Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vučković, VojislavTisk


Charakteristika: skladatel, muzikolog a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:18.10.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.12.1942
Text
DíloLiteratura

Vučković, Vojislav, skladatel, muzikolog a dirigent, narozen 18. 10. 1910, Pirot (Srbsko), zemřel 25. 12. 1942, Bělehrad (Srbsko).

 

Základní školu navštěvoval v rodném Pirotě. Po první světové válce se se svou rodinou přestěhoval do Bělehradu, kde žil až do roku 1929. Ve čtvrtém ročníku gymnázia (v roce 1925) se pokusil o své první hudební dílo, kterému dal název Lʼidée. Na jeho hudební orientaci měl velký vliv v té době velmi známý srbský skladatel a teoretik Miloje Milojević. V roce 1929 začal na Pražské konzervatoři studovat skladbu u Rudolfa Karla, Josefa Suka (mistrovskou školu) a Aloise Háby (1929–33) a dirigování u Nikolaje Malka. Během svého pražského pobytu zkomponoval Vučković Smyčcový kvartet, Klavírní suitu a První symfonii. V roce 1934 byla tato symfonie poprvé provedena Československým rozhlasem pod vedením Otakara Jeremiáše. Vučković v roce 1933 získal titul doktora hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy za práci Hudba jako propagační prostředek. Ve stejném roce napsal Čtvrttónové trio pro dva klarinety a klavír. Přestože měl Hába na svého žáka velký vliv, nechal jej jít vlastní cestou. Vučković, společně s Ljubicou Marić, navštívil hudebně-dramatický kurz ve Štrasburku (Musikalisch-dramatische Arbeitstagung), kde vystoupil jako skladatel a dirigent. V tomto období začíná jeho rozsáhlá muzikologická, kritická a publicistická činnost. Velký vliv na něj mělo i pražské Osvobozené divadlo a podobnou syntézu avantgardní satiry a hudební a scénické hudby chtěl přenést do Bělehradu.
Jeho návrat do vlasti byl definitivní. Již 9. dubna 1934 dirigoval Vučković v Bělehradě první větu ze své První symfonie a Beethovenovu Sedmou symfonii. Na podzim téhož roku začal vyučovat dějiny hudby a hudební estetiku na konzervatoři v Bělehradě. Mezitím se také začal politicky angažovat. V roce 1935 vydal svůj první marxistický spis s názvem Materialistická filozofie umění. V roce 1935 byl společně s Ljubicou Marić a Dragutinem Čolićem vězněn za komunistickou špionáž. Ve stejném roce se stal jedním z hlavních redaktorů Týdenních informačních novin (Nedeljne informativne novine). V roce 1936 se aktivně zúčastnil 14. festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Barceloně. Na konci třicátých let se aktivně podílel na organizaci hudebního života v Bělehradě. Stal se ředitelem bělehradské filharmonie, kterou dirigoval, na univerzitě organizoval přednášky o populární hudbě, spolupracoval s řadou časopisů (Politika, Zvuk, Život i rad, Književni savremenik). Před druhou světovou válkou vydal soubor esejů s názvem Hudební portréty. Po celou tuto dobu však nepřestal komponovat. V roce 1938 byly na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Londýně provedeny jeho Dvě písně pro soprán, hoboj, klarinet a fagot. Před druhou světovou válkou dokončil ještě několik rozsáhlejších skladeb: balet Čovek koji je ukrao sunce, symfonický obraz Ali Binak, sbory Prva rukovet a Nadžnjeva se. Během okupace pracoval na spisu Hudební estetika, který zaujímá významné místo v srbské muzikologii. Vučković byl popraven za ilegální činnost.


Dílo

Dílo hudební:

 

Orchestrální skladby
1. symfonie, 1933.
2. symfonie (nedokončená).
Ozareni put, 1939.
Ali Binak, 1940.
Burevesnik, 1942.

 

Komorní skladby
Smyčcový kvartet, 1932.
Čtvrttónové trio pro dva klarinety a klavír, 1933.

 

Balet
Čovek koji je ukrao sunce, 1934.

 

Vokální skladby
Prva rukovet, 1941.
Nadžnjeva se, 1941.

Literatura

I. Lexika
HSPK.
MGG2.
Muzička enciklopedija 3 (Zagreb, 1977).
New Grove2.

 

II. Ostatní
Peričić, Vlastimir (ed.): Vojislav Vučković umetnik i borac (Beograd, 1968).
Pejović, Roksanda a kolektiv.: Istorija srpske muzike (Beograd, 2007).
Tomašević, Katarina: Na raskršću istoka i zapada (Beograd, 2009).
Spurný, Lubomír – Reittererová, Vlasta: Alois Hába (1893–1973). Mezi tradicí a inovací (Praha, 2014).

 

Silvana Karafiátová

Datum poslední změny: 15.5.2016