Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Blatný, JosefTisk


Charakteristika: Skladatel, varhaník a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:19.3.1891
Datum úmrtí/ukončení aktivity:18.7.1980
Text
DíloLiteratura

Blatný, Josef, skladatel, varhaník a pedagog, narozen 19. 3. 1891, Brno, zemřel 18. 7. 1980, tamtéž.
 
Vyrostl v rodině varhaníka a ředitele kůru u brněnských minoritů a později u sv. Tomáše Vojtěcha Blatného, který absolvoval Janáčkovu varhanickou školu spolu s prvním dirigentem Janáčkovy Její pastorkyně Cyrilem Metodějem Hrazdírou v roce 1888. Josef Blatný vystudoval v Brně učitelský ústav (maturita1909), kde na jeho hudební vývoj měl podstatný vliv Ferdinand Vach. Poté navštěvoval varhanickou školu, kde studoval u Leoše Janáčka kompozici a u Marie Dvořákové klavír (1910–12), v němž se pak  ještě zdokonalil u Viléma Kurze. Na varhanické škole učil v letech 1912–14 a 1918–19 hru na varhany, teorii a liturgický zpěv. Přešel na nově zřízenou brněnskou konzervatoř nejdříve jako její tajemník a od roku 1928 jako učitel varhan a přiřazených předmětů (do 1956). Po vzniku Janáčkovy akademie múzických umění byl na akademii pověřen vyučováním varhanní improvizace (1947–55). Byl prvním českým varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Jakuba v Brně (1934–41), kde si získal jméno jako vynikající varhanní improvizátor. Byl hudebním referentem v Moravskoslezské revue IX/X a publikoval též v Hudebních rozhledech III–1926/27.     
Skladatelsky vycházel Josef Blatný ze své varhanické praxe a z důvěrné znalosti repertoárových potřeb chrámových sborů. Svědčí o tom řada jeho varhanních preludií a fug, sonáta op. 11, Toccata e Scherzo a řada dalších skladeb, ve kterých využívá bohatých možností nástroje. Pro potřeby  chrámových kůrů byla určena moteta, dvě mše, Otče náš pro smíšený sbor a varhany op. 31 a další liturgické a varhanní skladby. Byl jedním z mála Janáčkových žáků, který nehledal zdokonalení u jiných učitelů kompozice. Od svého učitele získal zájem o moderní harmonické postupy, nové technické a výrazové prostředky, zcela mimo jeho dosah zůstalo Janáčkovo dramatické cítění. Svým temperamentem a duchovním zaměřením byl introvert, jemuž nejvíce odpovídala kontemplativní lyrika. Proto v jeho tvorbě převažují komorní a vokální skladby: klavírní a houslové sonáty, klavírní trio, tři smyčcové kvartety, klavírní kvartet, písně Zpovědník duší, Luna a slunce, sbory Tiché chvíle, Naše pole. Komorní charakter mají též  Sinfonia brevis mírová pro smyčcový orchestr a Komorní symfonie op. 53. Výjimečné postavení zaujímá rozsáhlé oratorium Lotr na pravici pro altové sólo, recitátora, smíšený sbor a symfonický orchestr na text Jaroslava Durycha, které vzniklo v padesátých letech bez jakékoliv naděje na provedení, jehož se mu dodnes nedostalo. Z celého díla byla v roce 1982 nahrána v rozhlase pouze předehra pod názvem Overtura seria a v roce 1999 zazněl na festivalu Forfest průřez kantátou sestavený ze sólových zpěvů a recitace s klavírním průvodem, který uvedl skladatelův syn Pavel Blatný. Jedinečné místo zastává Josef Blatný mezi skladateli velmi úspěšných instruktivních skladeb pro klavír i jiné nástroje, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás v tomto oboru napsáno.


