
Interval Keys and Structural Harmony op. 14 (1977).
Promised op. 15 (1977).
Slunovrat op. 17 (1978).
Equinox op. 19 (1978).
Complete List of Interval Rows op. 31 (1983).
Composer op. 32 (1984).
Missa Pacis op. 35 (1985).
Yamaha Quartet op. 36 (1985).
Patologie op. 100 (1991).
Havlovy dopisy Olze (1992).
Requiem op. 112 (1993).
Quaternion op. 113 (1993).
Nečas trhovců (1994).
Zvěřinec (1994).

Literatura

Kaduch, Miroslav: Česká a slovenská elektroakustická hudba 1964–1994 (Ostrava 1996).

 

Lucie Kovářová

Datum poslední změny: 8.4.2019