Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Mádlo, VojtaTisk

(Vojtěch; Adalbert)

Charakteristika: Kapelník, skladatel, hobojista a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:3.12.1872
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.12.1951
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Mádlo, Vojta (též Vojtěch; Adalbert), kapelník, skladatel, hobojista a pedagog, narozen 3. 12. 1872, Praha, zemřel 14. 12. 1951, tamtéž.

 

Pochází po matce z kantorské rodiny Decastello. V letech 1885–91 studoval na pražské konzervatoři hoboj u Arnošta Königa, skladbu u Antonína Dvořáka a zpěv u Jana Ludvíka Lukese. Za studií vypomáhal v orchestru Národního divadla, pak se stal členem orchestrů kyjevské opery (1891) a německého divadla v Praze (1892). Koncem roku 1892 nastoupil dobrovolně k pěšímu pluku 46 ve Vídni. Roku 1895 armádu opustil a společně s Juliem Fučíkem a dalšími spolužáky z konzervatoře hrál v Orchestru zeměpisné výstavy v Praze. Tehdy si přivydělával i jako kapelník varietního orchestru. Touha po lepším uměleckém uplatnění předurčila pestrou škálu působišť, která nadále vystřídal. V letech 1896–97 byl členem italské opery v Petrohradě, poté sólistou německého divadla v Praze a kapelníkem divadelní společnosti Švandy ze Semčic (1897), v letech 1898–1901 zastával funkci kapelníka orchestru Národního divadla v Brně a působil jako hobojista v orchestru pražského Národního divadla (1901–08). Poté se opět vrátil do služeb rakouské armády (1908–13). Byl jmenován kapelníkem u pěšího pluku 18 posádkou v Brunnecku (Rakousko) a Hradci Králové (od 1910). Po neúspěšném odchodu z armády se stal kapelníkem hasičské hudby v polském Kaliszi, profesorem konzervatoře v Lvově (1914–19) a Rostově na Donu (od 1915). Po návratu do vlasti (1919) zastával místo kapelníka u posádkové hudby Nové Zámky (ta se roku 1920 stala hudbou československého pěšího pluku 37 v Levoči). V roce 1921 přešel do čela hudby pěšího pluku 42 v Terezíně, který byl později (1926) posádkou v Praze. Roku 1927 pro neshody s bývalým spolužákem z konzervatoře Prokopem Oberthorem odešel do výslužby a žil v Praze. Založil společnost skladatelů dechové hudby. Marně prosazoval své návrhy na reformu vojenských hudeb (zvláště vyučování dějin dechové hudby na konzervatoři), byl činný organizačně (například v hudební Unii), přednáškově, jako sbormistr pěveckých kroužků a předseda místní osvětové komise v Terezíně (1930). Jeho skladby prozrazují muzikantskou rutinu, jsou však málo výrazné a osobité. Patří k průkopníkům samostatné i symfonické tvorby pro dechovou hudbu, v některých kompozicích se objevuje husitská tematika. Pokusil se i o instruktivní a literární práce, například Praktická škola rytmu a dynamiky pro dechovou hudbu (1913–14) a článek Hudba při našich cvičeních (Věstník České obce sokolské 1925, č. 31). Ve stáří psal zvláště chrámovou hudbu, vložky a mše. Některé z drobných skladeb vyšly v době jeho pobytu v Rusku.


Dílo

Dílo hudební

 

Komorní

Dětská suita pro klavír na 4 ruce (Praha 1909);

Concertino, 1918;

Smyčcový kvartet, 1948.

 

Orchestrální

Dramatická ouvertura, 1904, podpora České akademie věd a umění, Česká filharmonie 1904;

14. červenec 1420, 1910, symfonická báseň, také pro dechový orchestr;

Slavnostní předehra svatováclavská, 1912 s varhanami.

 

Ouvertury

Modlitba ženy ruského vojína, 1915;

K novému životu, 1917;

Le Maréchal Foch, 1918;

7. III. 1850 až 7. III. 1920, 1920, 2 obrazy pro dechovou hudbu.

 

Vojenské pochody

Pochod československého pěšího pluku 42;

Pochod československé branné moci;

Pochod československé pěchoty;

Pochod československého dělostřelectva;

Pochod československého jezdectva;
Pochod československého ženijního vojska;

Vše pro vlast.

 

Melodramy s orchestrem

Sněženky, 1910;

Naši dobrovolníci na Kubáni, 1918;

Vltava, 1920;

Hlava sv. Diviše, 1921;

Konce vandalů, 1921;

Revoluce 21. pěší brigády, 1922;

Síla mučedníků, 1924;

Matka Žižkova, 1924;

Das Burgfräulein, 1924;

28. říjen, 1929.

 

Opery

Pozdě, 1904, libreto V. Táborský (provedeno v Brně 14. 1. 1905);

Královniny diamanty, 1905, libreto V. Táborský, podpora České akademie věd a umění.

 

Ostatní

Mužské a smíšené sbory (na vlastní texty);

Království lásky, dětská kantáta.

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

 

II. Ostatní

Věstník pěvecký a hudební (1, 1897, s. 5).

Hoffmeister, Karel: O opeře Pozdě a Královniných diamantech (Dalibor 27, 1905, s. 3, 233). O Dětské suitě (Dalibor 32, 1910, s. 49).

Branberger, Jan: Konzervatoř hudby v Praze 1811–1911. Pamětní spis k stoletému jubileu založení ústavu (Praha 1911).

Zpravodaj odborového sdružení hudby (12, 1942, č. 12, s. 4).

Vládní vojsko (12, č. 4, 1942).

Přibáňová, Svatava: Příspěvek k dějinám opery Národního divadla v Brně v letech 1904–14 (Brno 1958, diplomová práce).

Šourek, Otakar: O hudebních doprovodech pro sletová cvičení (Sokol 68, s. 82).

Krtička, Stanislav: Julius Fučík (nepublikovaný rukopis, Ústav hudební vědy, AV ČR Praha).

Pešek, Bohumil: Co se stalo před 130 lety (Zpravodaj Klubu absolventů Vojenské konzervatoře – VHŠ a Svazu vojáků v záloze, č. 74, duben 2002, s. 1–3).

Archivalie
Vojenský historický archiv Praha (personální listy, Kronika p. pl. 42, s. 154).

Mitglieder des Militärkapellmeister-Pensionsvereines, Personalakt, Grund Buch 4/16 (Oesterreichisches Kriegsarchiv Wien).

Sdělení Karla Vacka (1981).

 

Bohumil Pešek – Eva Vičarová

Datum poslední změny: 8.4.2009