Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Borecký, JaromírTisk


Charakteristika: basník, orientalista, muzikolog a hudební kritik

Datum narození/zahájení aktivity:6.8.1869
Datum úmrtí/ukončení aktivity:8.5.1951
Text
DíloLiteratura

Borecký, Jaromír, básník, orientalista, hudební kritik, muzikolog, narozen 6. 8. 1869, České Budějovice, zemřel 8. 5. 1951, Praha.

 

Po studiích gymnázia v Písku (od 1880) a v Praze (maturita 1888) se dále vzdělával na Univerzitě Karlově. Studoval nejprve germanistiku a romanistiku, posléze východní filologii u Rudolfa Dvořáka a Josefa Zubatého. V hudební vědě byl žákem Otakara Hostinského. Studoval zpěv a hudební teorii u Františka Gregory v Písku a Karla Knittla v Praze, ve hře na housle se vzdělával u svého bratra Václava Boreckého, který byl žákem Antonína Bennewitze. Jaromír Borecký byl aktivním hudebníkem, pěstoval komorní hru (viola) a hru na violu d’amour. Od roku 1890 zastával úřednické místo na Univerzitě Karlově, v letech 1920–30 byl ředitelem Univerzitní knihovny. V roce 1894 se oženil s baletkou Národního divadla Barborou Františkou ze Schöpfů (1862–1946).

Jako básník vynikl v oboru lyrické poezie ve stylu Jaroslava Vrchlického. K jeho sbírkám patří např. Rosa mystica (1892), Básníkův kancionál (1905) či Pršely růže (1920). V roce 1900 získal doktorát z orientalistiky na základě práce o perském básníkovi Abú Kásimovi Firdúsím. Je autorem libret opery Krakonoš Josefa Richarda Rozkošného (1888) a jednoaktovky Improvisator Josefa Procházky (1944, neprovedeno), jeho texty zhudebnili mj. Vítězslav Novák (Melancholické písně o lásce, Šest mužských sborů op. 37, Podzimní symfonie). Jako odborný poradce se podílel na přípravě libreta baletu Istar Bohuslava Martinů (1924).

Vedle činnosti básnické, literárně kritické, překla­datelské a orientalistické se věnoval hudební kritice a historii, vykonal velkou práci v oboru hudební popularizace. Dlouhá léta působil jako hudební referent, zejména pro Čes­kou Thalii (1891–92), Národní listy (1893–1910, na doporučení Josefa Bohuslava Foerstra, šifra –q) a Národní politiku (od 1919, šifra Dr Jar. B.). Pro Ottův slovník naučný (Praha 1888–1909) napsal mj. hesla Foer­ster a Glinka (šifra –q). Jeho články a studie vycházely zejména v Daliboru (od 1901), v letech 1920–21 byl redaktorem časopisu. Publikoval také v Hudební revui (od 1908), Hudební výchově (od 1920), Divadelním listu Máje (od 1905), Zvonu, v Topičově sborníku, Osvětě, Lumíru, Samostatnosti aj. Jeho překlad Katechismu dějin hudby Hugo Riemanna (Katechismus der Musikgeschichte, Lipsko 1888) se nadlouho stal významnou příručkou hudební historie v českém jazyce (Praha 1903–1904). Hlavní kritický zájem soustředil na Antonína Dvořáka a jeho žáky, zejména na Josefa Suka. Za­býval se rovněž principy vztahu slova a hudby, napsal monografii o Dvořákovu libretistovi Jaroslavu Kvapilovi. Věnoval pozornost Josefu Bohuslavu Foerstrovi a Karlu Bendlovi, o němž rozepsal monografii.


Dílo

I. Dílo knižní

Stručný přehled dějin české hudby (Praha 1906, 21928) [Dodatek k překladu Katechismu dějin hudby Hugo Riemanna].

Jaroslav Kvapil (Praha 1918).

 

II. Ostatní

O lidových hudebních nástrojích (in: Národopisná výstava, Praha 1895)

Zapomínaný nástroj viola d’amour (Dalibor 23, 1901, s. 11–12, 17, 35, 373–375)

Viktor Hugo a hudba. Jubilejní črta (Dalibor 24, 1902, s. 89–90, 97–98, 106–108, 130–131).

Glossa k zpěvohrám Smetanovým (Věstník pěvecký a hudební 14, 1909, s. 63–66).

Antonín Dvořák v písni (in: Antonín Dvořák. Sborník statí o jeho díle a životě, Praha 1912).

František Gregora (Samostatnost 3. 2. 1912).

Jindřich Kàan z Albestu (Urbánkův rodinný kalendář hudební a divadelní, 1913, s. 7).

Česká zpěvohra v Prozatímním divadle (Osvěta 48, 1918).

Wagner, Nietzsche, Bizet (Dalibor 36, 1919). 

Vzpomín­ka na J. B. Foerstra (Hudební výchova 1, 1920, s. 26–27).

Mistryně zpěvu (in: Bohumila Rosenkrancová, Praha 1930).

Oskar Nedbal violista (in: 40 let Českého kvar­teta, Praha 1932, s. 75–77).

Zpěvohra Městského divadla Královských Vinohradů (in: Čtvrtstoletí Městského divadla na Královských Vinohradech, Praha 1932, s. 79–87).

Literatura

I. Lexika

ČSHS

 

II. Ostatní

Jaromír Borecký (1896–1951). Český orientalista, básník, překladatel a hudební a literární kritik (České Budějovice 1969).

 

Jana Spáčilová

Datum poslední změny: 10.3.2015