Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bakule, FrantišekTisk


Charakteristika: Pedagog a sbormistr

Datum narození/zahájení aktivity:18.5.1877
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.1.1957
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Bakule, František, pedagog a sbormistr, narozen 18. 5. 1877, Lidmovice (Strakonice), zemřel 15. 1. 1957, Praha.
 
Roku 1897 vystudoval Ústav pro vzdělávání učitelů v Příbrami. Poté působil na venkovských obecných školách na Kladensku a na Malé Skále u Turnova (1901–12), kde prosazoval zcela nový vzdělávací systém, v jehož rámci kladl důraz mimo jiné na praktickou uměleckou výchovu, rozvoj tvůrčí aktivity a individuality žáků. Své estetickovýchovné experimenty uplatňoval především v oblasti literatury a výtvarného a hudebního umění.
Svůj první pěvecký sbor sestavil během učitelování v Družci (1898–99); ten však neměl dlouhého trvání. Teprve na Malé Skále měl Bakule příhodnější podmínky k rozvoji pěvecké výchovy a rozpracoval vlastní tzv. komplexní estetickovýchovný postup při nácviku písní. Do repertoáru vkládal vždy tvorbu s umělecky hodnotným textem, základem mu byly české a slovenské lidové písně. Prvního velkého úspěchu dosáhl 7. října 1912, kdy vystoupil společně se svým sborem z Malé Skály na 4. kongresu elektrologie a radiologie v Praze. Zde se také setkal s Rudolfem Jedličkou, který mu nabídl vedení svého nově budovaného Ústavu pro postižené děti v Praze. Bakule proto odjel na studijní cestu do Německa, kde navštívil podobná zařízení, a roku 1913 nabídku přijal. Setrval zde až do roku 1919, kdy založil vlastní ústav pro výchovu mrzáčků i zdravých dětí z pražské periferie. Z těchto dětí vznikl roku 1920 sbor Bakulovi zpěváčci, s nímž uskutečnil Bakule četné koncerty u nás i v zahraničí a část repertoáru nahrál na gramofonové desky. Na jaře roku 1940 založil z devíti bývalých členů Bakulových zpěváčků komorní soubor Bakulův sbor, se kterým krátce pokračoval v aktivitě předchozího sboru.
Dílo
Hudební výchova v praxi. Bakulovi zpěváčci (rukopis, 1945). Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Pedagogická encyklopedie (Praha 1938).

 
II. Ostatní
Durdíková-Faucherová, Lída: Věstník Bakulova ústavu (Praha 1934).
Faucher, François: Une pédagogie de la vie par la vie. Frantisek Bakulé (Paříž 1975).
Faucher, François: Frantisek Bakule. L´enfant terrible de la pédagogie tchèque (Paříž 1998); v českém překladu vyšlo pod názvem: František Bakule. Enfant terrible české pedagogiky (Praha 1999).
Ferrière, Adolphe: Trois pionniers de l´éducation nouvelle (Paříž 1928).

Fiala, Jaroslav: Bakulovi zpěváčci (Listy Hudební matice 3, 1923, č. 2, s. 61–64).

Filip, František: Ředitel Bakule a jeho dílo (Brno 1939).
Gregor, Vladimír: František Bakule a hudební výchova (Estetická výchova 17, 1976/77, č. 4, s. 94–95).
Gregor, Vladimír: Hudební výchova v pracovní škole s polytechnickým vzděláváním (Hudební nástroje 15, 1978, č. 4, s. 125 a č. 5, s. 156–157).
Gregor, Vladimír: František Bakule a jeho dětský pěvecký sbor (Ostrava 1982).
Peřinová, Ludmila: František Bakule a jeho pedagogická a sbormistrovská činnost (In: Mezinárodní webový sborník hudební výchovy, 2007, č. 2 – Region, regionální hudební kultura a regionální umělec v kontextu vývojových proměn společnosti, Ostrava 2007, s. 188–197).
Peřinová Ludmila: František Bakule a jeho sbormistrovská činnost v kontextu českého pokusného školství (In: Inovace v hudební pedagogice a výchově. K poctě Lea Kestenberga, Olomouc 2008, s. 106–109).
Plavec, Josef: Zemřel František Bakule (Hudební výchova 5, 1957, č. 2–3, s. 54–55).

Plavec, Josef: Zemřel František Bakule (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 3, s. 126).
Pražák, František: Počátky české školy pokusné (Praha 1927).
Příhoda, Václav: Odešel pionýr nové výchovy (Lidová tvořivost 8, 1957, č. 3, s. 56).

Titzl, Boris: To byl český učitel. František Bakule, jeho děti a zpěváčci (Praha 1998).
Zenkl, Luděk: Bakulovi zpěváčci (Opus musicum 15, 1983, č. 6, s. 174).

Archivalie
Pozůstalost uložena v Pedagogickém muzeu Jana Ámose Komenského v Praze.
 
Magdalena Kaczorová
Datum poslední změny: 9.4.2008