Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Ondříček, FrantišekTisk


Charakteristika: houslista, hudební pedagog a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:29.4.1857
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.4.1922
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Ondříček, František, houslista, hudební pedagog a skladatel, narozen 29. 4. 1857, Praha, zemřel 12. 4. 1922, Milán (popel uložen na Vyšehradě).

 

Otec Jan Ondříček a děd Ignác Ondříček byli houslisty a učiteli hudby. František Ondříček hrál v kapele svého otce po hostincích a kavárnách dříve, než začal navštěvovat školu. Jako zázračné dítě vystupoval od útlého dětství i sólově. Hudební vzdělání získal u Jana Webera (1870–72), později studoval na konzervatoři v Praze u Antonína Benewitze, který ho sám finančně podporoval (byl zařazen do čtvrtého ročníku, 1873–76). Konzervatoř absolvoval Koncertem pro housle a orchestr D dur Ludwiga van Beethovena. Na základě veřejného uznání Henryka Wieniawského a s podporou mecenáše Aloise Olivy získal dvouletý stipendijní pobyt na pařížské konzervatoři u Lamberta Josepha Massarta (1877–79; první cena v prestižní soutěži konzervatoře, 1879). V Paříži zůstal další dva roky, vystupoval jako sólista a koncertní mistr Pasdeloupova orchestru (i v dalších francouzských městech a v Bruselu). Po krátkém pobytu v Čechách (1881–82) působil v Londýně (1882) a ve Vídni, kde se výrazně prosadil v uměleckém životě a natrvalo usadil (1884–1918). Koncertoval v mnoha evropských státech, evropské i asijské části Ruska a Severní Americe (1895/96, 70 koncertů). Pedagogicky působil na mistrovské škole Nové vídeňské konzervatoře (od září 1909, ředitelem od roku 1912). Se svým žákem Siegfriedem Mittelmannem vytvořil novou metodu houslové hry na anatomicko-fyziologickém podkladě. Mezi jeho další žáky patřili Bedřich Orel, Ella Stillerová, Karel Korecký a další. Založil vlastní smyčcové kvarteto, ve kterém hrál part prvních houslí (1907–11, Berthold Silbiger, později Petr Stojanovič – druhé housle, František Jelínek – viola, Julius Junek – violoncello). Komorní soubor se zúčastnil soutěže při oslavách Josepha Haydna ve Vídni, kde provedl během pěti večerů dvacet kvartetů (1909). Po první světové válce se František Ondříček vrátil do Prahy a na mistrovské škole vychoval řadu významných houslistů (1919–22, například Vojtěch Frait, Viliam Rajtr, Bohuslav Šich, Kamil Vyskočil, Herbert Stitzenberger). Intenzivně koncertoval až do své smrti, poslední koncert uskutečnil 8. dubna 1922 v Ženevě. Oženil se s pěvkyní Annou Hlaváčkovou a podruhé s houslistkou Ellou Stillerovou.

Patřil mezi nejvýznamnější houslisty své doby. Ve Vídni se stal komorním virtuózem, v Římě čestným členem Akademie sv. Cecílie a v Londýně čestným členem Filharmonické společnosti. Pochvalně se o něm vyjádřili Johannes Brahms, Eduard Hanslick, Josef Suk, Leoš Janáček a další. Nastudoval velmi široký repertoár pro sólové housle od starých mistrů po soudobé skladatele a nejslavnější houslové koncerty (Felix Mendelssohn-Bartholdy, Johannes Brahms, Pjotr Iljič Čajkovskij, Max Bruch a další). Z české tvorby prováděl s úspěchem zejména díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Ze skladeb Antonína Dvořáka premiéroval Koncert pro housle a orchestr a moll (Praha, 14. října 1883, světová premiéra – Vídeň, 2. prosince 1883) a jako komorní hráč Smyčcový kvintet G dur (Praha, 18. března 1876) a Klavírní trio B dur (Praha, 17. února 1877). Dvořák věnoval Františku Ondříčkovi Romanci f moll a byl svědkem na jeho svatbě. Na konzervatoři v Praze bylo v roce 1921 založeno žáky Františka Ondříčka Umělecké smyčcové kvarteto, které po jeho smrti neslo název Ondříčkovo kvarteto.


