Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Destinnová, EmaTisk

(Kittlová, Emilie Pavlína; Halsbachová; Destinová, Emma )

Charakteristika: Pěvkyně-sopranistka

Datum narození/zahájení aktivity:26.2.1878
Datum úmrtí/ukončení aktivity:28.1.1930
Text
DíloDiskografieLiteratura

Destinnová, Ema (vl. jm. Emilie Pavlína Kittlová, prov. Halsbachová, psána též Emma Destinová) pěvkyně-sopranistka, narozena 26. 2. 1878, Praha, zemřela 28. 1. 1930, České Budějovice.

 

Základy houslové hry získala u svého vychovatele Roberta Nechvíleho. Veřejně vystoupila poprvé jako osmiletá, dále se ve hře zdokonalovala u Ferdinanda Lachnera. Od roku 1892 studovala zpěv u manželů Loewových, po své učitelce Marii von Dreger Loewe-Destinn si zvolila umělecký pseudonym. Od roku 1893 se zdokonalovala v herectví v dramatické škole Národního divadla u Otýlie Sklenářové-Malé. V roce 1897 se neúspěšně ucházela o místo v pražském Národním divadle a z politických důvodů byla ve stejném roce propuštěna z krátkého angažmá v Drážďanech. Získala pak místo v Berlíně, kde poprvé vystoupila 19. 7. 1898 (uváděno též 19. 6.) jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. Zde pak do 27. 10. 1909 účinkovala v 54 operách, z toho ve 12 premiérách, z nichž vynikla zejména ve Straussově Salome. V Berlíně se zasazovala také o provádění oper Bedřicha Smetany, v letech 1900 a 1903 účinkovala v Prodané nevěstě a o devět let později v Daliborovi. V roce 1908 byla Vilémem II. jmenovaná pruskou komorní pěvkyní a díky berlínskému působení získala světové renomé. V této době hostovala také v Bayreuthu (1901 a 1902 jako Senta v Bludném Holanďanovi), v Paříži (zvláště Salome s Karlem Burianem), v Praze a zejména v Londýně, kde v Covent Garden Opera účinkovala jedenáct sezón. Ze 150 zdejších představení byly nejúspěšnější londýnské premiéry Pucciniho oper Madame Butterfly (10. 7. 1905) a Děvče ze Zlatého západu (29. 5. 1911). Vrcholem její kariéry bylo angažmá v newyorské Metropolitní opeře, kde debutovala 16. 11. 1908 po boku Enrika Carusa ve Verdiho Aidě. Za přispění Gustava Mahlera a Otakara Bartíka zde také prosadila uvedení Smetanovy Prodané nevěsty (19. 2. 1909). Ztvárnila též první Minnii v opeře Děvče ze Zlatého západu, kterou Puccini zkomponoval přímo pro ni a Carusa. Ve Spojených státech vystoupila také v Chicagu, Baltimoru, Bostonu, Washingtonu a San Franciscu, přičemž pravidelně hostovala i v Evropě. V roce 1916 jí byl pro spojení s vlasteneckým odbojem i mafií zakázán návrat do Spojených států a byla internována na svém zámku Stráž nad Nežárkou. V závěru války směla vystupovat alespoň v Čechách a na Moravě, po válce pak působila ještě jednu sezónu v New Yorku a uskutečnila dvacet koncertů v Kalifornii, ale na své předchozí úspěchy se jí už nepodařilo navázat. Její poslední cesta do Spojených států v roce 1921 byla ještě méně úspěšná. Kvůli začínající chorobě a zhoršení hlasu se uchýlila do ústraní. Občas účinkovala v Národním divadle, uskutečnila turné s Jindřichem Jindřichem a krátce též soukromě vyučovala. Pěveckou kariéru zakončila v Londýně 16. 10. 1928 na koncertě k příležitosti desátého výročí samostatnosti Československa. V italské a francouzské opeře vynikla v rolích Aidy, Tosky, Mimi (Bohéma), Minnie (Děvče ze Zlatého západu), Carmen, Markéty (Faust a Markéta), Thomasovy Mignon a Charpentierovy Louisy, ve Wagnerových operách jako Alžběta (Tannhäuser), Elsa (Lohengrin), Eva (Mistři pěvci norimberští), Freia (Zlato Rýna), Gudrun (Soumrak bohů), v českých dílech jako Libuše, Mařenka (Prodaná nevěsta), Milada (Dalibor) a Fibichova Šárka. Byla také znamenitou interpretkou písňové tvorby, pokoušela se též o kompozici (valčík První láska, cyklus písní Záhada srdce), činná byla i literárně, překládala písně a libreta (Album ruských písní a romancí, Massenetova Maří Magdaléna), psala básně (Sturm und Ruhe, Der galante Abbé), dramata (Rachel, Tůně) a romány (Pan doktor Casanova, Ve stínu modré růže).


Dílo

I. Dílo hudební:

 

První láska – valčík na slova Josefa Švába, 1895;

Zahrada srdce – cyklus písní zejména na slova Adolfa Weniga, 1919.

