Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Medek, IvanTisk


Charakteristika: Muzikolog, hudební kritik a publicista, politický komentátor

Datum narození/zahájení aktivity:13.7.1925
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.1.2010
Text
DíloLiteratura

Medek, Ivan, muzikolog, hudební kritik a publicista, politický komentátor, narozen 13. 7. 1925, Praha, zemřel 6. 1. 2010, Praha

 

Pocházel z uměleckého prostředí. Otec Rudolf Medek (1890–1940) byl spisovatelem, děd Antonín Slavíček (1870–1910), strýc Jan Slavíček (1900–70) a bratr Mikuláš Medek (1926–74) byli malíři, strýc Jiří Slavíček (1901–57) byl filmovým režisérem a střihačem, švagrová Emila Medková (1928–85) byla fotografkou. Ivan Medek studoval čtyři roky na Akademickém gymnáziu a poté skladbu na pražské konzervatoři; po únorovém převratu 1948 však byl nucen studium přerušit. V letech 1945–48 působil Medek jako kritik v denních a odborných periodikách, 1946–48 spoluzakládal Talichův Český komorní orchestr, jehož byl do 1948 administrativním vedoucím; 1948-49 dále spolupracoval s Václavem Talichem. V letech 1950–52 organizoval koncerty Českého spolku pro komorní hudbu, 1952–54 byl koncertním jednatelem České filharmonie. 1954–62 byl koncertním jednatelem a dramaturgem Hudební a artistické ústředny, Městského Domu osvěty a Městského kulturního střediska v Praze. 1962–70 působil jako koncertní jednatel a dramaturg České filharmonie, do jejíhož programu zařadil k prvému výročí úmrtí Jana Palacha (upálil se 19. 1. 1969) provedení oratoria Jana z Arku na hranici Arthura Honeggera; důsledkem bylo jeho odstranění z filharmonie a zněmožnění další publicistické činnosti. 1970–77 byl redaktorem hudebně–pedagogické literatury ve vydavatelství Supraphon. Medek se mj. aktivně podílel na založení a činnosti organizace Hudební mládeže.

Poté, co se v roce 1977 stal signatářem Charty 77, vystřídal různá zaměstnání (sanitář, umývač nádobí, šatnář). Poté, co ho příslušníci StB fyzicky napadli a vyvezli za Prahu, odešel 1978 do emigrace v Rakousku, kde byl nejprve poradcem Amerického fondu pro uprchlíky z ČSSR a pak až do roku 1990 politickým komentátorem rozhlasových stanic Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a dalších.

Po návratu do vlasti (1990) byl odborným poradcem České filharmonie (1990–92), od roku 1993 působil jako ředitel odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a jako předseda správní rady České filharmonie, 1996–98 byl vedoucím prezidentské kanceláře; byl rovněž poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání a aktivním členem laického katolického sdružení Opus bonum, které v roce 1978 založil v Německu opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek; od roku 1999 byl Medek předsedou tohoto sdružení. Téhož roku (1999) odešel do důchodu a věnoval se publicistické a komentátorské činnosti.

1967 získal Medek cenu Československé společnosti pro hudební výchovu, 1969 Cenu Českého hudebního fondu. V roce 1991 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka, 1999 obdržel medaili Za zásluhy, v roce 2001 získal za svou publicistickou a veřejnou činnost Cenu Ferdinanda Peroutky.

Do roku 1970 psal Medek řadu popularizačních pořadů a komentářů pro tehdejší Československý rozhlas a Československou televizi i pro tištěná periodika. I když jeho zásluhy o vznik a rozvoj Českého komorního orchestru a jeho práce v dalších hudebních institucích přinášela nepochybně cenné hodnoty, Medek sám se později ke svému působení v hudební oblasti stavěl sebekriticky. Za těžiště svého veřejného působení pokládal politickou publicistiku, díky níž se stal respektovanou osobností s mimořádně velkým morálním kreditem. 


Dílo

Dílo literární

 

Dopisy Ivana Medka Václavu Talichovi ohledně Českého komorního orchestru (5 dopisů z roku 1948). In. ČF Junior (21. 2. 2009).

Vzpomínky na Václava Talicha a Český komorní orchestr. In. ČF Junior (16. 2. 2009).

Jak to vidím (soubor rozhlasových komentářů), Vyšehrad, Praha 2003.

Děkuji, mám se výborně (Torst, Praha 2005).

 

Literatura

I. Lexika

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).

Kdo je kdo, osobnosti české současnosti (Praha 2002).

Kdo je kdo, osobnosti české současnosti (Praha 2005).

 

II. Ostatní

Čulík, Jan: Smutný komik Ivan Medek (Britské listy 25. 11. 2002).

Wanatowyczová, Krystýna: Do hrobu chci teplé pyžamo (rozhovor s Ivanem Medkem), iDNES, 27. 3. 2008.

Kreč, Luboš: Ivan Medek vysílal jenom pravdu, říká Schwarzenberg (iHNed 7. 1. 2010).

Streit, Dušan: Zemřel Pan (sic: Pan) Ivan Medek, vedoucí kanceláře – Havlovo špatné svědomí, EU portál, 8. 1. 2010.

Zemřel Ivan Medek – vídeňský Hlas Ameriky, ČT 24 6. 21. 2010

Smolka, Jaroslav: Ivan Medek 7. 5. 1930 (sic!)–6. 1. 1910 (Hudební rozhledy 63, 2010, č. 2, s. 34).

 

III. Televizní pořady

Vzkaz Ivana Medka, Česká televize – i–vysílání, 2008.

Ceny Ferdinanda Peroutky znají své držitele, ČT 24, 5. 2. 2009.

Šantár, R., Macháček,Dušan D. a Majstorovičová, K.: Vzkaz Ivana Medka, Česká televize 6. 1. 2010.

 

Petar Zapletal 

Datum poslední změny: 1.9.2010