Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kalaš, KarelTisk


Charakteristika: Pěvec-basista

Datum narození/zahájení aktivity:9.10.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.5.2001
Text

Kalaš, Karel, pěvec-basista, narozen 9. 10. 1910, Vídeň (Rakousko), zemřel 3. 5. 2001, Praha.

Pocházel z české dělnické rodiny žijící ve Vídni. Prostřednictvím otce, nadšeného ochotníka se záhy dostal do kontaktu amatérskými divadelními představeními vídeňských Čechů. Na grafické škole se vyučil typografem (1926–30), současně pracoval jako tiskařský dělník a strojmistr. Soukromě studoval zpěv u Ferdinanda Pagina a zpíval v několika vídeňských sborech. Když za hospodářské krize přišel v roce 1931 o zaměstnání, neúspěšně usiloval o získání angažmá v některém z vídeňských divadel. Odešel proto v roce 1932 do Československa, kde byl nakonec v roce 1934 přijat do operního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Zde vytvořil řadu epizodních i větších rolí českého (Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě, Velekněz v Dvořákově Vandě) i světového repertoáru (Lord Cockburn v Auberově opeře Fra Diavolo, Moruccio v d’Albertově Nížině). Svými výkony zaujal také tehdejšího šéfa opery pražského Národního divadla Václava Talicha, který jej pozval k hostování v úloze Marbuela v Dvořákově opeře Čert a Káča 21. 4. 1939. Po úspěchu byl k 1. 8. 1939 přijat do stálého angažmá. Současně přešla z Bratislavy do pražského Národního divadla také Kalašova manželka, sopranistka Milada Jirásková. Nejprve mu byly svěřovány spíše menší úlohy (Stefano ve Fibichově Bouři, Ludovico ve Verdiho Otellovi, Zareckij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Marullo ve Verdiho Rigolettovi, Něborský v Dvořákově Dimitrijovi, Schaunard v Pucciniho Bohémě, Ubald a Muezin v Dvořákově Armidě, Soudce ve Smetanově Daliboru atd.), postupně se i díky své mimořádné pohotovosti vypracoval ve významného člena souboru. 17. 3. 1942 zpíval poprvé Vodníka, tehdy jako záskok za náhle onemocnělého Viléma Zítka. Poté, co Zítek ukončil ze zdravotních důvodů v roce 1947 svou uměleckou činnost, stal se Karel Kalaš spolu s Eduardem Hakenem, s nímž často alternoval, nejpřednějším interpretem basového oboru v operním souboru Národního divadla. Jeho členem byl až do svého penzionování v roce 1972.

Karel Kalaš vynikal měkkým, lahodně znějícím, kultivovaným hlasem lyrického zabarvení a schopností široce klenuté kantilény. Po výrazové stránce býval jeho vokální projev hodnocen jako vřelý, emotivní a bohatě diferencovaný. Měl též mimořádný cit pro srozumitelnost zpívaného slova. Herecky byl velmi tvárný a s úspěchem vystupoval v rolích vážných i komických. Byl vynikajícím interpretem českého repertoáru, ztvárnil řadu rolí v operách Bedřicha Smetany (Volfram Olbramovič v Braniborech v Čechách, Kecal a Mícha v Prodané nevěstě, Beneš a Soudce v Daliboru, Mumlal ve Dvou vdovách, Otec Paloucký a Matouš v Hubičce, Malina, Mistr zedník a Duch frátera Barnabáše v Tajemství, Beneš a Rarach v Čertově stěně), Antonína Dvořáka (Něborský a Bučinský v Dimitrijovi, Marbuel v Čertovi a Káče, Hrabě Vilém z Harasova v Jakobínu, Vodník v Rusalce, Muezin a Ubald v Armidě), Zdeňka Fibicha (Domovít v Blaníku, Diego v Nevěstě messinské, Stefano a Gonzalo v Bouři), Vítězslava Nováka (Arnošt z Pardubic v Karlštejně, Zima v Lucerně, Děd v Dědově odkazu), Otakara Ostrčila (Klán v Poupěti, Čert v Honzově království), Otakara Jeremiáše (Třetí dvořan a Druhý soudce v Enšpíglovi, Předseda soudu v Bratrech Karamazových), dále Stárka a Rychtáře v Janáčkově Její pastorkyni, Václava hraběte ze Šternberka v Kovařovicových Psohlavcích, Shylocka a Graciana ve Foersterově Kupci benátském, Meleangra v Hipolytě Jaroslava Křičky, Stařečka v Juliettě Bohuslava Martinů apod. K jeho nejvýraznějším rolím v operách cizích autorů patřili Gremin v Čajkovského Evženu Oněginovi, Pimen a Rangoni v Musorgského Borisi Godunovovi a Dosifej v Chovanštině téhož autora, Král v Prokofjevově opeře Láska ke třem pomerančům, Rostov a Kutuzov ve Vojně a míru téhož autora, Bogat v Suchoňově Svätoplukovi, Rocco v Beethovenově Fideliovi, Mefistofeles v Gounodově Faustovi a Markétce, Grenville ve Verdiho Traviatě, Filip v Donu Carlosovi téhož autora, Collin v Pucciniho Bohémě, Daland, Herrmann, Pogner ve Wagnerových operách Bludný Holanďan, Tannhäuser a Mistři pěvci norimberští, z mozartovských rolí vytvořil Figara a Bartola ve Figarově svatbě a Leporella a Masetta v Donu Giovannim.

