Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hudební odbor IV. třídy České akademie věd a umění

Tisk

(Hudební odbor IV. třídy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění)

Text

Hudební odbor IV. třídy České akademie věd a umění (Hudební odbor IV. třídy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění), zahájení činnost 1890, Praha, ukončení činnosti 1952, tamtéž.

 

A. Hudební odbor IV. třídy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1890–1918

B. Hudební odbor IV. třídy České akademie věd a umění 1918–1952

C. Seznam členů hudebního odboru

D. Seznam oceněných a podpořených osobností v oblasti hudby

 

A. Hudební odbor IV. třídy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1890–1918

Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1918 jako Česká akademie věd a umění, dále obě jako Akademie) byla založena na základě usnesení zemského sněmu Království českého z 9. října 1888, jež bylo schválené císařem Františkem Josefem I. 23. ledna 1890. Tyto kroky byly potvrzeny císařovým podpisem zakládací listiny s datem 5. prosince 1892. Vznik instituce byl iniciován a podpořen architektem a donátorem Josefem Hlávkou (1831–1908), který byl do své smrti jejím prezidentem a současně vykonával funkci předsedy IV. třídy věnované výtvarnému umění, hudbě a literatuře. Mezi prvními devatenácti členy Akademie, které císař jmenoval 20. dubna 1890, bylo jméno Antonína Dvořáka, jehož přátelství s Hlávkou předznamenalo personální obsazení a ideové směřování hudebního odboru IV. třídy.

V prvních dvou desetiletích se hudební odbor formoval početně nevýrazně a na společných zasedáních s výtvarným a literárním odborem nevykazoval výraznější aktivitu.  

Na úplném počátku, v roce 1890 figuroval na seznamu členů za hudební umění jediný Antonín Dvořák a v červenci téhož roku byl na jeho doporučení jmenován za řádného člena Karel Bendl, v říjnu potom Zdeněk Fibich. Tento triumvirát zcela opanoval rozhodování o cenách a podporách v oblasti hudby a jeho dominantní postavení bylo přerušeno až smrtí Bendlovou v roce 1897 a Fibichovou v roce 1900. Dvořák zůstal v komisi IV. třídy opět jako jediný řádný člen – hudebník, tehdy jen v součinnosti s mimořádnými (Josef Foerster, Emanuel Chvála, Josef Richard Rozkošný) a dopisujícími členy (Josef Bohuslav Foerster, Karel Kovařovic a Jindřich Kàan z Albestů). V roce 1901 doplnil mimořádné členy Josef Suk a k dopisujícím přibyli Karel Knittl a Oskar Nedbal. Personální složení hudebního odboru zůstávalo stabilní, po smrti Dvořáka byli zvoleni dopisující členové Vítězslav Novák a Karel Stecker. V roce 1912 se dopisujícími členy stali Josef Nešvera, Leoš Janáček a Otakar Ostrčil, tři roky poté Rudolf Karel. V období do roku 1918 tak lze zastoupení hudebních umělců ve IV. třídě hodnotit jako početně slabší ve srovnání s druhými obory, nicméně reprezentativní. Členové byli voleni na návrh členů IV. třídy či jiných funkcionářů Akademie, volba měla doživotní platnost.

Pro získání ceny a dalších podpor bylo třeba přijmout písemnou žádost umělce či doporučení člena IV. třídy. Hodnocení návrhů a žádostí bylo založeno na posudcích členů nebo ad hoc volených referentů, jejichž jména vždy schvalovala komise IV. třídy. Členové komise měli právo do soutěží zadávat i vlastní práce. Tendence k elitářství byla zřejmá  po několika letech fungování instituce a zejména odmítnutí uchazeči na její konto nešetřili kritikou. Častá vzájemná doporučení a volby se stala záhy terčem kritiky Karla Weise. Dalším z oponentů byl Zdeněk Nejedlý, který IV. třídě adresoval výtky na stránkách časopisu Smetana, ačkoliv jeho žádosti o finanční podporu hudebně-vědných statí a monografií byly úspěšné. V kritice Nejedlého se promítala jeho koncepce české hudební kultury, která se vyznačovala snahou o vytvoření konfrontačních vztahů mezi nejvýraznějšími zjevy, a působení Akademie do tohoto konceptu nezapadalo.

Za dobu své šedesátileté existence Akademie dotovala značnou šíři aktivit a uměleckých výkonů. Hudební odbor přibíral jako členy ke své činnosti významné umělce a organizátory hudebního života a jejich jména se objevovala i mezi oceněnými.  Pozornost byla věnována hudbě operní, symfonické i komorní, nechyběla tvorba melodramatická, oratorní a hudba církevní. Podpora mladých a studujících adeptů se logicky soustřeďovala na okruh pražské konzervatoře, řada adresátů podpor a stipendií se rekrutovala z pedagogů nebo vedoucích hudebních kůrů, kteří působili v menších městech.