Dílo

Dílo hudební:

 

Skladby pro housle a klavír, housle a orchestr

Balada op. 1 (1877, vyd. Hoffmann, Praha).

České tance op. 3, č. 1 (1883, vyd. Simrock, Berlín 1891).

Fantazie na motivy Smetanovy Prodané nevěsty op. 9 (1888, vyd. Simrock, Berlín).

Barkarola op. 10 (1890, vyd. Simrock, Berlín).

Romance D dur op. 12 (1891, vyd. Simrock, Berlín 1892).

A la Canzona op. 13 (1894, vyd. Simrock, Berlín 1895).

Fantazie na motivy Glinkovy opery Ivan Susanin op. 16 (1889, vyd. Simrock, Berlín 1900).

Nokturno op. 17 (1900, vyd. Urbánek, Praha).

Scherzo capriccioso op. 18 (1901, vyd. Urbánek, Praha).

Česká rapsódie pro housle a orchestr op. 21 (1906, verze pro housle a klavír vyd. Breitkopf & Härtel, Lipsko 1907).

Ukolébavka (1913, vyd. Universal Edition, Vídeň 1914).

Valse triste (1913, vyd. Universal Edition, Vídeň 1914).

Koncertní etuda D dur.

Koncertní etuda Es dur.

 

Transkripce pro housle a klavír

Charles Wehle: Tarantelle (1881, vyd. Senff, Lipsko).

Antonín Dvořák: Vzpomínání z Poetických nálad pro klavír (1894, vyd. Simrock, Berlín 1895).

Bedřich Smetana: Skočná z Prodané nevěsty (vyd. Simrock, Berlín 1895).

Josef Suk: Dumka pro klavír op. 7, č. 5 (1904, vyd. Urbánek, Praha).

Josef Suk: Humoreska č. 2, Capriccietto č. 6 a Idylka č. 4 pro klavír op. 7 (vyd. Urbánek, Praha 1910).

Richard Wagner: Ouvertüren und Vorspielen (vyd. Universal Edition, Vídeň).

 

Kadence k houslovým koncertům

Johannes Brahms: Houslový koncert D dur, op. 77 (vyd. Simrock, Berlín 1895; Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert A dur, č. 5 (vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

Giovanni Battista Viotti: Houslový koncert a moll, č. 22 (vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

Hermann Grädener: Houslový koncert d moll, op. 41 (vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

Niccolò Paganini: Houslový koncert D dur, op. 6 (vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

Louis Spohr: Duo A dur, op. 67, č. 1 pro 2 housle (vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1942).

 

Ostatní

Romance pro violoncello a klavír op. 2 (vyd. Simrock, Berlín 1900).

Smyčcový kvartet As dur, op. 22 (1907, vyd. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1941).

Rekonstrukce klavírního doprovodu k Houslovému koncertu a moll Josefa Slavíka (vyd. Urbánek, Praha 1906; podle rekonstrukce instrumentoval pro orchestr Pavel Dědeček).

Dumka (Elegie) pro klavír (vyd. Urbánek, Praha 1906).

 

Didaktické skladby (autorská spolupráce Siegfried Mittelmann)

Elementarschule des Violinspiels nach neuem System und auf wisseschaftlicher Grundlage (vyd. Peters, Lipsko 1909–10).

Mittelstufe des Violinspiels nach neuem System und auf wissenschaftlicher Grundlage (vyd. Peters, Lipsko 1915).

Die Griffsicherheit auf der Violine. Methode und Übungsmaterial zur Verhütung und Behandlung des Violinspielerkrampfes (vyd. Peters, Lipsko 1916).

Meistertechnik des Violinspiels. Neue Methode auf anatomisch-physiologischer Grundlage (vyd. Peters, Lipsko).

Tägliche Übungen aus der Meistertechnik des Violinspiels (vyd. Peters, Lipsko).

 

Didaktické skladby samostatně

15 uměleckých etud pro sólové housle (vyd. Peters, Lipsko 1912).

Literatura

I. Lexika

Baptie, David: A Handbook of Musical Biography (London 1883).