Karel Kalaš také pravidelně vystupoval koncertně, především v kantátových a oratorních produkcích (Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem, Ludwig van Beethoven: Devátá symfonie, Antonín Dvořák: Stabat Mater, Svatá Ludmila, Zdeněk Fibich: Jarní romance) a spolupracoval na četných gramofonových nahrávkách, především na řadě operních kompletů (Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička, Tajemství, Leoš Janáček: Její pastorkyňa, Bohuslav Martinů: Julietta, Eugen Suchoň: Svätopluk). Další z jeho významných operních rolí jsou zachyceny na rozhlasových snímcích (Volfram Olbramovič, Rarach a Beneš v Čertově stěně, Hrabě Vilém z Harasova, Marbuel, Vodník, Stefano, Václav hrabě ze Šternberka, Stárek, Předseda soudu v Bratrech Karamazových, Klán, Arnošt z Pardubic, Schylock, Leporello, Grenville, Collin, Mefistofeles, Gremin, Dosifej, Pimen, Rostov) a participoval na rozhlasových nahrávkách oper v rolích, v nichž neměl příležitost účinkovat na jevišti (Květenský ve Škroupově Dráteníkovi, Janek v Blodkově opeře V studni a Zítek ve fragmentu stejnojmenné opery téhož autora, Chrudoš a Marko ve Smetanových operách Libuše a Viola, Matěj, kmotr Řeřicha, Basmanov v Dvořákových operách Král a uhlíř, Tvrdé palice a Dimitrij, Dargun ve Fibichově opeře Pád Arkuna, Kryštof ze Švamberka v opeře Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka, Farář ve Foersterově Deboře, Pan otec ze mlýna v Kovařovicově opeře Na Starém Bělidle, Chorąży a Zbigniew v Moniuzskových operách Hrabina a Strašný dvůr, Soliman v opeře Nikola Šubić Zrinski Ivana Zajce, René v Čajkovského Jolantě, Car Saltan a Kníže Ivanovič Tokmakov v operách Nikolaje Rimského-Korsakova Pohádka o caru Saltanovi a Pskoviťanka, Taras Andrejevič Jacenko v Tarasově rodině Dmitrij Borisovič Kabalevskij, Van Bett v Lortzingově opeře Car a tesař, Reich v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských, Don Pedro v Berliozově opeře Blažena a Beneš, Crespel v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Gianni Schicchi v Pucciniho stejnojmenné opeře, Mnich v Kolumbovi Warnera Egka, Druhý mnich v opeře Luigiho Dallapiccoly Vězeň atd.). Od konce padesátých let také pravidelně spolupracoval s Československou televizí, kde účinkoval v řadě televizních záznamů a inscenací oper – Pucciniho Bohémy (1959), Smetanovy Prodané nevěsty (1962), Offenbachových Hoffmannových povídek, Julietty Bohuslava Martinů (1969), Smetanova Dalibora (1978). Vytvořil také výraznou roli bývalého operního pěvce Mistra Bílka ve Smoljakově a Podskalského filmu Kulový blesk z roku 1978.

