Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Buchner, AlexanderTisk


Charakteristika: Organolog a hudební historik

Datum narození/zahájení aktivity:3.9.1911
Datum úmrtí/ukončení aktivity:4.10.2000
Text
DíloLiteratura

Buchner, Alexander, organolog a hudební historik, narozen 3. 9. 1911, Prešov, zemřel 4. 10. 2000, Praha.

 

Studoval na gymnáziích v Prešově a v Košicích (maturoval 1931). V letech 1930–32 studoval hru na housle na pražské konzervatoři u Rudolfa Reissiga a později hudební vědu a estetiku na Karlově univerzitě u Josefa Huttera, Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha (1932–36). V roce 1936 obdržel na základě rigorózní práce Lisztův myšlenkový svět titul doktora filozofie (PhDr.). Po studiích pracoval v Košicích nejprve jako učitel na hudební škole (1936–39) a poté jako hudební redaktor místního regionálního rozhlasového studia (1939–45). Roku 1945 byl odveden do československé armády, s níž se dostal zpět do Prahy, kde již zůstal. Po osvobození působil jako první houslista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1945–48) a v letech 1948–62 v hudebním oddělení Národního muzea (po smrti Emila Axmana v roce 1949 byl jmenován přednostou). Od roku 1962 až do svého penzionování v roce 1979 byl okolnostmi s politickým pozadím donucen pracovat v divadelním oddělení Národního muzea. V letech 1954–56 přednášel organologii na Karlově univerzitě. Od roku 1985 až do své smrti vykonával funkci předsedy Poradního sboru Národního muzea pro obor hudebních nástrojů.

V době působení v hudebním oddělení Národního muzea se zasadil o samostatné umístění sbírek v bývalém Velkopřevorském paláci na Malé Straně. Inicioval zde rozšiřování sbírek (zejm. z postátněných zámků a zrušených klášterů), pořádal cykly přednášek a pravidelné hudební středy, kde zněly zejména zapomenuté skladby. Buchnerův největší význam leží v oblasti organologie. V břevnovském klášteře sv. Markéty uspořádal průkopnickou výstavu České hudební nástroje minulosti (1950) a vydal k ní Průvodce výstavou s organografickými popisy. Na zámku v Nelahozevsi vybudoval v roce 1959 stálou expozici hudebních nástrojů. Inicioval vznik Státní sbírky hudebních nástrojů, která od roku 1953 zajišťuje předním českým instrumentalistům možnost hry na špičkové nástroje.

První samostatnou organologickou práci vydal již v roce 1938 v Košicích; šlo o cyklostylovanou příručku pro žáky hudebních škol Náuka o hudobných nástrojoch. Systematickou organologickou činnost mu však umožnilo až pozdější každodenní setkávání se značným množstvím exemplářů hudebních nástrojů ve sbírkách Národního muzea. Na základě pramenného bádání v Národním muzeu a v konfrontaci s inventáři šlechtických kapel i s dostupnou organologickou literaturou vydal v roce 1952 spis Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. V něm systematicky i historicky popsal nástrojové typy renesančního instrumentálního slohu, jejichž existence se empiricky ukázala být zcela neživotná, nebo těch, které se staly vývojovým předstupněm moderních hudebních nástrojů. V knize rovněž uvádí vlastní systematiku těchto nástrojů; její základní kategorie jsou rozděleny podle akustických principů tvoření tónu (nástroje zobcové, strojkové, nátrubkové, mirlitony). Komplexní systematiku hudebních nástrojů se pokusil řešit v knize Hudební nástroje od pravěku k dnešku z roku 1956. Kniha obsahuje studii o vývoji evropského i mimoevropského instrumentáře a především rozsáhlý obrazový materiál. Ve své komplexní systematice hudebních nástrojů vyčlenil vedle tradičních idofonů, mambránofonů, chordofonů a aerofonů zvláštní skupinu mechanických hudebních nástrojů, které dále v nižším patře systematiky dále dělí podle akustických principů opět na idiofony, aerofony a chordofony. Užil tedy v jedné systematice dvě kritéria rozdělení nástrojů – akustické principy při tvoření tónu i specifika použití hudebních nástrojů. Mechanické hudební nástroje ze sbírky Národního muzea se Buchnerovi staly inspirací a předlohou k systematickému výzkumu těchto specifických hudebních nástrojů. Výsledkem jeho bádání byla kniha České automatofony (1957) a později rozšířená verze této práce Hudební automaty (1959). V těchto dílech pojímá vývoj evropské hudby jako linii směřující z hudby organické v hudbu mechanickou. Erudici etnoorganologa projevil zejména v knize Hudební nástroje národů, ve které si všímá instrumentáře evropských i mimoevropských etnik a připojuje obsáhlý obrazový materiál ze sbírek evropských muzeí. Jeho organologické monografie, vědecko-populární a encyklopedická pojednání o hudebních nástrojích vycházely také v překladu do světových jazyků. Buchner svými organologickými publikacemi výrazně pomohl v domácím prostředí ustanovit organologii jako samostatný a uznávaný obor.