 

II. Dílo literární:

 

Sturm und Ruhe (Berlín 1902);

Der galante Abbé (Berlín 1907);

Ve stínu modré růže (Praha 1924–25);

Pan doktor Casanova (Praha 1988);

Bouře a klid. Básně (Jindřichův Hradec 1995).

Diskografie

Gounod, Charles: Faust (LP, Grammophon 1908);

Bizet, Georges: Carmen (LP, Grammophon 1908);

Dokumentární snímky operních scén a písní. Z repertoáru Emy Destinnové a Karla Buriana (LP, Supraphon 1960);

Pěvci Prozatímního a Národního divadla. Dokumentární přepisy původních gramofonových snímků (LP, Supraphon 1966);

Ema Destinnová 1. Český repertoár (LP, Supraphon 1986);

Ema Destinnová 2. Německý repertoár (LP, Supraphon 1989);

Emmy Destinn. A selection of her very finest recordings (CD, Romophone 1993);

Emmy Destinn. Soprano. Mozart, Wagner, Verdi, Puccini (CD, Ultraphone 1993);

The Complete Destinn (CD, Supraphon 1994);

Emmy Destinn. The complete Victor recordings 1914–21 (CD, Romophone 1995);

Emmy Destinn. Her Berliner’s Records and G&T Recordings 1901–1908 (CD, Vocal Archives 1995);

Bizet, Georges: Carmen. The First Complete Recording (CD, Marston 2000);

The Symposium Opera Collection. Vol. 6: Emmy Destinn (CD, Symposium 2001);

The Best of Destinn (CD, Supraphon 2002);

Prima Voce. Emmy Destinn (CD, Nimbus Records 2004).

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

 

II. Ostatní

Boleška, Josef: Emma Destinnová. Feuilleton (Dalibor 23, 1901, č. 19–20, s. 167–168).

Dva dopisy Cosimy Wagnerové Emmě Destinnové (Dalibor 23, 1901, č. 19–20, s. 215).

Dopis Cosimy Wagnerové Emmě Destinnové (Dalibor 25, 1903, č. 42, s. 315¬–316).

Špidra, Bohumil: Návštěvou u Emy Destinnové (Za hudebním vzděláním 2, 1926–27, č. 3, s. 47–51).

In memoriam. Emma Destinová (Tempo 9, 1930, č. 7, s. 263–264).

Wíšová-Procházková, Kamila: Ema Destinnová (Česká hudba 33, 1930, č. 11–12, s. 31–34).

Špidra, Bohumil: Vzpomínka na Emu Destinnovou (Hudební výchova 11, 1930, č. 2–3, s. 19–23).

Heřman, Antonín: Emma Destinová mrtva (Hudební výchova 11, 1930, č. 2–3, s. 37).

Rektorys, Artuš: Ema Destinnová. Životopis (Praha 1936).

Hutter, Josef: Ema Destinnová (in: Královny, kněžny a velké ženy české, Praha 1940, s. 541–548).

Martínková, Marie: Strážská černá paní (Plzeň 1940).

Martínková, Marie: Život Emy Destinnové (Plzeň 1946).

Rosenkrancová, Bohumila: Vzpomínky na Emu Destinnovou (Umělec 2, 1946, č. 4, s. 50–52).

Rektorys, Artuš: Korespondence Leoše Janáčka s Gabrielou Horvátovou (Praha 1950, s. 92–97).

Prexlerová, Božena. Beutlová, Milada: Ema Destinnová jako učitelka (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 24, s. 1031).

Holzknecht, Václav: Ema Destinnová (Praha 1972).

Pospíšil, Miloslav: Veliké srdce. Život a umění Emy Destinnové (Praha 1974).

Valeš, Václav: Ema Destinnová a František Škroup v Trnové nad Vltavou (České Budějovice b. r. [1975]).

Bajerová, Marie: O Emě Destinnové (Praha 1979).

Hartel, Luděk: Dopisy a básně Emy Destinnové příteli (Praha 1982).

Kolivošková, Elena: Ema Destinnová. Bibliografický leták (Košice 1985).

Plevka, Bohumil: Z posledních dopisů Emy Destinnové (Teplice 1987).

Plevka, Bohumil: Život a umění Emy Destinnové (Praha 1994).

Hartman, Emil: Královna zpěvu Ema Destinnová ve vzpomínkách Marie Martínkové (Praha 1995).

Králík, Jan: Repertoárová diskografie Emy Destinnové (Jindřichův Hradec 1998).

Lacina, Oldřich: Ema Destinnová. Tři studie. Pedagog – učitelé – podobizny (Praha 2007).

Doubravová, Radoslava: Ema Destinnová ve Stráži nad Nežárkou (b. m. 2008).

Pospíšil, Miloslav: Ema Destinnová. Česká pěvecká legenda (Praha 2008).

Fürbach, František: Ema Destinnová a Bedřich Smetana = Emmy Destinn and Bedřich Smetana (Praha 2011).

 

Peter Marek

Datum poslední změny: 7.12.2012