Karel Kalaš se za svou uměleckou činnost dočkal řady ocenění – v roce 1949 mu byla za výkon v úloze Beneše v inscenaci Smetanova Dalibora udělena státní cena, v roce 1963 získal vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1965 mu byl propůjčen titul Zasloužilého umělce, v roce 1995 se stal držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství.


Diskografie

Fibich, Zdeněk: Jarní romance (LP, Supraphon 1950; CD, Supraphon 1995, 2002);

Fibich, Zdeněk: Nevěsta messinská (LP, Supraphon 1950);

Smetana, Bedřich: Dalibor (role: Beneš) (SP, LP, Supraphon 1950; CD, Supraphon 2001);

Dvořák, Antonín: Stabat Mater (LP, Supraphon 1952; CD, Supraphon 2006);

Smetana, Bedřich: Tajemství (role: Malina) (LP, Supraphon 1953; CD, Supraphon 2011);

Janáček, Leoš: Její pastorkyňa (role: Stárek) (LP, Supraphon 1954; CD, Supraphon 1997);

Smetana, Bedřich: Hubička (role: Otec Paloucký) (LP, Supraphon 1955; CD, Supraphon 2006);

Jeremiáš, Otakar: Bratři Karamazovi. Výběr scén (role: Předseda soudu) (LP, Supraphon 1964);

Portrét Václava Trojana (LP, Supraphon 1964);

Martinů, Bohuslav: Julietta (role: Stařeček) (LP, Supraphon 1964; CD, Supraphon 1992);

Smetana, Bedřich: Braniboři v Čechách (role: Volfram Olbramovič) (LP, Supraphon 1964; CD, Supraphon 1993);

Současná česká opera (Iša Krejčí: Pozdvižení v Efezu, Vít Nejedlý: Tkalci) (LP, Supraphon 1965);

Dvořák, Antonín: Vanda (role: Velekněz) (LP, Supraphon 1985; CD, Supraphon 1996);

Škroup, František: Columbus. Highlights from the Opera (role: Quintanilla) (Multisonic 1992);

Smetana, Bedřich: Prodaná nevěsta (role: Kecal) (Multisonic 1993; Grammofono 1998; Opera D’oro 2002);

Smetana, Bedřich: Libuše (role: Chrudoš) (Český rozhlas 1995);

Kovařovic, Karel: Psohlavci (role: Václav hrabě ze Šternberka) (Supraphon 1998);

Musorgskij, Modest Petrovič: Boris Godunov (role: Pimen). Dvořák, Antonín: Dimitrij (role: Basmanov) (Společnost Beno Blachuta 2004);

Čajkovskij, Pjotr Iljič: Evžen Oněgin (role: Gremin) (Společnost Beno Blachuta 2009);

Foerster, Josef Bohuslav: Debora (role: Farář) (Radioservis 2009);

Massenet, Jules: Werther (role: Johann) (Společnost Beno Blachuta – Radioservis 2009).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964, s. 254).

Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988).

Kutsch, Karl Josef – Riemens, Leo: Großes Sängerlexikon (München 1997).

Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

Fikejz, Miloš: Český film. Herci a herečky I (Praha 2006).

II. Kritiky a recenze (výběr)

A. M.: Bratislavská opera (Lidové noviny, 9. 12. 1936, s. 9).

A. M.: Z bratislavské opery (Lidové noviny, 29. 5. 1937, s. 7).

stál [=Dostál, Jiří]: Obnovený Rigoletto v pražském Národním divadle řízením J. Charvát (Lidové noviny, 16. 2. 1941, s. 10).

-stál [=Dostál, Jiří]: Fibichova Messinská nevěsta obnovená Talichem po čtyřech letech (Lidové noviny, 21. 2. 1942, s. 6).

