Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Machek, MiloslavTisk


Charakteristika: skladatel, instrumentalista a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:9.11.1923
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.12.1999
Text
DíloLiteratura

Machek, Miloslav, skladatel, instrumentalista a dirigent, narozen 9. 11. 1923, Místek, zemřel 12. 12. 1999, Brno.

 

Pocházel z muzikantské rodiny a hudbě se věnoval od dětství, kdy ho začal vyučovat jeho otec, bývalý člen vojenské kapely. Později docházel na soukromé hodiny houslí. Hrál na klavír, křídlovku, snižcový pozoun, xylofon, harmoniku, buben, kytaru a housle. Aktivně se účastnil místního hudebního života. Od dětských let vystupoval veřejně, především jako houslista v ochotnických spolcích a v orchestrech divadelních společností. Od deseti let byl vedoucím houslistou v souboru svého otce. Účinkoval například jako tenor v Jankovcově Děvčeti z přístavu v nastudování frýdlantských ochotníků. Už v letech 1942–44 působil jako houslista a zástupce koncertního mistra v Městském divadle v Těšíně a v dalších orchestrech a skupinách. Pro divadlo složil řadu scénických hudeb, např. pro Schillerův Valdštejnův tábor, Hebbelova Gyga a jeho prsten nebo Eichendorfovu Liebesfahrt wider Willen. V té době složil i několik orchestrálních skladeb (např. Slovanský tanec), které se často provozovaly veřejně. Kromě skladatelských příležitostí se mohl uplatnit i jako dirigent, když během divadelních prázdnin vedl salónní kapelu při koncertech v lázních. Koncem války byl totálně nasazen na práci v továrně, studium obchodní akademie ve Frýdku mohl ukončit až po válce.

V letech 1940–50 hrál v estrádních orchestrech, především na trubku. Po válce přijal angažmá jako houslista a trumpetista Jazz Revue Milo Nováka, která působila v rámci Special Service a veřejně vystupovala ve zlínském Společenském domě, v brněnské kavárně Savoy, v kavárnách v Plzni, v Karlových Varech a v Mariánských Lázních. V roce 1946 přešel k orchestru Bobka Bryena, kde i aranžoval. Po vojenské službě hrál s ostravským orchestrem Kosnovský a s orchestrem Jaroslava Maliny. Založil vlastní rytmickou skupinu, s níž hrál v ostravském rozhlase. V letech 1948–50 působil jako člen Orchestru Gustava Broma a studoval opět hru na housle na brněnské konzervatoři, kde ukončil studium státní zkouškou. Pokračoval také v nahrávání houslových sól s orchestrem Mirko Foreta pro rozhlas. Ve stejné době se stal druhým koncertním mistrem orchestru operety Státního divadla v Brně. V letech 1952–63 zde působil i jako dirigent (dirigoval např. opery a operety Rub a líc, 1953; Fidlovačka, 1955; Paní Marjánka, 1955; Žebravý student, 1956; Velkovévodkyně z Gerolsteinu, 1957; Maskotka, 1958; Těžká Barbora, 1960 aj.).

Jako dirigent se projevoval pečlivostí, stylovým pochopením a čistotou provedení. Pozornost, kterou věnoval orchestrálnímu zvuku, nebyla ale někdy v souladu s jevištními požadavky. V roce 1963 se proto rozhodl odejít z divadla do Brněnského estrádního rozhlasového orchestru (později Orchestr Studio Brno), kde zastával funkci dirigenta a vedoucího hudebního dramaturga. Působil také jako instrumentální sólista v rozhlase a televizi a jako lektor pro dechové orchestry a amatérské soubory. Založil i několik vlastních hudebních těles, např. dechovku Starobrněnská 12. S brněnským orchestrem absolvoval několik zahraničních zájezdů (Moskva, Mnichov, Benátky) a vystupoval v televizi jako dirigent i sólový hráč na housle.

Komponoval od mládí, už na obchodní akademii složil několik písní a symfonií a také jednu ze svých prvních veřejně provedených operet – Když v hotelu straší – s jejímž libretem mu pomohli tehdejší spolužáci. Složil více než 200 tanečních a estrádních skladeb, některé i pro dechový orchestr (např. Pochod mládí). Většina z nich byla uvedena v rozhlase. V jeho tvorbě převládají písně, koncertní předehry, suity a serenády.

Je autorem 11 větších scénických hudeb pro brněnské divadlo a televizi. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří operety, např. 4:0 pro ATK (1952) nebo Zbojník Ondráš (1952) na libreto Miloše Slavíka, který byl později uveden i v dalších divadlech. Inspiraci čerpal především z českých historických a folklórních tradic. Ve spolupráci s libretistou a hercem operetního souboru Milošem Slavíkem napsal zpěvohry Baron Všudybyl (1957) a Mikuláš Dačický z Heslova (1954), která byla uvedena k oslavám sedmdesátého výročí brněnského divadla. V této operetě je zdůrazněna česká melodika, kterou Machek stavěl na lidových intonacích, a objevují se tu zřetelné smetanovsko-dvořákovské názvuky. Napsal také „muzikantskou veselohru se zpěvy“ Hej, pane kapelníku (1959) podle hry Miloše Slavíka. Vytvořil zde po žánrové i charakterové stránce bohaté písničky, lyrické šansony i živé sborové scény a využil i prvky venkovské dechovky. Na námět Julese Vernea napsal balet Cesta kolem světa za 80 dní (1962).


Dílo

Dílo hudební:

 

Operety

4 : 0 pro ATK (1952).

Zbojník Ondráš (1952.)

Mikuláš Dačický z Heslova (1954).

Baron Všudybyl (1957).

Hej, pane kapelníku (1959).

 

Balet

Cesta kolem světa za 80 dní (1962).

 

Písně

Capriccio (1975).

Radost smyčců (1975).

Zámecká serenáda (1976).

Milotická serenáda (1978).

Lyrické dialogy (1981).

Kosmický valčík (1981).

Úsměvy (1981).

 

Koncertní skladby pro velký dechový orchestr

Vojenská suita (1971).

Tance družby (1971).

Ozvěny Beskyd (1975).

Moravská suita (1975).

Na stráži socialismu (1975).

Dobré ráno, Kosme (1976).

Na shledanou, Kosme (1976).

Hej, hore háj (1979).

Vzlétni, holubice bílá (1979).

Naše slavnost (1980).

Verbuňky (1971–83).

Mé zemi mír (1983).

Literatura

I. Lexika

ČHSS.

ČSS.

Český taneční slovník (Praha, 2001, s. 184).

 

II. Ostatní

Balatka, Antonín: Za lidovou zpěvohru. K brněnskému provedení zpěvohry Mikuláš Dačický z Heslova (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 3, s. 137).

Pensdorfová, Eva: Současnost, smích a umění (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 1, s. 29).

Postavy brněnského jeviště 1884–1984 (1. díl, Brno, 1979–84).

Koukal, Milan: Dechovka (Praha, 2007).

 

Iveta Šedová

Datum poslední změny: 19.10.2014