Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Nesvadba, JosefTisk

(Neswatba; roz. Hamáček, Hamaczek)

Charakteristika: skladatel a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:14.1.1822
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.5.1876
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Nesvadba, Josef (Neswatba; roz. Hamáček, Hamaczek), skladatel a dirigent, narozen 14. 1. 1822 (datum též chybně uváděné 19. 1. 1824), Vyskeř, zemřel 20. 5. 1876 (datum též uváděné 20. 6. 1876), Darmstadt (Německo).

 

Umělecké jméno Nesvadba přijal po své matce. Základy hudebního vzdělání získal v rodišti u svých strýců, učitelů Jana Nesvadby a Josefa Nesvadby. Již v deseti letech hrál v kostele na varhany a komponoval drobné skladby. Studoval na gymnáziu v Jičíně (1836–42), kde ho podporoval básník Karel Simeon Macháček. Přivydělával si soukromým učením hry na klavír a na housle. V Praze studoval filozofii, hudebně se vzdělával u Aloise Jelena a hrál v orchestru Žofínské akademie. Vystupoval ve sboru a později jako sólista v českých operách ve Stögrově divadle v Růžové ulici. Od roku 1844 řídil operní představení jako dirigent. Krátce působil v Karlových Varech (divadelní společnost Josefa Lutze, 1848), Olomouci (1848–50), Brně (1850–54) a Štýrském Hradci (1854–57), kde byl jmenován čestným členem Hudební jednoty. Po návratu do Prahy se stal prvním kapelníkem Stavovského divadla (nástupce Františka Škroupa, 1857–59). Kvůli neshodám a intrikám odešel do Německa, do Čech se už nikdy nevrátil. Vedl operu v Berlíně (Victoria Theater, 1859–61), Hamburku (1861–64) a Darmstadtu (od roku 1864). Během berlínského působení pohostinsky řídil opery ve Vídni (odmítnutí stálého angažmá). Dirigoval až sedmdesát operních představení ročně, ke konci života řídil zejména výpravné balety. Obdržel několik řádů od velkovévody hessenského. Byl autorem především písní a sborů na české i německé texty. Mezi nejoblíbenější písně patřila Bětulinka, která zlidověla a byla vydána v řadě zpěvníků. Dále komponoval skladby klavírní, orchestrální, scénickou hudbu a v počátcích tvorby i hudbu chrámovou pro potřebu místního kůru.


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Slavnostní ouvertura pro orchestr op. 15.

Dvě písně op. 16 (1. Wasserfahrt – text Heinrich Heine; 2. Verlassen? Mich? – text Oscar Redwitz; vyd. Christoph & Kuhé, Praha).

Loreley, parafráze pro orchestr op. 17 (vyd. André, Offenbach am Main).

Dvě písně op. 17 (1. Nenasycený, 2. Bětulinka, text Karel Simeon Macháček, vyd. Hoffmann, Zlatý zpěvník, Praha 1858).

Téma a variace pro zpěv a klavír op. 20 (vyd. Bote & Bock, Berlín).

Dvě písně pro 1 hlas a klavír op. 24 (1. Ukolébavka, 2. Měsíčku, měsíčku, text Marie Čacká, vyd. Veit, Praha 1859).

Dvě písně op. 28 (text Katharina Klauczek, vyd. Hoffmann, Praha 1940).

Schweigend verstanden op. 29 (text Julius Helbig, vyd. Bote & Bock, Berlín).

Wie schön bist du, parafráze pro orchestr na píseň Heinricha Weidta op. 32 (vyd. André, Offenbach am Main cca 1905).

Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, 3 písně ke hře (1847, premiéra Královské stavovské divadlo, Praha 21. 11. 1847).

Oktet s chórem (1847).

Scénická hudba ke hře Der Liebestraum (Berlín 1861).

Pohřební sbor Sladce dřímej (proveden na pohřbu Bedřicha Smetany, Praha 15. 5. 1884).

Lásky touha, mužský sbor (text Karel Simeon Macháček, vyd. Záboj, sv. III., sešit 3, Christoph & Kuhé, Praha).

Literatura

I. Lexika

Rieger, František Ladislav – Malý, Jakub a kol.: Riegrův slovník naučný (Praha 1860–74).

Meliš, Emanuel – Bergmann, Josef: Průvodce v oboru českých tištěných písní pro jeden neb více hlasů. Od roku 1800–1862 (Praha 1863).

OSN.

Baker, Theodore: Biographical Dictionary of Musicians (New York 1900).

Norlind, Tobias: Allmänt musiklexikon (Stockholm 1916).

Frank, Paul – Altmann, Wilhelm: Kurzgefaßtes Tonkünstler-Lexikon für Musiker und Freunde der Musik (Řezno 1936).

Schmidl, Carlo: Dizionario universale dei musicisti (Milán 1937).

ČSHS.

Bierley, Paul Edmund – Rehrig, William: The Heritage Encyclopedia of Band Music: Composers and Their Music (Westerville, Ohio 1991).

Suppan, Wolfgang – Suppan, Armin: Das neue Lexikon des Blasmusikwesens (Freiburg–Tiengen 41994).

Ludvová, Jitka: Hudební divadlo v českých zemích (Praha 2006).

 

II. Ostatní

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 2, 1859, č. 1, s. 6).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 2, 1859, č. 34, s. 270).

Feuilleton. Berlín (Dalibor 3, 1860, č. 1, s. 8).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 3, 1860, č. 16, s. 126).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 3, 1860, č. 23, s. 186).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 4, 1861, č. 11, s. 91).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 4, 1861, č. 26, s. 210).

Feuilleton. Z Prahy (Dalibor 4, 1861, č. 27, s. 217).

Čeští umělci v Berlíně (Dalibor 5, 1862, č. 15, s. 115).

Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot (Dalibor 2, 1874, č. 32, s. 254).

Z ciziny a Rakouska (Dalibor 2, 1874, č. 44, s. 347).

Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit (Praha 1883–88).

Baptie, David: A Handbook of Musical Biography (Londýn 1883).

Plavec, Josef: František Škroup (Praha 1941).

Černý Jaromír a kol.: Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby (Praha 1989).

http://musicsack.com/PersonFMTDetail.cfm?PersonPK=100037883

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11284

www.trosky.cz/rajnet/web/zobraz.asp?id=434

Archivalie

Národní knihovna. Hudební oddělení.

Národní muzeum. České muzeum hudby.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 10.8.2015