Alexander Buchner vynikl rovněž jako hudební historik. Upozornil na sebe již svojí rigorózní prací Lisztův myšlenkový svět (1936), jež se mu stala podkladem pro pozdější monografii Franz List in Böhmen (1962). Zabýval se osobností Oskara Nedbala (Oskar Nedbal. Soupis pozůstalosti, 1964; Oskar Nedbal. Život a dílo, 1976). Pramenný význam má zpracování katalogu unikátního archivu Emiliána Troldy uloženého v Hudebním oddělení Národního muzea (Hudební sbírka Emiliána Troldy, 1954). Práce s prameny v Divadelním oddělení Národního muzea umožnila Buchnerovi zpracovat mimo jiné katalog Cedulí kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě (1968). V době působení v Divadelním oddělení vznikla i výpravná publikace Opera v Praze (1985), která přináší výběr textových a obrazových dokumentů, jež se týkají nejdůležitějších momentů operní historie v české metropoli.


Dílo

Dílo literární (výběr)

 

Knihy a jiné samostatně vydané publikace

Náuka o hudobných nástrojoch (cyklostyl, Košice 1938);

Průvodce výstavou České hudební nástroje minulosti (Praha 1950);

Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století (Praha 1952);

Hudební sbírka Emiliána Troldy (Praha 1954);

Průvodce sbírkami hudebního oddělení Národního muzea (Praha 1954);

Bertramka – památník Wolfganga Amadea Mozarta a manželů Duškových (Praha 1956);

Hudební nástroje od pravěku k dnešku (Praha 1956); Musikinstrumente im Wandel der Zeiten (Praha 1956, Praha 1957, Hanau 1960, Hanau 1961); Musical Instruments Through the Ages (Praha 1956, Praha 1957, London 1961, London 1962, London 1964); Musikinstrumente von den Anfängen bis zur Gegenwart (Praha 1971); Les Instruments de musique à travers les âges (Praha 1957; Paris 1962; Paris 1973); Gli strumenti musicali attraverso i secoli (Milano 1964); Musical Instruments. An Illustrated History (New York 1973);

České automatofony (Praha 1957);

Mozart a Praha (Praha 1957, Praha 1960); Mozart and Prague (Praha 1957, Praha 1960); Mozart und Prag (Praha 1957, Praha 1960); Mozart et Prague (Praha 1960);

Hudební automaty (Praha 1959); Vom Glockenspiel zum Pianola (Dausien–Hanau am Main 1959); Mechanical Musical Instruments (London 1959; Westport 1979);

Průvodce výstavou České hudební nástroje (Praha 1959);

Franz Liszt in Böhmen (Praha 1962); Franz List in Bohemia (London 1962);

Oskar Nedbal. Soupis pozůstalosti (Praha 1964);

Die musizierenden Engel auf Burg Karlstein (Praha 1967);

Oskar Nedbal. Soupis pozůstalosti (Praha 1968);

Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě (Praha 1968);

Hudební nástroje národů (Praha 1969); Musikinstrumente der Völker (Hanau am Main 1968); Les instruments de musique populaires (Paris 1969); Folk Music Instruments (London 1971);

První čtvrtstoletí Městského divadla na Královských Vinohradech ve fotografii Františka Kutty (Praha 1970);

Geigenverbesser (Frankfurt am Main 1973);

Oskar Nedbal. Život a dílo (Praha 1976, 21986);

Encyclopédie des instruments de musique (Paris 1980, 21981, 31985, 41987, 51989, 61992); Colour encyklopedia of Musical Instruments (London – New York – Sydney – Toronto 1980); Handbuch der Musikinstrumente (Hanau 1981, 21982, 31995); Handboek van de Muzikinstrumente (Zutphen 1985); Enciclopedia degli strumenti musicali (La Spezia 1990); Encyklopedia intsrumentów muzycznych (Racibórz 1995);

Bunte Welt der Musikinstrumente (Praha 1981);

Opera v Praze (Praha 1985).