Politika rozdělování finančních prostředků měla podporovat především kompoziční činnost, přitom se ale nezapomínalo na další aktivity. S pochopením se setkávaly záměry sbírat hudební folklor v českých zemích, na Slovensku i v zahraničí. Od prvního období IV. třída respektovala potřeby vědecky zaměřených úkolů. Finanční přízeň tak využívali Zdeněk Nejedlý (práce o Zdeňku Fibichovi, bádání o staročeském zpěvu) nebo Václav Juda Novotný (studium děl Wolfganga Amadea Mozarta). Úspěšné hudebně-historické projekty později ohlašovali Ondřej Horník, Mirko Očadlík, Karel Stecker, Felix Fišer či Jaroslav Čeleda. Teoretické práce předkládali Karel Knittl, Leoš Janáček, Otakar Šín, František Bartoš, Jan Branberger či Arnošt Kraus, organologii zastupovali Jindřich Baumann a Antonín Pácal, práce hudebně-pedagogické přihlašovali Hanuš Trneček, Bedřich Voldan či Josef Beran. Akademie má nepopíratelné zásluhy i na dlouhodobé a koncepční podpoře Pazdírkova hudebního slovníku naučného (většinou byl jako příjemce podpory uváděn Gracian Černušák).

Od roku 1912 do roku 1940 putovaly desetitisícové částky do Hudební Matice Umělecké Besedy na vydávání skladeb českých autorů. Přitom nebyly zanedbávány i další projekty, např. časopis Český lid nebo časopis Česká hudba. Desítkami drobných dotací hudební odbor umožnil vydávání hudebnin i začínajícím autorům a určené příspěvky se dostávaly i k regionálním nakladatelům. Podobně tvůrčí a těsná spolupráce se rozvinula s Foerstrovou, později s Ostrčilovou společností a se Spolkem pro moderní hudbu.

Výroční ceny byly udělovány za mimořádná dokončená díla. Tyto výroční ceny mohly být výjimečně neuděleny, mohla být sloučeny a věnovány více subjektům, mohly být i rozděleny více adresátům. Vedle toho byly udíleny zvláštní ceny, čestná uznání a uznání. Na podporu připravovaných projektů a pro posílení ekonomického zázemí mladých umělců byly udíleny podpory a stipendia přinášející finanční zajištění umělcům, studentům či badatelům, kteří se teprve chystali k realizaci svého díla. Zcela zvláštní možnosti vytvářely fondy a nadace zřízené konkrétními dárci, které měly svoje vlastní pravidla a stanovy. Hudebníci v tomto ohledu byli mezi prvními, neboť současně se slavnostním zahájením činnosti Akademie v roce 1891 bylo ohlášeno založení fondu věnovaného mladým hudebním tvůrcům, který nesl jméno předčasně zesnulé zpěvačky Klementiny Kalašové (1850–1889). V rámci celé IV. třídy hudební odbor čerpal finance z fondu Jana Lichtensteina a z Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Speciálně pro hudebníky byl zřízen fond předčasně zesnulého studenta práv Theodora Mastného (1892–1917, fond založili jeho sourozenci Vojtěch, Antonín a Pavla), fond JUDr. Antonína Schneidra-Svobody (žalobce v případu Leopolda Hilsnera, zemřel 26. 2. 1914, fond založila jeho manželka Růžena, později provdaná Bučanová). V posledním období činnosti Akademie se připravovaly další fondy a nadace s cílem podpořit mladé umělce, avšak záměry jejich zakladatelů nedošly naplnění většinou z důvodu ukončení činnosti České akademie věd a umění (fondy Ferdinanda Vacha, Jana Ludvíka Lukese, Otakara Ševčíka, Otylie Nevyjelové, manželky sbormistra Bohumíra Nevyjela aj.).

V roce 1917 se hudební odbor připojil k organizaci soutěže, kterou vypsal anonymní dárce a jejímž tématem bylo vytvoření „české lidové neb vojenské písně, která by, vztahujíc se k dnešní válečné době, výraz dávala citům pro rakouskou státní myšlenku “. Vítězný text Vladimíra Hornofa Prapory vlajte, podobně jako řada dalších zásilek, neobsahoval hudební složku, a porota na jaře roku 1917 obeslala známé české skladatele s výzvou na jeho zhudebnění. Z reprezentativního seznamu dvaceti tří osobností na výzvu reagovali jen Karel Weis a Oskar Nedbal. Událost dramaticky doznívala po roce 1918 a Nedbal i kvůli této aféře odešel na Slovensko. Zúčastnění umělci a akademičtí činovníci pak byli ve dvacátých letech 20. stol. vystaveni politicky motivovaným útokům. Do diskuse přispěl i Karel Čapek, který v článku v Lidových novinách kauzu vyhodnotil jako „Res ad triarios pervenit“, tedy záležitost hodnou rady nejstarších a nejzkušenějších. Třebaže byl vůči Akademii jako instituci zdrženlivý (odmítl členství v literárním odboru), v souvislosti s neblahou soutěží připomněl, že se na ní podílela řada dalších institucí a subjektů, na které se po politickém převratu zapomnělo. Nedbalovi bylo zrušeno členství 5. 11. 1918, k jiným personálním změnám nedošlo. 10. 11. 1918 byla instituce přejmenována na Českou akademii věd a umění (ČAVU).

 

B. Hudební odbor IV. třídy České akademie věd a umění 1918–1952

V době velkých politických a společenských přeměn po roce 1918 byla Akademie zárukou kontinuity, na druhou stranu poměrně dlouho hledala nový způsob své vnitřní organizace. Také IV. třída se aktivně zapojovala svými návrhy do diskusí o jejím dalším fungování, které dostalo nový ráz díky novým stanovám platným od roku 1923. Na jejich základě se hudební odbor výrazně emancipoval, vedl oddělená jednání a měl vlastní předsednictvo. V rámci IV. třídy získal samostatnost v rozhodování o financích, měl pevně stanovený počet členů a jeho zástupci se střídali ve vedení IV. třídy s literáty a výtvarníky. Do funkce předsedy IV. třídy tak byl zvolen Josef Bohuslav Foerster (1927–1931), který po tři volební období zastával i nejvyšší funkci prezidenta ČAVU (1931–1939).

