Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hassler, Hans LeoTisk

(Haslerus; Johann)

Charakteristika: skladatel, varhaník

Datum narození/zahájení aktivity:26.10.1564datum křtu
Datum úmrtí/ukončení aktivity:8.6.1612
Text
DíloLiteratura

Hassler, Hans Leo (též Haslerus Johann), skladatel a varhaník, pokřtěn 26. 10. 1564, Norimberk, zemřel 8. 6. 1612, Frankfurt nad Mohanem.

 

První hudební vzdělání získal u svého otce Isaaka Hässlera, stejně jako jeho bratři Kaspar a Jakob, a brzy ovládl hru na klávesové nástroje. Dle vlastních slov v předmluvě ke sbírce Cantiones sacrae (1591) uměl prsty mluvit lépe než jazykem. Jeho učitelem se stal také Leonhard Lechner, jenž v té době působil v Norimberku a byl jedním z nejvýznamnějších německých skladatelů té doby. Patrně již u Lechnera se mohl seznámit s italskou hudební kulturou, jejíž znalost si prohloubil při dovršení svých studií v italských Benátkách, kam odešel v roce 1584. Není známo, u koho tam studoval, ale jeho kompozice prozrazují blízkou inspiraci díly Andrea Gabrieliho, který byl tehdy kapelníkem v chrámu sv. Marka a vedoucí osobností benátské hudební scény. Štědrou podporu mladému hudebníkovi poskytl Friedrich Lindner, kantor v Egidienkirche v Norimberku. Hassler se zde seznámil s řadou dalších hudebníků a i po svém návratu za Alpy zůstal v přátelském kontaktu např. s Giovannim Gabrielim.

Hassler si rychle získal pověst skvělého varhaníka a v lednu 1586 vstoupil v Augsburgu jako Cammerorganist do služeb Octaviana Fuggera II. V té době také rozvinul bohatou kompoziční činnost, v níž se odrážely zkušenosti a inspirace z italského pobytu. Roku 1596 byl spolu s dalšími 53 věhlasnými varhaníky pozván ke zkoušce při inauguraci nových varhan v zámeckém kostele v Gröningen, které nechal postavit brunšvický vévoda Heinrich Julius. Mladý Hassler se zde ocitl ve společnosti uznávaných hudebníků, mezi nimiž byl např. i Michael Praetorius. Sám Hassler se však nezabýval jen hrou, ale díky svému technickému nadání rozuměl i stavbě nástrojů a zajímal se o mechanické hudební stroje. Jeho mechanické varhany zakoupil i císař Rudolf II. V roce 1597 nabídl Hasslerovi místo milovník umění a mecenáš Heinricha Schütze lantkrabě Mořic Hesenský, kterému Hassler věnoval svoji knihu madrigalů z roku 1596. Octavian Fugger jej však neuvolnil ze svých služeb až do své smrti (31. 8. 1600). V té době Hasslera povolala městská rada v Augsburgu jako vedoucího městské hudby a městských trubačů.

Po Fuggerově smrti Hassler opustil Augsburg a v druhé polovině roku 1601 přijal místo ředitele městské hudby v Norimberku, kde působil po dobu následujících čtyř let. V té době jej také císař Rudolf II. jmenoval císařským komorníkem, takže činorodý Hassler byl pracovně plně vytížen. Spolu s jeho bratry jej císař také povýšil do šlechtického stavu. Možná pro přílišné pracovní vypětí požádal Hassler v roce 1604 o roční uvolnění ze služby a přestěhoval se do Ulmu, kde se oženil s Cordulou Claus, dcerou zámožného obchodníka. Z jejich svazku nevzešli žádní potomci. Po vypršení roční dovolené Hassler ukončil svoje působení v Norimberku a zůstal v Ulmu, kde se věnoval obchodu a v roce 1607 získal městské právo a členství v cechu obchodníků.

Na přelomu léta a podzimu 1608 se znovu vrátil k hudební profesi a stal se komorním varhaníkem na drážďanském dvoře saského kurfiřta Kristiána II., což byl také vrchol jeho kariéry. Kromě toho byl pověřen rovněž péčí o sbírku hudebních nástrojů a hudební knihovnu. Je možné, že vykonával také některé povinnosti dvorního kapelníka, ale v dalším postupu mu zabránila tuberkulóza, která zapříčinila jeho smrt. Hassler zemřel během cesty kurfiřta Jana Jiřího Saského, Kristiánova nástupce, a jeho dvora na volební sněm ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl císařem zvolen Matyáš Habsburský.