 

Časopisecké publikace a články ve sbornících

O čínskej hudbe (Novosti, 26. 11. 1937);

O sovetskej hudbe (Novosti, 4. 12. 1937);

Hudba zvonov (Novosti, 19. 12. 1937);

O hudobnej výchove mládeže (Novosti, 25. 4. 1938);

Violy d´amour ve sbírkách Národního muzea (Časopis Národního muzea, 117, 1948, s. 68–77);

Hudební oddělení Národního muzea (In: Musikologie, 1, Brno 1949, s. 269–265);

Objevená viola da gamba do Šimona Josefa Trusky (Časopis Národního muzea, 121, 1952, s. 47–48);

Loutna Hanse Freye v poděbradském muzeu (Časopis Národního muzea, 121, 1952, s. 134–139);

Rožmberská basa (Časopis Národního muzea, 122, 1952, s. 93–98);

K problematike hudobného múzea na Slovensku (Múzeum, 1954, č. 12, s. 74–78);

Příspěvek k dějinám amatérského houslařství v Čechách (Časopis Národního muzea, 123, 1954, s. 168–176);

Ochrana hudebních nástrojů a archivů (Zprávy Památkové péče, 1955, č. 15, s. 105–110);

Hudební oddělení Národního muzea v Praze v letech 1949–1953 (In: Musikologie, 4, Brno 1955, s. 263–265);

Autofonické hudební nástroje (Miscellanea Musicologica, 1, 1956, s. 109–126);

Autografy Beethovenových skladeb pro mandolínu nalezeny (Hudební rozhledy, 10, 1957, s. 262);

Autofonický klavír pianola (Hudební rozhledy 10, 1957, s. 452–455);

Beethovens Kompositionen für Mandoline (in: Beethoven Jahrbuch, Bonn 1957–58);

Androidy (Časopis Národního muzea, 127, 1958, s. 121–130);

K petrohradské premiéře Blodkovy opery V Studni (Časopis národního muzea 126, 1958, s. 216–219);

Elektrické hudební nástroje (Časopis národního muzea 131, 1962, s. 161–167);

List in Prag (Studia Musicologica Academie Scientiarum Hugaricae 5, 1963, č. 1–4, s. 27–36);

Oskar Nedbal v Pavlovsku (Časopis národního muzea 133, 1964, s. 106–121);

Řezbářské plastiky na smyčcových nástrojích (Umění a řemesla 5, 1964, s. 179–184);

Hornimanovo muzeum a problémy etnoorganologie (Časopis národního muzea 134, 1965, s. 34–40);

Kuriózní automatofon v uměleckém kabinetu císaře Rudolfa II. (Časopis národního muzea, 135, 1966, s. 188–196);

Ruské harmoniky (Hudební nástroje 3, 1966, s. 57);

Sbírka cedulí kočovných divadelních společností v Národním muzeu (Časopis národního muzea 136, 1967, s. 85–94);

Lisztův klavír v Hradci (Časopis národního muzea 136, 1967, s. 129–134);

Hudoucí andělé na Karlštejně (in: Sborník národního muzea, 21–A, 1967, č. 1);

Hydraulos, varhany antického světa (Hudební nástroje 5, 1968, s. 41);

Dvě privilegia císaře Rudolfa II. (Hudební nástroje 5, 1968, s. 114);

Vznik elektrických hudebních nástrojů (Hudební nástroje 5, 1968, s. 117);

Skleněná harmonika (Hudební nástroje 5, 1968, s. 183);

Interpretationsprobleme der spätbarocken Musik im Lichte der Automatophone (in: Musikwissenschaftliche Kolloquien der internationalen Musikfestivale in Brno, 1968, sv. 2, s. 137–141);

Marešovy lovecké rohy (Hudební nástroje 6, 1969, s. 40);

Lyrová kytara (Hudební nástroje 6, 1969, s. 78);

Componium D. N. Winkela (Hudební nástroje 6, 1969, s. 120);

Chromatická harfa Gustava Lyona (Hudební nástroje 6, 1969, s. 171);

Nejsenzačnější klavírní desky všech dob (100+1 zahraničních zajímavostí 1969, č. 13, s. 28–31);

Zlepšovatelé houslí (Hudební nástroje 7, 1970, s. 13, 41, 77, 112, 139);