K personálnímu oživení docházelo postupně od roku 1921, kdy se dopisujícími členy stali Jaroslav Křička a Jan Kunc, nicméně tento statut byl zrušen a výše jmenovaní se, stejně jako Ferdinand Vach, stali řádnými členy o dva roky později. V roce 1924 řady hudebních akademiků rozšířili Karel Boleslav Jirák, Václav Štěpán, Boleslav Vomáčka, Ladislav Vycpálek, Rudolf Zamrzla a Otakar Zich. Téhož roku se stal členem jediný Slovák Ján Levoslav Bella. Další vlna mladé generace přišla v roce 1928, kdy byli zvoleni Emil Axman, Alois Hába, Vilém Petrželka, Stanislav Suda, Otakar Šín, Otakar Jeremiáš a Jaroslav Kvapil. V příštím období se každý rok objevovali noví členové, mezi nimi Bohuslav Martinů (1931), Václav Kaprál (1935) a Václav Talich (1936).

Na rozdíl od výtvarného odboru se hudebníci neprojevovali výrazně ani při jmenování zahraničních (tzv. přespolních) členů. K volbě došlo až na sklonku dvacátých let a zejména v následujícím desetiletí - viz níže seznam zahraničních členů. Pokus zvolit Richarda Strausse zahraničním členem na schůzi 29. 5. 1928 skončil naprostým nezdarem.

V souvislosti se změnami v roce 1923 přestalo být členství výsadou mužů. Hudební umělci za celou dobu fungování IV. třídy zvolili jedinou ženu. Učinili tak po 2. světové válce, když byli 18. června 1946 zvoleni mimořádnými členy  tragicky zahynulý Vít Nejedlý a předčasně zesnulí Jaroslav Ježek a Vítězslava Kaprálová in memoriam. Návrh Václava Kaprála na zvolení Pavla Haase in memoriam nebyl přijat.

Obvyklé aktivity IV. třídy byly v době 2. světové války utlumené a udílení cen a podpor bylo omezeno na minimum. Členové IV. třídy byli za okupace nuceni vyplnit formulář zjišťující jejich árijský původ, avšak na seznamu osob vyloučených z ČAVU z rasových důvodů se neocitl nikdo z hudebního odboru. V této pohnuté době stáli v čele IV. třídy Vítězslav Novák jako předseda (1939–1946) a Emil Axman jako tajemník (1938–1949). Předzvěstí konce celé umělecké třídy byly nečetné volby nových členů. V roce 1940 byli zvoleni z hudebníků pouze Karel Hába a Osvald Chlubna, rok po skončení války Iša Krejčí, Vladimír Polívka a Václav Kálik.

Také závěr 2. světové války přinesl mnohé tragické okamžiky. Prezident ČAVU, historik Josef Šusta spáchal v květnu 1945 sebevraždu. V únoru 1946 tzv. očistná komise rozesílala dotazníky, jejichž cílem bylo zjistit informace o činnosti a aktivitách členů ČAVU za okupace. Celá IV. třída tehdy podpořila Václava Talicha čelícího nařčení z kolaborace. Na základě onoho prověřování Jaroslav Křička z ČAVU sám odešel. Na besídkách konaných pod heslem „ČAVU dělníkům“ ve dnech 11. a 14. 4. 1950 již vystupovali politicky preferovaní umělci, na program se dostával lidový repertoár. Zdeněk Nejedlý (od roku 1945 prezident ČAVU) sliboval členům IV. třídy pokračování jejich činnosti i v nových podmínkách a ještě v roce 1951 se účastnil některých schůzí uměleckých odborů.  IV. třída byla vzápětí zrušena a do Československé akademie věd, která byla založena 17. listopadu 1952 a jejímž prezidentem se stal znovu Nejedlý, přešly z ČAVU pouze vybrané ústavy a útvary.

Existence hudebního odboru měla mimořádný význam pro podporu a rozvoj české hudební kultury. Kolektivní rozhodování o finančních prostředcích zde mělo skutečnou váhu díky reprezentativnímu zastoupení celého oboru, a případné prosazování osobních či partikulárních zájmů bylo většinou náležitě usměrněno. Za Rakouska-Uherska byl hudební odbor vnímán jako reprezentant národní kultury, přitom se ale neuzavíral vnějšímu prostředí. Důkazem toho byla nejen osobnost Dvořákova, již v době zrodu instituce považovaná za symbol úspěchu české hudby v cizině, ale i průběžné financování zahraničních studijních cest a pobytů umělců a badatelů. Svým důrazem na artificiálnost byla rozhodnutí akademiků někdy vykládána jako elitářská, fakticky ale opisovala přirozený a obecný proces, kdy na přelomu 19. a 20. století pokračovalo postupné oddělování populární (užité) a umělecky orientované sféry. Akademický hudební odbor vytvořil relativně spolehlivý mechanismus rozdělování finančních prostředků mimořádně nadaným a nadějným umělcům, hudebním pedagogům a vědcům. Zprvu tak činil pod osobním dohledem Josefa Hlávky, po jeho smrti (1908) se snažil mít na paměti původní zakladatelovy záměry, oficiální stanovy a nepsaný morální kodex.