Ehrlich, A. (pseud pro: Payne, Albert Henry): Berühmte Geiger der Vergangenheit und Gegenwart. Eine Sammlung von 88 Biographien und Portraits (Leipzig 1893).

OSN.

Baker, Theodore: Biographical Dictionary of Musicians (New York 1900).

Norlind, Tobias: Allmänt musiklexikon (Stockholm 1916).

Einstein, Alfred: Das neue Musiklexikon (Berlin 1926).

Schmidl, Carlo: Dizionario universale dei musicisti (Milano 1937).

Pena, Joaquín – Anglés, Higinio – Querol, Miguel: Diccionario de la música labor (Barcelona 1954).

MGG1.

Riemann12.

Kozák, Jan a kolektiv: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).

ČSHS.

Honegger, Marc: Dictionnaire de la musique (Paříž 1970–76).

DČHK.

New Grove1.

MEH.

Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie (Praha 1984–87).

Tomeš, Josef a kolektiv: Československý biografický slovník (Praha 1992).

Tomeš, Josef a kolektiv: Český biografický slovník 20. století (Praha 1999).

New Grove2.

 

II. Ostatní

Eim, Gustav (pseud. Hubert Menzel): Franz Ondříček (Vídeň 1884).

Srb-Debrnov, Josef: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (Praha 1891).

Lahee, Henry Charles: Famous Violinists of To-day and Yesterday (Boston 1899).

Borecký, Jaromír: Stručný přehled dějin české hudby (Praha 21928).

Šich, Bohuslav (ed.): Památce Krále českých houslistů mistra Františka Ondříčka I. (Praha 1936).

Šich, Bohuslav (ed.): Památce Krále českých houslistů mistra Františka Ondříčka II. (Praha 1937).

Šich, Bohuslav: František Ondříček 20 let mrtev (České slovo, 12. 4. 1942).

Špelda, Antonín: Kdy a jak Plzeň vstoupila do Ondříčkova života (Český deník, 6. 2. 1944).

Špelda, Antonín: První plzeňské koncerty Františka Ondříčka (Český deník, 13. 2. 1944).

Špelda, Antonín: Ondříčkovy styky s Plzní (Český deník, 20. 2. 1944).

Čihák, František: Vzpomínka na krále českých houslistů (Národní práce, 8. 4. 1945).

Fikrle, Rudolf: Ondříčkův jubilejní rok (Lidová demokracie, 12. 4. 1947).

Šich, Bohuslav: František Ondříček a tragédie milánská (Národní politika, 12. 4. 1947).

Černík, Josef: Vzpomínky na Františka Ondříčka (Lidová demokracie, 29. 4. 1947).

Šich, Bohuslav: František Ondříček (Praha 1947).

Šich, Bohuslav (ed.): Památce Krále českých houslistů mistra Františka Ondříčka III. (Praha 1948).

Šefl, Vladimír: František Ondříček. K 30. výročí jeho úmrtí (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 8, s. 15).

Eckstein, Pavel: Profily výkonných umělců. Ondříčkovo kvarteto. K 30. výročí umělecké činnosti (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 9, s. 27).

Budiš, Ratibor: Slavní čeští houslisté (Praha 1966).

Šich, Bohuslav: František Ondříček. Český houslista (Praha 1970).

Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných (1. díl – 2. vydání, 2. díl – 1. vydání, Praha 1970).

Wenig, Jan: Prahou za hudbou (Praha 1972).

Budiš Ratibor: Housle v proměnách staletí (Praha 1975).

Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1979).

Černý, Jaromír a kolektiv: Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby (Praha 1989).

Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby (Praha 2001).

Musil, Jiří František: Hudební Praha I. Průvodce po stopách skladatelů, instrumentalistů, pěvců, dirigentů a nástrojářů. Hradčany, Malá Strana, Staré Město, Josefov (Praha 2005).

http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3073&sz=0&abc=O&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa

http://data.bnf.fr/13947616/frantisek_ondricek/

www.casopisharmonie.cz/rozhovory/prazska-konzervator-dil-devaty.html

http://antonin-dvorak.cz/ondricek

Archivalie

Národní knihovna. Hudební oddělení.

Národní muzeum. České muzeum hudby.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 10.8.2015