Problém podnikových muzeí starých hudebních nástrojů v Lubech a Kraslicích (Hudební nástroje 7, 1970, s. 37);

Město Kraslice a hudba (Hudební nástroje 7, 1970, 158);

Pianola a nejsenzačnější klavírní desky všech dob (Hudební nástroje 7, 1970, s. 172);

Die Glasharmonika (Das Musikinstrument, 19, 1970, č. 5 a 10);

Graslitz und seine Beziehungen zur Musik (Das Musikinstrument, Frankfurt am Main 19, 1970, č. 11, s. 1285);

Die Glasharmonika (Das Musikinstrument, Frankfurt am Main 19, 1970, č. 5, s. 733–737; č. 10, s. 1182–1185; 20, 1971, č. 1, s. 38–40);

Malá obrazová encyklopedie hudebních nástrojů všech věků a národů I.–XIV. (Hudební nástroje 8, 1971, s. 10, 44, 76, 112, 150, 190; 9, 1972, s. 16, 30, 88, 122, 154, 190; 10, 1973, s. 14, 45, 78, 116, 146, 178; 11, 1974, s. 10, 44, 75, 106, 136, 186);

Leningradské muzeum hudebních nástrojů I.–II. (Hudební nástroje 8, 1971, s. 102, 140);

Příspěvek k dějinám frikčních nástrojů – skleněná harmonika (Časopis národního muzea 150, 1971, s. 84–100);

Výstava automatofonů v brněnském technickém muzeu (Hudební nástroje 9, 1972, s. 102);

Pověry a skutečnosti v houslařském umění (Hudební nástroje 9, 1972, s. 159);

Automatofony (Věda a život 1973, č. 9, s. 530–534);

Akustika a hudební prováděcí stroje (Hudební nástroje 10, 1973, s. 148–151);

Geigenverbesser (Das Musikinstrument, 22, 1973);

Hudba z matematiky (100+1 zahraničních zajímavostí 10, č. 10);

Musikinstrumente auf der Freske der Karlsteiner Apokalypse (in: Studia instrumentorum musicae popularis III, Stockholm 1974, s. 32–41);

Hudební nástroje v maďarském Národním muzeu (Hudební nástroje 11, 1974, s. 99);

Hudba z čísel a strojů (100+1 zahraničních zajímavostí 11, 1974, č. 10);

Oskar Nedbal vo glave venskogo Orkestra občestva muzikantov (in: Slavjanie i zapad, Moskva 1975, s. 202–212);

Sostenente Piano (Hudební nástroje 12, 1975, s. 112);

Svět džezových nástrojů (Hudební nástroje 12, 1975, 112);

Die Guitarra Latina und Morisca auf der Freske der Karlsteiner Apokalypse (in: Musica antiqua IV, Bydgoszcz 1975, s. 79–90);

Sostenute Piano (in: Sborník bratislavského medzinárodného muzikologického sympózia, Bratislava 1976);

Svět džezových nástrojů (Hudební nástroje 13, 1976, s. 104);

Johann Gottlieb Naumann a Josefina Dušková (Věstník Bertramka, 1977, s, 39–44);

K otázce systematiky hudebních nástrojů (Hudební nástroje 14, 1977, s. 113, 174);

Divadelní fotografie Karla Drbohlava. K umělcovým nedožitým sedmdesátinám (Časopis Národního muzea, 1978, s. 190–199);

Něco o archeoorganologii (Hudební nástroje 16, 1979, s. 63);

Elektronické hudební nástroje ve vztahu k historickému vývoji hudebních nástrojů (Hudební nástroje 17, 1980, s. 50);

Kuriózní hudební nástroje Remualda Božka (Hudební nástroje 17, 1980, s. 218);

Oskar Nedbal, k 50. výročí jeho smrti (Hudební nástroje 17, 1980, s. 230);

Pavel Kurfürst: Die Kurzhalsgeige (Hudební nástroje 17, 1980, s. 233).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Štědroň, Bohumír: Pozoruhodná kniha o hudebních nástrojích (Hudební rozhledy, 10, 1958, č. 4, s. 171).

Korbel, Václav: Alexander Buchner osmdesátníkem (Hudební nástroje 28, 1991, č. 3, s. 130).

Čížek, Bohuslav: 85 let dr. Alexandra Buchnera (Hudební nástroje 33, 1996, č. 2, s. 71–72).

Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje (Praha 2002, s. 966–977).

 

Petr Ch. Kalina

Datum poslední změny: 16.1.2012