 

C. Seznam členů a funkcionářů hudebního odboru (HO)

Abecední seznam obsahuje u každé položky příjmení, jméno, typ členství, rok (MČ mimořádný člen, DČ dopisující člen, ŘČ řádný člen, další funkce):

Axman, Emil ŘČ 1928, jednatel HO 1933–1949, tajemník IV. třídy 1938–1949

Bella, Ján Levoslav ŘČ 1924

Bendl, Karel ŘČ 1890

Bořkovec, Pavel ŘČ 1937

Dvořák, Antonín ŘČ 1890 jmenováním

Fibich, Zdeněk ŘČ 1890

Foerster, Josef st. MČ 1892, ŘČ 1901

Foerster, Josef Bohuslav DČ 1897, MČ 1906, ŘČ 1921, předseda HO 1924–1932, předseda IV. třídy 1927–1931, prezident ČAVU 1931–1939

Hába, Alois ŘČ 1928

Hába, Karel ŘČ 1940, jednatel HO 1949–1952

Chlubna, Osvald ŘČ 1940

Chvála, Emanuel MČ 1895, ŘČ 1923

Janáček, Leoš DČ 1912, ŘČ 1923

Jeremiáš, Otakar ŘČ 1928

Ježek, Jaroslav MČ in memoriam 1946

Jindřich, Jindřich ŘČ 1935

Jirák, Karel Boleslav ŘČ 1924, jednatel HO 1927–1932

Kàan z Albestů, Jindřich DČ 1897, MČ 1912, ŘČ 1923

Kálik, Václav ŘČ 1946

Kaprál, Václav ŘČ 1935

Kaprálová, Vítězslava MČ in memoriam 1946

Karel, Rudolf DČ 1915, ŘČ 1923

Klička, Josef ŘČ 1934

Knittl, Karel DČ 1901

Kovařovic, Karel DČ 1897, MČ 1901, ŘČ 1906

Krejčí, Iša ŘČ 1946

Krejčí, Miroslav ŘČ 1946

Křička, Jaroslav DČ 1921, ŘČ 1923, jednatel HO 1924–1926 (abdikoval 22. 3. 1946)

Kubelík, Jan ŘČ 1932

Kunc, Jan DČ 1921, ŘČ 1923

Kvapil, Jaroslav ŘČ 1929

Martinů, Bohuslav ŘČ 1931

Nedbal, Oskar DČ 1901, doporučena rezignace (členství zrušeno 5. 11. 1918)

Nejedlý, Vít MČ in memoriam 1946

Nešvera, Josef DČ 1912

Novák, Vítězslav DČ 1905, MČ 1906, ŘČ 1912, předseda HO 1932–1949, předseda IV. třídy 1939–1946

Ostrčil, Otakar DČ 1912, MČ 1921, ŘČ 1923,

Petrželka, Vilém ŘČ 1928

Pícha, František ŘČ 1935

Polívka, Vladimír ŘČ 1946

Rozkošný, Josef Richard MČ 1897, ŘČ 1906

Řídký, Jaroslav ŘČ 1931

Stecker, Karel DČ 1906, MČ 1913

Suda, Stanislav ŘČ 1928

Suk, Josef MČ 1901, ŘČ 1913

Šín, Otakar ŘČ 1928

Štěpán, Václav ŘČ 1924

Talich, Václav ŘČ 1936

Vach, Ferdinand ŘČ 1923

Vomáčka, Boleslav ŘČ 1924

Vycpálek, Ladislav ŘČ 1924, předseda HO 1949–1952

Weis, Karel ŘČ 1934

Zamrzla, Rudolf ŘČ 1924

Zich, Otakar ŘČ 1924

 

D. Seznam oceněných a podpořených osobností v oblasti hudby

Abecední seznam obsahuje u každé položky příjmení, jméno, rok ocenění (1. výroční cena = 1. VC, 2. výroční cena = 2. VC, 3. výroční cena = 3. VC, čestné uznání = ČU, podpora = P, stipendium = S. Méně časté nomenklatury jsou vypsány):

Aim, Vojtěch Bořivoj 1929 P, 1938 P

Ambros, Vladimír 1947 uznání

Axman, Emil 1912 P, 1921 S, 1923 P, 1924 P, 1925 2. VC, 1926 3. VC, 1926 P, 1928 P, 1929 další cena, 1931 P, 1935 P, 1937 P, 1938 1. VC, 1941 2. VC,

Balcar, Milan 1911 P, 1936 P, 1937 P, 1940 P, 1947 P

Bartoš Josef 3) 1927 P, 1928 P, 1937 P, 1939 P, 1940 P, 1948 P, 1950 P, 1951 P

Bartoš, František 2) 1927 P, 1929 P, 1930 P, 1931 P, 1934–1938 P, 1937 ČU, 1944 P