-stál [=Dostál, Jiří]: Obnovený Smetanův Dalibor řízením Václava Talicha (Lidové noviny, 26. 4. 1942, s. 6).

-stál [=Dostál, Jiří]: Obnovená Čertova stěna. Talichovo pojetí a nastudování (Lidové noviny, 27. 11. 1942, s. 4).

-stál [=Dostál, Jiří]: Novákův Dědův odkaz. Premiéra nové verse v pražském Národním divadle (Lidové noviny, 6. 1. 1943, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: „Prodaná nevěsta“ v pražském Národním divadle po tisící šestisté (Lidové noviny, 16. 3. 1943, s. 4).

-stál [=Dostál, Jiří]: „Marta“ v Prozatímním divadle (Lidové noviny, 14. 9. 1943, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Obnovený „Don Giovanni“. Premiéra v pražském Národním divadle (Lidové noviny, 5. 11. 1943, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Ostrčilovo „Poupě“ na Národním divadle (Lidové noviny, 6. 2. 1944, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Smetanův jubilejní rok zahájen (Lidové noviny, 4. 3. 1944, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Slavnostní představení v Národním divadle. Obnovené Smetanovo „Tajemství“ (Lidové noviny, 22. 4. 1944, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Bizetova „Carmen“ s novými pěvci v Praze (Lidové noviny, 17. 6. 1944, s. 4).

stál [=Dostál, Jiří]: Jubilejní „Její pastorkyňa“ v Praze (Lidové noviny, 4. 7. 1944, s. 4).

Nejedlý, Zdeněk: Nový Dalibor (Var 2, 1949, č. 6–7, s. 173).

Dolanská, Věra: Hubička ve Smetanově pětiletce (Hudební rozhledy 3, 1950, č. 4, s. 23).

Jirko, Ivan: Nad novým nastudováním Dvou vdov v Národním divadle (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 18–19, s. 865).

Bachtík, Josef: Dvořákova Stabat mater na deskách (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 14, s. 652).

Brožovská, Jarmila: Epopej ruského lidu. K provedení „Borise Godunova“ souborem opery Národního divadla v Praze (Divadlo 5, 1954, č. 504).

P. H.-W. [=Hope-Wallace, Philip]: Smetana. The Bartered Bride (The Gramophone 31, 1954, June, s. 63).

Seidel, Jan: Úspěch pracovní a tvůrčí kázně naší opery. Poznámky k provedení „Borise Godunova“ v Národním divadle v Praze (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 5, s. 199).

Pospíšil, Vilém: Smetanův Dalibor v nové inscenaci Národního divadla (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 11, s. 565).

Eckstein, Pavel: Wagner opera opět na Národním divadle. K novému nastudování „Tannhäusera“ (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 20, s. 1032).

Karásek, Bohumil: Vise nového života. Poznámky k nové inscenaci Honzova království (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 6, s. 24).

Průša, Jaromír: Co je a co není nové (Divadelní noviny 6, 1962–1963, č. 21–22, s. 6–7).

Hughes, John T.: Smetana Dalibor (Classic Record Collector 8, 2002, č. 31, s. 98).

III. Ostatní

Brožovská, Jarmila: K vývinu interpretačního štýlu opery Národného divadla 1945–1970 (Slovenské divadlo 22, 1974, č. 4, s. 555).

Valšubová, Alena: Návštěvou u Karla Kalaše (Národní divadlo informuje, 1995, č. 12, s. 11–12).

Zemřel Karel Kalaš (Mladá fronta Dnes, 9. 5. 2001, s. 19).

AV [=Valšubová, Alena]: Koncem minulé sezony nás opustili… (Informační zpravodaj Národního divadla, 2001, č. 9, s. 26).

mš [=Šanda, Michal]: Zemřeli. Karel Kalaš (Divadelní noviny 10, 2001, č. 12, s. 3).

bb [=Blachut, Beno]: 9. října si připomínáme sté výročí narození basisty Karla Kalaše (Informační zpravodaj Národního divadla, 2010, č. 2, s. 10).

Vlastimil Tichý

Datum poslední změny: 12.11.2011