Dílo

I. Dílo hudební

Klavírní

Čtyři skladby op. 4 (1921, Brno 1922, O.Pazdírek);
Suita op. 9 (prov. Brno 14. 4. 1956); Etudy op. 33 (1951);
Preludium fuga a toccata op. 43 (1956);
Sonáta op. 51 (1960);
Sonatina op. 56 (1962);
Díkuvzdání op. 61 (1965). Instruktivní skladby pro klavír: První etudy op. 23 (Praha 1947, Vyšehrad);
Radostné chvíle op. 40 (1955);
Sonatinky op. 41 (1955, Praha 1961, SHV).

Varhanní
Tři pastorální preludia (1916, 1918, 1928, Brno 1928, O. Pokoj);
Sonáta op.11 (1938);
Variace na vánoční píseň op.15 (1942, Praha 1956 ve sbírce Česká varhanní tvorba II);
Te Deum a Alleluja op. 16 (1942);
Snadná preludia op. 20 ( 1944, Praha 1947, Vyšehrad);
Preludium a fuga op. 22 (1943–44);
Preludio festivo e Fuga op. 36 (1954);
Toccata a Scherzo op. 38 (1955);
Pět preludií op. 63 (1965);
Sonata demolice op. 66 (1965).

Komorní
Sonáta pro housle a klavír č. 1 op. 6 (1926), č.2 op. 47 (1957), č.3 op. 70 (1968);
Malá suita pro housle a klavír op. 42 (1955);
Píseň a Rondo pro klarinet a klavír op. 17 (1942);
Introdukce, píseň heroická a pochod pro trubku a klavír op. 21 (1944);
Čtyři miniatury pro basklarinet a klavír  op. 65 (1965);
Sonáta pro flétnu a klavír op. 69 (1967);
Klavírní trio op. 32 (150);
Preludium, Romance a Scherzo pro 2 housle a klavír op. 39 (1955);
Trio op. 59 (1963); Smyčcový kvartet č.1 op. 7  (1928), č. 2 op. 34 (1954), č.3 op. 54 (1962); Klavírní kvartet op. 71 (1968);
Suita pro 2 flétny, klarinet a fagot op. 26 (1947).

Orchestrální

Sinfonia brevis – mírová, pro smyčcový orchestr op. 45 (1957); 
Komorní symfonie op. 53 (1961).

Vokální
Zpovědník duší, písně s průvodem klavíru op.8 (Viktor Dyk, 1931, Brno 1932, O. Pokoj);
Luna a slunce, písně s průvodem klavíru op. 19 (Jan Opolský, Bohuslav Reynek, František Kašpar, 1943);

Jaro, písně s průvodem klavíru op. 44 (Renata Pandulová, 1956).

Sbory ženské
Smyčec, balada o 6 dílech op. 5 (Charles Gros, Bohuslav Reynek, prov. VSMU, Brno 27. 9. 1924);
Tiché chvíle op. 12, (s doprovodem klavíru, Antonín Sova, Bohuslav Reynek, 1940);
Večerní píseň v háji (s varhanami, Václav Kosmák, Brno 1920, Občanská tiskárna);
Koleda (František Odvalil, Brno 1920, B. Svoboda).

Sbory mužské
Buďte písní slaveni op. 28, č. 1 (Josef Kalus, 1942);
Návrat z polí op. 28 č.2 (týž, 1949).

Sbory smíšené
Píseň osvobození (Dalibor Chalupa, Brno 1922, O.Pazdírek);
Naše pole op. 14 (Antonín Sova, čestná odměna pražského Hlaholu 1947);
Otče náš op. 31, č. 2 (s varhanami, 1950);
2 mše (op. 10, 1935 a op. 29, 1948);
přes 100 motet a další chrámové skladby;
melodram Kyjov (Petr Bezruč, 1928).

Kantáta La saletta op. 30 (s klavírem nebo varhanami a harfou, Antonín Stříž, 1949).
Oratorium Lotr na pravici pro alt sólo, recitátora, smíšený sbor a orchestr (Jaroslav Durych, 1953).

Literatura

ČSHS
ČSS
PHSN.
 

Alena Němcová

Text

Datum poslední změny: 29.5.2007