Bartoš, Jan Zdeněk 1940 P, 1946 odměna, 1949 2. VC, 1951 ČU

Bartovský, Josef 1913 P, 1917 P, 1936 P

Bauman, Jindřich 1900 P

Bautzký, Karel 1895 S, 1896 P, 1900 P, 1904 P

Bendl, Karel 1893 1. VC, 1896 1. VC

Beran, Josef 1926 P, 1927 P

Bím, Hynek 1900 P, 1906 P

Bláha-Mikeš, Záboj 1915 P, 1934 P, 1948 P

Blažek, Zdeněk 1940 P, 1944 P

Bořkovec, Pavel 1931 2. VC rozdělena jako uznání, 1932 uznání, 1934 zvláštní cena, 1939 P

1942 2. VC, 1943 1. VC, 1948 P, 1951 2. VC

Bradáč, Jaroslav 1917 P

Bradáč, Otakar 1898 P

Branberger, Jan 1904 P, 1905 S, 1907 S

Burghauser, Jarmil 1944 P, 1947 P, 1948 P

Crha, Václav 1924 P

Čelanský, Ludvík Vítězslav 1894 P, 1897 P, 1898 P, 1901 P, 1905 P, 1906 P, 1917 P, 1924–1926 P

Čeleda, Jaroslav 1931 P

Černík, Josef 1906 P, 1914 P, 1915 P, 1930 P, 1938 P, 1940 P, 1950 P

Černý, František 1908 P, 1926 P, 1928 P

Česká filharmonie 1931 P

České filharmonické družstvo 1909–1912 P, 1914 P

Dobiáš, Václav 1944 P

Dobrodinský, Bedřich 1944 P

Doskočil, František 1906 P, 1908 P

Douša, Karel 1901 3. VC

Dvořák, Antonín 1891 VC, 1894 1. VC, 1897 1. VC, 1900 1. VC, 1901 1. VC

Eben, Petr 1951 P

Feld, Jindřich 1950 P, 1951 P

Fiala, Jaromír 1932 P

Fiala, Jiří Julius 1919 P

Fibich, Zdeněk 1892 1. VC, 1895 1. VC, 1899 1. VC

Fišer, Felix 1912 P

Flegl, Václav 1921 P, 1925 P

Foerster, Josef Bohuslav 1891 P, 1893 S, 1900 2. VC, 1902 1. VC, 1906 1. VC, 1913 1. VC, 1927 P, 1928 1. VC, 1930 1. VC

Foerster, Josef st. 1898 2. VC, 1900 3. VC

Foerstrova společnost 1919 P, 1926–1932 P, 1935–1937 P, 1939 P, 1940 P, 1942 P

Folprecht, Zdeněk 1940 uznání, 1944 3. VC, 1946 odměna, 1949 3. VC

Goldbach, Stanislav 1926 P, 1928 P, 1929 další cena, 1939 P, 1940 P a uznání

Gregor, František (syn Josef) 1934 P

Greinecker, Ferdinand 1947 P

Hába, Alois 1920 2. VC, 1920 P, 1929 mimořádná odměna, 1929 P, 1931 S, 1932 uznání, 1933 1.+ 2. VC (ceny sloučeny), 1936 P, 1937 P, 1939 P, 1940 P

Hába, Karel 1928 P, 1929 další cena, 1929 P, 1930 3. VC, 1935 3. VC

Hampejs, Karel 1904 P, 1905 P, 1908 P

Hlobil, Emil 1931 2. VC rozdělená jako uznání, 1935 ČU, 1936 P, 1937 ČU, 1940 uznání, 1943 ČU

Holas, Čeněk 1902 P, 1904 P

Holoubek, Alois 1938 P

Horák, Antonín Vojtěch 1903 P

Horník, Ondřej 1903–1906 P

Hradil, František Míťa 1930 P, 1937 P

Hrazdira, Cyril Metoděj 1895 zvláštní cena, 1896 3. VC, 1907 P, 1908 P

Hudební matice Umělecké besedy 1925–1932 P, 1935 P, 1937 P, 1939 P, 1940 P

Hula, Emil 1925 P

Hůlka, Karel 1899 P

Husa, Karel 1948 3. VC

Huth, Gustav 1931 P, 1934 S, 1937 P, 1939 P

Hybler, Jindřich 1928–1932 P, 1934 P

Chlanda, František Josef 1902 P

Chlubna, Osvald 1935 ČU, 1948 1. VC

Chmelíček, Rudolf 1907 P

Janáček, Leoš 1897 P, 1904 S, 1918 1.+ 2. VC (ceny sloučeny), 1921 1. VC, 1922 1. VC, 1925 1. VC

Janeček, Karel 1927–1932 P, 1934 P, 1937 P

Jankovec, Josef Emanuel 1927 P, 1928 P, 1948 P

Jaroš, Emanuel 1909 P, 1917 P

Jelínek, Josef 2) 1898 P

Jelínek, Josef Alexander 1905 P

Jeremiáš, Jaroslav 1913–1917 P

Jeremiáš, Otakar 1912 P, 1913 P, 1915 P, 1916 P, 1918 P, 1929 P

Jeřábek, Josef 1906 P

Ježek, Jaroslav 1928 P

Jindřich, Jindřich 1906 P, 1908 P, 1913 P, 1930 P

Jirák, Karel B. 1917 3. VC, 1919 1. VC, 1916 P, 1924 2. VC, 1926 P, 1927 P, 1939 dělená cena, 1940 2. VC, 1941 1. VC

Just, Kurt 1940 P

Kaan, Jindřich z Albestů 1898 zvláštní cena, 1899 3. VC

Kalabis, Viktor 1949–1951 P

Kálal, Karel 1906 S

Kálik, Václav 1927 P, 1929 další cena, 1930 P, 1932 uznání, 1939 P, 1944 2. VC, 1944 P, 1947 P, 1951 1. VC