Hans Leo Hassler patří mezi nejpozoruhodnější postavy německé hudební kultury na přelomu renesance a baroka. Svým studiem v Benátkách zavedl tradici studijních pobytů hudebníků z německých zemí v Itálii. Nesporný je jeho přínos v pronikání prvků italského stylu do tehdejší německé tvorby. Často využíval vícesborovou sazbu, spojenou právě s benátskou školou, stejně jako italské formy canzonetty, villanelly či tanečních písní. Svým kompozičním stylem dovršil pozdní renesanci a položil základy pro barokní hudbu v zaalpských zemích Svaté říše římské. Jeho tvorba je nesmírně rozsáhlá a obsahuje vokální díla pro duchovní i světské prostředí s latinskými, německými i italskými texty, stejně jako instrumentální skladby. Jeho duchovní kompozice patří k vrcholným dílům své doby, což dostatečně dosvědčuje skutečnost, že byly považovány za jeden ze vzorů církevní hudby a řada skladeb se provozovala ještě v 18. století. Ve službách rodiny Fuggerů komponoval pro katolické bohoslužby, jinak se však jako protestant zaměřoval především na evangelickou hudbu. Hudba pro klávesové nástroje zůstala do jeho smrti nepublikována a žádná z těchto skladeb se také nedochovala v autografu.


Dílo

Dílo hudební (výběr tištěných sbírek):

Mše

8 mší (Norimberk 1599): Missa super Dixit Maria; Missa super Verba mea; Missa super Ecce quam bonum; Missa super Come fuggir; Missa super Quem in caelo; další tři mše.

Mše pro 12 hlasů, 1600.

 

Ostatní latinské duchovní skladby

Cantiones sacrae de festis praecipuis totius anni (Augsburg 1591, rozšířené vydání 1597).

Sacri concentus (Augsburg 1601, rozšířené vydání 1612).

Melos gratulatorium (Strasbourg 1606).

Kirchengesäng. Psalmen und geistliche Lieder, auff die gemeinen Melodeyen (Norimberk 1608).

Moteta a další díla.

 

Německé duchovní skladby

Neüe teütsche Gesang nach Art der welschen Madrigalien und Canzonetten (Augsburg 1596).

Psalmen und Christliche Gesäng ... auff die Melodeyen fugweiss componiert (Norimberk 1607).

Kirchengesäng. Psalmen und geistliche Lieder, auff die gemeinen Melodeyen (Norimberk 1608).

Litaney teutsch (Norimberk 1619).

 

Světské skladby s italským textem

Canzonette (Norimberk 1590).

Madrigali (Augsburg 1596).

 

Písně

Lustgarten neuer teutscher Gesäng, Baletti Gaillarden und Intraden (Norimberk 1601).

Psalmen und Christliche Gesäng ... auff die Melodeyen fugweiss componiert (Norimberk 1607).

Venusgarten, oder neue lustige liebliche Täntz teutscher und polnischer Art, auch Gaillarden und Intraden (Norimberk 1615); obsahuje 13 skladeb ze sbírek Neüe teütsche Gesang (1596) a Lustgarten (1601).

 

Instrumentální skladby

Lustgarten neuer teutscher Gesäng, Baletti Gaillarden und Intraden (Norimberk 1601).

Sacri concentus (Augsburg 1601, rozšířené vydání 1612).

Amoenitatum musicalium hortulus (1622): sbírka obsahuje některé Hasslerovy skladby instrumentální i pro klávesové nástroje.

Další díla, včetně canzon, ricercarů, toccat a intrád.

Literatura

I. Lexika  

Dlabacz.

MGG2.

New Grove2.

 

II. Ostatní 

Zirnbauer, Heinz: Hans Leo Hassler, Leben und Werk (katalog výstavy, Nürnberg 1964).  

Hucke, Helmut: H. L. Hasslers Neue teutsche Gesang (1596) und das Problem des Manierismus in der Musik (in:  Studi musicali 3, Firenze 1974, s. 255-85).

Dumont, Sara E.: German Secular Polyphonic Song in Printed Editions 1570–1630 (New York 1989).

Hoffacker, John: The Italian Works of Hans Leo Hassler (in: American Choral Review XXXI/2, 1989, s. 5-34).

Panetta, Vincent J.: Hans Leo Hassler and the Keyboard Toccata (disertační práce, Harvard University, 1991).

Krones, Hartmut: Die Beziehungen der Brüder Hassler zu Kaiser Rudolf dem II. und zu Prag (in: Die Musik der Deutschen im Osten und ihre Wechselwirkung mit den Nachbarn, Köln 1992, s. 375-81).

Snyder, Kerala J.: Text and Tone in Hassler's German Songs and their Sacred Parodies (in: Musical Humanism and its Legacy. Essays in Honor of Claude V. Palisca, Stuyvesant, 1992, s. 253-77).

Panetta, Vincent J.: Toccatas Conflicting Attributions to Sweelinck and Hassler (in: Tijdschrift van de Vereniging voor Nederlandse Muziekgeschiedenis 42/2, 1992, s. 90-130).

Panetta, Vincent J.: Padua 1982 and the Turin Tablatures. Reassessing the Relationship between Two Keyboard Sources (in: L'organo XXVIII, 1994, s. 3-20).

 

www.bach-cantatas.com/Lib/Hassler.htm  

www.britannica.com/biography/Hans-Leo-Hassler 

 

Lukáš Michael Vytlačil

 

Datum poslední změny: 17.5.2016