Kapr, Jan 1940 P

Kaprál, Václav 1926 P, 1931 P, 1934 S, 1939 P

Kaprálová, Vítězslava 1939 P

Karel, Rudolf 1905 P, 1908 P, 1910 2. VC a S, 1911 2. VC, 1912 S, 1914 3. VC, 1914 P, 1920 P, 1921 3. VC, 1923 P, 1927 S, 1928–1930 P, 1931 1. VC, 1932 P, 1934 zvláštní cena, 1935 P, 1937 2. VC, 1939 sloučené ceny

Kašpar, Bohumil 1903 P

Klier, Rudolf 1908 P

Klub moravských skladatelů 1939 P

Knittl, Karel 1900 P

Kohout, Josef 1937 P, 1939 P

Kolenatý, Jiří 1946 P

Kouba, Josef 1909 S

Kovarčík, František 1951 P

Kozel, Ludvík 1903–1905 P, 1907 P

Kratochvíl, (Jiří / Jaromír?) 1950 P

Kraus, Arnošt 1904 P

Krawc, Bjarnat 1934 P

Krejčí, Iša 1927 P

Krejčí, Miroslav 1916 P, 1947 1. VC

Krombholc, Jaroslav 1940 P

Krouský-Tichý, Bohuslav 1917 P, 1918 P

Křička, Jaroslav 1911 3. VC a S, 1912 3. VC, 1913 P, 1914 P, 1915 S, 1916–1919 P, 1922 3. VC,  1923 2. VC, 1924 S, 1926–1928 P, 1930 P, 1932 2. VC, 1935 P, 1936 ČU, 1936 P, 1940 P

Křídlo, Bedřich 1901 3. VC

Kuba, Ludvík 1913 S, 1926 S, 1929 P

Kubát, Norbert 1934 P

Kunc, Jan 1906 P, 1909 2. VC, 1911 P, 1915 P, 1916 P, 1917 2. VC, 1919 P, 1929 S

Kvapil, Jaroslav 1914 P, 1930 3. VC, 1941 2. VC

Lexa, Josef Quido 1919 P, 1923 P

Lhotka, František 1913 P

Macan, František 1891 S

Mádlo, Vojtěch 1903–1905 P, 1918 P, 1919 P, 1944 P

Mácha, Otmar 1949 P

Martinů, Bohuslav 1919 2. VC a P, 1923 P, 1926 P, 1927 P, 1928 2. VC a P, 1929 P, 1930 S, 1932 P a uznání, 1949 1. VC

Máslo, Jindřich 1936 P

Maštalíř, Jaroslav 1935 2. VC, 1935 P, 1937 P

Matěj, Josef 1950 P, 1951 P

Modr, Antonín 1925–1927 P, 1930 P, 1931 P, 1934 P, 1936 ČU, 1940 uznání, 1941 ČU

Moor, Karel 1898 P, 1902 P, 1903 P, 1905 3. VC, 1915 P, 1934 P, 1935 P

Moyzes, Alexandr 1934 2. VC, 1936 2. VC

Mrázek, Hugo 1912 P, 1913 P

Musil, František 1895 3. VC

Nebuška, Otakar 1899 S

Nedbal, Oskar 1892 P a S, 1894 3. VC, 1898 3. VC, 1900 P

Nejedlý, Zdeněk 1902 P, 1904 P, 1905 P, 1907 P

Němeček, Emil 1916 P, 1917 P

Nešvera, Josef 1909 cena u příležitosti 60. jubilea panování Jeho Veličenstva, 1913 3. VC

Novák, Jan Václav 1920 3. VC

Novák, Vítězslav 1893 3. VC, 1894 P, 1895 2. VC, 1898 S, 1900 S, 1901 S, 1902 3. VC, 1903 S, 1904 3. VC, 1905 2. VC, 1908 1. VC, 1910 P, 1911 1. VC a P, 1914 1. VC, 1917 1. VC, 1923 1. VC

Novotný, František 1930 P

Novotný, Jaroslav 1914 S, 1915 P

Novotný, Václav Juda 1891 S

Obecná jednota cyrilská v Praze 1918 P

Očadlík, Mirko 1927 P

Okresní osvětový sbor v Kdyni 1928 P

Ondříček, František 1908 2. VC

Ostrčil, Otakar 1906 2. VC, 1907 3. VC, 1909 1. VC, 1912 2. VC (dělená), 1915 1. VC, 1922 2. VC, 1926 1. VC

Ostrčilova společnost 1936 P, 1937 P, 1939 P, 1940 P

Osvětový klub (Lidovýchovné ústředí československé národní demokracie) na vydání Památníku k 60. narozeninám Vítězslava Nováka 1931 P

Pácal, Antonín 1904 P

Páleníček, Josef 1939 P, 1940 P, 1942 3. VC

Palkovský, Oldřich 1935 P, 1941 ČU, 1947 uznání, 1948 P, 1950 P

Palla, Hynek 1895 zvláštní cena

Paukert, Josef Augustin 1906 S

Pejša, Jaroslav 1939 P, 1946 P

Pek, Albert 1917 P, 1918 S, 1919 P, 1924–1927 P

Petrželka, Vilém 1913 P, 1914 P, 1918 3. VC, 1920 P, 1922 P, 1924 P, 1926 P, 1927 1. VC (dělená), 1930 2. VC, 1932 S, 1934 3. VC, 1937 2. VC, 1939 sloučené ceny, 1941 ČU, 1943 2. VC, 1947 3. VC

Pěvecké sdružení pražských učitelů 1927 P

PHSN (Černušák, Gracián; Helfert, Vladimír) 1927–1929 P, 1932 P, 1934 P, 1935 P, 1937 P

PHSN (Černušák, Gracián) 1938 P, 1940 P

Picka, František 1893 S, 1897 P, 1898 P, 1904 P, 1906 3. VC, 1908 3. VC, 1912 2. VC (dělená)

Pihert, Josef J. 1898 P

Pícha, František 1924 P, 1927–1930 P, 1932 P, 1934 P a zvláštní cena, 1935 ČU, 1935 P, 1938 P, 1939 P, 1940 3. VC, 1946 3. VC, 1946 P

Piskáček, Adolf 1905 P, 1907 P

Piskáček, Rudolf 1907 P, 1915 2. VC

Plavec, Josef 1946 odměna

Plicka, Karel 1922 P, 1924–1929 P, 1935 P

Pokorný, Antonín 1917 P, 1919 P

Polívka, Vladimír 1938 2. VC, 1940 3. VC, 1948 2. VC

Ponc, Miroslav 1931 P, 1934–1937, 1939 P

Pražské pěvecké sdružení 1932 P

Probuzení a Duha 1927 P

Procházka, Josef 1902 2. VC, 1905 P, 1906 S, 1916 P, 1917 S, 1920 P, 1931 3. VC, 1951 ČU

Provazník, Anatol 1943 3. VC

Reinberger, Jiří 1940 P

Roob, Gustav 1913 P, 1915 P, 1919 3. VC, 1925 P, 1930 P, 1931 P, 1934 P, 1935 P

Rozkošný, Josef R. 1898 S a zvláštní cena, 1907 2. VC

Rypl, Celestýn 1940 uznání

Řídký, Jaroslav 1924 P, 1925 3. VC, 1926 2. VC, 1926–1928 P, 1928 3. VC, 1929 2. VC, 1931 1. VC (dělená), 1932 P, 1933 1.+ 2. VC (ceny sloučeny), 1936 3. VC, 1937 P, 1941 1. VC, 1944 1. VC, 1946 2. VC

Salichová, Helena 1921 P, 1930 P

Sbor pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v Praze 1925 S

Sedláček, (J.?) 1942 S

Schaefer, Theodor 1937 P, 1939 P, 1940 P

Sládek, Ferdinand 1900 P

Slavický, Klement 1941 ČU, 1951 1. VC

Souček, František 1906 P, 1908 P

Spilka, František 1901 P

Spolek pro moderní hudbu 1931 P

Srb, Antonín 1915 P, 1917 P

Srnka, Jiří 1937 P

Stanislav, Josef 1928 P, 1936 ČU

Státní ústav pro lidovou píseň 1931 P

Stecker, Karel 1903 P

Steinman, Vilém 1926 P

Suda, Stanislav 1899 P

Suchý, František 1937 3. VC, 1940 P

Suk, Josef 1891 P, 1892 S, 1894 2. VC, 1897 2. VC, 1899 3. VC, 1907 1. VC, 1910 1. VC, 1918 1.+ 2. VC (ceny sloučeny)

Svoboda, Hanuš 1936 P

Šatra, Antonín 1927–1931 P, 1935–1937 P, 1941 ČU, 1942 3. VC

Šebor, Karel 1893 P

Šimek, Miroslav 1939 P, 1940 P

Šín, Otakar 1910 3. VC a P, 1916 P, 1918 P, 1923 S, 1927 1. VC (dělená), 1929 P, 1934 zvláštní cena, 1936 P

Šístek, Vojtěch 1919 P

Škvor, František 1923–1925 P

Šolc, Karel 1927 P, 1928 P

Špidra, Bohumil 1930 P, 1932 P

Šrůtek, Václav 1913 P

Štědroň, Vladimír 1931 P, 1936 P, 3. VC a P, 1938 P

Štěpán, Václav 1909 P, 1911 P, 1913 2. VC, 1916 P, 1922 S, 1923 3. VC

Talich, Václav 1908 P

Taraba, Bohuslav 1918 P, 1921 P, 1925 P, 1950 P

Toman, (J.?) 1940 P

Tregler, Eduard 1894 P, 1897 P, 1903 3. VC

Trneček, Hanuš 1911 P

Třeštík, Vladimír 1923–1928 P, 1930 P, 1932 P

Umělecká beseda 1910 P, 1912 P. 1914 P

Vačkář, Dalibor C. 1935 ČU, 1936 P, 1940 P

Vendler, Bohumil 1896 P, 1937 P

Veselý, Viktor 1908 P

Vlach-Vrutický, Josef 1936 P, 1944 P, 1947 P, 1950 P, 1951 P

Vodička, F. 1947 1. VC

Vogel, Jaroslav 1940 uznání

Voldan, Bedřich 1922 P

Vomáčka, Boleslav 1916 P, 1917 S, 1928 S, 1929 P, 1932 P, 1933 3. VC, 1939 P a cena (sloučené ceny), 1947 P

Votava, Václav 1904 P

Vrána, František 1937 P, 1938 P, 1940 P

Vránek, Gustav 1936 P, 1948 ČU

Vřešťál, Jiří 1950 P

Výbor Prvního českého hudebního festivalu 1904 P

Vycpálek, Ladislav 1908 S, 1914 P, 1916 2. VC, 1922 P, 1927 P, 1927 P, 1930 P, 1931 1. VC (dělená), 1951 čestná cena

Vymetal, Alois 1904 P, 1905 P

Weis, Karel 1892 P, 1893 2. VC, 1896 P a S, 1897 P, 1898 P, 1900 P, 1901 P, 1924–1926 P, 1928–1932 P, 1935–1940 P, 1941 čestná cena

Wiedermann, Bedřich 1942 2. VC

Zamrzla, Rudolf 1914 2. VC, 1921 2. VC, 1924 3. VC, 1927 3. VC, 1929 P

Zelinka, (J.?) 1936 P

Zelinka, Jan Evangelista 1904 P

Zelinka, Otakar P. 1919 P

Zeman, Martin 1893 P

Zíbrt, Čeněk 1928 P, 1929 P, 1931 P

Zich, Otakar 1909 P

Zrno, Felix 1916–1918 P, 1919 S, 1920 S

 

První výroční cena nebyla udělena v letech: 1898, 1903–1905, 1912, 1916, 1920, 1924, 1929, 1932, 1934–1937, 1940, 1942, 1946. Druhá výroční cena nebyla udělena v letech: 1892, 1896, 1899, 1901, 1903, 1904, 1927, 1947. Třetí výroční cena nebyla udělena v letech: 1897, 1909, 1915, 1916, 1929, 1932, 1951. Podpory nebyly uděleny v letech 1941, 1943 a 1945, stipendia nebyla udělena v letech 1935–1938, 1940, 1941, 1943–1951. V letech 1945 a 1950 nebyly uděleny výroční ceny, v roce 1952 nebyly uděleny žádné ceny, podpory ani stipendia.


Literatura

Nejedlý, Zdeněk: Ceny České akademie (Smetana 3, 1912, č. 8, s. 91–92).

Čapek, Karel: Res ad triarios pervenit (Lidové noviny 31, 29. 8. 1923, s. 1).

Jiránek, Jaroslav et al.: Kapitola II. Hudební život, 1. Hudební život v prvních letech republiky (In: Dějiny české hudební kultury 1890/1945 [2] 1918/1945, ed. Robert Smetana, Praha 1981, s. 71–72, 78).

Lébl, Vladimír - Ludvová, Jitka: Nová doba (1860–1938) (In: Hudba v českých dějinách. Od středověku do nové doby, ed. Vladimír Lébl, Praha 1983, s. 331–333).

Beran, Jiří: K činnosti IV. třídy České akademie věd a umění v letech 1890–1918 (In: Lubomír Nový (ed.), Práce z dějin Československé akademie věd 1, Praha 1986, s. 13–84).

Pokorný, Jiří - Novotný, Jan (eds.): Česká akademie věd a umění 1891–1991. Sborník příspěvků k 100. výročí zahájení činnosti (Praha 1993).

Maýrová, Kateřina: Korespondence Bohuslava Martinů s Českou akademií věd a umění. (Samostatná příloha časopisu Hudební věda 37, č. 1–2, Praha 2000).

Hálek, Jan: Soutěž nebo zrada? (In: Pazderová, Alena ed., Pocta Josefu Kollmannovi. Sborník k životnímu jubileu, Praha 2002, s. 106–124).

Kuna, Milan – Hallová, Markéta (eds.): Antonín Dvořák, Korespondence a dokumenty. Kritické vydání. Dokumenty, kapitoly X–XVI (Praha 2004, kapitola XII., s. 85–163).

Šlechtová, Alena - Levora, Josef: Členové České akademie věd a umění 1890–1952 (Praha 22004). 

Pokorný, Jiří: Odkaz Josefa Hlávky. Historie České akademie věd a umění, Hlávkových studentských kolejí, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, jakož i Národohospodářského ústavu (Praha 2008).

Mádlová, Vlasta: ČAVU v nové republice (In: Bohemia docta. K historickým kořenům vědy v českých zemích, Míšková, Alena - Franc, Martin - Kostlán, Antonín, eds., Praha 2010, s. 365–417).

Beveridge, David R.: Zdenka a Josef Hlávkovi - Anna a Antonín Dvořákovi. Přátelství dvou manželských párů a jeho plody v českém a světovém umění (Praha 2012).

Procházková, Jarmila: Velkorysost přála vyvoleným a talentovaným. Hudební ceny České akademie věd a umění  (In: Hulíková, Veronika - Petrasová, Taťána, eds. Smysl pro umění. Ceny České akademie věd a umění 1891–1952, Praha 2015, s. 52–63).

Hulíková, Veronika - Petrasová, Taťána, eds. Smysl pro umění. Ceny České akademie věd a umění 1891–1952 (Praha 2015).

Archivalie

Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, fond Česká akademie věd a umění.

 

Zakládající dokumenty České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Dostupné online: www.avcr.cz/cs/o-nas/historie/zakladaci-listina-ceske-akademie-ved-a-umeni/ 

 

Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa, 1891–1918. Dostupné online: http://kramerius4.nkp.cz/

 

Jarmila Procházková

Datum poslední změny: 20.11.2019